Po období osvícenství a ekonomických krizí 20. století se individualistická etika, nejprve prostřednictvím keynesiánských principů a později neoliberální reformulace klasických volnotržních idejí Adama Smitha a Davida Ricarda, stala základním kamenem západního kapitalismu. Tato individualistická etika, propagovaná také mysliteli jako Ayn Randová, redefinovala individualismus jako „objektivistickou etiku“, která odmítá jakýkoliv kolektivní řád jako tyranský zásah do osobní svobody. Multikulturalismus se přitom stal klíčovým prvkem amerického liberalismu, který umožňuje křehké soužití mezi sebezájmem jednotlivce a jeho identitou, přičemž oslava rozmanitosti a inkluze slouží jako most mezi těmito často protichůdnými póly.

V tomto rámci individualismus představuje univerzální rozpouštědlo pro západní kapitalismus, bez ohledu na ideologické nuance mezi republikány a demokraty. Neil Smith ukazuje, že rozdíl mezi liberály a konzervativci v USA je relativně novodobý fenomén 20. století a že mnozí liberálové tehdy byli spíše konzervativní, například podporovali první světovou válku a boj proti komunismu. Zájem jednotlivce založený na vlastnických právech a volební demokracii převažuje nad zájmem kolektivním (státu) a realizuje se skrze produkci, spotřebu a akumulaci zisku na volném trhu, přičemž trvání zisku jako soukromého vlastnictví, finančního i kulturního kapitálu, představuje univerzální honbu za štěstím a svobodou. Tento západní ideál svobody je zároveň základem pro americký messianismus, který legitimuje globální intervence pod záminkou šíření svobody a demokracie, jak naznačuje i tradice „Manifest Destiny“ či „Global Monroe Doctrine“.

Právě na tuto základní osu západní liberální etiky – svobodu jednotlivce – se však Alt-right hnutí ostře staví. Kritizuje jak liberály, tak konzervativce za jejich posedlost koncepty jako jsou diverzita, svoboda, multikulturalismus či neoliberalismus. Alt-right, reprezentovaný například Richardem Spencerem, odmítá tradiční ideály svobody v jejich západním pojetí, které označuje za prázdný a negativní pojem – „svoboda od“ namísto „svoboda k“. Tato forma svobody, kdy jedinec není omezen či donucen, je pro Alt-right jen bezobsažným žargonem a antiideálem, který nevede k opravdovému smysluplnému životu.

Spencer dále kritizuje konzervativní establishment, zejména neokonzervativce z doby George Bushe, a považuje je za pokračování zastaralých idejí, které selhávají v řešení aktuálních problémů, jako jsou otázky multikulturalismu, migrační krize nebo sociální spravedlnosti. Alt-right se tak profiluje jako „alternativa“ k tradiční pravici i levici, osvobozující se od klasického levicově-pravicového dichotomického myšlení. Toto hnutí se vyznačuje silnou reakcí proti sociálním „bojovníkům za spravedlnost“ na univerzitách a proti fenoménům jako Black Lives Matter.

Politická podpora Donalda Trumpa pro Alt-right představuje inspiraci, protože Trump dokázal „ponížit“ konzervativní establishment, mediální mainstream a Republikánskou stranu, což Alt-right považuje za vítězství. To vedlo k procesu „alt-rightifikace“ části konzervativního spektra, i když stále ne v masovém měřítku.

Alt-right tedy reflektuje existenciální úzkost části bílého amerického muže, která pramení z pocitu ohrožení jeho identity v době rychlých společenských změn a rozmanitosti. Materialistické úspory na daních již nejsou dostatečnou ambicí pro mladé a vzdělané generace, které se cítí být marginalizovány jak levicovými, tak tradičními pravicovými proudy.

Je důležité pochopit, že Alt-right je nejen ideologickou kritikou liberální svobody, ale i symptomem širších kulturních a sociálních napětí, která vznikají z napětí mezi kolektivní identitou a individualismem v globalizovaném světě. Tento fenomén reflektuje zároveň přetrvávající pocit výjimečnosti západního světa, který je podvracen novými kulturními a politickými realitami, a vyvolává potřebu nových forem politického i společenského uspořádání, které se pokouší najít smysluplnější definici svobody a identity.

Jak Alt-right využívá filozofii k legitimizaci své identity a ideologie Západu

Identita Západu je pro hnutí Alt-right klíčová, avšak jejich pojetí Západu není založeno na abstraktních principech individuální svobody, ale na specifické představě etnické a rasové nadřazenosti Bílých. Toto pojetí staví Západ jako prostor bílé, mužské, křesťanské a etnicky specifické supremacy, která je vnímána jako základní prvek západní identity. Zajímavé je, že Alt-right se současně staví proti liberálnímu kapitalismu i hlavnímu proudu konzervatismu. Kritizují liberální hodnoty, jako jsou multikulturalismus, práva žen či otevřenost imigraci, zároveň však odmítají tradiční konzervatismus, který klade důraz na protikomunismus, ekonomický pragmatismus a často ignoruje otázky identity.

Alt-right proto nevychází z kritiky sociální nerovnosti jako takové, ale z identitární pozice „bílého muže“ – to znamená, že jejich boj není za sociální spravedlnost, ale za zachování určité rasové a kulturní dominance. Tato identita, jak ukazuje jejich ideologie, je archaická, navzdory své moderní digitální reprezentaci, a stojí na základech etnonacionalismu a misogynie, které měly být podle klasických teorií 19. a 20. století překonány.

Filozofie hraje v této ideologii zásadní roli. Alt-right často odkazuje na myslitele jako Julius Evola, Alain de Benoist, Nietzsche nebo Heidegger, kteří jsou používáni k vytvoření intelektuálního rámce, jenž legitimizuje jejich ideje. Evola například volal po návratu k duchovní tradici Západu, která by překonala moderní materialismus a demokracii jakožto projevy degenerace. Evola zdůrazňuje potřebu elitních, „vyšších“ mužů, kteří mají vést a ochraňovat čistotu svého národa před „nižšími“ a „cizími“ skupinami.

De Benoist přispěl konceptem etnopluralismu, podle něhož mají všechny etnické skupiny právo zachovat si svou identitu a hranice. Alt-right tuto myšlenku přetavil do požadavku na „bílý etnostát“, což je v podstatě odmítnutí multikulturalismu a snaha o etnickou segregaci s tvrzením rovných práv, avšak s jasnou hierarchií.

Nietzsche je pro Alt-right zdrojem radikálního odmítnutí moderního „otupění“ a „domácího zvířectví“ lidstva, které podle něj moderní hodnoty přinesly. Idea „moci skrze strach“ a touha po autenticitě existenci posilují jejich přesvědčení o právo „vyšších“ mužů vládnout a dominovat. Heideggerova kritika banální a neautentické existence pak rezonuje s narativem o nutnosti „probudit se“ a bojovat proti uspání společnosti moderní zábavou a konformitou.

Významnou roli hraje také Samuel Huntington, jehož pojetí „Západu“ jako Judeo-křesťansko-anglosaské civilizace podporuje myšlenku, že skuteční zakladatelé Ameriky jsou „osadníci“, kteří mají právo rozhodovat o jejím směřování, na rozdíl od imigrantů. To posiluje ideu exkluzivity a nadřazenosti, kterou Alt-right využívá k obhajobě své ideologie.

Alt-right filozofie není výsledkem chaosu či náhodných extremismů, ale je systematickou strategií, jak rasismus, etnický nacionalismus a patriarchální ideje transformovat do „respektabilní“ a duchovní ideologie. Tato filozofická legitimace umožňuje Alt-rightu působit sebevědomě, sofistikovaně a intelektuálně uvěřitelně, přičemž i přes zjevné rozpory v hodnotách využívají koncepty svobody a individualismu tak, aby neohrozily historickou a geografickou nerovnost, kterou hájí.

Důležité je rozumět, že Alt-right nepopírá liberalismus a individualismus, ale paradoxně z nich vychází a transformuje je ve svůj prospěch – tak, že individualismus není univerzální, ale vyhrazený pouze pro určitou etnickou a genderovou skupinu. To znamená, že jejich „svoboda“ je inherentně exkluzivní a nejedná se o svobodu v tradičním smyslu rovnosti pro všechny.

Součástí porozumění této ideologie je také vnímání toho, jak Alt-right manipuluje se symboly a narativy Západu, proměňuje kulturní a filozofické odkazy v nástroje pro udržení moci, nikoliv pro skutečnou emancipaci. Jejich identita je tedy produktem specifického „imagináře“ – obrazu, který není odrazem reality, ale ideologicky konstruovanou fikcí, sloužící k mobilizaci a legitimizaci moci.

Jak šifry a dešifrování hrály klíčovou roli v špionáži během první světové války
Jak se vyrovnat s nečekanými situacemi na venkově
Jak automatizovat kód pomocí Airflow DAG?