Kontaktní dermatitidy, jako jsou alergická a iritační, stejně jako různé varianty lichen planus, mohou mít podobné klinické a histopatologické projevy, což činí diagnostiku obtížnou. V následujícím textu se zaměříme na klíčové rozdíly mezi těmito stavy a poskytneme užitečné informace pro jejich rozlišení.
Alergická kontaktní dermatitida (ACD) a iritační kontaktní dermatitida (ICD) jsou dvě základní formy kontaktní dermatitidy, které se od sebe liší v mechanismech vzniku a histologickém obrazu. Alergická kontaktní dermatitida je zprostředkována imunitní odpovědí, při které dochází k zánětlivé reakci na alergen, což vede k infiltraci lymfocytů a eosinofilů, zatímco iritační dermatitida vzniká v důsledku přímého poškození kůže agresivními chemikáliemi nebo fyzikálními faktory, což může vést k nekróze keratinocytů a přítomnosti neutrofilů.
V případě alergické kontaktní dermatitidy se obvykle nevyskytují eroze nebo ulcerace, a pokud se vyskytnou, jsou vzácné. V průběhu vývoje nemoci dochází k časné změně dolní části epidermis, přičemž důraz je kladen na spongiózu, která vede k intraepidermálním vezikulám. V histologickém obraze je typická přítomnost lymfocytů nebo eosinofilů v ohniscích spongiózy.
Na druhé straně iritační kontaktní dermatitida je charakterizována vyšší přítomností erozí a ulcerací. Vzniká změna horní části epidermis, s přítomností výrazné ballooningové degenerace vedoucí k intraepidermálním vezikulám. Neúplná destrukce epidermis je častá a přítomnost nekrotických keratinocytů je velmi častá. Zánětlivý infiltrát se skládá především z neutrofilů, což odlišuje tuto formu od alergické kontaktní dermatitidy.
Další výzvou pro diagnostiku je diferenciace mezi lichen planus a lichen planus-like keratosis. I když tyto dvě dermatózy mohou vypadat podobně, existují významné histopatologické rozdíly, které je odlišují. Lichen planus je idiopatické onemocnění, které je charakterizováno virovými papulami a charakteristickým lichenoidním infiltrátem, kde lymfocyty a melanofágy v dermálním papilární vrstvě zakrývají rozhraní mezi epidermis a dermis. Při lichen planus-like keratosis dochází k přítomnosti keratóz, které začínají jako solární lentigo nebo retikulované seborrhoické keratózy. V průběhu času je tyto keratózy charakterizován zesíleným lichenoidním infiltrátem, což může vést k histologickému obrazu připomínajícímu lichen planus, ale s různými klinickými a vývojovými vzorci.
Lichen planus-like keratosis je obvykle solitární, červenohnědý, šupinatý léz a vyskytuje se na pokožce exponované slunečnímu záření, zejména u starších osob. Tento stav je často mylně diagnostikován jako bazocelulární karcinom, což může vést k záměně diagnóz. Po určitém čase může lichen planus-like keratosis spontánně ustoupit s výskytem regeneračních změn, které mohou být zaměněny za změny po maligním melanomu. Tato regrese je charakterizována ztenčením epidermis a fibroplasii v papilární dermis, což přispívá k tvorbě jemného vzhledu, podobného tomu, jaké je pozorováno u primárního melanomu.
Lichen planus se naopak projevuje jako svědivé, rozsáhlé vyrážky s plochými, lesklými, fialovými, polygonálními papulami. Může se podílet na sliznicích, nehtových jednotkách a folikulech. V histologickém obrazu lichen planus jsou přítomny následující klíčové charakteristiky: kompaktní orthokeratóza, fokální hypergranulóza v tvaru klínu, nepravidelná epidermální hyperplazie, necrotické keratinocyty na dermoepidermálním rozhraní a vakuolární změny v dermoepidermálním spojení. K tomu se přidává hustý bandovitý lymfocytární infiltrát v papilární dermis, což je základní charakteristika lichen planus.
Je rovněž důležité rozlišit další lichenoidní zánětlivé infiltráty, které se mohou jevit podobně jako lichen planus. Například lichenoidní fotodermatitida může být vyvolána thiazidy, přičemž infiltrát je hlubší a také povrchový. Lichenoidní kožní reakce na léky, jako je reakce na zlato, může být doprovázena přítomností eosinofilů v dermálním infiltrátu a fokálním hypogranulózám. Dalším příkladem je lichenoidní lupus erythematosus, kde je často pozorováno ztluštění bazální membrány epidermis.
Lichen planus-like keratosis vzniká zpravidla na základě solárního lentiga a později je spojen s výskytem lichenoidního infiltrátu. Tento jev je stále nejasným biologickým mechanismem, který přitahuje odbornou pozornost, protože proces, který vede k tomuto lichenoidnímu zánětu, není dosud zcela objasněn.
Jak rozlišit Darierovu nemoc od jiných kožních onemocnění?
Darierova nemoc, známá také jako keratosis follicularis, je genodermatóza, která se dědí autosomálně dominantním způsobem. Klinicky se projevuje hrubými, špinavě hnědými keratotickými papulkami, které se obvykle objevují ve druhém desetiletí života. Tyto léze mají tendenci se objevovat v seboroických oblastech a na extensorových plochách, ale mohou postihnout i sliznice a nehty. Je důležité si uvědomit, že i když Darierova nemoc vykazuje podobnosti s některými jinými dermatózami, jako jsou Hailey-Hailey nemoc nebo Groverova nemoc, její histopatologické charakteristiky jsou zásadně odlišné.
Klinicky Darierova nemoc není puchýřnaté onemocnění. Na kožní vyšetření se neobjevují vesikuly ani puchýře, a histopatologicky nejsou v epidermálních štěrbinách patrné plazmatické buňky. To ji odlišuje od některých jiných onemocnění, jako je pemfigus vulgaris nebo Hailey-Hailey nemoc, kde jsou tyto znaky běžné. Co je pro Darierovu nemoc typické, je přítomnost fokální parakeratózy a dyskeratózy, která je výrazná v granulární a rohové vrstvě epidermis. Pokud jsou histopatologická kritéria, jak jsou popsána v tomto textu, použita pečlivě, lze Darierovu nemoc spolehlivě odlišit od těchto nemocí.
V případě transitorní akantolytické dermatózy, známé také jako Groverova nemoc, se vyskytují některé histopatologické podobnosti s Darierovou nemocí, ale i klíčové rozdíly. Groverova nemoc obvykle postihuje dospělé osoby nad 40 let, nejčastěji nad 60 let, a projevuje se malými, šedými, keratotickými papulkami, které se mohou objevit na hrudi, trupu, bocích a stehnech. Tato onemocnění mají tendenci vymizet samy od sebe během několika týdnů nebo měsíců, avšak někdy mohou přetrvávat roky. Histopatologicky se v případě Groverovy nemoci často vyskytují vezikuly, na rozdíl od Darierovy nemoci, kde jsou přítomné pouze štěrbiny. Některé varianty Groverovy nemoci mohou být histopatologicky nerozeznatelné od Darierovy nemoci, a proto se označují jako „Darierova varianta Groverovy nemoci“.
Ačkoliv se v histopatologických vzorcích mohou objevit foci akantolytických buněk a dyskeratotických buněk u obou nemocí, rozdíly mezi nimi jsou patrné v distribuci a počtu těchto buněk v kožních vzorcích. V Darierově nemoci bývá více ohnisek akantolytických buněk a dyskeratózy, přičemž změny jsou více fokální a rozsáhlejší. V případě Groverovy nemoci jsou tyto změny obvykle méně výrazné a přítomny pouze v jednom nebo dvou fokusech na vzorku.
Důležité je si uvědomit, že histopatologické nálezy se mohou lišit i v závislosti na typu vzorku a stadiu onemocnění. Například u Groverovy nemoci mohou být přítomny edémy papilární dermis nebo eosinofily, které u Darierovy nemoci nejsou běžné. Tyto jemné rozdíly pomáhají dermatologům správně diagnostikovat onemocnění a předejít chybné diagnóze.
Je také důležité vědět, že některé histopatologické rysy, jako je fokální akantolytická dyskeratóza, mohou být přítomny nejen u Darierovy nemoci a některých variantách Groverovy nemoci, ale také u některých epidermálních névů nebo solitárních keratóz. Tyto změny mohou být zjištěny náhodně při biopsii, která byla provedena z jiného důvodu.
Pro správnou diagnózu je nezbytné vzít v úvahu klinický obraz a věk pacienta. Darierova nemoc se obvykle vyskytuje u mladších jedinců a její příznaky jsou trvalejší, i když se mohou periodicky zhoršovat a zlepšovat. Na druhou stranu, Groverova nemoc postihuje starší osoby a její projevy mají tendenci k spontánnímu vymizení.
V rámci diferenciální diagnostiky by měl lékař pečlivě zvážit všechny faktory – jak histopatologické, tak klinické – aby se vyhnul chybné diagnóze a zajistil správnou léčbu. To zahrnuje nejen rozpoznání rozdílů v histopatologii, ale i hodnocení věku pacienta, trvání lézí a přítomnost dalších příznaků, jako je svědění, které je časté u Groverovy nemoci, ale méně obvyklé u Darierovy nemoci.

Deutsch
Francais
Nederlands
Svenska
Norsk
Dansk
Suomi
Espanol
Italiano
Portugues
Magyar
Polski
Cestina
Русский