Digitální mamografie s tomosyntézou (DBT) představuje výrazný pokrok v oblasti diagnostiky rakoviny prsu a její vliv na praxi je stále více patrný. Tato technologie poskytuje tři rozměry obrazu, což umožňuje lepší zobrazení a analýzu tkání prsu, což vede k výraznému zlepšení přesnosti diagnostiky a následné léčby. Díky schopnosti získat několik snímků z různých úhlů poskytuje DBT podrobnější obraz o podezřelých lézích než tradiční mamografie, čímž pomáhá lékařům identifikovat maligní i benigní léze s vyšší jistotou.

DBT výrazně zvyšuje úspěšnost biopsie, a to až na 100 %, což je zásadní pro získání adekvátních vzorků tkáně a přesnou diagnostiku. Technologie pomáhá odstranit tzv. falešně pozitivní výsledky, což vedlo k poklesu počtu zbytečných procedur a snížení úzkosti pacientek. Důvodem této vyšší přesnosti je lepší vizualizace hranic lézí, přičemž DBT umožňuje lepší určení vnitřních charakteristik léze, jako je přítomnost tuku, což je u tradiční mamografie obtížněji rozlišitelné.

V kontrastu s digitální mamografií (DM), která zobrazuje prsy ve dvou dimenzích, DBT poskytuje prostorovou informaci o hloubce, což významně snižuje riziko přehmatu a zlepšuje hodnocení symetrie tkání. To je klíčové, protože asymetrie může být důsledkem překrývajících se vrstev tkáně, což může být obtížně interpretováno v tradičním dvourozměrném obrazu.

Navíc, díky snížení nutnosti použití stereotaktických snímků pro biopsii, dochází k menšímu ozařování pacientek, čímž se zkracuje celkový čas vyšetření. To není jen výhodné pro pacientky, ale také zjednodušuje pracovní postupy radiologů, kteří nyní potřebují méně času na interpretaci snímků, což vede k efektivnějšímu využití času.

Přes všechny výhody, které DBT přináší, není bez nevýhod. Větší počet získaných snímků může vést k vyšším dávkám záření, což je jedním z hlavních limitů této technologie. Delší doba vyšetření a vyšší náklady na údržbu zařízení jsou dalšími faktory, které omezují širší přijetí DBT v některých zařízeních. Kromě toho mohou stále existovat falešně negativní výsledky, i když jsou méně časté než u konvenční mamografie.

Při hodnocení mamografických snímků pomocí DBT je také klíčové správné určení povahy léze. Typickými charakteristikami maligních lézí jsou nepravidelné tvary, mikrolobulované okraje nebo spikulované hrany, které jsou spojeny s nejvyšším rizikem rakoviny. Naopak oválné léze s dobře ohraničenými okraji mají nižší pravděpodobnost malignity. Všechny tyto znaky jsou součástí standardizovaného systému BI-RADS, který je klíčový pro jednotné hodnocení a komunikaci mezi lékaři, patologickými laboratořemi a radiology.

Pokud jde o klasifikaci mamografických snímků, BI-RADS nabízí podrobný rámec pro popis nálezů, jako jsou masy, kalcifikace, architektonické deformace nebo asymetrie. Každý nález je pak podrobně popsán, včetně dalších charakteristik, jako je přítomnost intramammárních lymfatických uzlin, kožních lézí nebo dilatovaných mléčných kanálků. Tato kategorizace usnadňuje určení rizika malignity a stanovuje další postup, například potřebu biopsie.

Velkou výhodou DBT je, že díky lepší detekci a vizualizaci nádorů mohou lékaři lépe rozhodnout o dalším postupu a riziku, což může vést k menšímu počtu následujících vyšetření a větší pohodě pacientek. Pokles počtu požadovaných následných vyšetření je nejen výhodný pro pacientky, ale i pro zdravotnický systém, který může ušetřit náklady na zbytečná vyšetření.

V oblasti biopsie je však stále třeba důkladně zvažovat všechny faktory. Vysoká citlivost DBT znamená, že biopsie je schopna správně zachytit vzorky z lézí, které by mohly být při jiných metodách přehlédnuty. Je však důležité, aby každé podezření bylo pečlivě prozkoumáno a v případě potřeby použito jiné vyšetřovací metody pro potvrzení diagnózy.

Zásadním faktorem pro úspěch diagnostiky je rovněž pochopení faktorů, jako je kompozice prsu. Různé typy prsní tkáně mohou ovlivnit citlivost mamografie, což je důležité pro správnou interpretaci výsledků. U prsou s vysokou hustotou může být citlivost mamografie nižší, což zvyšuje riziko, že malé nálezy budou přehlédnuty. V takových případech je DBT výhodnější, protože schopnost lépe identifikovat léze ve třetí dimenzi pomáhá překonat omezení tradiční mamografie.

Pro správnou diagnostiku je tedy klíčové nejen správné použití technologie, ale i její integrace s klinickými znalostmi o pacientech a jejich zdravotním stavu. Tomosyntéza je účinným nástrojem, ale její úspěšnost závisí na správném výběru pacientek a adekvátním hodnocení výsledků v kombinaci s ostatními diagnostickými metodami.

Jak digitální tomosyntéza mění diagnostiku prsů: lepší charakterizace, lokalizace a omezení

Digitální tomosyntéza prsu představuje významný pokrok v zobrazovacích metodách, který umožňuje detailnější a přesnější vyhodnocení patologických změn než klasická 2D mamografie. Klíčovou výhodou této technologie je schopnost získávat tenké řezy prsní tkáně, což umožňuje lepší rozlišení hranic lézí a identifikaci specifických struktur, které mohou být na standardních snímcích méně viditelné. Například u lézí s nejasnými nebo spikulovanými okraji tomosyntéza umožňuje přesnější určení jejich charakteru, což výrazně zlepšuje diagnostickou jistotu.

Zlepšení detekce a charakterizace asymetrií a architektonických deformací je další významnou předností tomosyntézy. Architektonická deformace, často spojována s malignitami, je lépe zobrazena na jednotlivých řezech, kde je možné odhalit i malé nádory, které by mohly být v 2D projekcích přehlédnuty. Díky tomu lze rovněž přesněji odhalit multifokalitu a multikentricitu nádorů, což má přímý dopad na plánování léčby.

Tomosyntéza pomáhá překonat problém překrývání tkání, který často komplikuje interpretaci 2D mamogramů. To vede k lepšímu rozlišení skutečných ložisek od artefaktů způsobených překryvem a tím i k přesnější lokalizaci změn. Lokalizace je možná díky tzv. triangulaci, kdy lze určit přesnou hloubku ložiska na základě tomosyntetických řezů, což usnadňuje cílené biopsie nebo jiné intervence.

Použití tomosyntézy v intervenčních postupech přináší další výhody – bioptické odběry pod kontrolou DBT jsou rychlejší, vyžadují méně expozic zářením a vykazují vyšší úspěšnost než tradiční stereotaktické biopsie. Stejně tak lokalizace drátem je díky tomosyntéze přesnější a efektivnější.

Je však třeba si uvědomit i některá omezení této technologie. Přidání tomosyntézy k 2D mamografii zvyšuje radiační dávku, i když zůstává v rámci bezpečnostních limitů. Také zpracování a interpretace snímků jsou časově náročnější a vyžadují větší datové úložiště, protože soubory jsou výrazně větší než u klasické mamografie. Pro minimalizaci dávky se často používá syntetický mamogram, který je rekonstruovaný ze snímků tomosyntézy a nahrazuje dodatečné 2D expozice, avšak může obsahovat artefakty jako pseudokalcifikace, které vyžadují zkušenou interpretaci.

Dále je nutné pamatovat, že přítomnost tukové tkáně v lézi nevylučuje malignitu, neboť maligní nádor může okolní tukovou tkáň vtahovat a začleňovat. Proto je důležité kombinovat nálezy z tomosyntézy s dalšími diagnostickými metodami a klinickými údaji. Diagnóza musí vždy vycházet z komplexního hodnocení, včetně ultrazvuku a případně biopsie.

V neposlední řadě je nezbytné, aby čtenář rozuměl tomu, že i přes zvýšenou citlivost a specifitu tomosyntézy mohou některé benigní léze, jako jsou složité sklerotizující léze a radiální jizvy, být odhaleny častěji, což může vést k častějším biopsiím. Proto je klíčové vnímat tomosyntézu jako nástroj, který vyžaduje zkušené a kvalifikované hodnocení v kontextu celkového klinického obrazu.