Jak politika strachu a manipulace ovlivnila americkou demokracii?

Ve společnosti, kde je pokrok stále častěji považován za zátěž, a kde se hledání řešení každodenních problémů stále více směřuje k tržním mechanismům, pozorujeme znepokojivý trend – politiku strachu, která se stala centrálním motorem mnoha politických rozhodnutí. Tento jev dosáhl svého vrcholu v době prezidentství Donalda Trumpa, jehož retorika a činy přivedly Spojené státy na hranici demokracie.

Na začátku 21. století, kdy měly Spojené státy světu ukázat cestu k modernímu a efektivnímu řízení veřejných záležitostí, byly její sliby o pokroku stále více zastiňovány rostoucími obavami o ekonomickou stabilitu a bezpečnost. Ekonomické problémy, zhoršené masivními daňovými škrty a finančními krizemi, zůstaly bez adekvátní reakce vlády. Výsledkem bylo, že místo investic do veřejných statků, které byly kdysi základem pro rozvoj, začala dominovat politika strachu, která vytvářela obrazy zkázy a úpadku.

Politické mediální strategie, jež se za poslední desetiletí staly normou, jsou postavené na dramatických a emocionálně silných narativech. Tato dynamika umožnila Trumpovi nejen získat popularitu během volební kampaně, ale také pokračovat v politické zábavě i po své porážce ve volbách v roce 2020. Jeho odmítnutí uznat výsledky voleb, kdy se přihlásil k tvrzením o podvodu a zmanipulovaných volbách, pouze prohloubilo rozdělení ve společnosti. Mnozí z jeho podporovatelů, kteří se účastnili pokusu o puč 6. ledna 2021, věřili těmto tvrzením, která byla šířena masivně jak v tradičních, tak v alternativních médiích.

Jedním z nejzásadnějších momentů v této krizi bylo úsilí o delegitimizaci volebního procesu, které mělo dalekosáhlé následky. Ačkoliv byly všechny soudní výzvy, které se pokusily změnit výsledek voleb, zamítnuty, v očích mnoha Američanů zůstala pochybnost o legitimnosti výsledků. Významný podíl na této pochybnosti měl zejména medializovaný obraz volebního podvodu, který se do podvědomí lidí dostal nejen díky Trumpovi, ale i jeho politickým spojencům, včetně Fox News a dalších pravicových médií.

Tato strategie ovlivnila nejen volby, ale i důvěru ve fungování amerického politického systému. Téměř 70% republikánských voličů v roce 2021 stále věřilo, že volby byly ukradené, což znamená hluboký problém pro americkou demokracii. Mnozí politici, kteří se odvážili přijmout výsledky voleb, byli veřejně napadáni a zesměšňováni, jako například senátor Mitt Romney, který se stal terčem kritiky i uvnitř vlastní strany.

Je důležité si uvědomit, že politika strachu a manipulace není pouze otázkou jednoho politického období nebo konkrétního vůdce. Jde o širší kulturní a politický fenomén, který se může projevit v jakékoliv společnosti, pokud jsou vytvořeny podmínky pro šíření dezinformací a manipulativních narativů. Důvěra v instituce, soudy, volby a vědecký konsenzus je základem demokratického zřízení, a pokud je tato důvěra podkopána, může to vést k hlubokému rozkolu ve společnosti a ohrozit samotnou podstatu demokracie.

Jak Trumpova přítomnost na sociálních médiích vytváří digitální osobnost a meme

Trumpovy tweety jsou předvídatelně zaměřeny na sebereflexi a sebechválu, což není překvapivé. Jeho přítomnost na sociálních médiích se stala výjimečně účinným nástrojem pro šíření jeho osobní značky a politických názorů. I když pouze jedna z pěti Američanů používá Twitter, a z této skupiny jen malý zlomek se rozhodne sledovat Donalda Trumpa, jeho tweety se šíří velmi rychle. Jen zhruba třetina lidí, kteří je viděli, si je přečetla přímo, většina je o nich informována prostřednictvím televize a kabelových zpráv. Trump sám uvedl v rozhovoru v červnu 2019: „Dám to ven a pak to jde na vaši platformu. Jde to na ABC. Na všechny sítě. Na kabel. Je to neuvěřitelný způsob komunikace.“

Tato digitální komunikace přitom není zaměřena pouze na obsah, ale na to, jakým způsobem přitahuje pozornost k jeho osobnosti. Trump je charakteristickým příkladem komunikátora, jehož identita a veřejný obraz jsou neoddělitelně spojeny. Ačkoliv prezident Trump málokdy komunikuje prostřednictvím tradičních formátů, jako jsou tiskové konference, a když už se setká s novináři, obvykle je to v pohybu, když směřuje k vrtulníku, což se stalo jeho typickým stylem „rozhovorů u vrtulníku“. Tento způsob komunikace není náhodný, jde o strategii zaměřenou na to, aby pozornost byla soustředěna více na jeho osobu než na konkrétní obsah.

Trumpova digitální persona se stala základním prvkem jeho politiky. S využitím sociálních médií nejenom sebepropaguje, ale také napadá kritiky, včetně těch, kteří zpochybňují jeho konzistenci nebo věrohodnost. V tomto ohledu lze říci, že Trumpovy tweety vykazují charakteristické rysy, jež spočívají v provokativních, vulgárních a ad hominem útocích, které narušují tradiční politickou komunikaci. Přijetí tvrdé ulice jako politického kódu mu umožnilo porušit rituály slušnosti a spojit se s občany, kteří se cítí politicky a sociálně marginalizováni.

V tomto kontextu je relevantní i Trumpova schopnost využívat své tweetování k vytváření a šíření memů. Termíny jako „loser“, „hloupý“, „hrozný“ (které Trump často používal ve svých tweetech) se staly součástí jeho mediálního obrazce, jenž se stal součástí širší kultury digitálních memů. Tento mem není jen slovní obrat; jde o součást širšího diskurzu, který se v digitálním prostředí šíří jako virální obsah, jenž vyvolává silné emocionální reakce a součástí je i obrazová symbolika – například známý meme s žabákem Pepem, který se stal symbolem pravicové politiky.

Mem v digitálním světě je něco více než jen zábavný nebo bizarní obrázek. Je to kulturní prvek, který má specifický význam a často je šířen prostřednictvím technologií a digitálních formátů. S rostoucím významem internetu se memy staly jedním z hlavních nástrojů komunikace, které mohou utvářet vnímání důležitých problémů a událostí. V tomto ohledu je důležité pochopit, že význam konkrétního memu často není definován jeho obsahem, ale tím, jak ho interpretují jeho uživatelé, kteří mají tendenci se přiklonit k potvrzování svých názorů a emocí.

Trumpova prezidentská kampaň a jeho komunikace na sociálních médiích ukázaly, jak se politika mění v digitální době. Jeho používání Twitteru není jen prostředkem pro vyjádření názorů, ale také pro vytváření a šíření specifického mediálního obrazu, který se následně stává součástí širšího kulturního a politického diskurzu. Množství jeho tweetů, které často obsahují výrazy jako „fake news“ nebo osobní útoky na novináře, odráží jeho postoj vůči médiím a těm, kteří ho kritizují. Tato komunikace je především o formování a upevňování jeho image a méně o podstatě konkrétních témat.

Pro Trumpa je politika především o zábavě, napětí a konfrontaci. Politické diskuse, které zahrnují tvrdou a agresivní rétoriku, mu umožnily oslovit specifickou skupinu voličů, kteří se cítí být na okraji společnosti, a to i v době pandemie. Během COVID-19 využíval své tweetování k propagování obrazu outsidera a národního hrdiny, který bojuje proti znevažování jeho voličů a proti těm, kdo se proti němu staví. Tento obraz se stal součástí jeho politické strategie, která se i nadále vyznačuje tvrzením nepravdivých informací a následným popíráním těchto tvrzení, což bylo evidentní zejména během pandemie.

Jak mediální logika ovlivňuje naši společnost a politiku?

Mediální logika, která se utváří v současné společnosti, má nepopiratelný dopad na každodenní život. Spojení komerčních zájmů, nových informačních technologií a manipulace s veřejným míněním ovlivňuje nejen to, jak vnímáme politiku, ale také naše hodnoty a postoje vůči společnosti. Je nezbytné si uvědomit, jak hluboce nás média formují, a jaké to může mít důsledky na naši schopnost kriticky myslet a orientovat se ve světě plném zkratek, dezinformací a manipulativních zpráv.

S příchodem digitálních technologií se mění nejen způsob, jakým konzumujeme informace, ale i způsob, jakým jsou informace prezentovány a vykládány. Sociální média, s jejich okamžitým a vizuálním charakterem, se stávají silným nástrojem politické propagandy a manipulace. Politické kampaně, včetně těch, které byly vedeny v souvislosti s volbami Donalda Trumpa, ukázaly, jak mohou být algoritmy využity k podpoře konkrétních ideologií a šíření emocemi nabitých, ale povrchních zpráv. Tento jev je však širší a týká se všech oblastí veřejného života, od volebních kampaní až po každodenní interakce na sociálních sítích.

V tomto kontextu je nutné klást důraz na zlepšení mediální gramotnosti. Lidé musí být vybaveni dovednostmi, které jim umožní nejen rozpoznat manipulaci a dezinformace, ale také se naučit, jak hodnotit zprávy a informace kriticky. Klíčem k tomu je vzdělávání, které zahrnuje schopnost ověřovat fakta, chápat mediální logiku a vědět, jak jsou zprávy konstruovány. Tato dovednost se stává v moderním světě nezbytnou, neboť pouze tak lze zabránit šíření lží a nepravd, které mají potenciál podkopat základy demokracie.

Dalším důležitým krokem je školení novinářů a zajištění etiky a odpovědnosti v žurnalistice. V poslední době jsme svědky explozivního růstu fake news, které jsou častokrát využívány politickými aktéry, včetně těch z Ruska, k ovlivnění veřejného mínění. Novináři a poskytovatelé internetových služeb musí být kritičtější a odvážnější v odmítání reportáží, které jsou založeny na lžích, a musí se naučit, jak vyváženě a zodpovědně přistupovat k informacím. Nejde jen o to, vyvracet falešné zprávy, ale také o poskytování širšího kontextu pro pochopení skutečné podstaty událostí a jejich dopadů.

Podobně by měly školy klást důraz na výuku historických faktů a vědomí o hrozbách pro demokracii. Vědomí o nebezpečích, která hrozí v důsledku šíření populismu a autoritářských tendencí, je nezbytné pro budoucí generace. Důležitou součástí tohoto vzdělávání je i schopnost rozlišovat mezi legitimními politickými debatami a těmi, které mají za cíl pouze polarizovat a manipulovat. K tomu je nutné i porozumění roli kultury v každodenním životě, neboť populární média často vytvářejí obrazy, které ovlivňují veřejné mínění.

Základní otázkou je, jak se veřejnost vyrovnává s tlakem, který je vyvíjen prostřednictvím médií. Úspěch politiky založené na strachu je možný pouze tehdy, pokud jsou občané schopni přijímat jednoduché, emocionálně silné zprávy a nejsou schopni se kriticky zamýšlet nad jejich pravdivostí. V této souvislosti je důležité nejen chápat, jak jsou vytvářeny obrazy strachu a nebezpečí, ale i jakým způsobem tyto obrazy formují naše postoje vůči světu.

Důležité je také podporovat diskusi o roli civilní společnosti. Svobodná a otevřená diskuse, v níž se respektují různé názory a kritická reflexe, je klíčová pro ochranu osobních svobod. V tomto smyslu je nezbytné, aby občané nejen chápali, jak jsou ovlivňováni médii, ale také se aktivně podíleli na politických procesech a hájili demokratické hodnoty.

Významné je i pochopení, že veškeré politické procesy se neodehrávají v izolaci, ale jsou součástí širšího kulturního kontextu. To, jakým způsobem jsou věci pojmenovávány a prezentovány, má zásadní vliv na formování veřejného mínění. V této souvislosti je důležité zaměřit se na to, jak političtí představitelé využívají rétoriku strachu a jak se pokoušejí podkopávat základní lidská práva a svobody.