Bazocelulární karcinom (BCC) je jedním z nejběžnějších typů kožních nádorů, přičemž jeho výskyt je spojen s dlouhodobou expozicí slunečnímu záření. Při diagnostice BCC je nezbytné zvážit mnoho faktorů, které ovlivňují volbu léčby a prognózu, jako je velikost a lokalizace nádoru, imunitní stav pacienta, ale i riziko recidivy. U pacientů s primárním BCC, u nichž je riziko recidivy nízké, je možné provádět excizi přímo v primární péči, přičemž pro dosažení adekvátního chirurgického okraje postačí 4mm. Pokud je nádor lokalizován v oblastech s horší dostupností pro operaci, mohou být využity alternativní metody léčby, jako je kryoterapie, fotodynamická terapie, nebo lokální topická terapie.

Když je volena lokální terapie, mezi nejběžnější možnosti patří imikvimod (5%) a 5-fluorouracil (5-FU), přičemž imikvimod je považován za preferovanou volbu. Studie ukazují, že imikvimod dosahuje velmi dobrých výsledků i v dlouhodobých sledováních a je často vysoce efektivní, přičemž jeho účinnost srovnávaná s chirurgickým zákrokem vykazuje úspěšnost 82,5% u pacientů, kteří byli léčeni imikvimodem, ve srovnání s 97,7% u chirurgických pacientů po pěti letech. Výhodou této metody je méně invazivní přístup, nicméně možné vedlejší účinky, jako jsou bolesti svalů, únava nebo příznaky podobné chřipce, mohou některé pacienty odradit.

Další možností je kryoterapie, která se běžně používá pro nižší rizikové recidivy. Použití kapalného dusíku ve formě spreje umožňuje zmrazení nádoru, přičemž délka zamražení se pohybuje mezi 40 až 90 sekundami v závislosti na tloušťce nádoru. Kryoterapie má však své vedlejší účinky, mezi které patří bolest, alopecie (vypadávání vlasů), tvorba puchýřů a změny pigmentace. Významným problémem, který je třeba zvážit při volbě této metody, je riziko recidivy nádoru, které může být poměrně vysoké. Recidiva se objevuje u 6,3 % pacientů po roce a až u 39 % pacientů po dvou letech.

Pokud je nádor charakterizován jako vysoce rizikový, je nezbytné přistoupit k agresivnějším formám léčby, jako je chirurgické odstranění s adekvátními okraji nebo radioterapie. Je důležité si uvědomit, že nejen velikost nádoru, ale i jeho umístění, histologické charakteristiky a klinický stav pacienta mají zásadní vliv na výběr optimální léčby.

Pokud jde o dlaždicový karcinom kůže (SCC), tento typ nádoru je druhým nejčastějším kožním nádorem a bývá spojen s chronickým vystavením UV záření. Pacienti s bledou pokožkou, světlýma očima a vlasy, jakož i ti s historií častých spálenin, mají vyšší riziko vzniku SCC. Pokud SCC není včas diagnostikován, může se šířit a v některých případech vést k fatálnímu výsledku. Léčba SCC závisí na mnoha faktorech, včetně lokalizace nádoru, jeho velikosti a rizika recidivy. Pro menší, nízkorizikové nádory je často voleno jednoduché chirurgické odstranění, zatímco u pokročilejších případů se může přistoupit k radikálnější chirurgii nebo radioterapii.

Je důležité si uvědomit, že SCC má různé formy, mezi nimiž je i keratoakantom (KA), jehož status je sporný. Někteří odborníci považují KA za samostatnou entitu, jiní za variantu SCC. Tento nádor má rychlý růstový cyklus, po němž následuje zklidnění a eventuální involuce. Vzhledem k podobnosti v histologii mezi KA a dobře diferencovaným SCC je nutné u každého případu, u kterého je možné, že jde o KA, provést histopatologické vyšetření, aby se vyloučila jiná forma SCC.

U pokročilých nebo recidivujících SCC je doporučeno využití Mohsovy mikrochirurgické chirurgie nebo jiné chirurgické přístupy. Pro pacienty s nízkým rizikem recidivy, kde je chirurgické odstranění omezeno, mohou být alternativními možnostmi radioterapie nebo kryoterapie. I zde je důležité správně zhodnotit všechny možnosti a individuální stav pacienta.

Když se zaměříme na melanom, je to nejagresivnější forma kožního nádoru, která má téměř vždy fatální následky, pokud není včas diagnostikována a léčena. Tento nádor vzniká z melanocytů a může se objevit na pleti, která dříve vypadala normálně. Různé morfologické formy melanomu zahrnují rozšířené, nodulární, lentigo maligna a akrální lentiginózní melanom. Riziko vzniku melanomu se zvyšuje u lidí s genetickými predispozicemi, častým vystavováním slunečnímu záření a přítomností více než 50 beninních névů. Prevence spočívá nejen v ochraně před slunečním zářením, ale i v pravidelných dermatologických prohlídkách pro včasnou detekci podezřelých změn na pleti.

V případě jakýchkoli podezřelých kožních lézí, které se objevují v oblastech častého vystavení slunečnímu záření, by měla být stanovena nízká hranice pro biopsii. To je důležité nejen pro správnou diagnózu, ale i pro stanovení optimálního léčebného plánu, který může zahrnovat jak chirurgické, tak i neinvazivní metody, v závislosti na konkrétním typu a stupni nádorového procesu.

Jak diagnostikovat a léčit vypadávání vlasů a kožní problémy spojené s pokožkou hlavy

Vypadávání vlasů může být způsobeno různými faktory, které se liší od genetických predispozic až po vnější vlivy, jako je stres nebo různé kožní onemocnění. K přesné diagnostice a vhodné léčbě je nezbytné důkladné vyšetření a shromáždění informací o celkovém zdravotním stavu pacienta, stejně jako o okolnostech, které mohou přispět k těmto problémům.

Jedním z prvních kroků při diagnostice vypadávání vlasů je analýza anamnézy pacienta a identifikace faktorů, které by mohly přispět k vzniku tohoto stavu. Mezi nejběžnější příčiny patří hormonální změny, infekce, užívání některých léků nebo mechanické poškození vlasů. Pro získání podrobného obrazu o stavu pacienta se provádí řada laboratorních testů, jako je vyšetření kompletního krevního obrazu, hladiny ferritinu, T3, T4, TSH a další testy na vyloučení jiných příčin. Pokud jsou příčiny vypadávání vlasů nejasné, mohou být provedeny další relevantní testy, aby se odhalily skryté faktory.

Prognóza vypadávání vlasů je proměnlivá. V mnoha případech je možné očekávat opětovný růst vlasů během několika měsíců, jakmile je identifikován a odstraněn spouštěcí faktor. V případě, že vypadávání vlasů trvá déle, může být identifikace a následná léčba těchto faktorů složitější. V takových případech bývá léčba obvykle podpůrná, zaměřená na ujištění pacienta o pozitivním vývoji a udržení psychické pohody.

Trichotillomanie, neboli tahání vlastních vlasů, je další formou ztráty vlasů, která se nejčastěji vyskytuje u dětí ve věku 10 až 13 let. Ztráta vlasů je lokalizována na snadno dostupných místech, přičemž mohou vznikat škrábance nebo modřiny v oblastech, kde dochází k tahání. Tento stav může být obtížné diagnostikovat, protože většina pacientů si není vědoma, že si vlasy tahá, což komplikuje stanovení správné diagnózy. U dětí je obvykle pro trichotillomanii charakteristická krátká doba trvání, která může sama od sebe zmizet nebo být léčena jednoduchými metodami. U starších dětí a dospělých je nutné zvážit možnost psychologických problémů, které tento stav mohou vyvolat.

Seboroická dermatitida je časté kožní onemocnění, které postihuje pokožku hlavy, ale může zasahovat i další oblasti těla, jako jsou obočí, ušní lalůčky nebo nosoretní rýhy. U seborrhoické dermatitidy se obvykle nevyskytuje ztráta vlasů, ale může způsobit svědění a tvorbu mastných šupin na pokožce hlavy. V případě podezření na tuto poruchu je doporučeno provést kompletní vyšetření kůže, protože toto onemocnění může postihnout i jiné oblasti typické pro seborrhoickou dermatitidu.

Psoriáza pokožky hlavy je další běžnou příčinou olupování pokožky a vypadávání vlasů. Obvykle se projevuje červenými plakami pokrytými stříbrnými šupinami, které mohou být přítomny samostatně nebo v několika oblastech. Psoriáza je charakterizována cyklickým průběhem s obdobím zlepšení a zhoršení. K léčbě se používají topické přípravky, jako je ketokonazolový šampon, nebo kortikosteroidní přípravky. V případě, že tyto metody nevedou k úspěchu, je možné zvážit systémovou terapii.

Kromě uvedených problémů pokožky hlavy existují i další stavy, které mohou způsobit vypadávání vlasů, například discoidní lupus erythematosus (DLE), což je autoimunitní onemocnění, které vede k trvalé ztrátě vlasů v důsledku zjizvení. Tinea capitis, plísňová infekce pokožky hlavy, může také způsobit jak cicatriciální, tak necicatriciální vypadávání vlasů. Tato infekce je častější u dětí, přičemž včasná diagnóza a léčba jsou klíčové pro prevenci trvalých následků.

Mezi další možné příčiny poškození pokožky hlavy patří aktinické keratózy, což jsou pre-kancerózní léze vznikající na sluncem poškozené pokožce. I když jsou tyto léze obvykle malé a neškodné, mají potenciál k maligní transformaci, což vyžaduje buď léčbu, nebo pravidelné sledování. Pro léčbu aktinických keratóz se obvykle doporučuje kryoterapie pomocí tekutého dusíku, a pokud je lézí více, může být nutná fotodynamická terapie.

Endtext

Jak různí řemeslníci a obchodníci formují naše chápání hodnoty a vztahů
Jaký je smysl přijmout svou úzkost místo boje s ní?
Jak tloušťka vrstev kvantových jam ovlivňuje optickou absorpci v nanomateriálech?