Demokracii můžeme redefinovat jako egalitární a inkluzivní politicko-ekonomický systém, který podporuje lidský i celoplanetární blahobyt. Takový svět se však zdá být téměř nemožný v kontextu 21. století, kdy čelíme globálním výzvám, jako jsou změny klimatu, bezprecedentní ekonomické nerovnosti, hluboce zakořeněné rasistické, sexistické a homofobní ideologie, stejně jako vzestup fašistických hnutí a autoritářských lídrů, jako jsou Donald Trump a Jair Bolsonaro. Tento "politický obrat" zdůrazňuje náš názor, že řešení těchto eskalujících problémů světa znamená ekonomickou restrukturalizaci globálních nerovností, které jsou umocněny kapitalistickou akumulací a vyvlastňováním, neúnavnými koloniálními dědictvími a politickými kulturami, které pěstují rozdíly jako nástroje k rozdělení jak na místní, tak na globální úrovni.

Kniha, kterou vám představujeme, je kolektivním úsilím analyzovat současný stav a zároveň výzvou k vytváření akademických aliancí napříč disciplínami, institucemi a úrovněmi vzdělání, stejně jako s hnutím a politickými boji, které jsou oddány plně inkluzivní, participativní demokracii a skutečně demokratické, udržitelné ekonomické struktuře. V tomto úsilí nás podporují autoři, kteří reprezentují širokou škálu institucí vyššího vzdělání, pracovních sil a studentských populací, a jejichž příspěvky osvětlí výzvy a možnosti pro pokračující boje za demokracii. Společně vykreslujeme komplexní identity a kontexty, z nichž musí tato spolupráce vyrůstat, s cílem nastínit politický obrat, který zdůrazňuje variace toho, co můžeme dělat, a nabízí konkrétní příklady, jak taková práce může být vykonána.

Bylo by arogantní tvrdit, že naše dosavadní kolektivní práce v rámci WD nebo jakékoli jiné akademické platformy přinesla definitivní odpovědi, vytvořila více než embryonální kolektivy nebo dosáhla více než skromných cílů vzhledem k monumentálním úkolům, které nás čekají. Také si uvědomujeme absenci mezinárodních perspektiv v této knize, přesto předpokládáme, že pochopení naší situace ve Spojených státech znamená adresovat globální kapitalismus a jeho dopady. Tím, že se zaměřujeme na kontext Spojených států a představujeme americké autory, neodráží to naši analýzu problémů, ale spíše omezení v přístupu jak k širšímu kontextu „soumraku neoliberalismu“, jak ho popisují Laurence Cox a Alf Gunvald Nilsen, tak k specifickému okamžiku prezidentských voleb v roce 2016. Kapitoly situované do kontextu chilské historie (Alvarez) a procesu žádosti o víza mezi USA a Kolumbií (Marko) jsou součástí tohoto přístupu, a těšíme se na pokračování, které by rozvinulo myšlenku politického obratu v rámci mezinárodního dialogu.

V této knize máme na mysli i to, co nás udržuje v pohybu: revoluce není jednorázová událost, jak připomíná Audre Lorde, ale stálé hledání příležitostí pro skutečné změny v etablovaných, překonaných reakcích. Je to učení se respektovat vzájemné rozdíly a hledání prostoru pro jejich zohlednění v politickém a společenském životě. Tuto knihu bychom chtěli po-užívat jako nástroj pro probuzení této bdělosti a nalézání možností pro budoucí spolupráce a kolektivy. Ale nejprve bychom rádi krátce probrali současný stav v kontextu vzestupu neoliberálního kapitalismu v posledních 50 letech a teoretický rámec, který formuje naši odpověď na tento ekonomický model, a jak oba faktory vedly k projektu WD a k naší výzvě k „politickému obratu“.

Jak jsme se sem dostali: vzestup neoliberálního kapitalismu

Za posledních 50 let jsme žili v neoliberálním globálním trhu. Jako vládní praxe neoliberálníismus poprvé vznikl v 70. letech 20. století s hospodářskými politikami Augusta Pinocheta v Chile, které se následně rozšířily do politik Margaret Thatcherové ve Velké Británii a Ronalda Reagana v USA, než

Jak marxistická teorie přispívá k pochopení a překonání systémových útlaků?

Marxistické principy samy o sobě nikdy nemohou zajistit skutečně egalitární, spravedlivé a demokratické podmínky pro všechny. Přesto politický obrat, který zde prosazujeme, podporuje inkluzivní budování koalic a aktivistickou organizaci, jež nabývá rozličných podob v závislosti na konkrétních podmínkách a časech. Jak Marx ve svých tezích o Feuerbachovi připomíná, otázka, zda lze objektivní pravdu přisoudit lidskému myšlení, není teoretickou, ale praktickou otázkou. Lidé musí pravdu potvrdit v praxi — tedy realitu a sílu svých myšlenek zde a teď, v tomto světě. Tento „světový charakter“ lidského myšlení představuje základ pro pochopení dialektického vztahu mezi poznáním a zkušeností v materiálním světě.

Takové chápání nám umožňuje kriticky analyzovat širší teoretická témata a politické boje, například mimořádné soudní vraždy černochů, novodobou formu černého otroctví po občanské válce, terorizaci a masové věznění, stejně jako hnutí Black Lives Matter a další formy odporu proti těmto jevům. Současně nám tato teoretická kostra pomáhá efektivněji propojit učebny s komunitami prostřednictvím reflexe a akce, které jsou základními složkami praxe, jak ji popisuje Freire: „Neexistuje pravé slovo, které by nebylo zároveň praxí. Mluvit pravé slovo znamená měnit svět.“

Tato sebepoznávací, kriticky dialogická praxe, vždy citlivá k přítomnosti jednotlivých aktérů, je strategicky nezbytná na mnoha místech — nejen ve škole, ale i v aktivistických hnutích, místních komunitách a dalších veřejných prostorech. Spojuje tedy teoretické bádání s kolektivními akcemi usilujícími o změnu. Díky tomuto rámci je možné překročit běžná omezení „identitární politiky“, termínu často používaného pravicí k podceňování průsečíků útlaku marginalizovaných a kolonizovaných skupin.

Věnovat pozornost zkušenostem utlačovaných skupin představuje zásadní historický a politický úkol, který současně odhaluje i to, jak levicové síly někdy přispívaly k rasistickým, sexistickým a dalším útlakům tradičně spojovaným s pravicí. Přesto tyto skupiny tradičně organizují své zájmy podle hluboce průsečíků pochopených forem útlaku, které souvisejí s politicko-ekonomickými dějinami a strukturami. Například Národní rada učitelů angličtiny (NCTE)/CCCC Black Caucus se zaměřuje na jazykovou politiku a rasistické institucionální struktury, zatímco American Indian Caucus usiluje o uchování domorodých způsobů poznání a dekolonizaci epistemologických a institucionálních praktik kolonialistického typu.

Naše marxistická orientace se tedy soustřeďuje především na třídní rozdělení, kapitalistickou akumulaci a vykořisťování, ale zároveň je kriticky informována a podporována teoriemi a aktivismem africko-amerických, domorodých, latinskoamerických a LGBTQI kolektivů. Rozšiřujeme tak marxistickou tradici, která bývá někdy kritizována jako eurocentrická, aby lépe reflektovala i ne-západní kontexty. Franz Fanon například v knize „Odporní země“ přetváří marxismus pro koloniální situace a zdůrazňuje úlohu rasové příslušnosti v ekonomickém a společenském systému. Cedric Robinson dále ukazuje, jak se kapitalismus a rasismus vyvinuly společně v systém „rasového kapitalismu“ založený na genocidě, otroctví a imperialismu.

David R. Roediger připomíná, že rasové dělení není pouze součástí historie kapitalismu, ale také jeho logikou. V tomto rámci představuje marxismus pro nás nástroj kritického myšlení o světe ve vztahu k antikolonialismu, antirasismu, antisexismu, boji proti heteronormativitě, ekologii a třídním bojům 20. a 21. století. Tento přístup je vždy otevřen revizím a dialogu s dalšími spravedlnostními hnutími.

Cílem je nabídnout kritický pohled a slovník pro identifikaci a reakci na aktuální problémy, čerpat ze strategií a zkušeností minulých i současných hnutí a dále rozvíjet teorii praxe, která je klíčová pro realizaci dialektiky slova a světa, teorie a akce. Příspěvky zde ukazují možnosti i složitosti práce s živými zkušenostmi v různých institucionálních, kulturních, sociálních, genderových a rasových kontextech při usilování o demokratické praktiky.

Je třeba pochopit, že tyto principy a teorie nelze aplikovat izolovaně od konkrétních historických a sociálních podmínek. Marxismus, podobně jako jiná osvobozenecká hnutí, není statickou ideologií, ale živým procesem kritické reflexe a praxe, který se přizpůsobuje měnícím se společenským bojům a novým formám útlaku. Důležité je také rozpoznat, že jakýkoli pokus o sociální změnu musí být postaven na solidární spolupráci různorodých skupin, které svými odlišnými zkušenostmi společně rozšiřují a prohlubují kolektivní vědomí a sílu. Bez porozumění komplexnímu průniku ekonomických, rasových, genderových a dalších forem útlaku nelze vytvořit účinné strategie transformace společnosti.

Jak může politický obrat posílit rovnost a profesní autonomii na komunitních vysokých školách?

V posledních letech dochází k významnému posunu v chápání role komunitních vysokých škol (two-year colleges) v rámci širšího vzdělávacího systému. Tento politický obrat se zaměřuje na rovnost, participaci a demokratické ideály, které komunitní školy dlouhodobě představují, avšak jejich přínos zůstává často přehlížen a nedoceněn v akademickém diskurzu, zejména ve srovnání s tradičními čtyřletými univerzitami. Spolupráce mezi institucemi, jako je například iniciativa Univerzity Utahu a Salt Lake Community College, která vytvořila společné „přemostění“ kurzů před přestupem studentů, je příkladem toho, jak lze principy rovnosti účinně realizovat v praxi. Tato spolupráce zároveň zdůrazňuje sedm základních principů, jako je uznání nerovností, kolegiálnost, oceňování rozdílů, zaměření na studenty, řešení materiálních podmínek, vzdělávání pro sociální spravedlnost a aktivní zapojení komunit.

Tyto principy jsou základním kamenem rovnostářského modelu, který nejen přináší studentům nové příležitosti, ale zároveň slouží jako nástroj proti dominujícím neoliberálním tlakům, které často redukují vzdělávání na ekonomický nástroj. Klíčové je zde pochopení role profesionální autonomie a epistemické autority, jak je to zdůrazňováno ve výzkumu Griffithse a Larsona. Profesionální autonomie představuje schopnost pedagogů komunitních škol prosazovat své odborné znalosti a aktivně se podílet na tvorbě vzdělávací politiky, což posiluje jejich legitimitu a postavení uvnitř institucí i ve veřejné debatě.

Larson pak poukazuje na specifický epistemický přístup komunitních škol, který se liší od univerzitního paradigmatu a který se nezatěžuje historií a hierarchiemi, které často vedou k marginalizaci „základních“ či „bojovných“ studentů. Tento přístup představuje kritickou výzvu tradičním modelům, které nevěnují dostatečnou pozornost materiální a sociální realitě studentů komunitních škol. Výzva spočívá v přijetí této odlišnosti jako hodnoty, v její integraci do širšího akademického diskurzu a v kolektivním úsilí o spravedlivější a inkluzivnější vzdělávací prostředí.

Je nezbytné, aby pedagogové komunitních škol přijali svou roli učitelů, badatelů a aktivistů, kteří aktivně ovlivňují nejen výuku, ale i struktury a politiky svých institucí. Tato práce je zároveň příležitostí pro čtyřleté vysoké školy, aby spolupracovaly a vybudovaly partnerské vztahy založené na rovnosti a vzájemném respektu. Pouze tak lze čelit tlaku reduktivních ekonomických a ideologických modelů, které ohrožují demokratické hodnoty veřejného vzdělávání.

Přestože ne všichni odborníci na komunitních školách přijímají tuto aktivistickou

Jak rozluštit stopy minulosti: Pátrání po ztracené pravdě
Jak vytvořit interaktivní dashboard pro zobrazení dat z více senzorů v reálném čase
Jak rozumět složitosti jazykových struktur a jejich vlivu na komunikaci
Jaký je význam pohybu a hudby v lidských vztazích?
Jak metoda koherence pomáhá při monitorování budov v Sarpole-Zahabu v Iránu?