Smrtí Nerona v roce 68 n. l. skončila vláda dynastie Julia-Claudia. Když byl Nero svržen v puči, Senát musel hledat nového císaře mimo palácové intriky. A našli ho ve Španělsku. Servius Sulpicius Galba byl muž, který měl všechny předpoklady stát se velkým římským vládcem, přičemž jeho rodinný původ a vojenské zkušenosti byly nezpochybnitelné. Před jeho císařským obdobím byl znám svou pevnou disciplínou a schopností udržet pořádek i v těžkých podmínkách, což jej činilo ideálním kandidátem pro vládu. A přesto, jeho vláda byla krátká a zanechala po sobě v římském světě spíše pachuť neúspěchu než slávy.

Galbův život před nástupem k moci by mohl být vzorem římského ctnostného muže. Měl tak bohatou rodinnou historii, že Suetonius se rozhodl nevěnovat se podrobnému seznamu jeho předků, což je samo o sobě značné vyznamenání. Bylo to období, kdy starověká římská aristokracie kladla důraz na rodinnou čest a vojenskou ctnost. Galba, který vyrostl v tomto prostředí, byl znám svou přísností a věrností tradičním římským hodnotám. V jeho kariéře najdeme mnohé příklady vojenských a politických úspěchů, od úspěchů v Africe až po skvélé výsledky v Germánii, což potvrzuje jeho pověst schopného vojevůdce.

Přesto, i když jeho vojenská služba byla brilantní, jeho politické schopnosti jako císaře se ukázaly jako naprosto nedostatečné. Když v roce 68 n. l. Galba převzal vládu, měl vše, co by mohl mít ideální římský vládce – moc, titul a úctu. Co se tedy stalo, že jeho vláda trvala jen sedm měsíců? Důvodem byla pravděpodobně jeho přílišná přísnost, která se v roli císaře ukázala jako destruktivní.

Jedním z nejvýraznějších rysů Galbovy povahy byla jeho tvrdost. Tato vlastnost byla patrná už v jeho vojenské kariéře, kdy bez pardonu trestal každé porušení disciplíny. Není divu, že si vynutil respekt u svých vojáků, ale to samé chování přenesl na civilní obyvatelstvo, což v kombinaci s jeho politickou neobratností vedlo k neblahým důsledkům. Příkladem může být incident na Milvijském mostě, kde Galba odmítl vyslechnout prosby námořníků, kteří se domáhali, aby byli uznáni za legii. Galba, místo aby projevoval porozumění a hledal kompromis, je tvrdě potrestal, což vedlo k rozhořčení nejen námořníků, ale i širší veřejnosti. Následné krvavé potlačení jejich protestu, které zahrnovalo i decimaci, vytvořilo obraz císaře jako krutého a neempatického vládce.

Neschopnost Galby vytvořit vztah s lidmi, ať už vojenskými jednotkami nebo občany, se stala klíčovým faktorem jeho pádu. Místo aby upevnil svou moc skrze popularitu a politickou taktiku, rozhodl se, že jeho autorita bude vycházet pouze z discipliny a strachu. Vláda, která se zakládá pouze na strachu a přísnosti, však ve starověkém Římě neměla dlouhého trvání. Galbovo neochotné přizpůsobení se politickému a vojenskému prostředí římské říše vedlo k jeho rychlému sesazení, což vyvrcholilo jeho brutálním zavražděním na Foru v lednu 69 n. l.

Pád Galby ukazuje, jak důležité bylo pro římské císaře nejen být vojenským lídrem, ale také politickým taktikem a diplomatem. Galba byl příkladem římského vojevůdce, který v bojích i v politice exceloval, ale při samotné vládě v Římě selhal. Císař měl nejen vládnout vojensky, ale i s citem pro lidi, kteří byli jeho poddanými, a to jak mezi vojáky, tak mezi obyčejnými Římany. Galba tuto dovednost postrádal, a proto jeho vláda, přestože byla zahájena s velkým potenciálem, rychle zanikla.

Kromě Galbovy přísnosti je nutné se zamyslet nad jeho neschopností přizpůsobit se měnícím se politickým poměrům v Římě. Přestože jeho vojenské a politické zkušenosti byly impozantní, nikdy nepochopil, že v roli císaře je klíčová schopnost nejen tvrdé disciplíny, ale i schopnosti vládnout s rozmyslem a uměřeností. To je důležitý aspekt pro každého vládce, protože starověký Řím byl plný politických intrik, které se nevyřešily pouze armádními vítězstvími, ale spíše uměním manipulace a diplomacie.

Proč byl třetí století v římské historii obdobím chaosu?

V roce 235 našeho letopočtu skončila vláda Alexandra Severa, jednoho z posledních stabilních vládců římské říše, který vládl po dobu třinácti let. V jeho smrti však začíná období známé jako "krize třetího století", období politických nepokojů, vojenské nestability a časté změny vládců. Po jeho vraždě následovalo 21 císařů za pouhých 39 let – což je stejné množství vládců, jaké bylo za celé první a druhé století. Průměrná délka vlády v tomto období činí necelé dva a půl roku, což je neuvěřitelně krátké na to, aby jeden panovník stihl vybudovat dynastii, nebo se etablovat jako stabilní vůdce. To přinášelo nejen politickou, ale i vojenskou a ekonomickou nejistotu, která ovlivnila každodenní život v říši.

Proč k tomu došlo? Smrt Alexandra Severa odstartovala série událostí, které vedly k tomu, že císaři byli buď příliš slabí, nebo příliš neschopní, aby udrželi stabilitu impéria. Alexander Severus, ve své podstatě nudný a slabý vládce, sám nikdy neudržel mocnou kontrolu nad vojskem, což vedlo k jeho vraždě jeho vlastními vojáky. Ti chtěli vůdce, který by byl jejich "klukem", někým, kdo by nebyl závislý na moci matky nebo vládních intrikách, ale na síle a schopnostech na bojišti. A právě v tomto okamžiku na scénu přichází Maximinius Thrax, voják, který stál v čele vzpoury.

Maximinius Thrax, přezdívaný "Thrax", byl zcela jiným typem vůdce než jeho předchůdci. Pocházel z neznámé rodiny, která neměla žádné politické spojení, ale měl fyzickou impozantnost, která ho odlišovala od většiny římských aristokratů. Byl extrémně vysoký a silný, což ho činilo příkladem pro vojáky, kteří hledali někoho s autoritou a fyzickým zápalem, nikoli někoho, kdo je obtěžován politickými závazky nebo rodinnými vazbami. Thraxova cesta k moci nebyla tradiční. Nebyl aristokrat, neměl vysoké politické pozadí, ale jeho vojenské schopnosti a fyzické dovednosti mu otevřely cestu k trůnu.

Tato změna v očekávání vojska, které hledalo spíše sílu a charakter než politickou zkušenost, byla jedním z klíčových momentů, který odstartoval "krizi třetího století". Vojáci už nechtěli císaře, který by byl spíše slabošským "maminčiným synkem", jak to bylo v případě Alexandra Severa. Místo toho hledali někoho, kdo byl tvrdý, charismatický, a především byl schopný zaručit jejich vlastní bezpečnost a prospěch. Thrax byl pro ně ideálním kandidátem – někým, kdo se nezastavil před ničím, a kdo měl fyzické schopnosti, jež by v boji rozhodně nemohly být přehlédnuty.

Tento přístup k výběru vládců měl však své následky. V následujících desetiletích byli římským císařem jmenováni lidé, kteří často neměli žádnou politickou zkušenost, a jejich vlády byly poznamenány nejen vojenskými konflikty, ale také chaosu v administrativě a neustálou změnou moci. Mnozí byli svrženi vojenskými puči, jiní byli zničeni vnitřními rozpory nebo neschopností udržet jednotu v impériu. Tato "demokratizace" moci – kdy i voják z nižšího stavu mohl být jedním z nejmocnějších mužů v říši – vedla k naprosté destabilizaci.

Tato krize, která trvala až do roku 284, kdy Dioklecián nastoupil na trůn a dokázal obnovit stabilitu, znamenala pro římskou říši období, kdy už nešlo o vládu silné a centralizované monarchie, ale o neustálý boj o moc. Po celou dobu této krize se vládci střídali rychle, často byli manipulováni vojenskými velitelmi a neměli čas ani prostor k tomu, aby se etablovali jako silní panovníci.

V této době se začaly objevovat nové tendence, které měly zásadní vliv na budoucnost římské říše. Vojenský puč, kdy se vojáci stali hlavními aktéry politických změn, se stal normou. Po tomto období bylo jasné, že tradiční metody vlády, které zahrnovaly dědičnost a aristokratické pozadí, již nebudou v Římě platit. Vojenská síla se stala rozhodujícím faktorem, a to nejen při nástupu na trůn, ale také při udržení moci.

Je důležité si uvědomit, že krize třetího století nebyla jen výsledkem jednotlivých slabých vládců, ale projevem širších problémů ve struktuře impéria. Množství vládců za tak krátkou dobu ukazuje na to, že veškeré stabilní základy římské vlády byly poškozeny. Vojenská a politická situace se dostávala do spirály vzpour a vnitřních konfliktů, a to vedlo k rozkladu tradičního římského pořádku.

Proč někteří lidé zůstávají v nešťastných vztazích, i když mají šanci na únik?
Jak probíhají kontroly a údržba větrných turbín na moři po jejich instalaci?
Jaké jsou rozdíly mezi těmito dvěma hroby?
Jak mohou biopolymerní nanomateriály přispět k inovacím v zemědělství a potravinářství?
Může psychedelická terapie změnit přístup k léčbě závislostí a deprese?