Jak správně řídit péči o pacienty s popáleninami a úrazy dýchacího ústrojí?

Správná péče o pacienty s popáleninami je nezbytná pro minimalizaci rizika komplikací a pro zajištění jejich dlouhodobé rehabilitace. Tento text vychází z podrobných doporučení a studií týkajících se řízení popáleninových zranění a souvisejících úrazů dýchacích cest. V první řadě je důležité si uvědomit, že popáleniny, zejména u závažných případů, by měly být ošetřeny odborníky v specializovaných jednotkách pro popáleniny. Složité zranění kombinované s popáleninami, chemickými popáleninami nebo poškozením dýchacího ústrojí vyžaduje přístup k vysoce kvalifikované péči.

Prvním krokem je vždy důkladná primární prohlídka, která by měla zahrnovat zajištění dýchacích cest, monitorování vitálních funkcí a stabilizaci pacienta. U pacientů s hlubokými popáleninami je velmi důležité co nejrychleji zajistit dýchací cesty, zejména pokud došlo k poškození dýchacích cest inhalací kouře nebo toxických plynů. Inhalace kouře, jež je spojena se specifickými příznaky, jako je chrapot, pískání při dýchání, tachypnoe a edém hrtanu, vyžaduje okamžitou léčbu. Při podezření na obstrukci dýchacích cest je nutné zajistit okamžitou intubaci a sledování stavů dýchacích cest.

Dalším aspektem, který nelze přehlédnout, je zajištění dýchacího ústrojí u pacientů s popáleninami, kteří mohou být ohroženi různými druhy otravy. Pokud se u pacienta objeví známky otravy oxidem uhelnatým, je nutné zahájit okamžité podání 100% kyslíku a v některých případech i hyperbarickou kyslíkovou terapii, což napomáhá rychlému odstranění oxidu uhelnatého z těla. Kromě toho je třeba věnovat pozornost případné intoxikaci kyanidem, která se projevuje depresi vědomí, laktátovou acidózou a sníženým EtCO2. V takovém případě je vhodné kombinované podání antidot, jako je thiosíran sodný a hydroxokobalamin.

Zároveň je třeba důkladně monitorovat stav pacientů s popáleninami na hrudníku, zejména pokud se vyskytnou známky respiračního selhání, jako je napětí pneumotoraxu nebo hemotoraxu. Tyto stavy vyžadují okamžité uvolnění tlaku, což může zahrnovat dekompresi nebo chirurgické řešení. U pacientů s hlubokými popáleninami hrudníku, kde je omezen pohyb hrudníku kvůli ztuhlosti kůže, může být nutné provést escharotomie. Tento chirurgický zákrok spočívá v provedení podélných řezů ve střední axilární čáře, čímž se uvolní napětí na hrudníku a usnadní dýchání.

Péče o pacienta s popáleninami by měla být komplexní a probíhat ve spolupráci mezi odborníky z různých oblastí. Správná diagnostika a okamžitá léčba všech komplikací, včetně zajištění dýchacích cest, řešení otravy oxidem uhelnatým a kyanidem, a monitoring cirkulace, je klíčem k minimalizaci rizika závažných následků.

Kromě uvedených postupů je nezbytné také podchytit dlouhodobou rehabilitaci pacientů, kteří budou čelit nejen tělesným, ale i psychickým následkům svých popáleninových zranění. Ošetření popálenin vyžaduje koordinovanou práci mezi traumatology, plastickými chirurgy, anesteziology, a fyzioterapeuty, kteří se společně podílejí na návrhu individuálního léčebného plánu. Čím dříve bude pacient podroben adekvátní rehabilitaci, tím větší šanci má na kvalitní uzdravení.

Jaké jsou zásady léčby intoxikace a zneužívání návykových látek v akutní péči?

Při příjmu pacienta je prioritou zahájit resuscitaci s ohledem na základní životní funkce – dýchání, oběh a vědomí. U podezření na opioidní intoxikaci je klíčové podání naloxonu, který může rychle obrátit život ohrožující respirační depresi. U pacientů s chronickým užíváním opioidů však naloxon vyvolává abstinenční příznaky, které mohou zahrnovat i záchvaty či arytmie, proto je třeba postupovat opatrně. Zásadní je rovněž management dýchacích cest, včetně správné indikace intubace s využitím krátkodobě působících paralytik, a monitorování oxygenace pomocí pulzního oxymetru.

Circulace vyžaduje pečlivý monitoring pulsu, krevního tlaku a EKG a zajištění dostatečného žilního přístupu pro podávání tekutin a medikace. U intoxikace stimulancii, například kokainem, je důležité vyloučit intracerebrální krvácení, přičemž CT mozku je nezbytným vyšetřením při podezření na hypertenzi.

Diagnostika je založena na toxidromickém přístupu, kdy jsou příznaky a symptomy klasifikovány podle účinku na šest hlavních neurotransmiterů: acetylcholin, β-endorfin, dopamin, GABA, noradrenalin a serotonin. Tento přístup umožňuje rychlou identifikaci pravděpodobného toxinu a tím i cílenou léčbu. Vzhledem k častému polylekámu je však diagnostika často složitá. K posouzení vědomí se používá jednoduchá škála AVPU (alert/verbal/painful/unresponsive), která pomáhá rychle zhodnotit neurologický stav pacienta.

Při léčbě je třeba také zohlednit různé skupiny zneužívaných látek – stimulancia, depresiva, halucinogeny, disociativní anestetika, kanabinoidy, opioidy, inhalanty a další syntetické substance. Každá skupina má specifické klinické projevy, které se mohou prolínat s příznaky jiných látek či somatických onemocnění.

Při léčbě akutní intoxikace je rovněž možné využití extracorporálních detoxikačních metod, jako jsou hemodialýza, hemoperfúze či plazmaferéza, které pomáhají rychle odstranit toxiny z organismu, i když jejich použití má své omezení a indikace.

Kromě základní podpůrné péče je důležité rozpoznat a léčit abstinenční syndromy, které vyžadují specifickou farmakologickou intervenci, například metadon nebo klonidin při opioidovém syndromu, benzodiazepiny u abstinence od alkoholu či sedativ.

Pacient s poruchou způsobenou zneužíváním návykových látek je komplexní medicínský případ, kde je nutné vzít v úvahu nejen akutní klinický stav, ale i dlouhodobé rizika a potřeby, včetně možnosti opakované intoxikace, psychosociální podpory a prevence recidivy.

Endtext