Jak najít hodnoty ve své úzkosti a proč je psychologická flexibilita klíčová?

Úzkost často vnímáme jako něco, co nám brání žít plnohodnotný život, něco, co bychom chtěli co nejrychleji potlačit nebo se jí zbavit. Přitom však může být právě úzkost cenným zdrojem informací o tom, co pro nás skutečně má hodnotu. Pokud pociťujete úzkost například ze ztráty zdraví, znamená to, že zdraví je pro vás důležitou hodnotou. Stejně tak obavy o děti, partnera nebo přátele odhalují, jak hluboký smysl pro vás tyto vztahy mají. Úzkost je tedy často jako skrytý jazyk, kterým nás naše nitro upozorňuje na to, co je pro nás nejcennější.

Pokud si uvědomíte, že hodnoty a úzkost jsou dvě strany jedné mince, získáte jiný pohled na své vnitřní boje. Většina lidí by se úzkosti ráda zbavila za každou cenu, ale odmítáním úzkosti často zároveň odmítáme i to, co nám úzkost symbolizuje – tedy naše hodnoty. Odpor vůči úzkosti tedy může paradoxně znamenat i odpor vůči sobě samému, k tomu, co nás motivuje a dává našemu životu smysl. Je důležité si uvědomit, že boj s úzkostí není bez nákladů a že zbavovat se ji za každou cenu nemusí být tou nejvhodnější strategií.

V této souvislosti hraje zásadní roli psychologická flexibilita. Ta představuje schopnost plně se nacházet v přítomném okamžiku, vědomě si uvědomovat své myšlenky a pocity, a přitom podle okolností buď vytrvat v chování, které odpovídá našim hodnotám, nebo naopak toto chování změnit. Psychologická flexibilita není jen o vytrvalosti, ale i o schopnosti pružně reagovat na měnící se situace a vnímat kontext, ve kterém se právě nacházíme.

Být psychologicky flexibilní znamená nebýt uvězněn v automatických reakcích, které sice krátkodobě zmírňují úzkost, ale dlouhodobě nás drží na místě. Například vyhýbání se nepříjemným myšlenkám nebo emocím může krátkodobě přinést úlevu, ale zároveň nás může oddálit od naplnění hodnot, které v životě máme. Psychologická flexibilita vyžaduje plné prožití přítomnosti a vědomou volbu toho, jak reagovat – zda pokračovat ve vytrvalosti, nebo přijmout změnu.

Někdy je třeba vytrvat i přes nepříjemnosti, třeba jako při studiu na vysoké škole, jindy je nutné se změnit, když původní způsob nevede k cíli, jak ukazuje zkušenost s vedením a zpětnou vazbou. Psychologická flexibilita tedy není jen o vytrvalosti, ale i o otevřenosti k novým možnostem a schopnosti rozpoznat, kdy je vhodné pokračovat a kdy naopak ustoupit a přizpůsobit se.

Je třeba mít na paměti, že hodnoty samy o sobě nejsou příčinou problémů, ale spíše motivací, která nás vede životem. Chování, které může být škodlivé, často pramení z nevyřešených strachů nebo omezeného pohledu na způsoby, jak dosáhnout svých hodnot. Proto je důležité hledat způsoby, jak své hodnoty naplňovat efektivně a neškodlivě, což vyžaduje právě psychologickou flexibilitu a schopnost přijmout i nepříjemné emoce, jako je úzkost.

Jak může pochopení vesmíru a vlastní existence zmírnit úzkost?

Váš fyzický existence je doslova stará miliardy let a je složena ze stejné látky, která po Velkém třesku vyletěla do vesmíru. Tyto atomy se později spojily, aby vytvořily sluneční soustavy a nakonec i planetu Zemi. Zde se tyto elementy vyvinuly do forem života schopných samoreplikace, a po mnoha miliardách let se zrodili lidé – vaši předkové, kteří postupně vedli až k vašemu vzniku. Vaše tělo je tedy něco víc než jen jedinečná fyzická forma; je součástí neustálé transformace hmoty, která nezaniká, ale pouze mění svou podobu, stejně jako list, který roste, padá a mění se v další listy. Vaše atomy se spojily z prostředí a jednou se z nich stanou nové životy, nové děti.

Vesmír lze představit jako oceán a vás jako jednu z vln. Pokud se identifikujete jen s touto vlnou, můžete se neustále srovnávat s ostatními vlnami, snažit se je překonat, nebo ji zoufale držet, ale vlny jsou pouze pohybující se voda, kterou nelze uchopit. Vlny přicházejí a odcházejí, ale jsou pouze formami vytvořenými celým oceánem. Podobně jste fyzickou manifestací, vytvořenou nesčetnými procesy probíhajícími v celém vesmíru. Vesmír „vlaje“ vámi.

Samozřejmě je třeba nadále řešit každodenní povinnosti – práci, vztahy, finanční starosti – ale při pravidelném praktikování této perspektivy může být zátěž těchto problémů méně tíživá. Vzpomínka na to, kdo skutečně jste, vám umožňuje „hrát hru života“ s menším zaujetím a větší lehkostí.

V terapii je zásadní nezapomínat, že klienti nejsou jen své diagnózy nebo úzkost. Jsou mnohem víc – rodiče, děti, snílci, milovníci, pomocníci, vědci nebo třeba praktikující jógy. Pomoci jim pamatovat na tuto širší identitu znamená podpořit jejich pružnost a schopnost vyrovnat se s potížemi. Pevné a omezené představy o sobě samých vedou k fixaci a ztuhlosti. Tento text předznamenává další fázi práce s úzkostí – techniku defuze, která pomáhá změnit vztah k myšlenkám a uvolnit tak duševní napětí.

Myšlenky často nejsou realitou, ale produktem naší mysli, které s ní někdy splývají natolik, že je považujeme za pravdu. Například klienti s úzkostí se často zaseknou v myšlenkách, které vyvolávají obavy, i když jsou iracionální. Snaha s těmito myšlenkami bojovat bývá neúčinná a může úzkost ještě posílit. Lepší přístup spočívá v pozorování těchto myšlenek jako pouhých zvuků v hlavě – „to je zase hlas úzkosti“, aniž byste se s nimi snažili diskutovat nebo je odvracet.

Tento způsob vnímání pomáhá klientům získat odstup a flexibilitu, což je důležité pro snížení trvalého napětí a umožňuje se soustředit na to, co je pro ně skutečně důležité. Vztah k myšlenkám se stává méně rigidním, což otevírá cestu k větší psychické pohodě.