Jaké jsou nejčastější psychiatrické stavy, jejich projevy a rizikové faktory ve vybraných klinických situacích?

V psychiatrii existuje řada stavů, jejichž rozpoznání je klíčové nejen pro správnou diagnostiku, ale i pro následnou léčbu. Některé stavy se manifestují dramatickými symptomy, jiné naopak subtilně, což může vést k jejich přehlédnutí nebo špatnému přiřazení k jiné diagnóze.

Po velkém stresovém zážitku, jako je přírodní katastrofa či vážná nehoda, může dojít ke stavu charakterizovanému přijetím nové identity a jména – jde o disociativní poruchu identity, často spojenou s amnézií. V případě retrográdní amnézie bývá typicky dočasně nedostupná paměť na události předcházející traumatu.

U starších mužů nad 75 let s depresí je riziko sebevraždy extrémně vysoké, s mírou přesahující 39 případů na 100 000 osob. U geriatrických pacientů s nově vzniklou depresí je nezbytné vyloučit somatické příčiny – hypotyreózu, deficity vitamínu B12, jaterní a renální insuficienci, cévní mozkové příhody, malignity a také vedlejší účinky některých léků. Nejvyšší riziko sebevraždy mezi psychiatrickými diagnózami nesou poruchy ze schizofrenního spektra.

U těžkých depresí rezistentních na léčbu lze zvážit elektrošokovou terapii (ECT), transkraniální magnetickou stimulaci (TMS) nebo podání ketaminu. Diuretika mohou zvyšovat toxicitu lithia – léčiva běžně užívaného u bipolární poruchy. Lithium je v prvním trimestru těhotenství teratogenní (Ebsteinova anomálie). Karbamazepin a valproát jsou spojeny s vývojovými vadami neurální trubice.

Voyeurismus označuje chování, kdy pacienti dosahují sexuálního uspokojení sledováním nic netušících osob při svlékání či sexuální aktivitě. U schizofrenie má prognózu nejvíce ovlivněnu adherence k léčbě. Dlouhodobé užívání antipsychotik může vést k tardivní dyskinézi – mimovolním pohybům rtů, jazyka nebo končetin. Neuroleptický maligní syndrom je život ohrožující stav s rigiditou, horečkou, autonomní nestabilitou a zvýšením kreatinfosfokinázy.

U chronických alkoholiků je třeba podávat vitamín B1 (thiamin), aby se zabránilo cerebelární degeneraci. U mírných a středně těžkých depresí je kognitivně-behaviorální terapie (CBT) stejně účinná jako farmakoterapie. Před podáním glukózy u pacientů s podezřením na alkoholismus je nutné preventivně podat thiamin k zamezení Wernickeovy encefalopatie.

Tělesná dysmorfická porucha je charakterizována nadměrným znepokojením nad domnělými vadami vzhledu, často bez reálného základu, a doprovázená repetitivním chováním jako kontrolování vzhledu v zrcadle. Léčbou první volby jsou SSRI.

U dětí ve věku 1–7 let mohou silné emoce (hněv, bolest) vyvolat záchvaty zadržování dechu, které mohou vypadat jako epileptický záchvat, ale nejsou epileptické povahy.

Přibližně 15 % dospívajících zažilo kyberšikanu. Nejvíce případů šikany se vyskytuje na druhém stupni základní školy. U šikanovaných dětí je nutné při každé návštěvě posuzovat přítomnost suicidálních tendencí nebo změn nálady.

U 27letého pacienta s historií depresivních epizod, který se nově projevuje agitovaně, má zrychlenou řeč, myšlenkový trysk a grandiózní nebo paranoidní myšlenky, jde pravděpodobně o bipolární I poruchu. Ta se od bipolární II liší přítomností manické epizody (nejen hypomanické). V manické fázi je častá psychomotorická agitace, narušený úsudek, euforie nebo podrážděnost, a v 75 % případů i bludy.

Halucinace, tedy smyslové vjemy bez reálného podnětu, mohou

Jak efektivně přistupovat k diagnostice a léčbě různých nemocí v geriatrické praxi

V oblasti geriatrie, kde se potkává celá řada komplexních zdravotních problémů, je kladeno důraz na správnou diagnostiku a přizpůsobení léčby specifickým potřebám starších pacientů. Zdravotní stav této věkové skupiny často zahrnuje různé chronické nemoci, polyfarmacii a přítomnost více patologických stavů najednou, což znamená, že léčba musí být přizpůsobena každému jednotlivci. Mezi důležitými faktory, které je třeba zvážit při léčbě geriatrických pacientů, jsou nejen samotné zdravotní problémy, ale také konkrétní charakteristiky a reakce na léky, které mohou být u starších lidí odlišné než u mladších pacientů.

V souvislosti s léčbou antibiotiky, jako je například amoxicilin nebo amoxicilin-klavulanát (Augmentin), je nutné věnovat zvýšenou pozornost dávkování a možnosti interakcí s jinými léky, které starší pacienti mohou užívat. Kromě toho může být u pacientů s chronickými nemocemi, jako jsou problémy s ledvinami nebo srdcem, nutná úprava dávkování, aby se minimalizovaly rizika nežádoucích účinků. Například u léků, které ovlivňují angiotenzin-konvertující enzym (ACE inhibitory) nebo blokátory angiotenzinových receptorů (ARB), je důležité zohlednit jejich vliv na funkci ledvin a celkový kardiovaskulární stav pacienta.

V některých případech, kdy je nutné použít antikoagulační terapii, musí být zajištěno pečlivé sledování, aby nedošlo k riziku krvácení, které je u starších osob častější. Například u pacientů s atriální fibrilací, kteří potřebují antikoagulační léčbu, je kladeno důraz na správné dávkování a pravidelné monitorování, přičemž je důležité brát v úvahu i ostatní zdravotní faktory, jako je riziko cévní mozkové příhody nebo přítomnost dalších kardiovaskulárních problémů.

V geriatrické praxi se stále častěji setkáváme i s poruchami, které mohou ovlivnit kvalitu života starších pacientů, jako jsou bolesti, neurologické poruchy nebo deprese. V těchto případech je důležité zvolit vhodné analgetiky, antidepresiva nebo antipsychotika, ale vždy s ohledem na potenciální vedlejší účinky a interakce s jinými léky. Například, antidepresiva, jako je amitriptylin, mohou být účinná, ale je nutné sledovat jejich vliv na kardiovaskulární systém a riziko ortostatické hypotenze, které může být u starších osob zvýšené.

Další klíčovou oblastí je prevence a včasná diagnostika chronických onemocnění, jako je cukrovka, hypertenze nebo osteoporóza, které se častěji vyskytují u starších lidí. U těchto pacientů je kladeno důraz na pravidelný screening a vhodnou farmakoterapii, která by měla minimalizovat progresi onemocnění a zlepšit celkovou kvalitu života. Třebaže je prevence důležitá, neméně podstatné je i efektivní řízení symptomů a zajištění podpory pro pacienty s chronickými nemocemi.

V případě, že se u geriatrických pacientů objeví akutní stavy, jako je zánět plic nebo infekce močových cest, musí být léčba přizpůsobena jejich stavu a celkové odolnosti. U starších pacientů je třeba počítat s nižší schopností imunitního systému čelit infekcím, což může vést k rychlému zhoršení zdravotního stavu a zvýšenému riziku komplikací. Proto je u těchto pacientů nezbytné nejen zvolit správnou antibiotickou léčbu, ale také zajišťovat adekvátní podporu pro udržení rovnováhy elektrolytů a prevenci dehydratace.

Pochopení těchto zásad je klíčové nejen pro správné řízení léčby, ale i pro zajištění celkové pohody a životní kvality starších pacientů. Tento přístup pomáhá minimalizovat komplikace a zajišťuje, že geriatrické pacienty neovlivňuje pouze samotná nemoc, ale i její vliv na celkový životní styl a psychické zdraví.