V moderní společnosti existuje jasné propojení mezi masovými médii, veřejným vnímáním a komerčními zájmy, které spolu vytvářejí vzorce, jakým způsobem jsou informace selektovány, prezentovány a konzumovány. Tento proces je součástí širšího fenoménu, kdy informace a zprávy jsou nejen nástrojem pro předávání faktů, ale stávají se součástí komerčního a politického boje, kde reklama, sledovanost a veřejná percepce hrají klíčovou roli.

Základním prvkem v tomto procesu je sledování, měření a hodnocení reakcí publika, což umožňuje efektivně směřovat obsah k těm, kdo jsou pro určitou zprávu nebo produkt nejvhodnější. Tento model přístupu začal s využíváním ratingových služeb, jako jsou například Hooper ratings v roce 1938, Nielsen ratings v roce 1942 nebo American Research Bureau v roce 1950. Vytvářely se tím rámce pro pochopení toho, jak velikost publika ovlivňuje hodnotu a vnímanou kvalitu zpráv a obsahů, které byly šířeny. Zároveň byla zavedena logika, podle níž to, co je více sledováno, je považováno za lepší, kvalitnější a atraktivnější pro širší veřejnost.

Tato logika se zrcadlila nejen v obchodních modelech televizních stanic, ale i ve formování politických a společenských diskurzů. Politici, firmy a veřejné osobnosti rychle pochopili, že pro získání mediální pozornosti a podporu veřejnosti je klíčové vytvořit obsah, který nejen vyvolá zájem, ale také bude odpovídat pravidlům masové produkce zpráv, jakými jsou vizuální efekt, dramatický náboj a emocionální rezonance. Média se tak začala formovat podle pravidel, která zahrnovala nejen obsah, ale i způsob, jakým byl obsah distribuován, čímž se transformoval i samotný proces novinářské práce. Tento přechod k „postžurnalistickému“ období ukazuje, jak zpravodajství a informace přestaly být neutrálními a nezávislými prvky, ale staly se spíše součástí širší mediální strategie.

S rostoucí konkurencí mezi televizními stanicemi se stal klíčovým faktorem nejen obsah zpráv, ale i její zpracování, rychlost a způsob prezentace. V oblasti televize a rádií to vedlo k přijetí standardizovaných formátů, které kladly důraz na akci a dramatické vizuály, jež byly schopny přitáhnout pozornost širokého spektra diváků. Příkladem toho je obrovská cena za reklamu v průběhu velkých sportovních událostí, jako je finále Super Bowlu, kde cena za 30 sekund reklamy v roce 2022 přesahovala 7 milionů dolarů. Tyto faktory vedly k dalšímu důrazu na komerční aspekty žurnalistiky, čímž se média začala stále více soustředit na ziskovost a reklamní příjmy.

Politici, kteří hledali mediální prostor pro šíření svých agend, se začali přizpůsobovat těmto pravidlům. Učili se, jak orchestrálně připravit události a výroky tak, aby odpovídaly očekáváním novinářů a formátu, který je v masových médiích populární. Tímto způsobem byla zpravodajská realita stále více formována podle obchodních a komerčních potřeb, a nikoli podle objektivních novinářských standardů. Tento proces byl zcela zásadní pro vznik fenoménu, jako je Donald Trump, který brilantně využil tyto mechanismy k formování své mediální image a zajištění si podpory veřejnosti prostřednictvím přizpůsobení své politiky a výstupů těmto logikám.

S příchodem nových technologií a digitálních platforem se tento model ještě více rozvinul, přičemž sociální média se stala klíčovým nástrojem pro šíření ideologií a reklamních zpráv. Digitální komunikace umožnila efektivnější distribuci zpráv a formování veřejného mínění, čímž se tradiční mediální logika stala ještě více zaměřena na personalizaci a segmentaci cílové skupiny. To vedlo k ještě větší komodifikaci informací a zpráv, které byly stále více přizpůsobovány specifickým demografickým skupinám.

V tomto kontextu je kladeno důraz na to, jak média dnes nejen informují, ale i formují realitu, ve které žijeme. Porozumění těmto mechanismům je nezbytné pro každého, kdo se chce orientovat ve světě, kde jsou informace nejen prostředkem komunikace, ale i nástrojem kontroly a manipulace.

Jak se Donald Trump stal prezidentem Gonzo? Politické strategie a dopady jeho vlády

V roce 2016, když Donald Trump zvítězil v prezidentských volbách, došlo k zásadnímu zlomovému momentu v americké politice. Tento moment, charakterizovaný silnými emocemi a narůstajícím populismem, přinesl novou perspektivu na politiku, kterou už dříve detailně popisoval Hunter S. Thompson. Thompsonova "gonzo" žurnalistika, která zpochybňovala tradice a pravidla mainstreamové politiky, měla nejen vliv na jeho vlastní éru, ale stále rezonuje v současné době, kdy Trump využíval podobné techniky k dosažení svých cílů.

Trumpovo prezidentství bylo příkladem "Gonzo" přístupu v politice. Tento termín, inspirovaný Thompsonovým stylem psaní, popisuje techniku, která mísí fakty s fikcí, aby vytvořila emocionální a populistický obraz. Během volební kampaně Trump pravidelně předkládal neprověřená a často nepravdivá tvrzení, která následně rozšiřovala média. Tradiční politická kampaň se díky Trumpovi proměnila v neustálý kolotoč tweetů, prohlášení a mediálního zpravodajství, které se soustředilo více na jeho slova než na jejich kritickou analýzu.

Rhetorika Trumpa, podobně jako u George Wallace, zněla jako apel na pocity a frustrace obyčejných Američanů, kteří se cítili opuštění a marginalizovaní. S podobnou rétorikou, jakou použil Wallace v roce 1972, Trump hovořil o "pointy-headed bureaucrats" a o nutnosti "rozbít systém", což vyvolávalo mezi jeho stoupenci silné emocionální reakce. Mnozí ho vnímali jako "rockovou hvězdu", která jim slibovala zlepšení jejich životní situace, i když nikdy neukázal hlubší porozumění konkrétním problémům, které trápily americkou společnost.

Trumpovo prezidentství se však neomezovalo pouze na záblesky populismu. Podle Monahana a Maratey (2021) jeho strategie zahrnovala vytváření kontextu, ve kterém se problémy politiky a instituce staly "hrozbami", jež mohly být vyřešeny pouze jeho vlastními řešeními, která měla být přijata bez jakýchkoliv pochybností. Tento přístup vedl k tomu, že jeho nápady nebyly hodnoceny na základě empirických důkazů nebo odborné praxe, ale na základě jeho "unikátních schopností" a neomezené tvrdosti.

Trumpovo vládnutí také ukázalo, jak mohou být političtí lídři schopní mobilizovat masy, aby šířili dezinformace a posilovali vnímání politiky jako neefektivní a zkorumpované. Pomocí neustálé propagace sebe sama a jeho vlastních "únikových" řešení problémů se Trump postavil do popředí jako jediný, kdo byl schopen Ameriku zachránit. Tato situace ukázala, jak snadno může mediální dynamika přispět k legitimizaci takového politického stylu, což se stalo základním kamenem Trumpovy gonzo administrativy.

Po ztrátě ve volbách v roce 2020 Trump nepřestal ovlivňovat americkou politiku. Propagace lží o ukradených volbách vedla k sérii legislativních změn, které omezovaly právo volit, zejména v těch státech, které v roce 2020 hlasovaly pro Joea Bidena. Nové zákony se objevily po celých Spojených státech, které připomínaly černý rok segregace. V Georgii, Arizoně, Michiganu a Pennsylvanii, kde byly těsné prezidentské závody, se objevily nové legislativní změny, které měly zjevně omezený vliv na chudé a menšinové voliče.

Například v Georgii byly zavedeny zákony, které omezovaly počet hlasovacích schránek a zkracovaly dobu pro zasílání hlasovacích lístků. Omezeny byly i mobilní volební vozy a došlo k zavedení přísného systému ověřování totožnosti. Nejhorší částí těchto změn byl zákaz poskytování vody a občerstvení voličům, kteří čekali ve dlouhých frontách na volbách. Tento krok byl vnímán jako další formu diskriminace, která znevýhodňovala chudší, převážně afroamerické voliče.

Zákony omezující volební práva měly také svou reakci na straně korporátní Ameriky. Mnohé velké společnosti jako Coca-Cola, Delta Airlines nebo Merck se postavily proti těmto opatřením a vydaly veřejné prohlášení proti těmto drakonickým změnám. Mnohé z nich se obávaly, že to ohrozí nejen volební proces, ale i samotnou podstatu amerického demokratického systému.

Důležité je, že Trumpovy metody ve volbách a po nich ukázaly, jak se může politika stát nástrojem pro manipulaci veřejného mínění. Je zásadní pochopit, že takové techniky nejsou omezeny pouze na jednoho člověka nebo jedno prezidentské období, ale mohou mít dlouhodobé důsledky pro politický proces a pro samotnou povahu demokracie.

Jaká velikost tě provází v životě?
Jaké výzvy čekají na komercializaci solárních článků na bázi perovskitu?
Jak se vyrovnat s minulostí a vytvořit nový domov: Příběh o adaptaci na venkově
Jak vytvořit lexikální analyzátor pomocí hlubokého učení