Jaké ekonomické hodnoty vytvářejí spotřební digitální zařízení a digitální platformy?

S růstem domácí spotřeby digitálních zařízení a služeb dochází k tiché, ale hluboké transformaci ekonomického systému, kterou tradiční statistické ukazatele zachycují jen částečně. Spotřební kapitál, tedy zařízení jako chytré telefony, chytré reproduktory, robotické vysavače nebo termostaty, dnes představuje klíčový zdroj ekonomických služeb. Lidé tyto zařízení nekupují jen jako výrobky, ale jako brány ke službám — ať už placeným nebo zdarma — které jsou poskytovány prostřednictvím sítí. Samotná poptávka po těchto zařízeních je tedy odvozena od touhy po přístupu k digitálnímu obsahu a interaktivním službám.

Význam těchto služeb narůstá spolu s kvalitou a šíří nabídky. Zatímco dříve bylo hlavním parametrem rychlost připojení či výkon zařízení, dnes jde o celý komplex faktorů: rozlišení obrazu, spolehlivost připojení, kapacita zařízení, možnosti personalizace obsahu. Výsledkem je rostoucí přínos těchto zařízení nejen pro uživatele, ale i pro ekonomiku jako celek. Pokud bychom zahrnuli hodnotu těchto služeb do oficiálních statistik HDP, výpočet by výrazně navýšil tempo růstu ekonomiky. Studie ukazují, že od roku 2007 by tento efekt přidal k růstu amerického HDP v průměru 0,44 procentního bodu ročně.

Tradiční metodika odhadu hodnoty služeb ze spotřebních zařízení vychází z diskontovaných a odepisovaných nákladů na pořízení nového zařízení a jeho intenzity využívání. Moderní přístup, uplatněný například Byrnem a Corradem, zahrnuje detailní data o výdajích na různé typy zařízení a jejich využití, čímž umožňuje přesnější vyčíslení ekonomického přínosu těchto digitálních infrastruktur. Výsledky potvrzují dramatický nárůst služeb poskytovaných spotřebním kapitálem, zejména po roce 2007, kdy se propojené digitální systémy začaly uplatňovat masově.

Zároveň se však objevují protisměrné trendy. Sdílená ekonomika — ať už ve formě carsharingu nebo předplatného technologií jako služeb — začíná nahrazovat individuální vlastnictví. Údaje z Velké Británie například ukazují pokles vlastnictví druhého automobilu, což není důsledkem kvalitnější veřejné dopravy, ale změn v preferencích a dostupnosti sdílených řešení. V USA má tento trend slabší odezvu kvůli zakořeněné automobilové kultuře a infrastrukturním omezením.

Vedle změn v držení a využívání spotřebního kapitálu je třeba pozorně sledovat i proměnu trhu práce v digitálním prostředí. Model zprostředkování práce prostřednictvím platforem — tzv. digitální disintermediace — vytváří nové formy flexibility, ale také nové druhy nejistoty. Platformy jako Upwork nebo Taskrabbit umožňují jednotlivcům, včetně vysoce kvalifikovaných profesionálů, nabízet své služby přímo zákazníkům. Zároveň ale přinášejí riziko fragmentace trhu práce, oslabení sociální ochrany a nárůst práce s nízkou kvalitou a bez záruk.

Je zde i historický rozměr: model práce na zakázku, bez pevného zaměstnaneckého vztahu, není novinkou — šlo o běžný způsob obživy před nástupem průmyslové éry. V současnosti se k tomuto modelu vracíme pod vlivem technologických změn, deregulace pracovních trhů a ústupu odborové síly. Rozmach digitálních platforem umožňuje nové způsoby koordinace nabídky a poptávky, při nichž účastníci nemusí být přítomni na stejném místě ani ve stejný čas. Tím se snižují náklady na vyhledávání a zvyšuje efektivita.

Tato efektivita však nemusí být rovnoměrně distribuována. Bez silných regulačních a institucionálních rámců se může většina zisků koncentrovat v rukou provozovatelů platforem. Výsledkem je rostoucí moc platforem nejen jako monopolů na trhu produktů, ale i jako monopsonů na trhu práce. V obou případech jde o problém pro politiku hospodářské soutěže, která po desetiletích opět čelí otázce, jak regulovat subjekty s nerovnoměrně rozloženou tržní mocí.

Pro úplné pochopení těchto proměn je nutné si uvědomit, že samotná hranice mezi produkcí a spotřebou se posouvá. Tradiční rozdělení ekonomiky na výrobce a spotřebitele se rozplývá v prostředí, kde domácnosti generují hodnotu prostřednictvím svých zařízení a své práce, často bez formální odměny. Spotřebitel se stává producentem: poskytuje svá data, svou pozornost, své zařízení a svůj čas. Tato nová ekonomická role vyžaduje nejen nové statistické nástroje, ale i nový způsob ekonomického myšlení.

Jaké jsou dopady globalizace výroby na obchodní statistiky a ekonomické analýzy?

Výroba fyzického produktu je složena ze tří hlavních fází: výzkumu a designu, zpracování materiálů a marketingu včetně distribuce a prodeje. Oficiální statistiky však za výrobu považují pouze druhou fázi. Tyto fáze se navíc často odehrávají v různých zemích; samotné zpracování může být zcela outsourcováno do jiných států, nebo realizováno vlastními výrobními kapacitami nadnárodních korporací prostřednictvím přímých zahraničních investic. Z toho vyplývá komplikovanost zachycení těchto procesů v obchodních statistikách.

Významný fenomén tzv. „factoryless production“ (výroba bez vlastní továrny) ilustruje, jak některé firmy vykonávají výzkum, design a marketing, zatímco fyzickou výrobu zadávají zahraničním kontraktorům. Podle účetních standardů je taková firma evidována jako poskytovatel služeb, zatímco zahraniční výrobce je klasifikován jako výrobce. Tento způsob uspořádání však může zkreslovat statistiky exportu a importu, protože fyzické zboží nemusí nutně procházet přes zemi původu firmy, což znesnadňuje sledování skutečného původu produkce a konečného odbytu.

Příkladem může být výrobek společnosti Dyson vyráběný v Malajsii a prodávaný v Japonsku — není jednoznačné, zda je takový obchod zaneseno v britských exportních statistikách. Podobně automobil Jaguar vyráběný kanadskou firmou v Rakousku a prodávaný v Německu vyvolává nejasnosti ohledně statistického zařazení. Nedostatek přesných dat o těchto globálních výrobních modelech, včetně fenoménů jako merchanting (obchodování bez fyzického přechodu zboží přes hranice), toll processing (zpracování na smluvní bázi) či subcontracting (subdodávky), představuje významnou výzvu.

Data z průzkumů v USA a Velké Británii ukazují, že obchod s výrobky zakoupenými pro další prodej, které fyzicky nikdy nevstoupily do domácího trhu, významně roste, což odráží expanzi globálních výrobních sítí a využívání kontraktní výroby. Obchodní statistiky však tento fenomén často podceňují nebo zkreslují, což se projevuje nízkým oficiálním zaznamenáním exportů výzkumných a vývojových služeb, které by měly být spojeny s těmito výrobními modely.

Pokroky v statistickém sledování globálních hodnotových řetězců prostřednictvím databází obchodů s přidanou hodnotou pomáhají částečně řešit problémy s duplicitním počítáním exportů a importů v konvenčních statistikách. Tyto přístupy umožňují sledovat skutečné země původu jednotlivých výrobních fází i konečných spotřebitelů, což přispívá k lepšímu pochopení struktury mezinárodního obchodu.

Je zásadní chápat, že globalizace výroby zásadně mění charakter ekonomických vztahů a statistických ukazatelů. Export a import nejsou již pouze o fyzickém přechodu hotových výrobků přes hranice, ale stále více o propojených službách, duševním vlastnictví a různých fázích výroby rozprostřených napříč zeměmi. Tento trend vyžaduje od analytiků i tvůrců politik nová metodologická řešení a hlubší pochopení dynamiky globálních výrobních sítí, aby bylo možné správně interpretovat ekonomické ukazatele a vytvářet relevantní ekonomické strategie.

Jak se měří a rozumí digitálním službám a datovému obchodu v globální ekonomice?

Měření objemu a hodnoty digitálních služeb, zejména cloud computingu a souvisejících softwarových služeb, představuje složitou výzvu pro statistiky. Tradiční metriky, jako jsou gigabyty přenesených dat, nejsou dostatečné, protože ekonomická hodnota nezávisí pouze na množství dat, ale především na typech a kvalitě poskytovaných služeb. Hyperscalers, tedy velké technologické firmy jako Amazon Web Services, Microsoft Azure či Google Cloud, nabízejí širokou škálu služeb, často dynamicky inovovaných, což ztěžuje jednotné a přesné sledování objemu a ceny těchto služeb.

Výsledky ukazují, že digitální obchod nejen roste rychleji než tradiční obchod, ale také má odlišnou geografii – výroba digitálních produktů je více koncentrována, zatímco jejich spotřeba je rozptýlenější ve srovnání s ostatními formami obchodu. Význam statistik se ukazuje také v kontextu politických trendů, jako je tlak na lokalizaci dat, který je často prezentován jako nutnost ochrany soukromí, ale zároveň odráží rostoucí nacionalismus v ekonomické politice. V roce 2022 mělo tři čtvrtiny zemí takové pravidlo, které vyžaduje, aby data byla uchovávána na území dané země. Pro velké ekonomiky to zpravidla není zásadní problém, neboť hyperscalers mají více datových center uvnitř příslušných hranic. Pro malé a rozvojové země však může být lokalizace dat ekonomicky nákladná nebo dokonce neproveditelná, což zvyšuje náklady na cloudové služby pro domácí firmy a uživatele.

Z těchto pohledů vyplývá, že data a cloudové služby nejsou pouze otázkou technologickou, ale i ekonomickou a politickou. Pochopení jejich role v rámci digitální infrastruktury a globálních obchodních sítí je nezbytné pro tvorbu efektivní datové politiky. Statistiky by měly být schopné lépe zachytit přidanou hodnotu digitálních služeb včetně přeshraničních toků a poskytovat základ pro rozhodování jak na národní, tak mezinárodní úrovni.

Je třeba vnímat, že digitalizace mění nejen povahu obchodu, ale také strukturu globální ekonomiky, kde digitální produkty a služby překračují hranice jinak než tradiční zboží. Proto je důležité chápat komplexitu a dynamiku digitálních služeb, a to jak z hlediska ekonomických dat, tak i geopolitických aspektů spojených s ochranou dat, technologickou suverenitou a přístupem k digitálním trhům.