Kozy dostaly své huňaté, chlupaté ocasy. Švihly s nimi a zaháněly mouchy. Poté gepardi dostali své dlouhé, štíhlé, skvrnité ocasy, které používali k odhánění much. Co se týče malého křečka: Křečci jsou noční tvorové – zůstávají vzhůru v noci. Když přišlo ráno, malý křeček si řekl: „Aha, nemusím jít mezi ostatní zvířata! Jsem výjimečný. Moje babička má všechny ocasy. Já půjdu kdykoliv budu chtít. Nejsem jako ostatní zvířata.“ Když přišlo ráno, nešel si pro svůj ocas jako ostatní zvířata. Místo toho spal až do večera, než se probudil, a šel k babičce s otázkou: „Babičko, kde je můj ocas?“

Babička sáhla do své tašky a vytáhla to, co měla. „Ach, mám jen malý kousek ocasu,“ řekla. Dala křečkovi tento malý kousek, který si na sebe připevnil. Máchal s ním, ale nemohl zahnat mnoho much a odkulil se pryč. Od té doby babička nikdy nemohla najít plný ocas pro křečka, a proto křeček dodnes má jen malý ocásek.

Tento příběh nám ukazuje, že nelze očekávat, že budeme mít nějaké zvláštní výhody pouze na základě našich vztahů. Výjimky nejsou pravidlem, a to, co si člověk nebo zvíře zaslouží, musí být vypracováno, ne pouze dědičné. Je to důležité ponaučení, které má širší význam, než se na první pohled zdá.

Další příběh, který si zaslouží pozornost, je příběh o Sněhurce. Královna, která byla závislá na své kráse, se obávala, že ji někdo překoná, a tak si každý den stála před kouzelným zrcadlem, které jí říkalo, že je nejkrásnější. Avšak když její dcera, Sněhurka, vyrostla, zrcadlo jí řeklo, že je tisíckrát krásnější než ona. To vedlo k žárlivosti a touze se Sněhurky zbavit. Královna se rozhodla, že ji pošle na smrt, ale lovec, který měl vykonat její zkázu, ji nechal uprchnout. Sněhurka našla útočiště u sedmi trpaslíků, kteří ji přijali do svého domova.

Sněhurka se ve svém novém domově snažila žít v souladu s ostatními, vykonávala domácí práce a poslouchala varování před královnou. Královna se ale stále vracela, v různých převlecích a pokusech o zničení Sněhurky. Každý její pokus měl svůj důvod – zrcadlo ji stále informovalo o Sněhurčině kráse, což vedlo královnu k neustálým pokusům, jak ji odstranit. Nakonec se Sněhurka vrátila k životu a překonala všechny překážky.

Tento příběh ukazuje, jak destruktivní může být závislost na vnějším vzhledu a jak nebezpečné mohou být touhy po moci, které přicházejí z vnitřní nejistoty. Sněhurka zůstala laskavá a trpělivá, což jí nakonec pomohlo překonat všechny nástrahy.

Pohádky a příběhy, které se nám od pradávna předávají, nejsou jen o dobrodružstvích, ale mají i hlubší morální poselství, která nás učí o našich slabinách a chybách. Některé postavy v těchto příbězích procházejí těžkými zkouškami, které jim pomohou pochopit, že vnější vzhled, vztahy nebo materiální úspěch nejsou vše. Skutečná hodnota spočívá v charakteru, trpělivosti a vnitřní síle.

Pohádky jsou také varováním před pýchem, ať už jde o pýchu krásy nebo moci. Královna z pohádky o Sněhurce byla přesvědčena, že její vzhled je klíčem k její moci, což ji nakonec vedlo k tomu, že byla připravena zbavit život nevinné dívky. Sněhurka naproti tomu, bez jakýchkoliv záměrů získat moc, zůstala nevinná a čistá, což jí umožnilo vzejít jako vítěz.

Důležité je si uvědomit, že skutečná hodnota není v tom, co máme, ale v tom, kým jsme a jak se chováme k ostatním. Každý, kdo se spoléhá na vnější faktory, aby získal výhody, může zůstat zklamán, protože skutečná síla a úspěch vycházejí z nás samotných, nikoliv z toho, co nám bylo dáno při narození nebo co nám může poskytnout společnost.

Co znamená krásna a co znamená krása v pohádkách o krásných princeznách?

V pohádkách, jako je příběh o Sněhurce, se často setkáváme s tématem krásy, a to jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Krása, která ve většině tradičních příběhů představuje nástroj, je v tomto kontextu více než jen estetickým vjemem. V pohádkovém světě je to zbraň, která poskytuje přístup k moci a pozornosti, kterou by jinak žena nikdy neměla. Mnozí lidé, především ženy, v pohádkách mají o krásu usilovat nejen pro její vnější přitažlivost, ale i pro to, že je to klíč k uznání a významu ve společnosti, která je jinak často mužským světem.

Ve světě pohádek je většinou princezna, ať už se jmenuje Sněhurka, Popelka nebo jinak, symbolem ideálu krásy. Krása se často zobrazuje jako něco, co nelze ovlivnit, jako dar od přírody. Tento ideál je však v příběhu zranitelný. Sněhurka je krásná, ale také zranitelná, její krása je zdrojem jejího neštěstí, stejně jako její záchrany. Krásná žena, ač je často pasivní postavou, je zároveň tím, co hýbe dějem, protože její vzhled vyvolává touhu, závist, ale i ochranu.

Tento motiv krásy a moci je zvláště důležitý v příběhu o Sněhurce. Královna, její nevlastní matka, která se již dlouho cítí ohrožena ztrátou své krásy, se uchyluje k násilí a podlostem, aby zůstala tou nejkrásnější. Pro ni je krása skutečnou silou, mocí, která jí umožňuje vládnout a kontrolovat, přičemž ztráta krásy je rovna ztrátě její moci. V pohádce to vidíme na několika příkladech: jakmile královna zjistí, že Sněhurka stále žije, její touha po jediné věci – být tou nejkrásnější – ji přiměje k dalšímu pokusu o vraždu. A když nakonec ztrácí tento boj, ztrácí nejen fyzickou krásu, ale i život. Krása je v tomto kontextu nejen vnější, ale i vnitřní síla, která určuje, zda je někdo „nejmocnější“.

Na druhé straně stojí princ, který v pohádce o Sněhurce nevyniká krásou, ale postavením. Jeho moc je založena na tom, že je princem, což mu dává přístup k politické síle, ale jeho vnějškový vzhled je v příběhu vedlejší. I když je v pohádkách často prezentován jako ideál mužské krásy, jeho atraktivita neovlivňuje dění tak, jako u ženských postav. Krása mu pomáhá přitahovat ženy, ale její účel je většinou spojen s jeho schopností zlepšit postavení těchto žen ve společnosti. Krásná princezna, tedy Sněhurka, může získat prince právě díky své fyzické přitažlivosti, což ji v rámci příběhu umožňuje stát se významnou politickou a společenskou postavou, aniž by sama tuto moc reálně vykonávala.

Když se podíváme na samotný moment probuzení Sněhurky, zjistíme, že ve verzi pohádky, kterou známe dnes, je klíčovým prvkem polibek prince. Původně, v dřívějších verzích, k probuzení nedošlo díky polibku, ale spíše náhodným okolnostem. To ukazuje, jak postupně změny v pohádkovém žánru, zejména pod vlivem mužských autorů, vedly k přeměně symboliky a důrazu na mužskou roli ve zcela pasivním procesu probuzení krásné princezny.

Mnohé pohádky, včetně té o Sněhurce, mají hluboký kulturní význam, který spočívá v tom, jak reflektují mocenské struktury a ideály krásy v dané společnosti. Krása v pohádkách tedy není jen krásou samotnou, ale symbolem přístupu k moci, vlivu a pozornosti. Ve společnosti, která byla po staletí patriarchální, byla ženská krása jedním z mála nástrojů, které ženy měly k dispozici pro získání statusu. Tento koncept je zřejmý i ve všech dalších pohádkách, kde krásná princezna, krásná žena, získává odměnu, kterou by jí bez této vnější kvality nikdy nikdo nenabídl. V dnešním světě, kde se stále řeší téma ženské rovnosti, je třeba si uvědomit, že pohádky a jejich postavy – ať už jsou v nich krásné ženy nebo hrdinní princové – stále odrážejí hluboké kulturní normy a hodnoty, které formovaly pohled na roli žen v minulosti.