Jak rozpoznat a léčit papuloskvamózní onemocnění pokožky: Dermatologické přístupy a terapie

Papuloskvamózní onemocnění představují skupinu dermatologických poruch, které jsou charakterizovány výskytem šupinatých, často svědivých skvrn na pokožce. Tyto poruchy mají různé příčiny a mohou postihovat různé části těla. Následující text se zaměřuje na některé z nejběžnějších stavů, včetně psoriázy, lichen planus a pityriasis rosea, a popisuje jejich klinické projevy, diagnostiku a možnosti léčby.

Psoriáza je chronické zánětlivé onemocnění, které se obvykle projevuje jako stříbřité šupiny na pokožce. Tyto šupiny jsou pevně připojeny k pokožce a mohou se nacházet především na extensorových plochách, jako jsou lokty a kolena. V některých případech může být přítomna i změna vzhledu nehtů, což je důležitý diagnostický znak. Psoriáza není obvykle doprovázena silným svěděním, což ji odlišuje od jiných dermatologických stavů. Léčba psoriázy se obvykle skládá z topických kortikosteroidů, vitamínu D3, nebo imunomodulačních látek, jako je cyklosporin.

Lichen planus je další závažné onemocnění, které je častější u dospělých a může postihnout nejen kůži, ale i sliznice, především ústní a genitální. Tento stav je charakterizován intenzivním svěděním a výskytem plochých, polygonálních papulí, které mají charakteristické fialové zbarvení. Distribuce těchto lézí bývá převážně na flexorových plochách (zápěstí, kotníky). Lichen planus je také známý tím, že může ovlivnit nehty, což je důležitý prvek pro rozpoznání nemoci.

Tinea corporis je povrchová plísňová infekce způsobená dermatofyty, která se projevuje jako léze s centrálním vyprázdněním a zvýšenými okraji. Infekce může způsobit jemné šupinatění, což někdy vede k chybné diagnóze podobné pityriasis rosea. Tento stav je častý a obvykle je léčen antifungálními krémy, jako je klotrimazol nebo terbinafin.

Seboroická dermatitida je chronické zánětlivé onemocnění, které se obvykle projevuje mastnými, šupinatými skvrnami na seboreických oblastech pokožky, jako jsou pokožka hlavy, obočí, nosní rýha a oblast kolem úst. I když toto onemocnění často nevyvolává silné svědění, je pro něj typické zarudnutí a olupování pokožky. Lidé s oslabeným imunitním systémem nebo s predispozicí k onemocněním, jako je Parkinsonova choroba nebo HIV, jsou na tento typ dermatitidy náchylnější.

V některých případech může po vymizení infekce nebo zánětu přetrvávat kožní pigmentace, což může být problematické, zvláště pro pacienty s tmavší pletí, kde jsou změny barevnosti pokožky zřetelnější. Tento stav, známý jako dyspigmentace, může trvat i několik měsíců, ačkoli infikovaná pokožka je jinak již zhojená.

Důležité aspekty pro čtenáře: Je kladeno důraz na časné rozpoznání a správnou diferenciální diagnostiku mezi jednotlivými kožními onemocněními, jelikož některé z nich mohou mít podobné klinické příznaky. Navíc, i když některé z těchto nemocí mohou být asymptomatické nebo relativně benigní, jiné, jako psoriáza, mohou mít značný vliv na kvalitu života pacientů, což vyžaduje dlouhodobou léčbu a pravidelnou kontrolu. Důležité je také pochopení toho, že i po úspěšné léčbě může pokožka vykazovat změny, které vyžadují trpělivost a dlouhodobou péči.

Jak rozpoznávat a léčit kožní infekce: Klíčové poznatky pro praxi

Kožní infekce jsou častým problémem, který může mít různé příčiny a projevy. Mezi nejběžnější patří bakteriální, virové a plísňové infekce. Úspěšné zvládnutí těchto stavů závisí na správné diagnostice a cílené léčbě, přičemž každý typ infekce vyžaduje odlišný přístup.

Impetigo, způsobené bakteriemi Staphylococcus aureus nebo Streptococcus pyogenes, je jednou z nejběžnějších bakteriálních infekcí. U dětí se projevuje výskytem puchýřků a zlatavých krust na pleti. Diagnóza je obvykle klinická, založená na charakteristických kožních změnách. Léčba obvykle zahrnuje topická antibiotika, v těžších případech je nutná systémová léčba. Důležité je také zabránit šíření infekce, což zahrnuje udržování hygieny a omezení kontaktu s ostatními osobami.

Další častou infekcí je folikulitida, která je zánětem vlasových folikulů. Může být způsobena bakteriemi, jako je Staphylococcus aureus, nebo houbami. Folikulitida se projevuje jako červené, hnisající pupínky, často v místech, kde dochází k častému tření, například na zadní straně krku nebo v podpaží. Léčba zahrnuje topické nebo systémové antibiotika, případně antimykotika v případě plísňového původu. U pacientů s častými recidivami je důležité zvážit i odstranění rizikových faktorů, jako je používání holicích strojků nebo těsného oblečení.

Bakteriální infekce, jako je celulitida, jsou časté zejména u osob s oslabeným imunitním systémem, diabetiky nebo u pacientů trpících chronickými nemocemi. Celulitida je charakterizována červeným, teplým a bolestivým zánětem kůže, který se může rychle šířit. Diagnóza je opět klinická, ale v některých případech může být nezbytné provést kultivaci pro určení konkrétního patogenu. Léčba zahrnuje antibiotika, obvykle v intravenózní formě, pokud je infekce závažná.

Plísňové infekce, jako jsou dermatofytózy, jsou častým problémem, zejména u osob, které častěji přicházejí do kontaktu s vlhkým prostředím, jako jsou bazény nebo veřejné sprchy. Tinea pedis (atletická noha) a tinea corporis (plísňové infekce na těle) jsou příklady běžných dermatofytóz. Tyto infekce jsou diagnostikovány na základě klinických projevů a mikroskopického vyšetření. Léčba zahrnuje topická antimykotika a v některých případech systémové léky. Důležité je také preventivní opatření, jako je udržování pokožky v suchu a použití vhodné obuvi.

Virové infekce, jako jsou herpes simplex a herpes zoster, jsou dalšími běžnými kožními problémy. Herpes simplex se projevuje puchýřky na rtech nebo v genitální oblasti, zatímco herpes zoster způsobuje bolestivé vyrážky, které jsou obvykle ohraničeny do určité oblasti těla. Diagnóza je založena na klinických příznacích a historii pacienta. U herpes simplex je léčba zaměřena na antivirotika, která zmírňují příznaky a zkracují dobu trvání onemocnění. Herpes zoster vyžaduje antivirotika a analgetika pro úlevu od bolesti.

U všech kožních infekcí je kladeno důraz na prevenci, včasné rozpoznání příznaků a správnou léčbu. Důležitým aspektem je také minimalizace rizika šíření infekce mezi lidmi, což je klíčové v komunitách, jako jsou školy, nemocnice a sportovní týmy. Zvláště u chronických nebo recidivujících infekcí je třeba věnovat pozornost nejen léčení samotného onemocnění, ale i faktorům, které mohou infekce podporovat, jako je oslabený imunitní systém nebo nevhodná hygiena.

Jak diagnostikovat a léčit vypadávání vlasů: Androgenní alopecie, alopecie areata a telogen effluvium

Vypadávání vlasů je častým problémem, který může mít různé příčiny a projevy. Mezi nejběžnější typy patří androgenní alopecie (AGA), alopecie areata (AA) a telogen effluvium (TE), přičemž každá z těchto poruch má své specifické diagnostické a terapeutické přístupy.

Androgenní alopecie (AGA) je nejběžnějším typem vypadávání vlasů u mužů a žen. U mužů je diagnóza AGA poměrně snadná, protože proces vypadávání vlasů je progresivní a začíná obvykle v oblasti čela a temene. U žen je situace složitější, protože AGA může být méně výrazná a obvykle se projevuje postupným ztenčováním vlasů, aniž by došlo k jejich úplnému vypadnutí. Při diagnostice u žen se často používá test tahání vlasů, který může být pozitivní v přední části hlavy, ale negativní v oblasti šíje. Pokud je diagnóza nejasná, lze provést biopsii pokožky hlavy.

Při léčbě AGA je základním terapeutickým prostředkem minoxidil, který se aplikuje na pokožku hlavy, obvykle dvakrát denně. Může vyvolat dočasné vypadávání vlasů, což je považováno za normální reakci, a účinky se často projeví až po šesti měsících. Další možností je finasterid, který se užívá v tabletách a má pozitivní vliv na růst vlasů, obvykle do jednoho roku léčby. Je však třeba mít na paměti, že finasterid může způsobit vedlejší účinky, jako jsou poruchy sexuálních funkcí, které mohou po vysazení léku ustoupit.

U žen se kromě minoxidilu často využívá spironolakton, zejména pokud je přítomna nadbytečná produkce androgenů. Tento lék se obvykle užívá v dávkách od 25 mg do 200 mg denně a může mít pozitivní účinky na růst vlasů. U některých pacientek se také používají topické steroidy nebo jiné léčebné postupy, pokud je diagnóza AGA potvrzena.

Alopecie areata (AA) je autoimunitní onemocnění, které se projevuje náhlým vypadáváním vlasů ve formě ohraničených ložisek. Tyto skvrny mohou postihnout nejen pokožku hlavy, ale i jiné části těla, jako jsou obočí, vousy nebo řasy. Charakteristickým znakem jsou tzv. vlasy ve tvaru vykřičníku, které mají širší konec než kořen. Diagnóza je obvykle klinická, ale v některých případech může být nutná biopsie pokožky hlavy pro potvrzení diagnózy.

Léčba AA zahrnuje především palliative přístupy. Topické kortikosteroidy, zejména silné formy jako klobetasol, mohou pomoci stimulovat růst vlasů. Dále se používá minoxidil, a to jak samostatně, tak v kombinaci s jinými léky. U pacientů s rozsáhlou alopecií, kde je postiženo více než 50 % pokožky hlavy, mohou být účinné Januskinázové inhibitory (JAK inhibitory), jako je baricitinib, který je schválen pro léčbu závažné AA. I když tyto léky mohou přinést dočasné zlepšení, samotná nemoc má tendenci k relapsům a zlepšení je dočasné.

Telogen effluvium (TE) je nejběžnější příčinou difúzního vypadávání vlasů bez zjizvení. Tato porucha se obvykle vyskytuje po nějakém precipitačním faktoru, jako je nemoc, stres, drastická dieta nebo určité léky. Vypadávání vlasů je často spojeno s pozdním nástupem, kdy dochází k vypadávání vlasů obvykle 2 až 3 měsíce po působení spouštěče. Diagnóza je založena na anamnéze a klinickém vyšetření, přičemž pozitivní výsledek testu tahání vlasů a zjištění více než 100 vypadlých vlasů během mytí mohou být indikátory této poruchy.

Pokud jde o celkové pochopení těchto typů vypadávání vlasů, je důležité si uvědomit, že diagnóza každé z těchto poruch je složitý proces, který vyžaduje pečlivé klinické vyšetření, laboratorní testy a v některých případech i biopsii pokožky hlavy. Léčba, byť je často zaměřena na zmírnění příznaků, nikdy nezaručuje trvalé vyléčení, a proto je nezbytné pravidelně sledovat průběh onemocnění a upravovat terapeutické strategie podle potřeby.

Jaké jsou nejčastější nežádoucí účinky při léčbě akné a dalších dermatologických stavů?

Deprese představuje jeden z důležitých nežádoucích účinků při užívání některých dermatologických léků. Další běžně hlášené problémy se zrakem zahrnují suchost očí, blefarokonjunktivitidu a chalazion (Villani et al., 2022). Mezi časté vedlejší účinky se řadí také bolesti v dolní části zad. Vzhledem k tomu, že není stanoveny specifické pokyny pro laboratorní monitoring během terapie isotretinoinem, je důležité pravidelně vyšetřovat lipidy a jaterní enzymy, a to při zahájení léčby a následně po měsíci a třech měsících léčby (Isotretinoin 2019; Cleach et al. 2017; Asai et al. 2015). V USA je registrace do programu prevence těhotenství iPLEDGE povinná (Zaenglein et al. 2016). Tento program vyžaduje, aby ženy v reprodukčním věku buď zůstaly abstinentní, nebo používaly alespoň dvě formy antikoncepce po celou dobu léčby isotretinoinem a ještě minimálně měsíc po jejím ukončení (Villani et al. 2022). Před zahájením léčby isotretinoinem jsou nutné dva negativní těhotenské testy s odstupem jednoho měsíce, a to i během následujících měsíců léčby (Landis 2020).

U rosacey, jež se vyskytuje častěji u dospělých, může být počátečním projevem epizodické zarudnutí a přechodné erytému. Později může přejít v perzistující erytém, papuly, pustuly a teleangiektazie. U některých pacientů může být přítomná charakteristická nosní deformita, tzv. rhinofyma. Oční postižení je u rosacey běžné, vyskytuje se přibližně u 58–72 % pacientů a projevuje se pocitem cizího tělesa, zarudnutím, pálením, svěděním a rozmazaným viděním. Blefaritida bývá častým příznakem. Oční symptomy obvykle postihují obě oči (Vieira a Mannis 2013). Na obličeji bývají postiženy především nos, tváře a brada, zatímco nosolabialní rýhy zůstávají neporušené.

Diagnóza rosacey je založena na klinické anamnéze a fyzikálním vyšetření. Absence komedonů rozlišuje rosaceu od akné. Přítomnost teleangiektázií a příznaky jako zarudnutí pomáhají diagnózu upřesnit. Pro léčbu je důležité pravidelné používání opalovacích krémů, a v případě papulo-pustulárního typu rosacey mohou být použity topické léky, jako je ivermektin, metronidazol, azelaová kyselina. U středně těžkých až těžkých případů může být kombinována léčba s orálními antibiotiky, jako je doxycyklin nebo minocyklin. V případě přetrvávajícího erytému je účinná topická léčba brimonidinem nebo oxymetazolinem. Pro zlepšení příznaků flushingu mohou být použity clonidin nebo beta-blokátory (Waldman a Grant-Kels 2022). U těžkých forem oční rosacey mohou být účinná orální tetracykliny.

Periorální dermatitida se obvykle projevuje erytematózními papulami nebo pustulami kolem úst, přičemž okraj vermilionu zůstává nepostižen. Může se také vyskytnout kolem očí a nosu. Nejčastěji se vyskytuje u žen mezi 20. a 45. rokem života. Přesná etiologie této dermatózy je idiopatická, přičemž nejvýznamnějším faktorem je dlouhodobé užívání topických kortikosteroidů na obličeji. Periorální dermatitida může být rovněž spojena s použitím nosních a inhalačních kortikosteroidů.

Léčba periorální dermatitidy vyžaduje přerušení užívání topických steroidů a případně nasazení orálních antibiotik nebo metronidazolu.

Kontaktová dermatitida je častým problémem obličeje, kde klinický obraz může zahrnovat erytematózní skvrny a suchost kůže, často v důsledku používání kosmetických přípravků. Při diagnostice je důležité se zaměřit na všechny produkty, které pacient používá, včetně kosmetiky a čisticích prostředků.

Endtext

Jak diagnostikovat a léčit běžné poruchy nehtového aparátu?

Nehtový aparát, zahrnující nehtovou ploténku, nehtové lůžko, nehtový matrix a okolní kožní struktury, je náchylný k celé řadě onemocnění, která mohou být diagnostikována na základě klinických projevů. Mezi běžné poruchy nehtů patří subunguální hyperkeratóza, onycholýza, rýhování nehtů (pitting), onychomykóza, psoriáza nehtů, pseudomonasová infekce, akutní a chronická paronychie, subunguální hematom, longitudinální melanocytární névus a melanom nehtu.

Nehtová ploténka chrání konečky prstů před mechanickým poškozením a její zdraví je důležité nejen pro vzhled, ale i pro funkčnost. V následujícím textu se podíváme na některé z nejčastějších poruch nehtového aparátu, jejich diagnostiku, příčiny a možnosti léčby.

Subunguální hyperkeratóza a onycholýza

Subunguální hyperkeratóza je častým projevem onemocnění jako je onychomykóza a psoriáza, ale může být způsobena i traumatem nebo alergickými reakcemi. Hyperkeratóza nehtového lůžka vede ke vzniku nadměrného rohovinného materiálu pod nehtem, což často vede k oddělení nehtové ploténky od nehtového lůžka (onycholýza). Onycholýza je proces, kdy se nehtová ploténka odděluje od distálního okraje nehtového lůžka, což může být výsledkem infekce, trauma nebo zánětu. Při léčbě onycholýzy je třeba stanovit příčinu, což často znamená diferenciaci mezi psoriázou a onychomykózou, u nichž může být přítomna jak hyperkeratóza, tak onycholýza.

Rýhování nehtů (pitting)

Onychomykóza

Onychomykóza je nejběžnějším onemocněním nehtů, které tvoří přibližně 50 % všech nehtových onemocnění. Je způsobena infekcí houbami, přičemž nejčastějšími patogeny jsou dermatofyty, kvasinky a nemykotické plísně. Onychomykóza se obvykle projevuje změnami v barvě nehtu, subunguální hyperkeratózou, onycholýzou a ztrátou struktury nehtové ploténky. Diagnostika této infekce může být potvrzena pomocí mikroskopického vyšetření vzorků nehtu nebo kultivace.

Léčba onychomykózy obvykle zahrnuje orální antimykotika, jako je terbinafin, itrakonazol nebo fluconazol, které jsou účinné při léčbě infekcí nehtů. V případech, kdy orální léčba není možná, mohou být předepsány lokální antimykotické přípravky, jako je 5% tavaborol, 8% ciclopirox lak nebo 10% efinakonazol.

Psoriáza nehtů

Diagnostika a diferenciální diagnostika

Důležitým aspektem při diagnostice poruch nehtového aparátu je diferenciace mezi různými nemocemi. Například, při podezření na psoriázu u nehtů je třeba pečlivě zhodnotit, zda pacient nemá také psoriatické změny na pokožce nebo artritidu, což může diagnostiku usnadnit. U pacientů s nehtovými změnami, které mohou být důsledkem onychomykózy nebo psoriázy, je důležité provést přesné testy, jako je mikroskopie vzorku z nehtu, kultivace nebo histopatologie, aby se stanovila správná diagnóza.

Je nutné si uvědomit, že i při správné diagnóze je léčba nehtových onemocnění složitá a dlouhodobá. Mnohé z těchto stavů mají tendenci k relapsům a jejich léčba vyžaduje trpělivost jak ze strany pacientů, tak i od lékařů. Kromě toho, u některých onemocnění, jako je psoriáza nebo onychomykóza, je často nutné zvolit kombinaci místních a systémových terapií.

Co je důležité vědět pro správnou léčbu?

Je zásadní, aby pacienti s problémy nehtového aparátu včas vyhledali odbornou pomoc. V mnoha případech se totiž progrese onemocnění může zastavit nebo zpomalit, pokud je léčba zahájena v rané fázi. Kromě toho je důležité, aby pacienti dodržovali doporučený léčebný plán a byli si vědomi možných vedlejších účinků systémových terapií, které mohou být součástí léčby závažnějších forem nehtových onemocnění. Dále je nutné podotknout, že správná diagnostika je klíčová k výběru adekvátního terapeutického přístupu a tím i k minimalizaci rizika komplikací.