Jak vnímání politiky a médií formuje americkou politickou krajinu

Tento příběh začíná momentem, kdy jsem poprvé pochopila, jak moc termín "fake news" ovlivňuje moji práci novináře. Bylo to v říjnu 2018, v malém Walmartu na předměstí Cincinnati, kde se v místním obchodu, plném lidí před nadcházejícími volbami, uskutečnil rozhovor, který mě přiměl přehodnotit roli médií v politice. Volby, které se chystaly, byly prezentovány jako referenda o prezidentovi Donaldu Trumpovi, a přesto platilo, že politika je v první řadě místní. Volební obvod, který jsem pokrývala, byl tak pečlivě vykreslený, že zajišťoval většinu pro republikánské kandidáty, bez ohledu na vlnu demokratických zisků, která se šířila po celé zemi.

Republikán Steve Chabot, který tento obvod zastupoval od roku 1994, čelil silnému demokratickému vyzyvateli. Jak se volební kampaň vyvíjela, bylo zřejmé, že republikáni se snažili využít daňové úlevy a růst akciového trhu k tomu, aby ustáli národní nespokojenost s Trumpovým chováním. Demokraté vsadili na strategii, že předchozí politické skandály a Trumpovy útoky na veřejné instituce posunou tradiční republikánské voliče k volbě opozičních kandidátů.

V rozhovoru s lidmi na parkovištích Walmartu, kteří přišli o něco víc než jen nakoupit, jsem narážela na politické názory napříč celým spektrum – od příznivců Trumpa až po zklamané demokraty. Tato setkání byla mnohem cennější než jakákoli analýza zaměřená na "opinion makers" nebo "expertů" z Washingtonu. Walmart, se svou rozmanitostí zákazníků, se ukázal být ideálním místem pro sběr informací o skutečných politických náladách.

V jednom z rozhovorů mi muž ve středním věku s výrazem plným hněvu vyčetl mé novinářské záměry. „Fake news!" křičel na mě. „Vy jen chcete uškodit našemu prezidentovi. Americe by bylo lépe bez mainstreamových médií." Tento moment, kdy se na mě obrátil s vášnivým, neúprosným obviněním, mi ukázal, jak silně je dnes politická diskuse ovlivněna tímto stigmatizujícím označením. Média a novináři byli v jeho očích nepřáteli a to, co jsem se snažila dělat – přinést skutečný obraz života a politiky – se pro něj stalo pouze součástí širšího spiknutí.

A právě tady leží zásadní problém: to, co média dnes poskytují, už není pouze zpravodajství, ale stále více je to také součást politické hry, v níž se více než na skutečném porozumění soustředí na polarizaci a vyhrocování. Problém "fake news" není jen o manipulaci s informacemi, ale o ztrátě důvěry mezi novináři a veřejností. Tato důvěra je klíčová pro to, aby lidé skutečně rozuměli tomu, co se v jejich zemi děje. Mnozí voliči, zklamaní z politického establishmentu, se rozhodli hledat jiné cesty, jak se vyjádřit, a to mimo tradiční média.

Ve skutečnosti nejsou hlavním problémem médií ani jejich schopnost informovat, ale způsob, jakým se do nich politické síly vkrádají. Důležité je si uvědomit, že média dnes více než kdy jindy musí čelit výzvám, jak zůstat nezávislá a nestranná v době, kdy jsou jejich zprávy znevažovány a zpochybňovány na každém kroku. Politické směřování se ve společnosti vyostřuje, a novináři se ocitají v dilematu, zda dělat svou práci objektivně, nebo se podřídit politickým tlakům a ideologickým bojům.

V tuto chvíli je zcela zřejmé, že pokud média budou i nadále zůstávat na povrchu a nebudou se snažit porozumět každodenním životům lidí, jejich role ve formování veřejného diskurzu bude čím dál tím méně efektivní. Politické novinářství, jak ukazuje moje vlastní zkušenost, by mělo vycházet ze skutečných příběhů, které se odehrávají v ulicích, na parkovištích nebo v obchodech, nikoli pouze z analýz a strategií z Washingtonu. Je kladeno důraz na to, abychom nezapomínali na obyčejné občany, kteří tvoří páteř národa a jejichž hlasy jsou často zapomenuty ve velkém politickém ruchu.

Jak mohou školy журналистики pomoci v boji proti dezinformacím a ochraně pravdy

V žurnalistice dlouhodobě mluvíme o lásce-nenávisti, kterou máme vůči našim zdrojům. Policisté nás nenávidí, ale potřebují nás, abychom veřejnosti řekli, že se starají o naši bezpečnost. Sportovci a trenéři by byli rádi, kdybychom zůstali mimo jejich šatny, ale chápou, že jim pomáháme komunikovat přímo s fanoušky. Velcí developeři, automobilky a podniky nás považují za otravu, ale vědí, že jim pomáháme prodávat produkty a vydělávat peníze. A politici, ach, ti nás nenávidí, ale uznávají, že část voličů stále hledá ve médiích, ať už na národní, či místní úrovni, způsob, jak pochopit problémy a formovat názory na úřady a kandidáty.

I když se způsoby předávání informací v digitálním věku dramaticky změnily, a dnes jsme zahlceni informacemi i dezinformacemi, tyto pravdy zůstávají nezměněny. Nikdo to nepochopil lépe než Donald Trump. I když démonizuje média jako nepřátele amerického lidu (pro mé redakční týmy v Cincinnati a Detroitu jsem si nechal udělat trička, kde jsme slovo "nepřítel" překřížili a napsali "oči a uši"), on vzkvétá díky neustálé pozornosti, kterou mu média věnují jako kandidátovi a prezidentovi. Je nepřekonatelný ve vytváření spektáklu, jak napsalo mnoho novinářů, a média tento spektákl pečlivě sledovala a bez většího odporu jej dokumentovala, opakovala stále znovu a znovu a nechala ho získat legitimitu u ochotné části veřejnosti.

V oblasti Středozápadu, kde je neustálý útok z Oválné pracovny vzdálenější, by bylo hloupé považovat ho za bezvýznamný. I tady je stále patrná úcta k roli žurnalistiky, výkřiky "fake news" jsou méně časté a vztahy s informátory spíše v tradičním duchu zmíněném na začátku. Novináři, alespoň ti, kteří pracují v hlavních médiích, vždy dbali na přesnost a úplnost, neustále kontrolovali a ověřovali svou práci. V létě 2019 publikoval Detroit Free Press průlomovou investigativní zprávu o tom, jak Ford Motor Company vědomě prodával automobily s vadnými převodovkami. Ford reagoval zuřivě a zahájil kampaň k diskreditaci práce novinářů, včetně zasílání dopisů do novinářských soutěží, v nichž zpochybňoval kvalitu reportáže. Nakonec však zpráva obstála, protože byla pečlivě dokumentována a ověřena. Free Press řekl pravdu.

Existuje větší princip, který spočívá v tom, že naše oddanost pravdě by měla znamenat, že nebudeme reportovat každý nesmyslný tweet nebo očividně provokativní prohlášení, které padne na shromáždění. Memo pro ranní show: Každý den je spousta jiných důležitých zpráv. Nemáme odpovědnost být ještě důraznější při oddělování faktů od fikce, i když to znamená, že nebudeme stenograficky reportovat každé slovo? Už jsme přece přijali, že dnešní žurnalistika vyžaduje snahu pochopit, co opravdu zajímá naše publikum (ale vážně, ne kvůli clickbaitům), a věnovat se tomu s veškerou energií, kterou máme? Rozhodně, ať už na kabelových kanálech nebo na našich webech, je potřeba to, čemu se dá říkat okamžité ověřování faktů, zdravý skepticismus vůči lživým prohlášením a naprostá oddanost pravdivému vyprávění.

Novináři by měli ukazovat svůj proces, vysvětlit, co dělali a jak se k tomu dostali. Tento koncept není nový a je široce přijat na webových stránkách novin. Tady jsou dokumenty, tady jsou data, tady je transkript rozhovoru. Tady je autor příběhu a jeho pozadí. Ukazujeme naši práci, závěr je nevyhnutelný. Není náhoda, že mnohé příběhy, které dnes přicházejí z Washingtonu, obsahují konkrétní čísla zdrojů, které byly interviewovány.

A na závěr bych rád přidal několik slov pro školy žurnalistiky. Pro ty, kteří tvrdí, že žurnalistika umírá, stačí se podívat na zápis studentů na žurnalistických fakultách, kvalitu mladých lidí, kteří přicházejí do našeho oboru, a dopad, který mají v redakcích. To je působivé. Tito noví novináři jsou chytří, dobře vyškolení a samozřejmě digitální od svého narození. Každý univerzitní student by měl mít školení v mediální gramotnosti. Studenti by měli být naučeni, jak dešifrovat stále se rozšiřující mediální krajinu, měli by vědět, jak rozpoznat spolehlivý zdroj zpráv od posledního trolla, a měli by chápat důležitost být chytrými spotřebiteli informací v tomto zahlceném světě.