Pro zajištění stability systému (2.37) je klíčové nejprve garantovat existenci a jedinečnost řešení x(t)x(t). Toho je dosaženo aplikací následujícího věty, která zaručuje přítomnost řešení x(t)x(t) pro daný systém (2.37).

Věta 2.1 (Globální existence a jedinečnost)

Předpokládejme, že funkce f(x,t)f(x,t) v rovnici (2.37) je v tt kusově spojitá a lokálně Lipschitzova v xx pro všechna tt0t \geq t_0 a všechna xRnx \in \mathbb{R}^n. Nechť XX je kompaktní množina s x(t0)Xx(t_0) \in X, a předpokládejme, že je známo, že každé řešení (2.37) leží zcela v XX. Pak systém (2.37) má jedinečné řešení pro všechna tt0t \geq t_0.
Ve všech následujících kapitolách této knihy budeme vždy předpokládat, že funkce f(x,t)f(x,t) je lokálně Lipschitzova v xx a kusově spojitá v tt, což zajišťuje existenci a jedinečnost řešení. Jakákoliv funkce, která je spojitě diferenciovatelná, také splňuje podmínky pro místní Lipschitzovu kontinuitu. Proto je v této knize běžným předpokladem, že se setkáváme s funkcemi f(x,t)f(x,t), které jsou spojitě diferenciovatelné.

Analýza stability nelineárního systému se primárně zaměřuje na jeho bod rovnováhy. Bod rovnováhy pro systém (2.37) je označen jako konstantní vektor xeRnx_e \in \mathbb{R}^n, který splňuje f(xe,t)=0f(x_e, t) = 0 pro tt0t \geq t_0. Zavedením koordinačního posunutí xˉ=xxe\bar{x} = x - x_e se systém (2.37) v novém souřadnicovém systému stává systémem s bodem rovnováhy xˉ=0\bar{x} = 0, což odpovídá bodu rovnováhy x=xex = x_e. Tento přístup nám umožňuje pohodlně považovat počátek souřadnicového systému x=0x = 0 za bod rovnováhy systému (2.37), čímž definujeme různé pojmy stability zaměřené na tento bod rovnováhy bez ztráty obecnosti.

Definice 2.4
Bod rovnováhy x=0x = 0 systému (2.37) je

  • Lyapunovovsky stabilní (nebo stabilní) v čase t0t_0, pokud pro každé R>0R > 0 existuje r(R,t0)>0r(R, t_0) > 0, tak že x(t)<R||x(t)|| < R pro všechna tt0t \geq t_0 a všechna x(t0)<r(R,t0)||x(t_0)|| < r(R, t_0);

  • asymptoticky stabilní v čase t0t_0, pokud je stabilní v čase t0t_0 a existuje δ(t0)>0\delta(t_0) > 0, tak že limtx(t)=0\lim_{t \to \infty} ||x(t)|| = 0 pro všechna x(t0)<δ(t0)||x(t_0)|| < \delta(t_0);

  • globálně asymptoticky stabilní v čase t0t_0, pokud je stabilní v čase t0t_0 a limtx(t)=0\lim_{t \to \infty} ||x(t)|| = 0 pro všechna x(t0)Rnx(t_0) \in \mathbb{R}^n.

Pokud r(R,t0)r(R, t_0) a δ(t0)\delta(t_0) zůstávají nezávislé na t0t_0, a limtx(t)=0\lim_{t \to \infty} ||x(t)|| = 0 je rovnoměrné v t0t_0, což znamená, že pro každé ϵ>0\epsilon > 0 existuje T>0T > 0, nezávislé na t0t_0, tak že x(t)<ϵ||x(t)|| < \epsilon pro t>t0+Tt > t_0 + T, pak jsou pojmy stability rovnoměrné vzhledem k t0t_0. Tyto pojmy rovnoměrné stability lze také vyjádřit v termínech funkcí třídy KK, KK_\infty a KLKL, jak je uvedeno níže.

Definice 2.5

Bod rovnováhy x=0x = 0 systému (2.37) je

  • stabilní, pokud existuje funkce třídy KK γ\gamma a konstanta δ>0\delta > 0, nezávislá na t0t_0, taková, že x(t)γ(x(t0))||x(t)|| \leq \gamma(||x(t_0)||) pro všechna tt0t \geq t_0 a všechna x(t0)<δ||x(t_0)|| < \delta;

  • asymptoticky stabilní, pokud existuje funkce třídy KLKL β\beta a konstanta δ>0\delta > 0, nezávislá na t0t_0, taková, že x(t)β(x(t0),tt0)||x(t)|| \leq \beta(||x(t_0)||, t - t_0) pro všechna tt0t \geq t_0 a všechna x(t0)<δ||x(t_0)|| < \delta;

  • globálně asymptoticky stabilní, pokud existuje funkce třídy KLKL β\beta, nezávislá na t0t_0, taková, že x(t)β(x(t0),tt0)||x(t)|| \leq \beta(||x(t_0)||, t - t_0) pro všechna tt0t \geq t_0 a všechna x(t0)Rnx(t_0) \in \mathbb{R}^n.

Tyto pojmy stability jsou definovány na základě trajektorie systému x(t)x(t) pro t[t0,)t \in [t_0, \infty), kterou nelze explicitně spočítat pro složité nelineární systémy. Proto použití těchto definic k zkoumání stability systému bývá neproveditelné. Metoda přímé Lyapunovovy analýzy se tedy ukazuje jako klíčový nástroj pro hodnocení stability systému bez nutnosti explicitně znát trajektorii systému. Tato metoda určuje stabilitu systému na základě jeho dynamiky, tj. vektorového pole f(x,t)f(x,t). Výsledek je shrnut v následující větě.

Věta 2.2 (Lyapunovova přímá věta)
Zvažme systém (2.37) a nechť V:Rn×[t0,)RV: \mathbb{R}^n \times [t_0, \infty) \to \mathbb{R} je spojitě diferencovatelná funkce, taková, že pro některé funkce třídy KK αˉ\bar{\alpha} a α\alpha, definované na [0,δ)[0, \delta), platí

α(x)V(x,t)αˉ(x),\alpha(||x||) \leq V(x,t) \leq \bar{\alpha}(||x||),

a

V˙(x,t)0,x<δ,tt0.\dot{V}(x,t) \leq 0, \quad \forall ||x|| < \delta, \forall t \geq t_0.

Pak je bod rovnováhy x=0x = 0 stabilní. Pokud je rovnice (2.39) nahrazena rovnicí

V˙(x,t)α(x),x<δ,tt0,\dot{V}(x,t) \leq -\alpha(||x||), \quad \forall ||x|| < \delta, \forall t \geq t_0,

kde α\alpha je funkce třídy KK, pak je bod rovnováhy x=0x = 0 asymptoticky stabilní. Pokud je δ=\delta = \infty a αˉ\bar{\alpha} a α\alpha jsou funkce třídy KK_\infty, pak je bod rovnováhy x=0x = 0 globálně asymptoticky stabilní.


Jak analyzovat stabilitu přepínaných systémů

Při studiu dynamiky víceagentních systémů (MAS) v rámci přepínaných sítí je kladeno důraz na připojení dalších technických nástrojů pro analýzu stability, které přesahují základní teorii popsanou v předchozích kapitolách. Třída přepínaných systémů je charakterizována následujícími dynamikami:

z˙=Jσ(t)z+Bμ\dot{z} = -J_{\sigma}(t)z + B\mu

kde z(t):[t0,)RNz(t) : [t_0, \infty) \to \mathbb{R}^N reprezentuje stav systému, μ(t):[t0,)Rp\mu(t) : [t_0, \infty) \to \mathbb{R}^p je vstupní signál a BR(N1)×pB \in \mathbb{R}^{(N-1) \times p} je konstantní matice řízení. Rovnice (8.9) s pevným přepínacím signálem σ(t)=i\sigma(t) = i je označována jako subsystém i-tého typu pro každé iPi \in P. Jinými slovy, přepínaný systém (8.9) obsahuje více než jeden subsystém, přičemž přepínání je řízeno signálem σ(t)\sigma(t). V této sekci se zaměříme na analýzu obecného přepínaného systému ve formě (8.9). Je třeba zdůraznit, že přepínací matice Jσ(t)J_{\sigma}(t) nemusí být v tomto kontextu J-maticí.

Než přistoupíme k analýze vlastnosti ISS (Input-to-State Stability) systému (8.9), začneme jednodušší situací, kdy nebereme v úvahu vstupní signál μ\mu, tedy rovnice (8.10):

z˙=Jσ(t)z\dot{z} = -J_{\sigma}(t)z

Pokud je matice Jσ(t)J_{\sigma}(t) pozitivně semidefinitní, tj. Jσ(t)0J_{\sigma}(t) \geq 0 pro všechna t[t0,)t \in [t_0, \infty), derivace funkce V(t)=zT(t)z(t)V(t) = z^T(t)z(t) podél řešení rovnice (8.10) splňuje:

V˙(t)=2zT(t)Jσ(t)z(t)0\dot{V}(t) = 2z^T(t)J_{\sigma}(t)z(t) \leq 0

Tento jednoduchý argument zajišťuje stabilitu bodu rovnováhy z=0z = 0 podle teorem 2.2. Pro atraktivitu bodu rovnováhy je však vyžadována silnější podmínka, jak ukazuje následující lemma.

Lemma 8.2: Zvažme přepínaný systém (8.10) s přepínacím signálem σ(t)\sigma(t) splňujícím předpoklad 8.1. Pokud Jσ(t)J_{\sigma}(t) splňuje podmínku (8.6), pak existuje 0<θ<10 < \theta < 1, takové že funkce V(t)V(t) definovaná v (8.11) podél řešení rovnice (8.10) splňuje:

V(tk+1)θV(tk)V(t_{k+1}) \leq \theta V(t_k)

pro k=0,1,k = 0, 1, \dots, nebo ekvivalentně:

z(tk+1)θz(tk)||z(t_{k+1})|| \leq \sqrt{\theta} ||z(t_k)||