Jak politické a ekonomické změny v Kostarice ovlivnily její environmentální politiku?

Junta, která přišla k moci v Kostarice, hrála klíčovou roli v transformaci státu a jeho schopnosti zasahovat do ekonomických a sociálních procesů. Wilson (1998) uvádí, že junta položila právní a finanční základy pro státní intervencionismus v těchto oblastech, čímž vytvořila předpoklady pro industrializaci. K těmto zásahům patřilo například vytvoření autonomních institucí (AI), které poskytovaly základní služby, jako je elektřina, nacionalizace bank, sepsání nové ústavy a zrušení armády. Důležitým výsledkem těchto změn bylo zvýšení veřejného a sociálního blahobytu, které trvalo až do počátku 80. let.

Politici různých stran, kteří převzali moc po juntě, pokračovali v politice, která přinesla stabilní ekonomický růst. V 50. až 70. letech 20. století byla podpořena diversifikace ekonomiky, přičemž Costa Rica se soustředila na výrobu a obchod, čímž se ekonomika stala odolnější vůči výkyvům v cenách tradičních zemědělských produktů, jako jsou káva a banány. Tento růst vedl k významným pokrokům v oblasti veřejného zdraví: k poklesu míry negramotnosti, k vyšší životní úrovni, k nárůstu počtu lékařů a k širšímu pokrytí zdravotním pojištěním.

V 80. letech však přišly těžké ekonomické časy. Celosvětová hospodářská krize a devalvace centrálně řízených trhů v Latinské Americe, spolu s rostoucími cenami ropy, zasáhly i Kostariku. V roce 1983 se dluh země vyšplhal na 4 miliardy dolarů, což byla jedna z nejvyšších dluhových zátěží na světě. Tento ekonomický tlak vedl k rozvoji nových ne-tradičních zemědělských exportů, jako jsou ananas, krevety, ryby a textil, což také ovlivnilo ekologickou bilanci země.

Díky těmto změnám a politickým rozhodnutím se však Costa Rica stala lídrem v oblasti ochrany přírody a ekologických iniciativ. Rozšíření chráněných oblastí a podpora pro národní parky v 70. letech umožnily zemi stát se regionálním vzorem v oblasti udržitelného rozvoje. Zatímco jiné latinskoamerické země čelily destabilizaci a revolucím, Costa Rica dokázala využít politickou stabilitu k rozvoji ekologických politik.

Tento historický vývoj lze nalézt v současných závazcích Latinské Ameriky k mitigaci klimatických změn. V mnoha zemích regionu se již dnes setkáváme s politikami zaměřenými na dosažení nulových emisí. Costa Rica, díky svým dlouholetým investicím do ochrany životního prostředí a ekologických iniciativ, patří mezi lídry v oblasti klimatických politik. Její úspěch je dokladem toho, jak mohou politické a ekonomické změny, zaměřené na zajištění dlouhodobé stability, vést k úspěšným ekologickým výsledkům.

Jak Costa Rica dosáhla uhlíkové neutrality a proč je to důležité pro budoucnost?

Costa Rica, malá středoevropská země, se v roce 2007 rozhodla učinit radikální krok, který přitáhl mezinárodní pozornost – oznámila, že se zavazuje stát uhlíkově neutrální do roku 2021. Tento krok byl součástí širšího rámce iniciativy „Mír s přírodou“, která byla zaměřena na ochranu životního prostředí a udržitelnost. Tento závazek se stal symbolem nejen pro samotnou zemi, ale i pro globální komunitu, která čelí rostoucím výzvám změny klimatu.

Proces rozhodování, který vedl k přijetí tohoto závazku, nebyl konfliktní. Jak vzpomínal Gustavo, zaměstnanec Centra pro změnu klimatu, myšlenka na uhlíkovou neutralitu nebyla v té době nijak kontroverzní a byla spíše přirozeným pokračováním kroků, které začaly v předchozích letech. Když se Ariasova vláda v roce 2007 rozhodla připojit k celosvětovým iniciativám na ochranu klimatu, především k těm, které umožňovaly bohatým státům financovat projekty na snižování emisí v rozvojových zemích, Costa Rica již měla vizi, jakým směrem se ubírat.

Cíle stanovené v rámci iniciativy „Mír s přírodou“ byly jasné a zahrnovaly tři hlavní oblasti: vytvoření důvěryhodného fondu pro národní parky, dosažení uhlíkové neutrality a „zelenění“ veřejného sektoru. Každý z těchto cílů měl své podporovatele v různých skupinách – od akademických pracovníků po politiky a ekologické aktivisty. Vznik těchto cílů byl zároveň odrazem malého počtu lidí ve vládnoucí elitě a jejich vysoké motivace spolupracovat.

Nejvíce pozornosti na sebe přitáhl cíl dosažení uhlíkové neutrality, což je závazek, že stát bude neutralizovat své emise skleníkových plynů. Zajímavé je, že tento cíl byl deklarován nejen jako technický úkol, ale také jako silný politický krok na mezinárodním poli. Ministrovi životního prostředí Roberto Doblesovi se podařilo využít možnosti předsedat Mezinárodnímu ministerskému fóru pro životní prostředí v Nairobi, kde oznámil tento krok před světovými lídry a představiteli environmentálních organizací.

Závazek uhlíkové neutrality byl rozšířen na celou zemi, což znamenalo, že školám, podnikům a institucím byla doporučena zodpovědnost za jejich vlastní emise. Tato odpovědnost zahrnovala nejen snižování emisí, ale také jejich kompenzaci pomocí projektů, které pomáhají vyvážit zbylé emise. Při plánování tohoto cíle byla zohledněna nejen vize ekologistů, ale i symbolické důvody – rok 2021 byl stanoven jako cíl, který měl připomenout dvě stě let nezávislosti Costa Riky. Tato časová linie byla nejen politickým tahem, ale i silným motivátorem pro širokou veřejnost.

Uhlíková neutralita, i když technicky náročná, nebyla považována za kontroverzní cíl. Tento konsensus byl možný díky tomu, že členové výboru „Mír s přírodou“ byli většinou odborníci na ekologii, nikoli však na klimatické politiky, což vedlo k tomu, že rozhodování probíhalo v duchu vzájemného souhlasu, spíše než v tvrdých sporech o konkrétní kroky. Tento přístup byl usnadněn relativní jednoduchostí cílů a vysokou mírou symbolické hodnoty, kterou představovaly.

Další důležitý aspekt této iniciativy je její symbolický význam pro rozvojové země. Costa Rica, která je stále považována za zemi v rozvoji, ukázala, že i menší státy mohou hrát významnou roli v globálních otázkách, jako je změna klimatu. Zavázáním se k uhlíkové neutralitě nejenže Costa Rica zlepšila svou image na mezinárodní scéně, ale také se stala příkladem pro další země, které čelí podobným environmentálním výzvám. Tento krok měl dalekosáhlý dopad nejen na politické a ekonomické struktury, ale i na společenský diskurs v zemi, kde ekologické myšlenky získaly nový politický význam.

Význam „Míru s přírodou“ a uhlíkové neutrality pro Costa Riku je tedy mnohem hlubší než jen technická implementace ekologických opatření. Tato iniciativa představuje strategický krok, jak propojit ochranu životního prostředí s národními zájmy a jak na základě ekologických hodnot posílit mezinárodní postavení země. Ať už jde o přitahování investic do zelených technologií, vytváření nových pracovních míst v oblasti ekologických projektů nebo posílení postavení Costa Riky jako lídra v ochraně přírody na globální scéně, závazek uhlíkové neutrality má potenciál měnit nejen ekologickou politiku, ale i celkové směřování rozvoje státu.

Jak se Costa Rica stala lídrem v ochraně životního prostředí: Význam neutrality a mezinárodního financování pro ochranu přírody

Ve chvíli, kdy se objevily skandály kolem těžby v Las Crucitas, bylo pro mnohé, kteří se podíleli na vzniku organizace Costa Rica Forever, klíčové oddělit její činnost od politických zájmů, a to i přesto, že některé vládní osobnosti byly s touto iniciativou úzce spjaty. Pablo, jeden ze zakladatelů organizace, vysvětlil, že i když Ministerstvo životního prostředí, pod vedením tehdejšího ministra Doblese, hrálo roli ve financování tohoto projektu, jejich cílem bylo udržet organizaci v co největší míře mimo politické vlivy. Přesto se nelze zbavit skutečnosti, že právě politické pozadí, včetně působení tehdejšího prezidenta Óscara Ariase, mělo zásadní vliv na její vznik a počáteční financování.

Organizace byla založena v roce 2010 a jejím hlavním cílem bylo vytvořit fond na ochranu národních parků, což bylo jedním z klíčových bodů její původní mise. I když od té doby organizace rozšířila své zaměření na ochranu mořských oblastí, peníze na tento účel byly získávány pomocí inovativních metod fundraisingu. Tato technika spočívala v cíleném vyhledávání mezinárodních donorů, mezi nimiž byly i významné ekologické organizace, jako Conservation International a The Nature Conservancy, které se podílely na financování.

Zakladatelé organizace tvrdí, že její vznik by nebyl možný bez přítomnosti prezidenta Ariase, jehož osobní vliv a kontakty pomohly přitáhnout klíčové dárce. Příběh o jednom z významných dárců, který měl zájem podpořit ochranu přírody v Kostarice, ukazuje, jak důležitá byla přítomnost prezidenta Ariase při osobním jednání, kdy se podařilo získat významnou finanční podporu, která následně motivovala i další dárce. Tento dar a respekt, který dárce měl nejen k prezidentovi, ale i k Álvaru Ugaldeovi, bývalému řediteli Národního parku, měly klíčový význam pro vznik a úspěch organizace.

Kromě finančních aspektů mělo zavedení závazku ke klimatické neutralitě v roce 2007 významný politický a symbolický efekt. Tento závazek nejenže vytvořil specifickou „senzibilitu“ kolem problematiky změny klimatu, ale i nastavil celostátní diskusi o klimatických změnách jako o tématu, které si zaslouží politickou odpovědnost. Ačkoli samotná realizace tohoto závazku, zejména v oblasti dopravy a městské infrastruktury, nebyla bez problémů, samotná idea neutrality v CO2 pomohla vytvořit silný rámec pro propojení ekologických problémů s ekonomickými a politickými procesy.

Přijatý závazek v roce 2007 měl širší dopad na politiku a veřejnou správu, když se klimatická změna postupně stala součástí rozvojových cílů nejen v oblasti životního prostředí, ale také v sektorech, jako je zemědělství, doprava či energetika. Tento přístup k ochraně životního prostředí jako k národnímu cíli přispěl k vytvoření tzv. NAMA (Nationally Appropriate Mitigation Action) plánů pro různé sektory, což ukazuje, jak hluboký vliv měl závazek na politiku v Kostarice.

Důležitým pozitivním efektem bylo rovněž to, že závazek pro mnoho Costa Ricanů pomohl klimatické změny uchopit konkrétněji, vytvořil povědomí o neviditelných, ale velmi závažných důsledcích emisí skleníkových plynů. Podle studií z roku 2009, kdy bylo více než 85 % obyvatelstva znepokojeno klimatickými změnami, měl tento závazek významný vliv na utváření veřejného mínění. Zároveň zůstal příkladem pro jiné země, jak lze politicky propojit ochranu přírody a klimatickou diplomacii s ekonomickými a rozvojovými cíli.

Přestože se Kostarika nikdy úplně nedostala k dosažení plné klimatické neutrality, význam tohoto závazku a jeho dopad na změnu vnímání ekologických problémů v zemi je nepopiratelný. Je to příklad, jak politická odvaha, spolupráce mezi vládou a soukromým sektorem a strategické financování mohou vytvořit silnou platformu pro ochranu přírody a environmentální udržitelnost na národní i mezinárodní úrovni.