Rozlišení mezi běžnou plantární bradavicí a vážnějšími patologiemi, jako je karcinom cuniculatum, je často složité, ale nezbytné pro správnou diagnózu a léčbu. Bradavice, ať už způsobené viry nebo jinými faktory, mají tendenci se vracet i po opakovaných léčebných zákrocích, jako je aplikace kyselin, kapalného dusíku nebo elektrodesikace. V některých případech je také možno bradavice chirurgicky odstranit, nicméně i tak je jejich výskyt neustálým problémem pro pacienty i lékaře.

Jeden z hlavních problémů vzniká u dlouhotrvajících, pomalu rostoucích plantárních bradavic, které se mohou jevit jako neodlišitelné od jiných závažných lézí, zejména karcinomu cuniculatum. Tento typ karcinomu roste nenápadně a často není diagnostikován až do několika let od vzniku, kdy se už může rozšířit do šlachy nebo kosti, což je však vzácné. Karcinom cuniculatum je označován tímto názvem kvůli svému vzhledu, který připomíná králičí noru. Pokud je léze stlačena, často vychází páchnoucí, tvarohovité zbytky z propletených kanálků.

Diagnostické problémy pro dermatopatologa nastávají při neadekvátním vzorkování, což je běžné u plantárních bradavic. Vzhledem k tomu, že klinická diagnóza je často stanovena jako bradavice, bývají odebírány pouze povrchové vzorky, přičemž pokud existuje podezření na karcinom cuniculatum, je třeba žádat o větší a hlubší vzorek tkáně. Tento typ karcinomu je specifický tím, že má vzhled, který se podobá bradavicím, ale jeho chování je agresivní a destruktivní. Je proto vhodné se vyhnout používání termínu „epiteliom“, který by mohl být mylně chápán jako benigní léze, protože to ve skutečnosti znamená nádor s potenciálně zničujícím chováním na plosce nohy.

Verrukózní karcinomy, které mohou vznikat na různých anatomických místech, mají pravděpodobně virový původ, konkrétně mohou být způsobeny papilomaviry. Tato forma karcinomu, která se může vyskytovat na sliznicích ústní dutiny, genitáliích, nebo na pokožce, bývá klinicky zaměňována za různé typy bradavic, ale její agresivní růst je důvodem pro okamžité rozpoznání a léčbu.

Zajímavé je, že tento typ karcinomu se vyskytuje i na ploskách nohou, což je specifická lokalizace, která vyžaduje pečlivé klinické hodnocení. Tyto léze jsou často zaměňovány s běžnými bradavicemi, přičemž v počátečních fázích se mohou jevit jen jako malé, pomalu rostoucí útvary. Nicméně jakmile se začne projevovat jejich destruktivní růst, mohou způsobit vážné následky.

Je důležité věnovat pozornost nejen samotnému vzhledu léze, ale i jejímu vývoji a specifickým rysům jako je smradlavý výtok nebo hluboká infiltrace, které mohou indikovat závažnější onemocnění, jako je karcinom cuniculatum. Pokud existuje jakékoliv podezření na tento typ nádoru, je nezbytné provést podrobné histologické vyšetření s dostatečně hlubokým vzorkem, aby byla diagnóza přesná.

Důležitým faktorem při diagnostice je i správné určení povahy a původu léze. Pokud je podezření na karcinom cuniculatum, je kladeno důraz na to, aby byly provedeny hlubší biopsie z míst, kde se běžně plantární bradavice nacházejí, jako jsou plosky nohou. Včasné odhalení karcinomu může významně ovlivnit výsledek léčby, což je klíčové pro minimalizaci destruktivních účinků onemocnění.

Jak rozpoznat mycosis fungoides a histiocytózu X na základě histologických rozdílů?

V histologii kožních onemocnění se mycosis fungoides a histiocytóza X, přestože mají podobné klinické projevy, liší v několika klíčových aspektech, které mohou zásadně ovlivnit diagnostiku a terapeutické rozhodnutí. Obě nemoci vykazují epidermální a adnexální epitelotropismus neobvyklých mononukleárních buněk, ať už jednotlivě, nebo ve shlucích. Obvykle je přítomna mírná spongióza (pukliny v epidermis), epidermální hyperplazie a band-like infiltráty v horních vrstvách dermis. Následuje podrobný přehled histologických rozdílů mezi těmito dvěma patologiemi.

Mycosis fungoides je specifická svým výrazně pleomorfním obrazem atypických buněk, které mají hyperchromatická, někdy i cerebriformní jádra. Tato jádra jsou výrazně různorodá a zvětšují se v epidermis, zatímco v dermis jsou menší a obvykle přítomna v menších shlucích. V horní části dermis u chronických plaků bývají viditelné hrubé kolagenové svazky v chaotickém uspořádání, což je známka dlouhodobého lichenoidního zánětu, tedy infiltrace lymfocytů do dermis.

Naopak histiocytóza X vykazuje přítomnost atypických buněk, které mají ledvinová jádra a světlejší cytoplazmu, která bývá hojněji zastoupena než u mycosis fungoides. Tato buňky jsou přibližně stejné velikosti a v dermis se nacházejí v kombinaci s neutrofily, plazmatickými buňkami a extravazovanými erytrocyty. Často je přítomna i edémová změna v horní části dermis. Oproti tomu mycosis fungoides postrádá významnější množství neutrofilů a plazmatických buněk.

Další důležitý rozdíl spočívá v přítomnosti mnohonásobných jader u atypických buněk u histiocytózy X, přičemž tento jev je spíše výjimečný u mycosis fungoides, kde k multinukleárním buňkám dochází jen zřídka, zejména v granulomatózní variantě. Zatímco mycosis fungoides v časných stádiích obsahuje především lymfocyty, pozdější fáze mohou vykazovat smíšený infiltrát s eozinofily a plazmatickými buňkami.

V rámci klinického vývoje obou nemocí se mycosis fungoides obvykle vyvíjí přes fáze plaků, uzlů až do nádorového stádia. Plaky mohou být osamocené (například u syndromu Wöringera-Koloppa) nebo se mohou vyskytnout v množství a na rozsáhlé ploše. U mycosis fungoides bývá charakteristický violaceous nebo oranžovo-rust barvový tón, který je viditelný především na pokožce bílých jedinců. Biopsie odebrané z plaků obvykle ukazují zvýšený počet atypických lymfocytů, často ve shlucích v epidermis.

U histiocytózy X lze tento nález podpořit pomocí imunohistochemických barvení, která v tomto případě vykazují pozitivitu vůči antigenům, typickým pro Langerhansovy buňky (Leu 6). Na rozdíl od mycosis fungoides, kde jsou testy proti společným leukocytovým antigenům a T-buněčným antigenům pozitivní, histiocytóza X vykazuje negativitu na tyto markery.

Důležitým poddruhem histiocytózy X je tzv. Letterer-Siweho nemoc, která je nejzávažnější formou a postihuje novorozence, obvykle před devátým měsícem věku, a to jak kožně, tak i vnitřními orgány. Tato nemoc se projevuje žluto-hnědými papulami, které mohou být hemoragické, přičemž běžně doprovázejí hepatosplenomegalii. Hand-Schuller-Christian nemoc, charakterizovaná přítomností bony infiltrátu, se může projevit i kožními změnami, ovšem s menší pravděpodobností fatálního průběhu.

Zatímco eosinofilní granulom obvykle postihuje jednu kostní oblast a je vzácně spojen s kožními změnami, samotná kůže u této varianty zůstává nepostižená. Zatímco mycosis fungoides prochází různými klinickými fázemi, histiocytóza X je spojena s různými stupni závažnosti a výskytu, přičemž některé formy mají progresivní povahu, zatímco jiné se mohou projevovat jako ojedinělé léze.

Tento rozdíl v histologických a klinických aspektech mezi mycosis fungoides a histiocytózou X je klíčový pro přesnou diagnostiku a léčbu pacientů. Zatímco u mycosis fungoides dominuje lymfocytární infiltrát s postupným vývojem do nodulárních nebo tumoroidních stadií, histiocytóza X vykazuje specifické cytologické změny s přítomností Langerhansových buněk a různých patogenních zánětlivých změn v dermis.

Jak psát závěry, které opravdu něco znamenají?
Jaké nerovnosti vyplývají z aplikace AM-GM a dalších teorémů?
Jak efektivně chránit kybernetické zdravotní systémy před hrozbami?
Jaký je potenciál kvantové komunikace a její výzvy v současnosti?