Jak se postarat o novorozené dítě a matku v poporodním období

Po porodu, zejména pokud se jedná o dítě s pozitivním D faktorem nebo slabým D pozitivním faktorem, by měla být matce do 72 hodin podána dávka anti-imunoglobulinu D (300 µg), a to i v případě, že byla podána před porodem. Je důležité si uvědomit, že tato dávka může být nedostatečná v případech, kdy existuje možnost výraznějšího krvácení z plodu do matky, například u ablace placenty, placenta previa, vnitřní manipulace nebo manuálního odstranění placenty.

Během prvních 1-2 dnů po porodu je běžné, že matka nemá stolici, protože často nejí po dlouhou dobu. K zmírnění tohoto problému mohou být předepsány změkčovače stolice, zejména pokud došlo k poranění análního svěrače. I když změkčovače stolice mohou pomoci, opioidní analgetika mohou tento problém zhoršit. Hemoroidy, což jsou varixy hemoroidálních žil, jsou běžné během těhotenství a mohou se zhoršit během porodu. Chirurgická léčba by měla být zvažována nejdříve šest měsíců po porodu, kdy by mělo dojít k přirozené involuci. Doporučují se sedací koupele, změkčovače stolice a místní přípravky, spolu s ujištěním, že nejběžnějším výsledkem je spontánní ústup potíží.

První 24 hodin po porodu mohou být pro matku bolestivé, zejména v oblasti hráze. K zmírnění bolesti mohou pomoci orální analgetika, místní anestetické spreje nebo masti, aplikace ledového obalu na zmírnění otoku, koupele a rektální čípky. Lokální anestetika, jako jsou polštářky s náprstníkem nebo spreje s benzokainem, mohou být užitečná. 24 hodin po porodu mohou teplé sedací koupele pomoci zmírnit místní diskomfort a podpořit hojení. Pokud bolest neustupuje ani po běžné analgezii, může to znamenat vznik hematomu, který vyžaduje pečlivé vyšetření vulvy, vagíny a konečníku.

Infekce epiziotomie nebo poranění hráze jsou vzácné (<0,1 %) a obvykle se omezují na kůži a reagují na širokospektrální antibiotika. Dehiscence (prasknutí rány) je také vzácná, přičemž oprava je individuálně přizpůsobena podle povahy a rozsahu rány.

Postpartum je vhodné zahájit diskusi o antikoncepci, protože až 15 % nekojících žen může být plodných již 6 týdnů po porodu. Tento rozhovor by měl být ideálně zahájen již během těhotenství. I když kombinované estrogen-progestinové perorální antikoncepce by neměly být zahájeny během prvních 3 týdnů po porodu, progestinové antikoncepce lze zahájit kdykoli, včetně okamžitého postpartálního období, bez ohledu na to, zda matka kojí. Důležitou možností je použití dlouhodobých reverzibilních antikoncepčních metod (LARC) k prevenci nežádoucího a krátkodobého těhotenství. Intrauterinní zařízení nebo podkožní antikoncepční implantát mohou být zavedeny ještě před propuštěním z nemocnice, včetně porodního sálu.

Pokud žena přehlédne možnost zavedení těchto metod bezprostředně po porodu, měla by být o nich informována a měla by být domluvena návštěva na šestitýdenní poporodní prohlídce, kde budou tyto metody k dispozici.

Pokud pacientka po porodu touží po trvalé sterilizaci, může být přínosné, že zákrok lze provést již do 24 hodin po porodu, čímž se eliminují komplikace spojené s pozdějším zaváděním a operacemi.

Konečně, pokud jde o sexuální aktivitu, doporučuje se ji obnovit, jakmile se žena bude cítit pohodlně, perineum se zahojí a krvácení se zmírní. U žen, které kojí, je nutné informovat je o tom, že první pohlavní styk může být nepohodlný kvůli snížené lubrikaci, která je způsobena nízkou hladinou estrogenu během kojení.

Jaký je vliv abnormálního růstu plodu na jeho vývoj a co může způsobit růstovou restrikci?

Abnormální růst plodu představuje riziko pro morbiditu a mortalitu, což činí monitoring růstu plodu klíčovým aspektem prenatální péče. Při hodnocení růstu plodu je důležité rozlišovat mezi dvěma hlavními stavy – růstovou restrikcí plodu (FGR, z anglického Fetal Growth Restriction) a makrosomií, tedy nadměrným růstem plodu. Oba tyto stavy představují výzvy pro správnou péči, přičemž zpožděný růst plodu může souviset s řadou faktorů, jako jsou socioekonomický status, výživa matky nebo přítomnost chronických onemocnění.

Fetal Growth Restriction (FGR) je definována jako stav, kdy hmotnost plodu je nižší, než je očekáváno pro daný gestační věk. Tento stav je obvykle charakterizován tím, že hmotnost plodu nebo obvod břicha je pod 10. percentilem pro daný gestační věk. V tomto případě je přesné určení gestačního věku zásadní pro správnou diagnostiku a následnou léčbu. Zpoždění ve vývoji plodu může mít krátkodobé i dlouhodobé důsledky pro zdraví novorozence, včetně zvýšeného rizika úmrtí, asfyxie, hypoxie nebo komplikací během porodu.

U plodů s FGR je nízká pravděpodobnost adekvátního vyžití v děloze a následné adaptace na novorozenecký život. Včasné rozpoznání a diagnostika takového stavu jsou nezbytné pro optimalizaci prostředí v děloze a naplánování bezpečného porodu. Průběh těhotenství, přítomnost genetických nebo imunologických abnormalit a přítomnost chronických onemocnění matky mohou být hlavními faktory přispívajícími k rozvoji FGR. V případě, že se FGR objeví v raných stádiích těhotenství, může to vést k nevratnému zmenšení velikosti orgánů, což v budoucnu může ovlivnit i jejich funkci.

V pozdějších stádiích těhotenství dochází k růstu plodu především prostřednictvím hypertrofie buněk, což může mít za následek zmenšení velikosti plodu v případě opožděného vývoje. Opožděná růstová restrikce je často spojena s dysfunkcí placenty a jejím snížením funkce, což ovlivňuje transport živin mezi matkou a plodem. Mikroinfarkty placentární cévní sítě vedou k postupnému poklesu povrchu placenty a její schopnosti dodávat dostatek živin plodu.

Ve vztahu k výše uvedenému se neustále klade důraz na správnou diagnostiku a včasnou intervenci, které mohou snížit riziko dlouhodobých následků. Různé výzkumy a klinické studie ukázaly, že včasné odhalení abnormalit v růstu plodu může přispět k prevenci řady komplikací, ať už se jedná o potíže při porodu nebo následné problémy s adaptací novorozence na mimoděložní život.

Rovněž je důležité mít na paměti, že nejen zdravotní stav matky, ale i její socioekonomické podmínky, rasa a etnický původ mohou ovlivnit přístup k péči a následné zdravotní výsledky. To je zvláště významné v kontextu globálního zdraví, kde zdravotní rozdíly mezi jednotlivými skupinami mohou hrát rozhodující roli v prognóze a zdravotních výsledcích dítěte.