Madonna? Byl snad šílený? Kdyby jen věděl, pomyslela si. Možná byl gay, možná ne. Ale o ní nebylo nic čistého ani svatého! To bylo něco, co mohla říct Cinzii: Valentina, ta Madonna! „Jsi to ty,“ trval na svém vážně. „Přestaň,“ řekla, už lehce podrážděná. „Pojďme.“ Rozptýlený pohled Madonny se zdál být němou výtkou. „Podívej se na tvar nosu, rty. Oválný tvar obličeje. Jsi to ty. I ty prameny blond vlasů, které vykukují zpod šátku, úplně jako když jsi měla na hlavě fialovou čelenku, pamatuješ? Když jsem tě poprvé viděl, byl jsem ohromen. Byl jsem tu už po mnohoáté, protože to je moje nejoblíbenější místo ve Florencii, a myslel jsem, že mi historie dělá žert. Jako bys vystoupila přímo z obrazu, převlékla se a přišla mě potkat do Greve.“ „Pojďme už, prosím,“ řekla téměř naléhavě.

V pondělí 31. ledna prošel Don Sergio Rotondi kolem kostela San Salvatore al Vescovo. Pršelo tak silně, že mu deštník sotva kryl hlavu, a boty i spodky kalhot měl promočené. Po příchodu na číslo 3 na Piazza San Giovanni vešel dovnitř. V budově kurie florentského arcibiskupa panovala diskrétní elegance a tlumený šum svědčící o neustálé činnosti kněží spravujících diecézi. Po vysvětlení účelu návštěvy byl Don Sergio veden do kanceláře na prvním patře, do kanceláře monsignora arcibiskupa. Když stoupal po schodech, nervózně obracel v ruce dopis. Čekal dvacet minut, než byl přijat do menší místnosti, kde ho uvítal přibližně šedesátiletý prelát s upravenými bílými vlasy a drobnýma rukama, které obratně používal při řeči. „Posaďte se. Jsem monsignor Federici. Jeho Eminence mě požádal, abych váš případ prozkoumal. Vaše žádost je velmi, velmi neobvyklá.“ „Vím,“ přiznal Don Sergio. „Předpokládám, že jste nad tím hodně přemýšlel.“ „Neměl jsem na výběr.“ Monsignor Federici ho pozorně sledoval, bradu opíral o pravou ruku, jeho rty byly sevřené, čelo svraštělé. „Církev už není tak nakloněna přehlížet některé věci, pokud víte, co tím myslím. Kdyby se to dostalo do médií…“ „Ale církev může dělat výjimky.“ „Pokud jsou velmi, velmi vážné důvody. Církev dokáže všechno – s pomocí Boží.“ „Není zkažená duše dost vážným důvodem?“ Prelát chvíli váhal. „Přinesl jste dopis, jak jsem požadoval?“ Don Sergio ho podal. Prelát si nasadil půlměsíčkové brýle a dopis studoval. „Dobře,“ řekl. „Myslím, že vás Jeho Eminence přijme. Doufám, že budete stejně přesvědčivý při osobním setkání. Arcibiskup Florencie je svatý muž, ale nesnáší zbytečné rušení. Má mnoho důležitých povinností.“ Vstal a šel ke dveřím. „Počkejte na mě,“ řekl a odešel. Za chvíli se vrátil. „Prosím, následujte mě.“

Ferrara byl zaneprázdněn případem Monstra z Florencie i vraždou Lupiho, a ještě neměl čas ukázat anonymní zprávu svému příteli Massimovi. Nakonec mu ji ukázal poslední sobotu v lednu, těsně před odjezdem na Sicílii. Venku silný déšť nutil chodce schovávat se ve vchodech a pod střechami. Massimo dopis dlouho zkoumal, klidně si ťukal na dýmku se stříbrným kroužkem. „Nejsem moc dobrý v hádankách,“ řekl nakonec. „Možná bys mohl požádat někoho, kdo řeší rébusy pro noviny. Ti by měli e-mail a rádi by ti pomohli.“ „To tu není vhodné,“ zamrmlal Ferrara. „Tohle není hra.“ Chvíli váhal. „Není to první, co jsem dostal.“ „No, to by mohlo pomoci. Co ostatní říkaly?“ „Byl jen jeden. Upřímně, nevím, jestli jsou spojeny. Byl hodně jiný, spíš hrozba. Latinské motto Memento mori, znáš to?“ Massimo přemýšlel. „To bylo všechno?“ „Říká ti to něco?“ „Hodně. Je to název skvělého románu od jedné, téměř naší spoluobčanky. Je sice Skotka, ale už dlouho žije nedaleko Arezza. Jmenuje se Muriel Spark. Občas tu nakupovala. Úžasná dáma! Kdybys mě poslouchal, věděl bys o ní víc. Měl bys si ten román přečíst. Dám ti ho na cestu. Zdarma, protože bych si ho prý stejně nekoupil. Petra by ho četla, tak ho dostane. Udělej to, bude se jí líbit.“ „Přestaň, Massimo. Nemám čas.“ „Blbost! Výmluva líných a nevzdělaných. Kdo chce, ten si čas najde. Winston Churchill byl velký čtenář i uprostřed druhé světové války. S úctou, nechápu, jak může mít policejní superintendent víc práce než Churchill.“ „Dobře, máš pravdu, jako vždy. Ale když jsi ten román četl, je tam řešení?“ „Možná bys se měl zeptat autorky,“ řekl Massimo. „Ale až ho přečteš, tak mi ho vrať!“ Pak vážně dodal: „Je tu ještě něco, co může spojovat tyhle dvě zprávy. Obě mají náboženský prvek. ‚Poslední budou první‘ je citát z evangelia a ‚Memento mori‘ je motto náboženského řádu trapistů. Možná tě ten muž chce obrátit…“ Byl to zřejmě vtip, ale Ferraru příliš nepomohl. „Má to co dělat s Don Sergiem?“ pomyslel si. „A co z literárního hlediska?“ „To je moje specializace. A právě to mě trápí – nemůžu to vysvětlit. ‚První budou poslední‘ – co to znamená? Že tohle je první a žádná další nepřijdou, což by vyvracelo spojení? Ale k čemu by to bylo? Když jsou od stejné osoby, pak si ten člověk hraje s paradoxem. Jak může být ‚první‘, když není ‚druhý‘? To by znamenalo, že máme co do činění s inteligentním a vzdělaným člověkem. Nebude snadné zprávu rozluštit. Pravděpodobně odkazuje na něco, co ještě neznáme. Jinými slovy: čekej další zprávy.“ A další vraždy? ptal se Ferrara.

Netrvalo dlouho a odpověď přišla. V neděli 6. února si Lapo Vanni všiml nepříjemného zápachu z bytu svého souseda ve Via de’ Cerchi, když se vracel po desetidenní dovolené. Po několika nezdařených zaklepáních zavolal policii. Kriminálka dorazila okamžitě, ale museli si přivolat hasiče, aby byt otevřeli. Okno bylo zavřené a opatřené železnou mříží. Hasiči dveře vyrazili. Nikdo nečekal, co uvnitř našli: muže klečícího na zemi, obličejem dolů na posteli, úplně nahého a v pokročilém stavu rozkladu.

Pro pochopení situace je důležité uvědomit si, že v tomto příběhu se prolínají prvky víry, symboliky a kriminalistiky, které neslouží jen k vytvoření napětí, ale odrážejí hlubší otázky lidské identity a morálky. Náboženské motivy nejsou pouhou dekorací, ale zrcadlem vnitřních bojů postav a jejich hledání smyslu v chaotickém světě. Tajemné zprávy s náboženskými citáty a motty odhalují nejen rysy pisatele, ale také proměnu okolního světa, kde se tradice střetávají s moderními zločiny. Čtenář by měl věnovat pozornost nejen obsahu, ale i kontextu, ve kterém jsou tyto symboly použity, protože jejich význam může být mnohovrstevnatý a odhalit se až s postupem děje. Také je třeba mít na paměti, že zločin není izolovaný akt, ale součást širšího lidského příběhu, který zahrnuje víru, pochybnosti i touhu po vykoupení.

Co Ricciardi doopravdy chtěl?

Ricciardi dokázal, že zná své řemeslo – tak dobře, že si mohl dovolit hrát si s policií. Každou vraždu promyšleně upravil tak, aby věrohodně vyvolala teorii o sériovém vrahovi a vedla pátrání zcela jinými směry, než kam směřovaly jeho skutečné motivy. Přesto jeho motivy zůstávaly temnotou; všechno bylo pečlivě naaranžované, kromě několika nedotažených detailů, které naznačovaly, že autor hry byl amatér s přesvědčením profesionála.

Ve skříňce vedle okna se našel pás s nápisem ferrara a na něm stopa posedlosti: pás byl nový, ale opotřebení v místech s filmovými záběry na střelbu a především na tvář šéfa Ferrary bylo zjevné. Jako by si vrah memoroval jeho výrazy při akci. To nejen potvrzovalo osobní zaměření, ale otvíralo otázku: proč právě on? Ferrara si sám přiznal, že je jedním z cílů – a přitom nebyl typickým lovcem konfliktu; znepokojoval jej spíš ten bezvýznamný proces čekání, nekonečné otázky bez odpovědí.

Rozhovory mezi Ferrarou a Rizzem odhalují profil útočníka: není profesionální vrah, je to samouk, chytrý a nafoukaný, nese rizika, která by profesionál nezanedbal — Porsche na své jméno, pokuta za parkování. Nepracuje pro někoho, nepatří k partě; byl by rychle odstraněn, kdyby byl. Jeho motivace vypadá selektivně zaměřená: nenávist k homosexuálům a posedlost Ferrarou. Přesto se v řadě prvků něco nehodilo — dvě dívky představovaly falešnou notu celého plánu. Jedna z nich měla na tváři vyrytý dopis, což naznačovalo, že do plánu patřila; druhá byla nalezena jako mutilovaná a přitom nebyla internována — byla hostem. Proč tyto rozdíly? Proč nejednotná brutalita? Proč jedna z žen žila v jeho domě? To vše v Ferrarově hlavě rezonovalo jako závity, které nepasují do jediné logické skládačky.

Ferrara cítil, že útočník buď udělal chybu, nebo se něco pokazilo; motivace a provedení nejdou dohromady. Rizzo ho přesvědčuje, že vrah mohl zmizet do Jižní Ameriky nebo Austrálie, ale Ferrara není schopen vzdát se honu. Navrhuje sledovat bankovní účty, najít aktiva, zmrazit pohyby. Jeho instinkt hádal, že vrah je ještě v dosahu, někde blízko, skrytý, nevyčerpaný z cesty. Nebyl to strach z přímého střetu — přímá konfrontace by byla upřímná; více ho děsilo čekání na neznámé, které může udeřit kdykoli.

Ticho po odchodu Rizza přerušil hovor z Kurie; to naznačuje, že širší sociální a institucionální vrstva může mít do kauzy co říct, že témata se dotýkají nejen policejní práce, ale i morálních, církevních a společenských vazeb. Vrahovy stopy — pásy, dopisy, osobní záliby ve sledování Ferrarových akcí — nenesou jen forenzní data, ale i výpověď o jeho psychice: volba filmových záběrů místo pornografie, posedlost „jak vypadá, když střílí“, touha reprodukovat scénu spíše než ji jen popsat.

Doplňující materiál pro čtenáře, který je vhodné připojit k tomuto textu: rozvinutí psychologického profilu pachatele založené na drobných symbolických volbách (auto jako demonstrace moci, pás jako sběratelský objekt), podrobnější popis forenzních stop na kazetě a jejich interpretačních limitů, analýza bankovních tras a mezinárodních převodů jako prostředku k omezení pohybu podezřelého, a kronika chování Ferrara jako vyšetřujícího – jeho slabosti, zvyklostí a možností, jak se stal cílem. Dále je užitečné doplnit sociální kontext: postoj společnosti k obětem, vliv médií na vyšetřování, role církve a místní elity, které mohou ovlivnit jak šetření, tak veřejné mínění. Neopomenout procedurální rizika: jak může otevřené divadlo (zveřejněná střelba, televizní stopáže) měnit chování sledovaných osob a jak snadno může být vyšetřování sváděno falešnými stopami.

Kdo byla Maggie Gatacre a jak její příběh ovlivnil životy těch, kteří ji znali?
Jak média formují naši realitu a восприятие мира
Jaké jsou současné trendy v produkci biopolymérů a их nanopartiklí?
Jak se liberalismus vyrovnává s nerovností a individuální svobodou v rodině a společnosti?
Jaké faktory ovlivňují účinnost solárních článků s mezilehlým pásmem?