Rath se otřásl. Naštěstí si vzpomněl, že naznačil Janneymu, jak důležité je mít smysl pro situaci a jak nezbytné bude, aby se naučil posílat Dummymu těžší úkoly. Nechtěl by, aby jeho tvář vypadala jako tvář Sleeka. No, Janney se to naučí, v dobrém čase. Jeho oči se podívaly dál po ulici a spatřil Wilsona, jak vychází z hotelu. Muž začal klesat do jednoho z křesel, pak si všiml Ratha na ulici a opřel se o zábradlí na verandě.

Rath se krátce podíval na Sleeka, který sledoval Wilsona. Nestor si toho také všiml a neudělal žádný další pohyb. Rath si shrnul ramena a pokračoval směrem k bance.

Když Double Link padne, banka s ní. A kdo v tomto městě, kromě něj, má dostatek peněz na to, aby to pokryl?

Přesně zítra bude Double Link, ta banka, celé to zatracené město – všechno jeho.

Margaret si povídala se svým otcem u okénka pokladní, když Rath vešel. Podívala se kolem a spatřila ho, jak se dostává do místnosti. Její tvář zčervenala a ona sklopila zrak k zemi.

"Chceš mě vidět, Ratha?" pokračoval Janney, jeho hlas byl klidný. "Pojďme zpátky do mé kanceláře."

"Nezdržuj se, tati," řekla Margaret, "už jsem právě měla odejít."

Její šaty byly skromně vysoké na ramenou, ale i přesto nemohly zakrýt křivky její postavy. A její tvář, i když na ní nebyl žádný make-up, přitahovala Rathovy oči jako magnet. Cítil, jak mu začíná pálit tělo od nohou výš.

"Nemusíte se obtěžovat," odpověděla rychle, "musíte mít něco na práci s tátou."

"Počkám na vás," řekl jí galantně, sundal klobouk a následoval ji. "Rád vás doprovodím domů, slečno Janney."

Ale! Proklínal se. Pořád se mu nedařilo říkat její jméno správně.

"Neobtěžujte se," odpověděla Margaret s jemným úsměvem a zamířila k obchodu. "Mám něco, co potřebuji vyřídit." A tím ho nechala stát, dokud si neuvědomil, že musí pokračovat za ní, pokud nechce vypadat jako nějaký pes, který je za ní pořád a neustále jí pronásleduje.

Ale tentokrát nebyl na tomhle místě z důvodu nějakého pronásledování ženy. Ne, město mělo znát jeho silu, jeho postavení. Nechce ukázat, že by mohl za ní běžet, to by ho ponížilo. A tak šel znovu dolů ulicí.

Byl tady jen kvůli jednomu. Suds se brzy objeví. Když on dorazí, vše bude v pořádku.

Poté, co došel na hlavní ulici, stále bylo všechno tak, jak plánoval. Nic nemohlo jít špatně, vždy měl vše pod kontrolou.

Pak se to stalo. U obchodu stála Margaret, tentokrát s Wilsonem. A to mu vadilo.

Nechal si to projít hlavou. Ne, nebudu se nechávat rozčilovat. "Ta holka se musí naučit něco o tom, jak se chovat," přemítal. To je jenom otázka času.

„Slick měl pravdu," říkal si. "Zatímco Wilson ji drží za ruku, může si klidně povídat, a ona si myslí, že se to děje přirozeně."

Kdyby se nenechal vytočit, mohl by se vrátit do saloonu s chladnou hlavou. Když už byl na ulici, pozoroval vše kolem. A když se otočil, slyšel kovbojské boty, jak se blíží. Suds byl na cestě.

Ale než mohl říct cokoliv, slyšel znovu ten zvuk a zvědavě zvedl obočí. Chlapec vykřikl k němu: "Ne! Ne!"

Kdyby se chtěl vůbec pozastavit, musel by si vědoma přiznat jednu věc: Ženy se musí naučit jejich místo.

Můžeš opravdu odpustit těm, kdo tě zradili?

Dvě dlouhé roky, které strávil ve vězení, změnily Raneeho Slatera více, než si kdy dokázal představit. Vězení, místo, kde je čas tak říkajíc zpomalený a každý moment se táhne jako věčnost, mu dalo možnost se podívat na svět, na sebe i na své rozhodnutí z jiného úhlu pohledu. To, co mu dříve připadalo nepochopitelné, nespravedlivé a přímo urážlivé, teď bylo viděno očima, které prošly pokornou proměnou. Přesto však zůstávala jedna otázka: Může vůbec odpustit?

Před dvěma lety, když byl obviněn z účasti na útoku na stádo Benta Markhama, vše bylo jasné. Markham, viděl prý Raneeho, jak utíká z místa činu. Soudní proces, svědectví, a výpovědi ho poslaly na dlouhé měsíce za mříže. Dnes, dva roky po tomto rozhodnutí, se však Raneeho pohled na celou věc proměnil. Možná, že Markham skutečně viděl někoho jiného. Možná to nebyl on, kdo běžel v noci, když došlo k té tragédii. Možná, že i svědectví sheriffa Bensona, který vždy stál po straně Markhama, nebylo tak neotřesitelné, jak to na první pohled vypadalo.

Ale i přes tuto změnu názoru, Ranee stále nevěděl, co má s tímto odpuštěním vlastně dělat. Zatímco jeho vlastní srdce bylo klidné, rozum neustále napadal jednu věc – co když měl Markham přece jen něco společného s vraždou jeho bratra Larryho? Jak se s tím vyrovnat, když každý krok jeho minulosti včetně tohoto soudu a verze svědků stále zněl jako výsměch?

Sám Ranee nemohl snadno odpustit, protože to, co se stalo, se nezdálo být tak jednoduché. Ačkoli věřil, že Markham neměl záměr ho zradit, otázky o jeho vlastní rodině a důvodech, proč se o to vše zajímat, se stále vracely. Odpustit znamenalo nejen přijmout možná falešná svědectví, ale také se smířit s tím, že lidé kolem něj – včetně přátel, jako byl Bill Duffy a další – byli už dlouho vtaženi do složitého obrazu, který se neustále měnil.

Důležitou součástí tohoto procesu je však pochopení jedné věci: čím víc se člověk drží svého hněvu a zármutku, tím víc je jeho vnitřní svět ovládán minulostí. Dva roky v vězení znamenaly pro Raneeho příležitost podívat se na svůj život bez naléhavosti, kterou mu dříve přinášely rychlé soudy a impulzivní rozhodnutí. Když mu jeho minulost stále vyvstávala před očima, nezbylo mu nic jiného než si uvědomit, že až když se zbaví svého poutu s minulostí, může se osvobodit a opravdu odpustit.

Co to tedy vlastně znamená odpustit? Odpustit znamená ztratit zášť a přijmout, že každý, kdo nám ublížil, se stal součástí našeho života, a to nejen v negativním slova smyslu. Odpustit znamená přijmout ztrátu, bolest a zklamání jako součást naší cesty a přesto pokračovat dál, bez toho, abychom nechali naši minulost definovat naši budoucnost.

V příběhu, který se před námi odehrává, se každý postava, každý čin, každý náznak odpovědnosti stává malou částí širšího obrazu. To, co se stalo mezi Raneem a Markhamem, není jen příběhem o zradě a pomstě. Je to příběh o cestě, kterou musí každý člověk projít, aby se dostal k opravdovému porozumění a uzdravení.

Důležité je, že každý člověk, včetně Raneeho, musí najít svůj vlastní způsob smíření se s minulostí, i když to znamená, že bude muset odpustit něčemu, co se nikdy nezdálo úplně správné.

Jakou cenu платит закон?

Johnny vešel do místnosti, zavřel za sebou dveře a postavil se ke stolu. „Pokud máme užívat ohňostroj, budeš tu bezpečnější s jídlem, vodou a zbraněmi," řekl a kývl směrem k nehostinnému vnějšímu světu. Byl to okamžik napjatého ticha, který přerušil hovor jeho přítele Gileana, zatímco z pootevřených dveří kabinetu zazněl hlas Goodnighta: „Tommy, co chtějí?“ Odpověděl jen nesouhlasně, zmateně, jako by hovořil o zcela jiných věcech, které se do situace nehodily. Sorrell, známý svou vychytralostí a špatnou pověstí, se rozhodl přidat do hry svou vlastní roli a přiznal svou neschopnost vyrovnat se s brutalitou, která se v těchto místech a chvílích stala běžnou součástí života.

Představa o předem připravené vraždě, kterou ztělesňoval příběh El Ciega, se rychle stala realitou. Hlasitá výzva „Miler je vinný!" zazněla jako pohřební zvon. Na stropě visel příslib spravedlnosti, který se proměnil v krutý zákon silnějšího. „Všichni, kdo budou hlasovat proti, nechť si to pamatují," rozčiloval se jeden z mužů přítomných v místnosti, kde se vznášel vzduch dusivý jako zkažený alkohol.

V tu chvíli do místnosti vstoupil Abijah Ledyard, majitel ranče A-Bar-L, se svou dcerou Lou Ann. Spolu s nimi se do hry dostala i mocná přítomnost Fortu Adobes. Ledyard, s pohledem ostřejším než ocel, se postavil proti situaci, kterou viděl jako zbytečnou a destruktivní. Lou Ann, jejíž vzhled prošel proměnou, už nebyla jen dívkou v ošuntělých šatech s vázanými copánky, ale ženou, která se pohybovala s neuvěřitelnou grácií.

Náhle se situace začala komplikovat. McSween, voják z Fortu Adobes, se postavil proti moci místních samovládních a zjednal okamžitý zásah. „Tohle není způsob, jakým spravujeme zákony. Nezacházíme s lidmi, jak si zaslouží. Ne zabíjením, ale moudrostí," křičel McSween, zatímco někteří z místních začali pociťovat, že spravedlnost na tomto západě není něčím, co by bylo v rukou mnohých, ale v rukou těch nejsilnějších a těch, kdo umí hrát svou hru.

Zatímco Miler, obviněný z vraždy, byl táhnut k okamžitému trestu, zůstala otázka, zda spravedlnost byla opravdu zajištěna. Ačkoliv to bylo vnímáno jako zřejmé, skutečnost, že proces byl manipulačním nástrojem a že Miler dostal trest bez pořádného soudu, byla na tomto místě jen další tragédií. Místní muž s kovbojskou postavou, tvrdým pohledem a neúprosným smyslem pro zákon ukázal, že silný muž v tomto světě není jen ten, kdo umí ovládat situaci, ale také ten, kdo se dokáže rozhodnout rychle a bez slitování.

Když se dostali k rozhodujícímu okamžiku, když se Miler dostal pod hrozbou smrti, McSween neváhal. Až do posledního okamžiku to vypadalo, že spravedlnost bude vydána rukou zákona, i když ne vždy v souladu s pravidly, která by měla být dodržována. Miler, hozený do vody, si uvědomil, že tentokrát nebyl souzen podle zákonů ani lidské morálky. Bylo to tělo, které se mělo stát součástí příběhu o válce mezi spravedlností a silou, kterou každý v této době přijímal jako nutnost k přežití.

Ve chvílích, kdy se oběť dostane pod kontrolu, je těžké definovat, kde končí vítězství a začíná porážka. Miler měl možnost cítit svou ztrátu nejen v těle, ale i v duchu, kde se bezmocnost a nepochopení staly jeho jedinými společníky. Každý krok, každé rozhodnutí, které se učinilo na cestě k jeho potrestání, znamenalo, že zákon, i když vyzbrojený vojenskou mocí, stále zůstává neúplný, podléhající lidem, kteří mají na něj svůj vlastní pohled.

Ačkoli byl jeho příběh jedním z mnoha, které se rodily v

Jak se vyrovnat s neúplným životem a neustálým odkládáním?
Jak doping ovlivňuje výkonnost solárních článků na bázi InGaN/GaN?
Jak může zemědělský odpad přispět k udržitelné výrobě kompozitních materiálů?