Jak média formují politickou kulturu: Případ Donalda Trumpa a vzestup mediální logiky

Strach, který Donald Trump vyvolával svými provokativními a urážlivými komentáři nejen o svých politických soupeřích, ale i o menšinách, ženách a dokonce o postižených novinářích, byl šířen stejnou mediální dynamikou, která podporovala jeho nástup na politickou scénu. Tato dynamika, jež pramenila z kombinace tradičních a nových médií, hrála klíčovou roli při vytváření obrazů strachu a nebezpečí. Mnoho Američanů, kteří se vyhýbali mainstreamovým televizím a novinám, se uchýlilo k alternativním zpravodajským zdrojům, blogům a sociálním sítím, které často nabízely neprověřené informace a teorie spiknutí. Takovéto platformy, z nichž některé tvrdily, že útoky 11. září byly „vnitřní záležitostí“ a že vláda Spojených států stála za touto tragédií, jen podněcovaly atmosféru strachu a nedůvěry vůči vládě.

Podobně internetové stránky o masových střelbách, jako ta, která se týkala masakru na základní škole Sandy Hook, vytvářely kulturu podezření a nepřátelských postojů. Když Trumpová kampaň začala narůstat, tento základ strachu byl aktivován ještě více, protože velká část jeho voličů, považujících se za opomíjené a zklamané, začala vnímat politiku jako arénu, kde je třeba bojovat proti etablovaným politikům, kteří je zradili. Jeho vyjadřování, plné nadávek a urážek, včetně osobních útoků na fyzický vzhled a charakter jeho oponentů, rezonovalo s těmi, kteří měli pocit, že jejich hlas je v tradiční politice ignorován.

Přítomnost internetu a mobilních médií přivedla tento trend do extrému. Twitter, jako platforma pro rychlou reakci, umožnil Trumpovi efektivně šířit svůj osobní narativ, což zvyšovalo jeho popularitu, zejména mezi těmi, kdo byli nespokojeni s politickou etablovanou elitou. Tato forma komunikace nejenže pomohla získat pozornost širokých mas, ale také zásadně změnila politickou kulturu. Emoce, jako je hněv a strach, byly stále více součástí každodenního veřejného diskursu, což vedlo k zhrubnutí politického jazyka a opuštění etikety slušnosti.

Jedním z důležitých aspektů je, že Trump nejen že využíval média k tomu, aby se dostal k moci, ale jeho schopnost generovat bezplatnou mediální expozici mu umožnila vybudovat veřejný obraz, který byl neustále opakován a stával se součástí kolektivní zkušenosti. Mediální logika, jak ji popsal Andrew Breitbart, označující celebritu za klíčový element v politice, se stala normou, kdy popularita politiků a jejich schopnost přitahovat pozornost médií určovaly jejich úspěch.

Změny v médiích a jejich logice měly dalekosáhlé důsledky i pro samotnou politiku. To, že mediální obraz, který Trump vytvářel, rezonoval s frustracemi jeho voličů, ukazuje na rostoucí polarizaci a ztrátu důvěry v tradiční politické instituce. Mnozí volili Trumpa nejen kvůli jeho politickým slibům, ale také proto, že vnímal jejich bolesti a výzvy jako své vlastní. V tomto smyslu se Trump stal symbolem odporu vůči těm, kteří se považovali za součást establishmentu, a ti, kteří s ním sympatizovali, si jej představovali jako svého obhájce.

K tomu všemu přispěla dynamika digitálních médií, která vedla k politické fragmentaci. Rychlá mobilizace politických sil prostřednictvím sociálních sítí způsobila, že Trump dokázal své názory šířit prakticky okamžitě, což ukazuje, jak daleko se změnil způsob, jakým jsou informace šířeny. Příkladem může být událost z 6. ledna 2021, kdy Trumpové výzvy k „boji jako peklo“ a jeho twitterové zprávy o „šílenství“, které mělo následovat, vedly k tomu, že se stovky lidí skutečně rozhodly „plnit prezidentovu vůli“ a zaútočily na Kapitol.

Je tedy zřejmé, že zjednodušená, zábavná forma zpravodajství, která je spojená s osobními útoky, provokacemi a emocemi, měla a stále má zásadní vliv na politickou kulturu. Zatímco tento způsob komunikace může být účinný v mobilizaci veřejnosti, často ignoruje složitější politické diskuse a hlubší porozumění tématům, která se skutečně týkají každodenního života.

Jak sociální média ovlivnila americké prezidentské volby 2016 a roli Ruska v kampani

Během amerických prezidentských voleb v roce 2016 se stal jeden z největších mediálních skandálů, který přinesl důsledky nejen pro samotné volby, ale i pro celkový obraz digitální komunikace v současném světě. Téma manipulace s informacemi, ruský vliv a role sociálních médií v politickém procesu získaly na velkém významu. Hillary Clinton, kandidátka Demokratické strany, a její tým, včetně manažera kampaně Johna Podesty, se ocitli v centru skandálů, které přetvořily celou dynamiku volební kampaně.

V této souvislosti stojí za zmínku, že WikiLeaks zveřejnilo kompromitující informace o DNC a Clintonové v posledních měsících kampaně. Tato strategická rozhodnutí měla za cíl poškodit její šance na zvolení. Naopak, informace o Donaldu Trumpovi a Republikánské straně nebyly do médií prakticky vůbec poskytovány. Bylo široce věřeno, že tyto úniky informací, které byly s nadšením šířeny masovými médii i na sociálních sítích, měly negativní dopad na Clintonovou a zlepšily pozici Trumpa.

Jedním z nejvíce diskutovaných momentů byla Trumpova veřejná výzva k Rusku během tiskové konference v červenci 2016, kdy vyzval ruské úřady, aby našly ztracené e-maily Hillary Clintonové. "Řeknu vám tohle, Rusko: Pokud posloucháte, doufám, že najdete těch 30 000 e-mailů, které chybí," prohlásil republikánský kandidát. Tato výzva se rychle stala virální a znovu posílila Trumpovu image jako osoby, která má pozitivní vztah k Rusku a Vladimiru Putinovi.

Další vyšetřování ukázala, že Trump byl o ruském hackingu informován krátce před tím, než tuto výzvu pronesl. Další zjištění potvrdila, že WikiLeaks, jednající de facto jako nástroj ruského vlivu, zveřejnilo množství e-mailů, částí projevů a interních dokumentů, které měly za cíl poškodit demokraty a podporovat Trumpovu kandidaturu. Tento krok zůstával nevyjasněný i poté, co Trump později popřel závěry zpravodajských služeb o zapojení ruských hackerů do volební kampaně.

Významným faktorem, který ovlivnil volby, bylo také masivní šíření dezinformací prostřednictvím sociálních médií, přičemž některé webové stránky záměrně šířily lživé příběhy o Hillary Clintonové, což značně ovlivnilo veřejné mínění. Například zpravodajská síť BuzzFeed odhalila, že zkoumané příspěvky z pravicových webů na Facebooku byly v 38 % případů lživé nebo kombinovaly pravdu a lež. Tato šířená dezinformace, často podporovaná falešnými stránkami, dokonce přitahovala širší veřejnost a generovala obrovské příjmy z reklam.

Sociální média, zejména Facebook, se stala silným nástrojem pro šíření těchto dezinformací. Když se objevily falešné články, že Hillary Clintonová čelí obvinění z trestné činnosti, mnoho uživatelů, zejména konzervativní příznivci, sdílelo tyto příspěvky, což vedlo k jejich virálnímu šíření. Případ "Blacktivist", který spojuje hashtag #takeaknee s ruskou propagandou, ukazuje, jak byly sociální platformy zneužívány k politickým cílům.

Po volbách se začalo objevovat čím dál více výzkumů o tom, jak ruský vliv využíval digitální platformy. Například více než 120 ruských Facebookových stránek bylo viděno 126 miliony Američanů během volební kampaně. Sociální média se tedy stala nástrojem pro cílené šíření propagandy, což výrazně ovlivnilo výsledky voleb.

Je také důležité zmínit, že algoritmy a modely zaměřené na maximalizaci zisku z kliknutí na sociálních médiích vytvořily "pozornostní páteř", která umožnila šíření konspiračních teorií a krajně pravicových názorů. Tyto teorie se postupně dostávaly z okrajových médií až do mainstreamových kanálů, čímž vytvářely dojem, že se jedná o běžné a validní informace. Tento fenomén měl dalekosáhlé důsledky nejen pro americké volby, ale i pro celkové chápání mediálních mechanismů v demokratických společnostech.

Sociální média, především Facebook, se tak stala centrem diskuse o etice v digitálním prostoru a o odpovědnosti internetových gigantů za manipulaci veřejného mínění.