Jak Costa Rica dosáhla energetické suverenity a jaký význam má pro její budoucnost?

Costa Rica, malá středoamerická země, si v posledních letech získala mezinárodní pozornost díky své téměř výhradní závislosti na obnovitelných zdrojích energie, což představuje neuvěřitelný krok směrem k ekologické udržitelnosti. I přesto však její energetický systém zůstává do značné míry závislý na dovážené ropě, především pro pohon dopravy. Tento paradox zdůrazňuje důležitost přechodu k čistým energiím jako významné příležitosti pro snížení nákladů a závislosti na zahraniční ropě, což by mohlo mít pozitivní dopad na ekonomiku a životní prostředí. Kromě toho, jak se bude vyvíjet přechod k udržitelné energii, bude kladeno důraz i na sociální a politické dimenze, které tuto změnu doprovázejí.

Automobily hrají v Costa Rice důležitou roli nejen v každodenním životě, ale i v oblasti sociálního statusu. Vzhledem k tomu, že Costa Rica má třetí nejvyšší míru vlastnictví automobilů v Latinské Americe (po Argentině a Mexiku), je závislost na ropě pro pohon vozidel nevyhnutelná. Tato skutečnost činí přechod k obnovitelným zdrojům energie v oblasti dopravy výzvou, která bude vyžadovat rozsáhlé investice a politickou vůli. Představitelé vlády se však rozhodli reagovat na tento problém aktivně, což vedlo k formulaci ambiciózních plánů, jako byla strategie pro dosažení uhlíkové neutrality.

Významným krokem na této cestě bylo oznámení závazku Costa Riky k dosažení uhlíkové neutrality, který zůstával symbolickým krokem až do okamžiku, kdy byla vytvořena konkrétní akční strategie pro snížení emisí. Tento plán, ačkoliv nebyl bez chyb, ukázal, že politické elity země se rozhodly přejít od čistě symbolické politiky k reálným akcím. K tomu přispěli odborníci a poradci, kteří vypracovali Národní strategii pro změnu klimatu, která byla publikována v roce 2009. Tento dokument stanovil širokou agendu pro oblast změny klimatu jak na domácí, tak i na mezinárodní úrovni, a přinesl konkrétní nástroje pro dosažení snížení emisí.

Není však možné přehlédnout, že i přes pozitivní politické kroky a záměry existovaly určité nesrovnalosti v politické praxi, které bránily dosažení dlouhodobých cílů. Příkladem může být kontradikce mezi politikou zaměřenou na ochranu přírody a rozhodnutím o povolení těžby zlata v oblasti Las Crucitas, což vedlo k rozkolu v rámci vládní koalice a mezi ekologickými aktivisty. Tento incident, známý jako skandál s těžbou zlata, ukázal, jak snadno mohou ekologické iniciativy selhat, pokud se neberou v úvahu všechny důsledky takových rozhodnutí.

Zatímco Costa Rica pokračuje ve své snaze o dosažení energetické suverenity a uhlíkové neutrality, důležité je si uvědomit, že tento proces není izolovaným a jednoduchým úkolem. Politické a ekonomické zájmy, včetně těch spojených s těžbou přírodních zdrojů, často stojí v opozici vůči ekologickým cílům, což může zkomplikovat implementaci dlouhodobých strategií. V tomto ohledu bude klíčové, jakým způsobem se podaří vyvážit různé zájmy a jakým způsobem se podaří zajistit skutečnou účinnost nástrojů pro snížení emisí.

Přechod na obnovitelné zdroje energie a uhlíková neutralita jsou pouze jednou částí širšího procesu ekologické transformace. Kromě změny energetického systému je nezbytné, aby Costa Rica také řešila další výzvy spojené s ochranou přírody a biodiverzity, které jsou v tomto regionu klíčové. Ochrana tropických deštných lesů, národních parků a zranitelných ekosystémů je nezbytná pro zachování ekologické rovnováhy a ochranu zdrojů, které jsou základem místní ekonomiky.

Tento proces bude vyžadovat pečlivou koordinaci mezi vládou, podnikatelskými subjekty, ekologickými organizacemi a místními komunitami, aby se dosáhlo udržitelného rozvoje, který nebude ohrožovat budoucí generace. Zároveň je nutné pamatovat na to, že cesta k energetické suverenitě je dlouhodobým projektem, který bude vyžadovat trpělivost, flexibilitu a přizpůsobivost k novým výzvám, které se budou v průběhu času objevovat.

Jaké výzvy čekají Kosta Riku na cestě k udržitelnosti a klimatické neutralitě?

Kosta Rika se od svého přístupu k ochraně přírody v roce 1949 transformovala v model pro ostatní latinskoamerické země. Přes svou malou velikost se stala významným aktérem v oblasti mezinárodní klimatické politiky. V roce 2007 si dala za cíl stát se první uhlíkově neutrální zemí na světě. Tento cíl byl nejen politickým prohlášením, ale i konkrétním závazkem k omezení emisí skleníkových plynů a posílení obnovitelných zdrojů energie. V současnosti Kosta Rika téměř plně spoléha na obnovitelné zdroje energie, přičemž více než 98 % její energie pochází z vodních, větrných a solárních elektráren.

Ale dosažení klimatické neutrality není pouze otázkou změny energetického mixu. Zahrnuje i složitou problematiku udržitelného rozvoje a ochrany biodiverzity, která je v případě Kosta Riky klíčová. Kosta Rika, jež se nachází na křižovatce dvou oceánů a leží na tropickém pásu, je domovem pro více než 5 % světové biodiverzity. Ochrana této přírodní hodnoty je pro zemi nejen ekologickým, ale i ekonomickým imperativem. Země již dávno zrušila otevřené doly a intenzivně se zaměřuje na ochranu svých lesů a přírodních rezervací.

Nicméně i přes její pokroky se Kosta Rika potýká s rostoucími sociálními problémy, které ohrožují její udržitelný rozvoj. Jedním z největších problémů je kriminalita, která má negativní dopad na bezpečnost a ekonomickou stabilitu. V roce 2023 došlo k nárůstu počtu vražd o 87 oproti roku 2022, což odráží zhoršující se socioekonomické podmínky v zemi. Tato situace by mohla ovlivnit schopnost země soustředit se na dlouhodobé environmentální cíle, protože zvyšující se kriminalita oslabuje důvěru ve vládu a její schopnost řídit zemi efektivně.

Další výzvou je neustálý tlak na růst veřejného dluhu, který ohrožuje stabilitu státního rozpočtu. Kosta Rika čelí tzv. "explozivní" dluhové krizi, kdy se její veřejné finance stávají neudržitelnými. To ohrožuje nejen financování ekologických iniciativ, ale i samotnou schopnost vlády implementovat politiku v oblasti změny klimatu.

Současné environmentální politiky v Kosta Rice čelí i otázkám efektivity. I když se země zavázala k ochraně svých přírodních rezervací a snížení emisí, někteří odborníci upozorňují na to, že musí být více konkretizovány plány pro zemědělskou a lesnickou produkci, která tvoří podstatnou část ekonomiky. S rostoucí poptávkou po zemědělských produktech a průmyslové exploataci přírodních zdrojů může být těžké udržet rovnováhu mezi ekonomikou a ekologickými závazky.

Přesto Kosta Rika zůstává inspirací pro ostatní státy, nejen v Latinské Americe, ale po celém světě. Její politika je postavena na principu "zelené ekonomiky", která spojuje ochranu životního prostředí a hospodářský růst. Jedním z nejvíce chválených projektů je systém plateb za environmentální služby (PES), který kompenzuje vlastníky pozemků za udržování lesů a ochranu přírodních ekosystémů. Tento model, ačkoli stále v experimentální fázi, nabízí cenné lekce pro jiné země, jak integrovat ochranu přírody s ekonomickým rozvojem.