Po dlouhém období hledání nových cest a možností pro obchod a kolonizaci, se 16. století stalo obdobím velkých objevů a klíčových událostí, které zásadně ovlivnily světovou historii. Mezi nejznámější expedice patřily ty, které se zaměřily na objevování nových zemí a mořských cest, přičemž jedna z nejvýznamnějších byla výprava vedená Ferdinandem Magellanem, která se zapsala do dějin jako první plavba kolem světa.

Magellan, portugalský mořeplavec ve službách Španělska, se rozhodl pro ambiciózní projekt: objevit západní cestu k ostrovům koření, což vedlo k cestě napříč neznámými oblastmi Tichého oceánu. Tento projekt začal v roce 1519, kdy Magellan se svou flotilou vyplul směrem na západ. Výprava se rozdělila na dvě lodě: Trinidad, která se vydala zpět na východ přes Tichý oceán, a Victoria, která pod vedením Sebastiána del Cána pokračovala kolem mysu Dobré Naděje na západ. I když Trinidad nikdy neproplula zpět, Victoria se nakonec vrátila do Sanlúcar 1. září 1522, což bylo tři roky po zahájení plavby.

Přestože Magellan nebyl mezi živými, když byla plavba dokončena, stal se posthumním hrdinou za své navigační schopnosti a průlom v oblasti zkoumání světa. K tragédii výpravy však patřilo to, že více než dvě stě mužů zahynulo během plavby kvůli nemocem a hladu, což ukazuje na skutečné nebezpečí a obtíže takovýchto expedic. Kromě toho, španělské výpravy do Tichého oceánu po Magellanově expedici skončily neúspěchem, a v roce 1529, Španělsko prodalo veškerá práva na Spice Islands Portugalsku za velkou finanční částku.

V rámci nových expedic v Novém světě se ukázalo, že různé země byly ochotny riskovat a investovat značné prostředky do zajištění obchodních cest a kontrolování nových území. Španělé se po Kolumbových objevech etablovali na západní polokouli a po několika letech rozšířili své vlivy i do pevninské Ameriky. V roce 1517, když guvernér Kubánské oblasti Diego Velásquez de Cuéllar poslal výpravu pod vedením Franciska Hernándeze de Córdovy, aby prozkoumala pevninskou část Yucatánu, narazili na silný odpor domorodých obyvatel. Následně se do oblasti vydal Juan de Grijalva, který přišel zpět s určitým množstvím zlata, i když některé předměty, které domorodci považovali za zlaté, byly z mědi.

Ale to, co následovalo, bylo ještě významnější – expedice Hernána Cortése v roce 1519. Tento statečný, ale kontroverzní vůdce, který byl známý svým výstředním vzhledem a ambicemi, měl k dispozici deset lodí a více než 500 mužů. Plavba začala problémově: nejen že velká loď uvízla na mělčině, ale Velásquez zrušil Cortésovu komisi, obávající se, že by mohl založit vlastní osadu, která by ohrozila jeho postavení na Kubě. Cortés však navzdory těmto překážkám vyplul. Po několika obtížích se jeho expedice dostala k ostrovu Cozumel, kde našli kněze Jerónima de Aguilara, který strávil osm let jako otrok u místních Mayů. Tento kněz se stal cenným překladatelem, což Cortésovi pomohlo v dalším postupu.

Po vítězství v bitvách s domorodci v Tabascu, kde se střetli s více než dvanácti tisíci bojovníky, Cortés a jeho muži pokračovali ve své výpravě směrem k hlavnímu městu Aztéků, Tenochtitlánu. V tomto městě se setkali s Moctezumou II, vládcem Aztéků, který měl zájem o vytvoření dobrých vztahů s novými přistěhovalci. Aztékové byli fascinováni novými zvířaty, jako byly koně, které považovali za divoká stvoření. Jak se výprava přibližovala k hlavnímu městu, vztahy mezi oběma stranami se stávaly stále napjatějšími.

Pro Cortése bylo jasné, že každé rozhodnutí v těchto chvílích by mohlo znamenat rozhodující zvrat v osudu celé výpravy. S odhodláním pokračoval v cestě a navazoval aliance s různými původními kmeny, které byly nespokojené s vládou Aztéků. Tyto aliance nakonec sehrály klíčovou roli při obléhání a pádu Tenochtitlánu.

Tento příběh není jen o dobrodružství a bohatství, ale o naprosté schopnosti přizpůsobit se novým podmínkám, rozhodování v kritických momentech a o nesmírné odvaze, která byla vyžadována pro takové expedice. Ačkoliv výsledky těchto plaveb často vedly k brutálním konfliktům a koloniálním dobytím, jejich důsledky formovaly globální obchodní sítě, kulturní výměny a geopolitické vztahy na celých kontinentech.

Jakým způsobem obchodní plavby a námořní lodě utvářely osudy v raném novověku?

V 17. století se námořní plavby staly klíčovým prvkem v rozvoji impérií a obchodních říší, které dominuje nejen Evropě, ale i Asii. Jedním z nejvýznamnějších námořních národů byla Holandská republika, jejíž námořní flotila hrála zásadní roli ve světovém obchodu a ovládání obchodních cest mezi Evropou a Východní Indií. Zároveň, plavby jako například osudná výprava Batavie, ukázaly nejen technologický pokrok v lodním stavitelství, ale i nebezpečí, která číhala na námořníky při plavbách do neznámých krajů.

Holanďané se ve 16. století vydali na dlouhou a vyčerpávající cestu k získání obchodní nadvlády, která trvala více než osmdesát let. Po porážce Španělska se z nich stali lídři v oblasti civilního inženýrství a námořního obchodování, což zahrnovalo nejen výstavbu přehrad a kanálů, ale také zásadní zlepšení v konstrukci obchodních plavidel. Vyvinuli například loď typu fluit, což byly úsporné a efektivní plavidla, která se stala základním kamenem evropského obchodování.

Lodě jako Batavia byly navrženy pro dlouhé a nebezpečné cesty. Batavia byla typickým plavidlem své doby – jednalo se o návratovou loď (retourschip), která měla přepravit cenné zboží zpět do Nizozemska. Tato loď, dlouhá 48 metrů, byla vybavena 32 děly pro obranu proti pirátům. Mimořádně dlouhá plavba, která měla přenést náklad z Asie zpět do Evropy, byla velmi náročná nejen kvůli neustálému nebezpečí počasí, ale i rizikům spojeným s lidskými faktory.

Přestože Batavia byla na svou dobu moderní a vysoce efektivní, její tragédie, která vedla k ztroskotání a následné masové vraždění na australském pobřeží, ukázala na zranitelnost i těch nejpokročilejších námořních technologií a lidských schopností. Když se Batavia v roce 1629 dostala do problémů během plavby v Indickém oceánu, s posádkou o 180 mužích, prokázala se jako příklad kombinace námořních technických znalostí a lidských selhání.

Ztroskotání Batavie je příběhem nejen o technologickém pokroku, ale i o lidských tragédiích, které se často odehrávaly daleko od očí veřejnosti. Například Jeronimus Cornelisz, jeden z hlavních zodpovědných za zkázu, se ukázal jako tyran, který zmanipuloval posádku k revolučním činům, což vedlo k brutálním vraždám a naprostému chaosu. Tato událost ilustruje nejen těžkosti námořních plaveb, ale i nebezpečí, která číhala na posádky a pasažéry na palubě, a to nejen ve smyslu přírodních sil, ale i lidského faktoru.

V té době se plavby v Indickém oceánu, který se stal klíčovým pro obchod mezi Evropou a Asií, spoléhaly na monzunové větry. Tato závislost na pravidelných povětrnostních vzorcích ovlivňovala nejen dobu trvání cest, ale i obchodní strategie námořních velmocí. Zároveň obchodní trasy, které Holanďané vybudovali, umožnily dominanci v obchodování se vzácnými kořeními jako je pepř, muškátový oříšek a hřebíček, což vedlo k nárůstu bohatství a moci.

Klíčovým prvkem tehdejších námořních flotil byla rovněž obranná síla lodí, jako například u lodí typu fregata, které byly rychlejší a manévrovatelnější než větší válečné lodě. Fregaty byly ideální pro špehování a rychlé útoky na nepřátelské lodě. Mezi známé příklady této třídy lodí patří i britská fregata z konce 18. století, která se stala symbolem britské námořní dominance.

Význam námořních plaveb v raném novověku spočíval tedy nejen v technologických inovacích, ale také v obchodní strategii, která určovala rozložení sil mezi evropskými velmocemi. Tento období se neslo v duchu rozvoje technologií, které umožnily rozšiřování obchodních tras, ale zároveň i ve vysoce rizikových podmínkách, které tyto plavby provázely. Plavby, které byly pro evropské impérium klíčové, také nesly vysokou cenu v lidských životech a etických dilematech, jak ukázala právě tragédie Batavie.

Proč je obhajoba náročná a jak se jí naučit?
Jak bioremediace ovlivňuje půdu kontaminovanou ropným olejem pomocí Aspergillus niger a Pseudomonas aeruginosa
Jak logistický model ovlivňuje růst populace a akumulaci toxinů v organismech?
Jak přežívají nejvyšší a nejtěžší savci Afriky?
Jak rozpoznat závislost u sebe a u ostatních?