Při diagnostice nealkoholické steatózy jater (NAFLD) a nealkoholické steatohepatitidy (NASH) se dnes využívá široká škála metod. Mezi základní testy patří vyšetření jako testy štítné žlázy, HBA1C, ANA a sérologie hepatitidy. Dále se k hodnocení těchto onemocnění používají zobrazovací metody, například ultrazvuk jater, MRI spektroskopie, MR elastografie nebo MRI s měřením frakce tuku na bázi protonů. Tyto metody jsou užitečné pro detekci tukové infiltrace jater a steatohepatitidy. I když standardní ultrazvuk může detekovat steatózu jater, není doporučován jako primární nástroj pro diagnostiku, vzhledem k nízké citlivosti napříč spektrem NAFLD.

V současnosti existuje několik neinvazivních technik, které se používají pro hodnocení stupně fibrózy jater. Mezi nejběžnější patří APRI (index poměru AST a počtu destiček), Fib-4, panel pro zlepšenou fibrózu jater a NFS NAFLD fibrózní skóre. Také transienní elastografie, například FibroScan nebo ARFI (akustické impulsní zobrazování), se stále více uplatňuje při hodnocení fibrózy. Z těchto neinvazivních testů jsou FIB-4 a NFS široce používané v klinické praxi.

Měření tuhosti jater pomocí FibroScanu mezi 8 a 12 kPa může indikovat fibrotickou formu NASH, zatímco hodnoty vyšší než 12 kPa jsou silně spojeny s pokročilou fibrózou. Současné pokyny doporučují používat FIB-4 v podezřelých případech a následně přistoupit k transienní elastografii. I když histologie zůstává zlatým standardem pro diagnostiku a hodnocení stupně nekrózy a zánětu jater, je často nahrazena pokročilými zobrazovacími metodami, které jsou pro pacienty šetrnější.

V léčbě NAFLD a NASH je klíčovým faktorem zdravá strava a pravidelný pohyb. Úbytek hmotnosti o 3–5 % může zlepšit steatózu, ale pro zlepšení NASH a fibrózy je obvykle třeba ztratit více než 10 % hmotnosti. Dlouhodobý úbytek hmotnosti snižuje stres na adipózní tkáň a zlepšuje inzulinovou senzitivitu, což může vést ke zmírnění jaterního poškození při NASH. Strava, která obsahuje nadměrné množství kalorií, zejména nasycených tuků, rafinovaných sacharidů a sladkých nápojů, je spojena s obezitou a NAFLD. Vysoká konzumace fruktózy se ukázala jako zvlášť riziková, neboť zvyšuje riziko NAFLD, NASH a pokročilé fibrózy nezávisle na příjmu kalorií.

Existuje mnoho různých přístupů k dietním změnám, jako jsou nízkosacharidové vs. nízkotučné diety, diety s nasycenými vs. nenasycenými tuky, intermittentní půst a středomořská strava. Všechny se ukázaly jako účinné při zlepšování NAFLD a NASH. Zejména středomořská strava je často doporučována pacientům s NAFLD díky zlepšení kardiovaskulárního zdraví a redukci jaterního tuku. Konzumace kávy, nezávisle na obsahu kofeinu, může také přinést přínosy; doporučuje se pití tří a více šálků denně.

Cvičení, nezávisle na úbytku hmotnosti, má příznivý účinek na játra a kardiometabolické zdraví a mělo by být doporučeno každému pacientovi. Studie ukazují, že pravidelný středně intenzivní pohyb alespoň pětkrát týdně po dobu 150 minut týdně nebo zvýšení úrovně aktivity o více než 60 minut týdně může zlepšit nebo zabránit rozvoji NAFLD. I když optimální délka a intenzita cvičení by měla být přizpůsobena individuálním potřebám pacienta, měl by být pacienti povzbuzováni k co největší aktivitě. Cvičení také zlepšuje křehkost, sarkopenii a kvalitu života u pacientů s chronickým onemocněním jater.

U pacientů s NAFLD a NASH je stále více uznáváno, že bariatrická chirurgie může být prospěšná. Tato chirurgie může vést k výraznému úbytku hmotnosti (až 30 %), zlepšení jaterní fibrózy, úplnému vyléčení diabetu a snížení morbidity a mortality. Restriktivní chirurgické metody vedou k menšímu úbytku hmotnosti než malabsorptivní metody a častěji jsou spojeny s přetrvávajícím NASH. Bariatrická chirurgie není v současnosti považována za primární terapii pro léčbu kompenzované cirhózy NASH, ale může být bezpečná u pečlivě vybraných pacientů.

V současnosti neexistují žádné léky schválené FDA pro léčbu NASH v jakékoli fázi onemocnění, i když některé léky schválené pro jiná onemocnění vykazují přínosy v klinických studiích pro léčbu NASH. Například vitamin E (α-tokoferol) v dávce 800 IU denně prokázal v klinické studii PIVENS zlepšení histologie u pacientů s NASH bez diabetu. Na druhé straně existují obavy ohledně rizik, jako je hemoragická mrtvice a rakovina prostaty spojená s vysokými dávkami vitaminu E.

Dalším lékem je pioglitazon, který zlepšuje histologii a inzulinovou rezistenci u pacientů s NASH a T2DM. Nicméně jeho užívání je spojeno s vedlejšími účinky, jako je přibývání na váze, osteoporóza u postmenopauzálních žen a diskutované riziko rakoviny močového měchýře. Novější antidiabetické léky, jako je GLP-1 agonista semaglutid, vykazují také příznivé účinky na NASH a mohou přinést zlepšení v kardiovaskulárním zdraví a redukci hmotnosti.

SGLT-2 inhibitory, schválené pro léčbu T2DM, zlepšují inzulinovou senzitivitu, redukují steatózu a mají prospěch v kardiovaskulárních a renálních výsledcích. Metformin, ursodeoxycholová kyselina a statiny jsou dobře studovány v kontextu NASH, ale nemají dostatečný účinek na zlepšení histologie a neměly by být používány jako primární léčba.

Endtext

Jak diagnostika a sledování komplikací cukrovky může zlepšit klinickou praxi?

Cukrovka, zvláště v pokročilých stádiích, je spojena s množstvím mikro- a makrovaskulárních komplikací, které negativně ovlivňují kvalitu života pacientů a zvyšují riziko vážných zdravotních problémů. Účinná diagnostika a sledování těchto komplikací je klíčovým prvkem v léčbě diabetiků, přičemž se stále více využívají pokročilé zobrazovací metody a multidisciplinární přístup. Jednou z významných součástí tohoto přístupu je schopnost využít dostupné technologie k detailnímu posouzení stavu pacienta, což umožňuje cílenější léčbu a monitorování progresi onemocnění.

Význam pokročilého sledování komplikací se ukazuje především při analýze změn v játrech, ledvinách, srdci a CNS (centrální nervová soustava). Ve všech těchto oblastech je možné využít moderní zobrazovací techniky, které nejen potvrzují diagnózu, ale také pomáhají při hodnocení efektivity léčby a progrese komplikací. V oblasti jater například je stále více uznávána role nealkoholické tukové jaterní nemoci (NAFLD) a její úzká spojitost s diabetem typu 2. Často je toto onemocnění diagnostikováno v pokročilých stádiích, kdy již došlo k nevratným změnám v jaterní tkáni. Včasná detekce změn na jaterních testech, jako je ALT, FIB-4 nebo přechodná elastografie, může výrazně ovlivnit výběr terapeutického postupu.

Podobně pokročilé zobrazovací metody, jako je MR angiografie, CT, nebo ultrazvukové vyšetření, umožňují efektivní monitorování kardiovaskulárních změn u pacientů s cukrovkou, zejména při podezření na aterosklerózu nebo ischemii. Důležitost časného zachycení těchto změn spočívá v možnosti zavedení včasné intervence, ať už se jedná o změnu životního stylu, farmakoterapii nebo chirurgický zákrok.

U pacientů s diabetem a neurodegenerativními změnami v mozku, které mohou být důsledkem chronické hyperglykémie, je kladeno důraz na detailní zobrazení změn v mozkové tkáni. Mnozí pacienti vykazují známky atrofie mozkových struktur, přičemž se mohou objevit také ischemické změny v důsledku malých infarktů nebo mikroangiopatií. Při podezření na cévní mozkové příhody či cévní problémy v mozku je nezbytné provést MRI nebo CT vyšetření, aby bylo možné rychle reagovat na vzniklé komplikace.

V souvislosti s těmito diagnózami je velmi důležitá integrovaná spolupráce mezi diabetology, radiology a dalšími specialisty, jako jsou kardiologové, neurologové či hepatologové. Tento týmový přístup je nezbytný nejen pro správnou diagnostiku, ale i pro výběr optimálního terapeutického plánu pro každého pacienta. Základem je totiž udržení adekvátní kontroly nad hladinou glukózy v krvi, což je klíčovým faktorem pro prevenci a zpomalení progrese komplikací.

Důležité je také brát v úvahu komplexnost diabetu jako onemocnění, které ovlivňuje celé tělo. Komplikace mohou mít různé formy a různý průběh v závislosti na typu cukrovky, délce jejího trvání a úspěšnosti kontroly hladiny glykémie. Každý pacient by měl mít přístup k personalizované péči, která se zaměřuje nejen na fyzické, ale i psychické aspekty jeho stavu.

Jedním z klíčových prvků v moderní diagnostice diabetických komplikací je včasná detekce mikroangiopatií, které jsou typické pro cukrovku. To zahrnuje pravidelné vyšetření očí, ledvin a kardiovaskulárního systému, stejně jako sledování nervového systému pro časnou detekci neuropatií. Součástí komplexního přístupu je také vyhodnocení funkce zažívacího traktu, přičemž u některých pacientů s diabetem typu 1 se vyskytují poruchy motoriky jícnu a žaludku, což může vést k gastropareze.

V oblasti exokrinní funkce slinivky břišní a dalších gastrointestinálních změn je rovněž důležité pravidelně monitorovat a upravovat terapeutické postupy. U diabetiků, kteří trpí gastroparezí nebo poruchami trávení, je třeba přistupovat k léčbě individuálně a zaměřit se na zlepšení motility zažívacího traktu pomocí léků nebo dietních úprav.

Pacientům s diabetem je také často doporučeno pravidelné sledování jaterních testů, protože chronická hyperglykémie zvyšuje riziko vzniku nealkoholické steatózy a následně cirhózy. I zde hraje včasná diagnóza klíčovou roli ve výběru vhodné terapeutické strategie.

Endtext

Jak správně řídit cukrovku během těhotenství: výzvy a strategie pro optimální výsledek pro matku i dítě

Správa diabetu během těhotenství je komplexní a vyžaduje pečlivé řízení hladiny glukózy v krvi, úpravu léků, správnou výživu a životní styl, aby byly dosaženy optimální výsledky pro matku i plod. Těhotné ženy trpící diabetem, ať už jde o pregestační diabetes (typ 1 nebo 2), či gestační diabetes, čelí řadě specifických rizik, která mohou ovlivnit jak jejich zdraví, tak zdraví jejich dítěte. Správná strategie k minimalizaci těchto rizik zahrnuje pečlivé monitorování, vhodné lékařské intervence a multidisciplinární přístup.

Jedním z nejdůležitějších aspektů péče o těhotné ženy s diabetem je kontrola hladiny glukózy v krvi, a to jak před těhotenstvím, tak během něj. U pregestačního diabetu, zejména typu 1 a 2, neřízená hyperglykémie v období před otěhotněním a v ranných fázích těhotenství zvyšuje riziko vrozených vad u plodu. Proto je nezbytné zajistit přísnou kontrolu hladiny glukózy již před otěhotněním a v průběhu těhotenství. Mnozí odborníci se shodují, že těhotenství u žen s diabetem vyžaduje nejen intenzivní kontrolu glykemie, ale i komplexní přístup k celkovému zdraví matky i dítěte.

Preeklampsie, což je stav charakterizovaný vysokým krevním tlakem a poškozením orgánů, zejména ledvin, je dalším významným rizikem pro ženy s pregestačním diabetem. Tento stav nejen že komplikuje řízení diabetu, ale může také ohrozit jak zdraví matky, tak vývoj plodu. Pravidelné monitorování krevního tlaku a funkce ledvin je zásadní pro prevenci a včasné rozpoznání tohoto stavu. Podobně i předčasný porod představuje významné riziko pro ženy s diabetem, zejména pokud není diabetes dostatečně kompenzován. Vysoké hladiny glukózy mohou vést k zánětům, což stimuluje kontrakce dělohy a může vést k předčasnému porodu. Včasná a efektivní kontrola diabetu je klíčová k minimalizaci rizika předčasného porodu.

Ultrazvukové vyšetření hraje v těhotenství komplikovaném diabetem zásadní roli. Pravidelná ultrazvuková vyšetření umožňují lékařům sledovat růst plodu, detekovat možné vrozené vady a kontrolovat množství plodové vody, což vše pomáhá při rozhodování o načasování a způsobu porodu. Pro optimální výsledek je zásadní udržet těhotenství pod pečlivým dohledem, abychom zajistili co nejlepší výsledky pro matku i dítě.

Při monitorování hladiny glukózy během těhotenství je nezbytné mít na paměti jak hypoglykémii, tak hyperglykémii. Příliš nízké hodnoty glukózy v krvi mohou vést k nepříjemnostem pro matku a mohou ohrozit zdraví dítěte, zatímco vysoké hladiny glukózy mohou způsobit nadměrný růst plodu a zvýšit riziko porodních komplikací. Vysoké hladiny glukózy mohou také vést k rozvoji diabetické ketoacidózy, což je vážná komplikace, která může být pro matku i plod nebezpečná. Včasné rozpoznání a intervence jsou nezbytné pro prevenci negativních následků.

Veškeré lékařské zásahy během těhotenství žen s diabetem, ať už jde o úpravy v medikaci, použití technologií pro monitorování glukózy nebo použití inzulínových pump, by měly být pečlivě přizpůsobeny individuálním potřebám pacientky. Pokročilé technologie, jako jsou systémy pro kontinuální monitorování glukózy (CGM) a inzulínové pumpy, jsou nyní klíčové pro udržení stabilní hladiny glukózy v krvi a minimalizaci rizika hypoglykémie. Inzulínové pumpy umožňují přesnější řízení dávkování inzulínu, což snižuje riziko výkyvů v hladině glukózy.

Včasná a intenzivní péče o těhotné ženy s diabetem neznamená pouze úpravu medikace, ale i multidisciplinární přístup. Tým odborníků, včetně gynekologů, endokrinologů, dietologů a specialistů na diabetologii, musí spolupracovat na vytvoření individuálního plánu léčby, edukace pacientky a poskytování komplexní péče. Takový přístup je nezbytný pro efektivní zvládání specifických výzev, které těhotenství u diabetických žen přináší.

Péče o ženu s diabetem po porodu je také velmi důležitá. Po porodu mohou hladiny glukózy v krvi kolísat, což vyžaduje pečlivé sledování a úpravu medikace. Odborníci hrají klíčovou roli v podpoře pacientek během tohoto přechodného období, aby zajistili stabilní kontrolu glykemie a prevenci dlouhodobých komplikací.

Kromě toho je důležité věnovat se i neonatální péči. Novorozenci matek s diabetem jsou vystaveni riziku hypoglykémie, která musí být okamžitě řešena. Podporování kojení je rovněž klíčové, protože mateřské mléko pomáhá stabilizovat hladinu glukózy u novorozenců a poskytuje celou řadu dalších zdravotních výhod.

V souhrnu je jasné, že péče o těhotnou ženu s diabetem vyžaduje nejen komplexní diagnostiku a monitorování, ale i pečlivý přístup k plánování porodu, správnému výběru medikace a koordinovanou podporu během celého těhotenství i po něm. Tímto způsobem lze významně zlepšit výsledek pro matku i dítě.