Doll nikdy nečekala, že démon přijde až k její smrtelné posteli. Každou měsíční noc a každý slunečný den na něj čekala a myslela si, že možná právě tento den nebo tato noc ji navštíví. Vždy nosila své nejkrásnější a nejvíce světské oblečení a pečlivě si upravovala své zplihlé černé vlasy. Věřila, že ji démon stále sleduje, že ví, co dělá, co nosí a co myslí. A proto se snažila vypadat co nejkrásněji, aby ho zaujala. Myslela si, že její myšlenky mu jsou známé, a tak je všechny věnovala jemu. Ve své komoře každý den uctívala a modlila se k Satanovi, jak ji tento ďábel učil, a to nejen slovy, ale i skutky – přetáčela Otčenáš a zpívala modlitby plné zvrácených rouhání. Dokonce napsala několik hymen pro Satana, které zpívala jen pro něj.

Pocítila, že by měla vykonat nějaké zlo, jako například kouzlení na pobožné, ale nikdy neobdržela přímý pokyn, a tak nějaký čas nedělala žádné ďábelské skutky. Byla šťastná a zdravá, a dokonce byla dvořena třemi váženými vdovci, kteří byli členy církve. Jakmile okna v domě byla otevřena a Doll zpívala při práci, její mysl byla zaneprázdněna jejími nápadníky a obavy o Satana už nebyly tak silné. Každý žil po svém.

Doll nikdy nebrala práci vážně. Vždy k ní měla odtažitý a lehkomyslný přístup. V tom ji podporoval i Bilby, který ji bral do lesů a na pole, kde si nevěděla rady, místo toho, aby zůstala doma a sloužila Hannah, jak by bylo vhodné. Po jeho odchodu pokračovala v těchto zbytečných toulkách, často si sedala na kamenný plot u potoka, který odděloval pozemky Bilbyů a Thumbů. Chlapci, kteří na farmě pracovali, ji často vídali sedět na plotě a krmit zkaženými jablky Ahabova, jehož zlost byla už přímo děsivá. A přesto ji trpěl, pohlazovala ho a mluvila s ním. Ahab nikdy neplnil žádné její přání, kromě toho, že pronásledoval a zesměšňoval mladého Thumba.

Matka Thumbová, která slyšela, že její černý býk často trávil čas u potoka s Bilbyovou Doll, nařídila, aby byl býk uzavřen. Tušila, že právě Doll byla příčinou Ahabova podivného chování vůči Titovi. Své zvíře odvedla z jejího vlivu, čímž však udělala velkou chybu. Tímto krokem zůstala oblast kolem potoka volná pro návštěvy, které měly velmi zlé následky. Každý den, pokud to jen šlo, sem přicházeli Labor a Smutek, aby se setkali s Doll.

Jednoho dne se k ní nakonec dostaly. Bylo to po několik měsíců, co čekala na jejich příchod, a ona si byla jista, že těmto slabým a neposlušným dětem může být ukázána cesta do Království pekelného. A skutečně, když přišly, začaly hrát nepokorné hry, které by žádné slušné dítě nemělo provádět. V listopadu to pokračovalo až do dne, kdy šly dvojčata k potoku, kde našla Doll čekající na ně. Byla oblečena v šarlatové, jak byla jejím zvykem. Dvojčata se zprvu bála a řekla, že nemohou zůstat, protože je jejich matka poslala koupit máty u Goody Greene.

Ale Doll na ně zlostně pohlédla a naznačila, že jejich matce na ničem nezáleží. Nakonec se vrátily domů, pozdě, jak bylo jejich zvykem, a matka je potrestala. Ne však, jak by si zasloužily, protože byly příliš slabé. Dala je do postele bez večeře a nechala je trpět. Ale i když nic nejedly, jejich těla se začala zhoršovat. Bylo to díky jejich neposlušnosti, protože kdyby je neposlechly, nikdy by k tomu nedošlo.

Tento příběh nás varuje, jak nebezpečné může být neposlušné chování dětí, které se neřídí zdravým rozumem a autoritou. Dvojčata Thumbová, jejichž příběh dnes slouží jako strašidelný příklad pro další generace, jsou symbolem následků, jaké může přinést odmítnutí rodičovských pokynů. Tato varování byla často vyprávěna v rodinách, kdy matky a babičky používaly příběh o dvojčatech jako nástroj k navození disciplíny. Proč? Protože příliš mnoho dětí dnes ignoruje autoritu, což může mít nedozírné následky. Když neposlechnou rady těch, kdo je milují, mohou si tím přivodit mnohem větší škody, než si kdy dokázaly představit.

Jaký vliv mají rodinné legendy a vize na náš osud?

Dívka zvaná Doll Bilby byla obklopena tajemstvím od svého dětství. Množství podivných a nepochopitelných vizí ji provázelo po celý život. Nejdříve byla nevinným dítětem, které ani netušilo, co vše jí hrozí. V jejích vzpomínkách se často objevoval záhadný obraz muže, aristokrata v zeleném sametu, který jí nabízel knihu. Tato kniha, v níž byla červeně označena její krevní stopa, byla symbolem něčeho temného, nepochopitelného. Problémem bylo, že se nikdy nemohla rozhodnout, zda skutečně tuto knihu podepsala, nebo zda vše byla jen matčina pohádka, kterou jí vyprávěla.

S postupem věku se její pocit zodpovědnosti a pochybností o vlastním osudu pouze prohluboval. V otázce, zda opravdu slíbila službu Temnému, jí stále zůstávalo nejasno. Tento vnitřní konflikt, v němž přetvářela dětské představy o hříchu na hlubokou vnitřní krizi, ji pronásledoval dlouhé roky. Strach z věčného zatracení a touha po spáse vedly Doll k extrémnímu vyhledávání náboženských praktik. Tyto snahy však neměly v její duši ten klid, který přináší skutečná víra. Místo toho byly provázeny neustálým strachem, že už není návratu.

Během těchto let byla jeho duše pod neustálým tlakem. Tento vnitřní boj mezi vírou a pocity prokletí, mezi touhou po spáse a strachem, že již nemá šanci, se stal jejím každodenním životem. Takto byly formovány její myšlenky a činy, které měly trvalý vliv na její budoucnost. Žádná z těchto pohnutek jí však neumožnila vidět skutečnost v její pravé podobě, tedy že ve svém srdci nosí jen těžkou tíhu pochybností a nejasných vzpomínek. A přesto se nikdy nezbavila této bolesti a strachu z neznámého.

V této temné atmosféře se v jejím životě objevil muž, Titus Thumb. Tento mladý muž, vzdělaný a ambiciózní, si brzy získal její pozornost. Titus byl mužem, který se měl stát duchovním, ale jeho životní cesta se nakonec od tohoto záměru odklonila. Tento mladík byl v obci známý nejen svou krásou a vzděláním, ale také zájmem o ženu, která se mu přibližovala zcela jiným způsobem, než si kdokoli mohl představit. On a Doll se poznali, když se Titus vrátil domů po ukončení studií v Cambridgi, a to bylo právě v této době, kdy se začala jeho budoucnost nenávratně měnit.

Sociální a rodinné vztahy v tomto příběhu, stejně jako náboženské a morální dilema, jimž čelí hlavní postavy, se spojily v nevyhnutelnou tragédii. Titus, který měl v plánu stát se duchovním, se ocitá v pletkách s dívkou, která nosí temnou minulost, jež je pro její osud neodmyslitelná. Jeho vztah k ní byl zpočátku plný piety, ale postupně se v něm objevily i jiní pocity. Stál před výzvou nejen v otázkách vlastního osudu, ale i v otázkách lásky, víry a sexuálních vztahů.

Tento příběh není pouze příběhem mladé dívky zasažené temnými silami. Je to také příběh o tom, jak nás naše rodinné příběhy, legendy a minulost formují a ovlivňují naše rozhodnutí v životě. Není možné pochopit, jak hluboký vliv mají naše vzpomínky, pokud nezačneme čelit těmto nejasnostem a nejistotám. Ačkoli mohou být vize a sny iluzorní, vnitřní svět, který nás obklopuje, je vždy součástí našeho bytí a ovlivňuje to, jak žijeme a co se nám stane.

Co by si měl čtenář vzít z tohoto příběhu? Především to, jak těžké je žít s nejasnostmi o vlastním osudu, a jak moc nás může minulost, ať už skutečná nebo vymyšlená, ovlivnit. Doll nikdy nezjistila, zda její krvavý podpis ve “Kniha pekla” znamenal skutečný osud, ale její život byl propleten neustálými pochybnostmi. A to je něco, co čtenář může rozpoznat ve svém vlastním životě. Bez ohledu na to, jak nás ovlivňují minulost nebo předchozí generace, naší jedinou nadějí je nacházet cestu vpřed, vyrovnávat se s neznámým a přijímat odpovědnost za vlastní rozhodnutí.

Co znamená boj a strach, když se přítel stává nepřítelem?
Jak Docker a cloudové technologie mění vývoj a testování softwaru
Jak komunikovat v Německu se zvířetem: Základní fráze a slovní zásoba pro majitele domácích mazlíčků
Jak se orientovat ve městě a správně komunikovat na veřejných místech