V posledních letech se na univerzitách čím dál častěji objevuje tlak na udržení "civilizovanosti" v politických debatách, což má dalekosáhlé důsledky pro akademickou svobodu. Na první pohled se může zdát, že důraz na slušnost a respekt v diskuzi je pozitivní hodnotou, která napomáhá budování inkluzivní a bezpečné akademické komunity. Nicméně, tento tlak na "civilizovanost" může být také nástrojem kontroly, který ohrožuje samotnou podstatu akademických institucí. Ve skutečnosti může být přílišné zdůrazňování "civilizovanosti" způsobem, jak potlačit alternativní názory a disidenty, kteří se staví proti dominantním ideologiím, a to jak uvnitř univerzity, tak mimo ni.

Tento problém se stal velmi zřetelným v případu Dany Cloudové, profesorky komunikace na Syracuse University. Cloudová se ocitla v konfliktu s administrativou poté, co se veřejně postavila proti bílému nacionalismu a vyjádřila svou podporu antifašistickým aktivitám. Po jejím vystoupení následovalo několik hrozeb a verbálních útoků, přičemž administrativní orgány univerzity, namísto toho, aby ji podpořily v její akademické svobodě, začaly tlačit na dodržování "civilizovanosti" v debatách. Provostka ji dokonce pravidelně zasílala články o slušnosti, což Cloudová vnímala jako pokus o její moderování a přesměrování jejího postoje.

Tento fenomén, jak ukazuje zkušenost Cloudové, je součástí širšího trendu na univerzitách, kdy se snaha o udržení civilizovaných debat často mísí s potlačováním těch, kdo se neohlížejí na dominantní normy a hodnoty. Jedním z hlavních problémů je, že apel na civilizovanost v politických debatách může být využit k obhajobě morální ekvivalence mezi radikálně odlišnými ideologiemi. Cloudová odmítá tuto ekvivalenci, zejména pokud jde o spojování levicových a pravicových pozic, kde jedno je zcela v rozporu s hodnotami rovnosti a demokracie, zatímco druhé podporuje násilí a nenávist.

Důležité je si uvědomit, že "civilizovanost" v tomto kontextu může být dvojsečnou zbraní. Zatímco se univerzity snaží podporovat otevřenou diskuzi, často pod záminkou slušnosti, hrozí, že taková politika může vést k cenzuře. Pokud univerzity umožní pravicovým extremistům přijít na campus a vykonávat svou propagandu pod rouškou svobody projevu, otevře to prostor pro podobné kroky vůči levicovým a liberálním aktivistům. Cloudová tedy navrhuje, aby univerzity, pokud již dovolují extremistům vystupovat, měly umožnit vyjádření proti těmto názorům také prostřednictvím aktivní účasti a přítomnosti na místě.

V její situaci bylo klíčové, že měla přístup k organizovaným zdrojům, které jí umožnily efektivně reagovat na hrozby a dezinformace. Cloudová byla součástí Mezinárodní socialistické organizace, která jí pomohla s archívováním hrozeb a se zajištěním její bezpečnosti. Tato organizace byla schopná rychle reagovat, vytvořit petice a mobilizovat podporu jak na úrovni univerzity, tak i mezi širokou veřejností. To ukazuje na důležitost solidarity a organizace v těžkých chvílích, kdy je akademická svoboda napadena.

Je také nezbytné rozlišovat mezi akademickou svobodou a ochranou lidí před skutečnými hrozbami. Když se Cloudová postavila proti fašistickým a rasistickým skupinám, stala se terčem hrozeb, které měly dalekosáhlé důsledky nejen pro její profesní život, ale také pro její osobní bezpečnost. V této souvislosti se ukazuje, jak těžké je udržet rovnováhu mezi svobodou projevu a ochranou jednotlivců před násilím a perzekucí.

Pokud se zaměříme na širší kontext, není možné ignorovat rostoucí vliv neoliberalismu a bílé nadvlády na současnou politiku a kulturu. Tyto síly se projevují nejen v politických debatách, ale i ve způsobu, jakým jsou kontrolovány akademické instituce. Pod tlakem jsou akademici, kteří se odváží veřejně vyjádřit své názory, které jsou v rozporu s vládnoucími ideologiemi. V tomto prostředí je nezbytné nejen chránit akademickou svobodu, ale také se postavit proti těm, kteří tuto svobodu zneužívají k šíření nenávisti a diskriminace.

Z tohoto pohledu je jasné, že se musíme zamyslet nad tím, co znamená "civilizovanost" v dnešní době. Zatímco může mít význam pro udržení respektu v diskusích, může být také nástrojem pro cenzuru a potlačování odlišných názorů. Akademická svoboda by měla zahrnovat právo na vyjádření názorů, i když jsou kontroverzní, a to bez strachu z represí nebo osobních útoků.

Jak se mění obraz Kolumbie, když mluví sami Kolumbijci?

Kulturní tok, který ve světě formuje představu o Kolumbii, je řízen převážně médii a akademickými institucemi sídlícími mimo její území — především v anglofonním prostoru. Tento tok je natolik silný, že příběhy vyprávěné samotnými Kolumbijci, komunitami a jednotlivci, kteří Kolumbii žijí, bývají zatlačeny na okraj. Výsledkem je, že mezinárodní obraz kolumbijské kultury, lidí, minulosti, přítomnosti i budoucnosti, se redukuje na jediný rámec: násilí.

Přitom právě místní příběhy, často archivované v rodinných albech, nabízejí jiný typ svědectví — komplexnější a mnohovrstevnatější. Projekt transnacionálního komunitního archivu vznikl z otázky: Co se stane, když oficiální, akademické a populární příběhy o vašem rodném městě neodpovídají tomu, co máte doma v rodinném albu? Odpovědí bylo vytvoření prostoru, kde si komunity samy určují, jaký obraz o sobě chtějí sdílet. Místní obyvatelé zde nemluví pouze o traumatu vysídlení a komisi pravdy, ale i o odolnosti, o tom, jak stavěli své domovy a komunity. Archiv dnes čítá více než 7000 hodin svědectví od 700 vysídlených rodin ze šestnácti neformálních čtvrtí Medellínu.

Projekt odstartoval v roce 2007 v rámci občanské iniciativy DukeEngage Colombia. Zásadní součástí programu se stal „Programa Compañerx“, který propojoval studenty z Universidad Nacional de Colombia a Duke University. Kolumbijští studenti se stávali průvodci amerických studentů, pomáhali jim chápat město skrze každodenní zkušenost, nikoli skrze mediální obrazy. Zároveň tento kontakt narušoval jednostrannost kulturního toku: zatímco američtí studenti mohli bez víza snadno přijet do Kolumbie, jejich kolumbijští kolegové čelili značným překážkám — od finanční nedostupnosti až po složitou vízovou byrokracii. Výsledkem bylo, že i dobře míněné programy mezikulturní výměny fakticky fungovaly jako jednosměrné proudy ze středu (USA) na periferii (Kolumbie), a nikoli jako vzájemná výměna v pravém smyslu slova.

Tento asymetrický model jsme se rozhodli zpochybnit. Zjistili jsme, že studentské texty a archiv samotný mají potenciál obrátit s

Jaké jsou systémy hodnocení závažnosti onemocnění v kritické péči?
Jaký vliv má zoufalství na rozhodování a morálku posádky?
Jaké jsou hlavní výhody a aplikace nanočástic oxidu zinečnatého (ZnO) v biosenzorech a textilním průmyslu?
Jak elektromagnetické záření ovlivňuje molekuly: Absorpce a spektrální analýza