Ruské slovo „ждать“ lze v angličtině přeložit třemi základními výrazy: „to wait“, „to expect“ a „to await“. Ačkoli jsou tato slova synonymy, nejsou zaměnitelná a každé z nich má svůj specifický význam a použití.

„To wait“ znamená fyzické setrvání na místě bez činnosti do chvíle, než se něco stane nebo někdo přijde. Jedná se o akci trpělivého pozorování nebo prodlevy. Například: „Please wait a minute“ znamená „Prosím, počkejte chvíli“. Podstatné jméno „wait“ označuje samotnou dobu čekání, například „It was a long wait“ – „Bylo to dlouhé čekání“.

Na rozdíl od toho „to expect“ je duševní činnost, která znamená předpokládat, že něco nastane, že někdo přijde nebo se něco stane. V tomto případě nejde o fyzické setrvání, ale o mentální přípravu nebo víru v budoucí událost. Příklady: „Are you expecting a letter today?“ („Očekáváš dnes dopis?“) nebo „I expect that everyone will come to the party“ („Očekávám, že všichni přijdou na oslavu“). „To expect“ může také znamenat „předpokládat“, což se často objevuje ve formě domněnky, např. „I expect it was Tom“ („Myslím, že to byl Tom“).

„To await“ se používá tehdy, když je očekávaná věc předmětem věty a očekávající je objektem. V takových případech nelze použít „to wait for“ ani „to expect“. „To await“ je typické spíše pro formálnější, někdy literární styl. Například: „A hearty welcome awaits you“ („Čeká tě srdečné přivítání“) nebo „An interesting future awaits him“ („Čeká ho zajímavá budoucnost“).

Gramaticky „to wait“ vyžaduje předložku „for“, když má předmět: „Whom are you waiting for?“ („Na koho čekáš?“). „To expect“ předložku nevyžaduje a jeho předmět může mít různé formy: může být podstatné jméno („I am expecting a letter“), akuzativ s infinitivem („We expect John to arrive soon“), infinitiv („They expected to leave“), větná konstrukce s „that“ („I expect that everyone will come“) nebo asyndetická vedlejší věta („I expect it will rain“).

Výrazy a fráze spojené s čekáním často nesou další významy. „To keep somebody waiting“ znamená někoho zdržovat, „Sorry to have kept you waiting“ je omluva za zdržení. „To wait up for“ znamená zůstat vzhůru do pozdních hodin kvůli čekání na někoho, „to wait on“ znamená obsluhovat. Rčení jako „Time and tide wait for no man“ upozorňuje, že čas nečeká na nikoho a vše má svůj neúprosný běh.

Důležitá je také schopnost správně rozlišit významy a použití těchto slov, protože jejich zaměnění může vést k nepochopení sdělení. Čekání jako fyzická aktivita, očekávání jako mentální proces a očekávání ve smyslu určeném objektem věty představují různé roviny významu.

K pochopení těchto výrazů je třeba vnímat nejen slovní význam, ale i kontext situace, úroveň formálnosti a gramatickou konstrukci věty. Například „to await“ je méně běžné ve hovorové angličtině a častěji se objevuje v psaném nebo formálním jazyce.

Je užitečné si uvědomit, že „to expect“ zahrnuje také předpoklad nebo domněnku, což je klíčové pro pochopení nuance významu. V praktické komunikaci pak rozlišení těchto tří sloves pomáhá přesně vyjádřit svůj postoj k dané situaci – zda jde o čekání aktivní či pasivní, skutečné nebo jen mentální.

Endtext

Jaký je rozdíl mezi „to make“ a „to do“ a proč je tak důležitý?

V angličtině existuje dvojice sloves, která pro mnoho nerodilých mluvčích zůstává dlouho záhadou — „to make“ a „to do“. Obě se do češtiny často překládají jako „dělat“, ale jejich významy, použití i konotace se zásadně liší. Chybná záměna těchto dvou slov přitom není jen stylistická chyba — může vést k úplnému nepochopení sdělení.

Sloveso „to make“ je základní výraz pro vytváření — něco vzniká, je vyrobeno, vytvořeno, sestaveno nebo sestrojeno. Nejde pouze o fyzické produkty, i když právě tam je jeho užití nejtypičtější: She made a dress. We made a plan. Ale i med, který vyrábějí včely, i nápady, které vytváří mysl — i ty jsou „made“. Sloveso tak zahrnuje tvoření rukama i hlavou. Patří sem i výrazy jako to make money, to make a mistake, to make an effort nebo to make progress. V matematice řekneme: Twice two makes four. A když mluvíme o materiálu, ze kterého je něco vyrobeno, použijeme „made of“, „made from“ nebo „made out of“. Například: The table is made of wood.

Vedle základního významu má „to make“ řadu odvozených, idiomatických a přenesených použití. Označuje také způsobení něčeho — třeba: The rain makes the flowers grow. nebo He made me laugh. Může znamenat donucení: We couldn’t make him go. Anebo použití síly, rozhodnutí, vytvoření vztahu nebo situace — to make friends, to make a decision, to make peace, to make fun of somebody.

Sloveso „to do“ má naopak širší a abstraktnější rozsah významu. Znamená „vykonat“, „provést“, „plnit“, „zabývat se činností“ bez přímého vytváření něčeho nového. Klasické je ve spojení s úkoly: to do homework, to do work, to do an exercise, to do a translation. Používá se také v ustálených výrazech: to do good, to do harm, to do one’s best, to do someone a favour. Zásadní je, že „to do“ označuje aktivitu — nikoli výtvor. Například: He is doing his homework. Neříkáme, že „vytváří úkol“, ale že se jím zabývá, pracuje na něm.

Dalším důležitým aspektem „to do“ je jeho použití v náhradě již zmíněného slovesa, abychom ho nemuseli opakovat: She works harder than he does. Také se užívá v hovorových situacích pro označení dostatečnosti, vhodnosti nebo ukončení: That will do. – To bude stačit. nebo It must be done by tomorrow. – Musí to být hotovo do zítřka.

Obě slovesa mají své bohaté idiomatické sféry. U „make“ jde o výrazy jako to make a fuss, to make an appointment, to make an offer, to make a promise, to make sure, to make up one’s mind, to make up (for lost time), to make out (a bill, a person in fog), to make up (with someone) či známé přísloví Make hay while the sun shines.

U „do“ najdeme ustálené fráze typu to do well, to do badly, to do worse, to do something with ease, to do something willingly, to do justice, to do credit, to do one’s hair. Stejně tak i spojení s adjektivy a adverbii, která popisují kvalitu nebo způsob provedení činnosti.

Zcela nesprávné by bylo používat „to make“ místo „to do“ v případech neproduktivních aktivit: nelze říct make your homework, nebo make a favour. Stejně tak „do a cake“ by neznamenalo upéct dort, ale snad jen s ním něco udělat — ale určitě ne ho vyrobit.

V některých případech je výběr mezi těmito dvěma slovesy závislý čistě na idiomu a musí se učit nazpaměť, protože pravidla se na ně nevztahují. Například: to make a bed může znamenat postavit postel, zatímco to make the bed znamená ustlat. Fráze to do the bed se nepoužívá vůbec.

V ruštině rozdíl mezi „сделать“ a „делать“ částečně koresponduje s anglickým „to make“ a „to do“, ale v češtině se oba často překládají jako „dělat“ nebo „udělat“. Tím se jejich anglická specifika ještě víc rozmazávají.

Pro plné zvládnutí významových nuancí těchto sloves nestačí znát jejich základní překlad. Je nutné osvojit si široký okruh idiomů, ustálených spojení, přísloví a příkladů, které se liší nejen významem, ale často i kulturní konotací. Správná volba mezi „to make“ a „to do“ je otázkou jazykového citu, znalosti kontextu i důvěrného kontaktu s autentickým jazykem.

Jak vyvážit a posílit energii Krve podle východní medicíny
Jaké jsou základní principи v analýze stability nelineárních fuzzy systémů?
Jak ACT mění vztah k úzkosti a proč je flexibilita klíčem k duševnímu zdraví
Co znamená skutečná svoboda v našem životě?
Jaký je význam dvojité legality pro zachování počtu v buněčných automatech?