Deutsch
Francais
Nederlands
Svenska
Norsk
Dansk
Suomi
Espanol
Italiano
Portugues
Magyar
Polski
Cestina
Русский
Keratoakantom a dlaždicobuněčný karcinom jsou dva různé typy nádorů kůže, které si mohou být na první pohled podobné, zejména vzhledem k jejich rychlému růstu a vývoji. Přestože obě tyto léze vykazují podobnosti v klinickém obrazu, jejich biologické chování, histopatologické charakteristiky a reakce na léčbu se výrazně liší.
Keratoakantom je obvykle ohraničený, rychle rostoucí nádor, který se nejčastěji objevuje na pokožce vystavené slunečnímu záření u starších jedinců. Tento nádor se vyznačuje charakteristickým vývojem, kdy během několika měsíců vzniká papule, která se postupně mění v uzlík, někdy i v tumor se středovým kráterem vyplněným keratinem. V průběhu času, obvykle po několika měsících, tento nádor spontánně regreduje a zanechává po sobě depresi ve formě jizvy. Ačkoliv je tento proces regresivní a mnohdy probíhá bez léčby, v ojedinělých případech může keratoakantom narůstat do obřích rozměrů a vykazovat destruktivní účinky na okolní tkáně. I přesto se většina těchto "gigantických" nádorů nakonec regreduje bez potřeby intervence.
Biologické chování keratoakantomu je rozmanité. Existují čtyři základní typy: solitární, eruptivní, familiární a subunguální. Tyto typy se liší nejen klinickým projevem, ale i schopností regrese nebo destruktivního růstu. Například solitární keratoakantom obvykle regreduje bez léčby, zatímco subunguální typ vykazuje neúprosné, destruktivní chování, které může nakonec vést k zničení distálního článku prstu.
Na druhé straně dlaždicobuněčný karcinom je typem kůže, který vzniká na základě progresivního vývoje atypických keratinocytů, obvykle na pokožce poškozené UV zářením. Tento karcinom se obvykle vyvíjí z malých solarů (slunečních keratóz), které se postupně zvětšují a transformují do maligní formy, jakmile dosáhnou dostatečné velikosti. Dlaždicobuněčné karcinomy mohou metastázovat, zejména u těch, které vznikají na pokožce vystavené UV záření, ačkoli tyto metastázy jsou relativně vzácné. Naopak karcinomy vzniklé na pokožce nepoškozené sluncem, například u pacientů s radiodermatitidou nebo v jizvách po popáleninách, mají tendenci být biologicky agresivnější a častěji metastazují.
Zatímco keratoakantom má obvykle dobře ohraničený růst a má tendenci k regresi, dlaždicobuněčný karcinom vykazuje tendenci k neúprosnému růstu a častěji vyžaduje terapeutickou intervenci. V histopatologii lze často rozlišit tyto dva nádory podle jejich struktury a přítomnosti atypických keratinocytů. Pro správnou diagnózu je zásadní, aby lékaři poskytli patoložkám dostatečné biopsie a podrobné historické informace o pacientovi.
Rozlišování mezi keratoakantem a dlaždicobuněčným karcinomem je klíčové pro správnou diagnostiku a léčbu. V některých případech může být obtížné stanovit jednoznačnou diagnózu pouze na základě morfologie, a proto je důležité využít všechny dostupné diagnostické metody včetně histopatologických studií a klinického vyšetření. I když keratoakantom není obecně považován za maligní nádor, existují vzácné případy, kdy tento nádor vykazuje metastatické chování, což vyžaduje pečlivé monitorování pacientů a důsledné sledování vývoje nádorů.
Pochopení těchto rozdílů je nezbytné pro správnou léčbu pacientů a pro prevenci možných komplikací spojených s těmito kožními nádory.
Jak odlišit metastatický karcinom prsu od morfiformní bazocelulární karcinom a dalších kožních lézí?
Morfiformní bazocelulární karcinom se projevuje jako indurovaný žlutavý nebo bělavý plak, často s rozvětvenými telangiektáziemi. Povrch pokožky bývá obvykle neporušený, ale v některých případech může dojít k ulceraci. Tento typ karcinomu může být histopatologicky zaměněn za metastatický karcinom prsu, ale i za syringom, který se podobá v některých aspektech. Syringom je tvořen sloupci a pruhy epitelových buněk, tubuly a kolagenózním stroma. V tubulárních strukturách syringomu lze často pozorovat prodloužené, podobné tvaru žabích nožiček výběžky, které mohou být snadno odlišeny od těch, které se nacházejí u metastáz adenokarcinomu. Dalšími charakteristickými znaky syringomu jsou rohovějící cysty a kalcifikace, které jsou běžné, ale u metastáz karcinomu je nenajdeme.
Syringomy jsou obvykle malé, žlutavé nebo hnědavé papuly, které se vyskytují převážně na dolních víčkách, ale mohou se objevit i na jiných místech, jako jsou tváře, podpaží, břicho či hrudník. Tento stav postihuje častěji ženy než muže. Na rozdíl od metastáz je zde zvýšený výskyt melanocytů, které jsou rozptýleny ve vrstvách epidermis.
Desmoplastické trichoepiteliom, což je vzácná kožní léze, musí být také odlišeno histopatologicky od metastatického karcinomu pleti a morfiformního bazocelulárního karcinomu. Klíčovým znakem, podle něhož lze tyto léze rozlišit, je přítomnost kolagenových svazků obklopujících buňky ve formě kolonií, cysty obsahující rohové buňky, které kalcifikují, a přítomnost občasných melanocytových buněk. Tento stav je specifický pro desmoplastické trichoepiteliom a pomáhá ho rozlišit od ostatních formací.
Pokud jde o benigní pigmentované léze, jednoduchá lentigo a solární lentigo jsou běžně se vyskytující, nezhoubné kožní útvary, které mohou vypadat podobně, ale jejich histopatologické charakteristiky se liší. Obě léze mají prodloužené retikulární hřebeny, hyperpigmentaci a zvýšený počet melanocytů, které jsou rozmístěny jako solitární jednotky v bazální vrstvě epidermis. Avšak rozdíl spočívá v tvaru retikulárních hřebů (tenké u jednoduché lentiga, širší u solární lentiga) a v počtu melanocytů, kterých je u jednoduché lentigo více.
Jednoduchá lentigo je v podstatě proliferace melanocytů, která se projevuje i změnami v keratinocytech a kolagenových svazcích v papilární dermis. Solární lentigo je spíše proliferace keratinocytů, s menšími změnami v melanocytech a bez významných změn v kolagenových svazcích. Klinicky se jednoduché lentigo objevují jako malé, tmavě hnědé až černé makuly, které mají často výrazné okraje. Mohou se objevit na různých částech pokožky, nejčastěji u mladších jedinců. Solární lentigo, na druhou stranu, je větší, nepravidelně tvarované, zbarvené od světle hnědé až po tmavě hnědou, a obvykle se vyvíjí na místech vystavených dlouhodobému slunečnímu záření. Tyto léze se častěji vyskytují u starších lidí, obvykle na obličeji, rukou nebo předloktí.
Solární lentigo je vyvoláno dlouhodobou expozicí slunečnímu záření, což vede k rozvoji solární elastózy. Tato souvislost mezi slunečním zářením a vznikem solární lentigo je klíčová pro jeho diagnostiku. U jednodenních lentig, naopak, se jedná o počáteční stádium vývoje nevusů, zejména junctional nevi, které mohou postupem času přejít do složitějších forem, jako je compound nevus nebo Clarkův nevus.
Důležité je rovněž pochopit, že solární lentigo může vést k rozvoji seborrhoické keratózy, která je rovněž vyvolaná dlouhodobou expozicí slunci. Je tedy nutné rozlišovat mezi těmito dvěma stavy, protože seborrhoické keratózy mohou být zaměněny s jinými nezhoubnými kožními lézemi. Solární lentigo se liší od ephelid (pihy), které jsou menší a obvykle se objevují po krátké expozici slunci.
Na závěr je třeba zdůraznit, že příznaky a výskyt těchto kožních lézí je úzce spjat s expozicí slunečnímu záření. Porozumění těmto diferenciálním diagnostickým znakům je klíčové nejen pro určení typu léze, ale také pro následnou léčbu a prevenci vzniku maligních kožních nádorů.