V posledních letech se výzkum 2D materiálů v oblasti ukládání elektrické energie zaměřil na materiály, které mají unikátní vlastnosti umožňující zlepšit kapacitu, rychlost nabíjení a vybíjení, a celkovou účinnost zařízení pro ukládání energie. Mezi tyto materiály patří tranzistorové dvouvrstvé materiály (TMDC), MXeny, černý fosfor (BP), vrstvené oxidy přechodových kovů a borid nitridu (BN). Každý z těchto materiálů má specifické vlastnosti, které je činí vhodnými pro různé aplikace v oblasti energetických úložišť, a současný výzkum pokračuje v optimalizaci jejich vlastností pro zajištění lepšího výkonu a efektivity.

TMDC materiály, známé svou vysokou mobilitou nositelů náboje, se ukázaly být efektivními elektrody pro baterie, superkondenzátory a fotovoltaiku. V bateriích zajišťují vysokou kapacitu a rychlé nabíjecí/vybíjecí cykly. V superkondenzátorech zase TMDC zlepšují schopnost uchovávat energii. V oblasti fotovoltaiky přispívají k vyšší účinnosti solárních článků díky heterostrukturám nebo hybridním zařízením. Hlavním směrem současného výzkumu je optimalizace jejich vlastností, aby dosáhly ještě vyšší výkonnosti v aplikacích pro ukládání energie, využívajících jejich nastavitelný zakázaný pás a vysokou mobilitu nositelů náboje.

MXeny, novější třída 2D materiálů, získávají pozornost díky své vynikající elektrické vodivosti a možnosti rychlého přenosu elektronů. Vyznačují se vrstvovou strukturou, která umožňuje snadnou difuzi iontů a rychlé nabíjení a vybíjení. Tato struktura, spolu s vysokou hygroskopičností, umožňuje lepší komunikaci s elektrolyty v superkondenzátorech, čímž zlepšuje adsorpci iontů a kapacitu. Významným rysem MXenů je i možnost jejich funkční modifikace, což zajišťuje další možnosti ladění jejich stability a vodivosti.

Další významný materiál, černý fosfor (BP), se ukazuje jako slibný pro aplikace v bateriích díky své vrstvené struktuře, která umožňuje efektivní difuzi iontů a rychlé cykly nabíjení a vybíjení. BP má vysokou energetickou hustotu a vynikající mobilitu nositelů náboje, což z něj činí ideální materiál pro aplikace vyžadující vysoký výkon. Možnost ladění zakázaného pásu BP, což je možné prostřednictvím kontroly vrstev nebo napínání materiálu, rovněž umožňuje optimalizaci jeho energetických hladin pro různé aplikace.

Vrstvené oxidy přechodových kovů, jako je lithium-kobalt-oxid (LiCoO2) nebo lithium-nikl-mangan-kobalt-oxid (NMC), jsou známé svou vysokou kapacitou a stabilitou během cyklů nabíjení a vybíjení. Využívají svou unikátní strukturu k efektivnímu uložení iontů a jsou jedním z nejběžněji zkoumaných materiálů pro katodové elektrody v lithium-iontových bateriích. Jejich výhodou je nejen vysoká kapacita, ale i možnost tuningu jejich vlastností prostřednictvím složení nebo dopování, což umožňuje dosažení lepší stability a kapacity v dlouhodobém používání.

Boron nitride (BN), známý svou vynikající tepelnou a elektrickou izolační schopností, se také začíná uplatňovat v oblasti ukládání energie. Ačkoli je primárně známý pro své izolační vlastnosti, BN zlepšuje bezpečnost a výkon baterií, pokud je použit jako přídavek do elektrolytů. BN může zlepšit stabilitu, potlačit nežádoucí vedlejší reakce a zlepšit cyklický výkon, čímž přispívá k delší životnosti zařízení pro ukládání energie. V kombinaci s jinými materiály, jako je grafen, se BN používá pro zlepšení adsorpce iontů a difuze, což vede k lepší kapacitě a stabilitě během cyklů nabíjení a vybíjení.

S rostoucím zájmem o 2D–2D polovodičové heterojunkce se otevřela nová cesta pro zlepšení účinnosti ukládání energie. Kombinace dvou různých 2D materiálů v heterojunkci přináší synergické účinky, které zlepšují separaci nábojů, rozšiřují absorpční spektrum a zvyšují celkovou efektivitu zařízení pro ukládání energie. Heterojunkce mohou výrazně zlepšit kinetiku ukládání náboje, což vede k lepší výkonnosti a stabilitě v aplikacích jako baterie nebo superkondenzátory.

V souvislosti s těmito pokročilými materiály je kladeno důraz na výzkum zaměřený na optimalizaci jejich struktury, vlastností a kompatibility s existujícími technologiemi ukládání energie. Tyto materiály představují krok směrem k vysoce účinným a rychlým systémům pro ukládání elektrické energie, které mohou výrazně přispět k energetické efektivitě a trvalé udržitelnosti budoucnosti.

Jaké jsou pokroky v oblasti 2D materiálů a jejich syntézy?

Vývoj 2D materiálů, zejména grafenu a jeho derivátů, přinesl revoluci v mnoha oblastech, jako je elektronika, fotonika a materiálové vědy. V posledních letech se zaměřuje pozornost nejen na samotnou syntézu těchto materiálů, ale také na metody jejich charakterizace a aplikace, které umožňují efektivní využití jejich vlastností v reálných technologiích. Pokroky ve výzkumu a syntéze těchto materiálů jsou stále velmi dynamické a slibují otevření nových horizontů v mnoha odvětvích.

Jedním z klíčových aspektů je metody exfoliace, které jsou nezbytné pro přípravu kvalitních jednovrstvých 2D materiálů. Tradiční metodou je sonikace, avšak pro komerční využití je nezbytné vyvinout efektivnější techniky. Pokročilé metody, jako je chemická exfoliace, elektrochemická exfoliace nebo exfoliace s použitím iontů, nabízejí nové možnosti pro výrobu těchto materiálů v požadovaných množstvích a kvalitě. Tyto přístupy nejen že umožňují větší výtěžky, ale také minimalizují vznik defektů v materiálech, což je kritické pro jejich využití v aplikacích, kde jsou požadovány vysoké výkonnostní parametry, jako jsou tranzistory nebo fotonické prvky.

Nedávné pokroky ve výzkumu také zahrnují tvorbu heterostruktur, což jsou struktury tvořené různými vrstvenými 2D materiály, které mohou mít zcela odlišné elektronické a optické vlastnosti v porovnání s jednotlivými vrstvami. Tato struktura umožňuje širokou škálu aplikací, včetně optických a elektronických zařízení, a může vést k vytvoření nových typů zařízení s lepšími výkonnostními parametry. Významným příkladem takovýchto aplikací jsou tranzistory s extrémními výkonovými parametry nebo fotodetektory s vysokou citlivostí.

Další oblastí, která si zaslouží pozornost, je charakterizace 2D materiálů. Kromě tradičních metod, jako je skenovací elektronová mikroskopie (SEM) nebo transmisní elektronová mikroskopie (TEM), se vyvíjejí i nové metody, které umožňují sledování chování materiálů na atomární úrovni. Tyto techniky umožňují přesnější studium defektů a jejich vlivu na vlastnosti materiálů, což je klíčové pro jejich optimalizaci v různých aplikacích. Významným směrem je i využívání spektroskopických metod, jako je Ramanova spektroskopie, která poskytuje cenné informace o kvalitě jednotlivých vrstev a jejich strukturálních změnách pod různými podmínkami.

Pokud jde o aplikace 2D materiálů, mezi nejvíce diskutované patří oblasti jako energie (superkondenzátory, baterie), optoelektronika (LED, fotodetektory) a spintronika. 2D materiály jsou také vysoce ceněny pro své možnosti v oblasti vývoje flexibilních a transparentních elektronických zařízení, což má obrovský potenciál například pro nositelnou elektroniku nebo flexibilní displeje. Je ale třeba mít na paměti, že komerční využití těchto materiálů vyžaduje nejen zlepšení technologií jejich syntézy, ale také řešení problémů spojených s masovou produkcí a integrací do stávajících výrobních procesů.

Pokud jde o návrh nových 2D materiálů s požadovanými vlastnostmi, existuje stále mnoho výzev. Například při vývoji nových polovodičů je kladeno důraz na zajištění dostatečného zakázání pásma a efektivní manipulaci s elektronickými stavy. Další výzvou je dosažení kontrolované syntézy heterostruktur, které mohou nabídnout nové, dosud nepoznané vlastnosti. Kromě toho je nezbytné zaměřit se na stabilitu těchto materiálů v různých environmentálních podmínkách a při různých typech zatížení, což je klíčové pro jejich dlouhodobou spolehlivost v aplikacích.

Vzhledem k těmto rychlým pokrokům je nezbytné nejen vyvíjet nové metody pro efektivní výrobu 2D materiálů, ale také optimalizovat jejich využití v konkrétních aplikacích. Právě správný výběr metody syntézy a způsobu aplikace těchto materiálů rozhoduje o tom, zda jejich použití povede k praktickým a komerčně úspěšným technologiím. Bez ohledu na to, jak se technologie vyvíjejí, základem úspěchu bude hluboké porozumění jak syntéze, tak i vlastnostem a potenciálním oblastem aplikace těchto jedinečných materiálů.

Jak využití 2D polovodičových materiálů ovlivňuje elektronické a fotonické aplikace?

V současnosti se výzkum 2D polovodičových materiálů, jako jsou grafen, boronitrid (h-BN) a MXeny, soustředí na jejich schopnost vylepšit výkon elektronických a fotonických zařízení. Tyto materiály vykazují vynikající vlastnosti, které mohou poskytnout významné výhody v širokém spektru aplikací, od flexibilní elektroniky až po energetické systémy. Významné pokroky byly učiněny ve výzkumu a vývoji různých technologií využívajících tyto 2D materiály, přičemž konkrétně grafen a jeho hybridní formy, jako je grafen oxid, prokázaly výrazné zlepšení v oblasti komunikace a přenosu signálů.

Významným příkladem je použití hybridního vlnovodu z grafenu a grafen oxidu, který umožňuje regeneraci fázového signálu v systému star-16QAM. Tento přístup nejen že zlepšuje kvalitu přenosu signálů, ale také dramaticky snižuje chyby v přenosu díky poklesu chyby vektoru z 39,25 % na 2,14 %. Tento jev je dosažen aplikací elektrochemického zpracování a optimalizace rozptylu vlnovodu. Výsledky ukazují, že grafen, obohacený o materiály s vysokým Kerrovým koeficientem, může výrazně zlepšit výkon signálů v telekomunikačních systémech, což otevírá nové možnosti pro rozšíření kapacity komunikačních sítí.

Kromě grafenu je zajímavým materiálem i hexagonální boronitrid (h-BN), který se tradičně používá jako izolační materiál, ale jeho jedinečné vlastnosti umožňují i jeho využití v optoelektronických aplikacích. Monovrstvy h-BN vykazují vysoký energetický gap, což je činí velmi vhodnými pro aplikace v oblasti fotoniky, zejména v kombinaci s uhlíkovými nanodotami (CNDs). Tato heterostruktura h-BN / CNDs / zafír je schopná významně zlepšit elektrické a optoelektronické vlastnosti, což může mít přímý vliv na vývoj nových generací displejů a LED. Schopnost chemicky upravit uhlíkové nanodoty pro změnu jejich vlastností otvírá další možnosti pro přizpůsobení materiálů konkrétním technologickým požadavkům.

Důležitým směrem výzkumu je i aplikace piezoelektrických nanomateriálů, které mohou být aktivovány ultrazvukem. Piezoelektrické materiály mají schopnost generovat elektrickou energii při mechanickém namáhání, což je výhodné pro různé aplikace, včetně diagnostiky a senzorických systémů. Výzkum, jako ten, který provedli Mallick a kolegové při výrobě boronitridových nanovrstvých vloček, ukazuje, jak piezoelektrické vlastnosti mohou být zesíleny působením akustického tlaku, což zlepšuje účinnost a citlivost těchto materiálů.

MXeny, další rodina vysoce perspektivních 2D materiálů, přitahují velkou pozornost díky své vynikající elektrické vodivosti a silné hydrophilní povrchové struktuře, která umožňuje použití v širokém spektru aplikací. Díky své schopnosti efektivně přenášet elektrony a minimalizovat tepelné ztráty, jsou MXeny ideální pro aplikace v elektrochemických systémech, jako jsou baterie, solární články nebo systémy pro zachycování elektromagnetické interference. Inovativní využití MXenů v kombinaci s triboelektrickými nanogenerátory pro detekci atmosférického elektrického pole (AEF) ukazuje na obrovský potenciál pro sběr a přeměnu energie z okolního prostředí na elektrickou energii.

Kromě toho je důležité si uvědomit, že při vývoji těchto technologií musí být pečlivě zvažováno nejen zlepšení materiálových vlastností, ale také jejich udržitelnost a vliv na životní prostředí. 2D materiály mohou nabídnout nejen technologické pokroky, ale také nové přístupy k energetickým výzvám, jako je využívání solární energie, elektromagnetických vln nebo sběr energie z atmosféry.

Pokud jde o budoucnost 2D materiálů, je kladeno velké důraz na efektivní propojení jejich vynikajících teoretických vlastností s reálnými aplikacemi. To zahrnuje jak zlepšení výrobních procesů pro komerční použití, tak i optimalizaci jejich výkonnosti v konkrétních aplikacích, jako jsou komunikační technologie, lékařské diagnostické nástroje a obnovitelné energetické systémy.