Před tím, než začnete barvit projekt, je dobré udělat pár jednoduchých zkoušek kombinování barev na kousku papíru, abyste zjistili, které kombinace vás nejvíce zaujmou. Pamatujte, že omezená paleta barev je velmi účinná a snáze se aplikuje. Můžete také kombinovat různé materiály – například akvarel s tekutými inkousty a gouache. Smíšení několika technik může vést k úžasnému výsledku.
Vysoko nasycené a živé barvy vytvářejí portrét plný radosti a lehkosti, zejména když použijete fluorescenční barvy a tekuté inkousty. Pustil jsem se do procesu s otevřenou myslí a nechal se unášet náhodou, což vedlo k plynulému prolínání tahů a barev. Nepřikládal jsem přílišnou důležitost tomu, kde umístím světlo a stín. Chtěl jsem si užít proces. Někdy věci nemusejí dávat smysl, a to je v pořádku. Tento typ cvičení je dobrý pro uvolnění a zbavení se strachu z výsledku. Je důležité si užívat samotný proces a nebát se výsledku.
Pro tento typ štětce je klíčové připravit si barvy předem na paletě, protože každý tah musí zůstat vlhký, aby mohl splynout s dalším. Můžete aplikovat tolik vrstev, kolik chcete. Hrajte si s technikami mokré na mokré a mokré na suché.
Pokud jde o omezenou paletu, v tomto portrétu jsem zúžil barevné schéma na zelené, hnědé a růžové tóny. Tento kontrast mezi barvami mě fascinuje, a každá barva vyniká vůči ostatním. Použil jsem různé techniky: mokré na mokré, mokré na suché a pokud se podíváte pozorně, všimnete si, že detaily fluorescenční růžové mají drsnou, hrubou texturu. Dosáhl jsem toho aplikováním barvy přímo z akvarelové palety, navlhčené minimálním množstvím vody. Jak je mým zvykem, začal jsem většími tahy a pečlivě jsem pracoval na detailech. Na pozadí jsem použil velmi průhledné vrstvy a techniku mokré na mokré. To způsobilo, že stromy v pozadí vypadají méně detailně a splývají, což vytváří pocit vzdálenosti. Pamatujte, že velmi neprůhledná barva vypadá blíže a průhlednější barva vzdáleněji. Porovnejte strom na pravé straně a stromy na levé. Který z nich vám připadá blíže?
V tomto portrétu jsem použil širokou paletu barev, abych co nejvíce reprodukoval barvy z referenční fotografie. Průběžně jsem aplikoval vrstvy mokré na suché, abych vytvořil objem obličeje. Některé okraje tahů jsem jemně roztřelil pro hladší přechod ke stínu, jiné jsem nechal s tvrdými, nepropojenými hranami. Jakmile vrstva pro pleť uschla, použil jsem jemně špičatý štětec, abych namaloval vlasy s velmi pigmentovanou barvou, což jim dodalo energii. Pozadí jsem doplnil bublinami na několika vrstvách, hrajícími si s barvami a velikostmi. Dvě největší bubliny jsem namaloval jednu na druhou, čímž jsem trochu zředil spodní vrstvy. To mě vůbec nefrustrovalo, naopak, konečný výsledek jsem měl rád ještě víc.
Kombinování akvarelu s jinými médii otevírá širokou škálu kreativních možností. Při použití akvarelu v kombinaci s jinými materiály si můžete vyzkoušet různé techniky a metody. Na příkladu portrétu jsem použil akvarel společně s tužkou. První metoda, kdy použijete tužku jako základ a následně ji doplníte akvarelem, vede k výsledku, kde jemně vypracované detaily portrétu kontrastují s barevnými vrstvami. Tento postup umožňuje vytvořit příjemný přechod mezi stíny a světlem, kde každá barva obohacuje kresbu.
Pokud použijete tužku na začátku, je důležité použít správné tužky – tvrdé tužky (H) pro základní obrys a měkké (B) pro stínování a detaily. Nejprve si můžete hrubě vymezit tvary, pak se pustit do stínování. Pro dosažení silnějších kontrastů je vhodné přecházet na měkčí tužky, které lépe zachytí jemné detaily. Po dokončení tužky můžete "zafixovat" kresbu pomocí fixačního spreje, což zamezí nežádoucímu rozmývání při aplikaci akvarelu. Pokud zvolíte tvrdší tužky, výsledný obraz bude čistší a méně rozmazaný.
Druhá metoda, kdy se nejprve nanáší akvarel a po zaschnutí se přidávají detaily tužkou, vytváří zcela jiný efekt. Barvy se rozprostírají rovnoměrně po papíru a teprve poté, co barva zaschne, tužkou dodáváme hloubku a detaily. Tento proces může vytvořit velmi jemné přechody mezi barvami a detaily obličeje. Technika mokré na mokré je ideální pro dosažení hladkých, přirozených přechodů.
Výsledky jsou různé a záleží na tom, jaké pořadí zvolíte a jak experimentujete. Akvarel můžete nanášet v různých vrstvách a technikách, například mokré na mokré pro jemné přechody nebo suché na mokré pro kontrastní, ostré detaily. Každý z těchto přístupů má své kouzlo a umožňuje objevit nový způsob vyjádření.
Akvarel a indický inkoust mohou být kombinovány mnoha různými způsoby. Pomalu se učíte, jak každý materiál ovlivňuje jiný, a jak s nimi můžete dosáhnout jedinečných výsledků. Kombinování těchto materiálů nabízí nekonečné možnosti pro experimentování. Důležité je neváhat zkoušet nové techniky, hrát si a užívat si proces.
Jak využít náhodu v akvarelové malbě: Klíčové techniky a postupy pro začínající i pokročilé umělce
Akvarel je médium, které na první pohled může vypadat jednoduché, ale skrývá v sobě nekonečné možnosti a výzvy. Jedním z jeho nejvýraznějších charakteristik je právě náhoda – schopnost barvy a vody volně se uspořádat na papíře, což umožňuje vytvářet nečekané efekty a textury. Tento aspekt je v akvarelu nejen vítaný, ale i nezbytný. Voda, kterou mícháme s barvou, hraje klíčovou roli v určování, jak se akvarel usadí na papíru. Můžeme pracovat pečlivě a detailně, kontrolovat každý tah štětce, nebo se nechat překvapit a nechat samotný proces rozhodnout, kam barva půjde.
Předtím než se ponoříte do detailních technik, doporučuji vyzkoušet uvolnit svou kreativitu a nechat se unášet tímto médiem. Zkuste malovat intuitivně, bez přehnané kontroly, a sledujte, co všechno se může stát. Tento přístup pomáhá objevovat váš osobní styl a může být vynikajícím cvičením před učením konkrétních technik.
Základní techniky akvarelu se často zaměřují na kontrolu množství vody a pigmentu, což přímo ovlivňuje průhlednost a živost výsledného obrazu. Pokud použijete více vody, barva bude průhlednější a její vrstvy budou vzdušnější, zatímco menší množství vody vede k větší sytosti barvy a její větší neprůhlednosti. Při malování na bílý papír je důležité si uvědomit, že právě bílé pozadí vytváří světlo – světlo, které se odráží od papíru, a tím dává malbě její světlé tóny.
Hlavní techniky štětce
V akvarelu existují dvě základní techniky tahu štětce: suchý a mokrý štětec. Tyto dvě techniky je možné kombinovat, což výrazně ovlivňuje texturu a vzhled výsledného obrazu.
-
Suchý štětec používá méně vody, a tak je tah štětce ostřejší a více definovaný, zejména pokud malujete na hrubší papír. Na suchém papíru bude tah více kontrolovaný, zatímco na mokrém papíru se okraje tahu rozmažou a získají jemnější vzhled.
-
Mokré štětce používají více vody, což znamená, že tahy jsou více průhledné. Na suchém papíru jsou mokré tahy definovanější, ale na mokrém papíru se barvy smíchají a výsledný efekt je často nečekaný a náhodný. Tento prvek náhody je jedním z nejzajímavějších aspektů akvarelové malby.
Každý tah, ať už suchý nebo mokrý, se může změnit v závislosti na množství vody a tlaku, který na štětec vyvíjíte. Vytváření "tvrdých" a "měkkých" okrajů – tedy ostrých definovaných linií na suchém papíře nebo rozmazaných hranic na mokrém povrchu – je dalším způsobem, jak manipulovat s tímto médiem.
Základní dvoubarevné techniky
Pomocí těchto základních tahů lze aplikovat techniky s dvěma barvami, což ukáže, jak se barvy vzájemně mísí a jaký vliv na výsledek má jejich transparentnost. Typickým příkladem je míchání modré a žluté, které ve výsledku vytvoří zelenou. Existují tři hlavní způsoby míchání barev v akvarelu:
-
Míchání barev přímo na paletě (například žlutá + modrá = zelená).
-
Míchání barev pomocí transparentnosti, kdy se dvě barvy překrývají, ale stále si zachovávají svou průhlednost.
-
Míchání mokrých barev na papíře, kde se barvy mísí volně a náhodně.
Průhlednost a vrstvení
Průhlednost je zásadní vlastností akvarelu, která odlišuje tento styl malby od jiných technik. Průhlednost barev závisí na množství vody, které přidáte do pigmentu. Čím více vody, tím bude barva průhlednější. Tato průhlednost umožňuje vrstvení, což znamená, že můžete nanášet jeden tenký nátěr nad druhý a vytvářet složitější a bohatší vrstvy. Tato technika se nazývá glazování, a její výsledky se často ukazují v jemných přechodech mezi barvami, které se vzájemně proplétají. Takto lze malovat obrazy s hlubokými a světlými tóny, přičemž každá vrstva přispívá k výslednému efektu.
Mnozí umělci začínají malbu tmavšími barvami (modrá, zelená, fialová, červená, hnědá) a na ně přidávají světlé tóny, jiní začínají světlými a přidávají stíny. Obě metody vedou k odlišným výsledkům, takže se doporučuje experimentovat s oběma přístupy.
Jednobarevné a vícebarevné přechody
Přechody v akvarelu mohou být jednobarevné, kdy barva přechází od syté k průhledné, nebo vícebarevné, kdy se postupně mísí dvě nebo více barev. Přechody mezi barvami jsou velmi silné, když se míchají barvy, které jsou blízko sebe na barevném spektru (například žlutá a modrá, což dává zelenou), ale pokud mícháte barvy, které jsou na spektru protilehlé (například červenou a zelenou), výsledek může být hnědý.
Malování velkými taji a opravy
Pokud chcete malovat velké plochy, je důležité připravit si dostatečné množství barvy na paletě, abyste se vyhnuli přerušení, které může negativně ovlivnit rovnoměrnost barvy. Použijte větší štětec, který pojme hodně vody, a malujte jako byste „drhli“ papír. Je důležité se vyhnout častému opravování již malovaného povrchu, protože to může způsobit nežádoucí efekty.
Pokud na papíře vznikne nežádoucí skvrna, rychle ji navlhčete čistou vodou a použijte papírový ubrousek k jejímu odstranění, než úplně uschne. Pokud to uděláte správně, můžete většinu skvrny odstranit, aniž byste poškodili strukturu papíru.
Pokud jde o světlo v akvarelu, tradičním způsobem, jak dosáhnout bílých a světlých částí, je nechat papír nepotřený barvou – takzvané „zachování bílé“. Dalšími metodami, jak zvýraznit světlo, je použití čisté vody na mokré vrstvě, která se roztéká a vytváří světlé oblasti.

Deutsch
Francais
Nederlands
Svenska
Norsk
Dansk
Suomi
Espanol
Italiano
Portugues
Magyar
Polski
Cestina
Русский