Tuberkuloidní leprosy a sarcoidóza jsou granulomatózní dermatitidy, které se navzájem histopatologicky podobají, protože obě obsahují granulomy z epiteliálních histiocytů v dermis a někdy také v podkožní tkáni. Přestože mezi nimi existují tyto podobnosti, existují specifické znaky, které umožňují v mnoha případech rozlišit sarcoidózu od tuberkuloidní leprosy, pokud se hledají a identifikují určité kriterium.

Tuberkuloidní leprosy je jedna ze dvou hlavních forem lepry, onemocnění způsobeného kyselinoodolnými bakteriemi Mycobacterium leprae. Klinicky je charakterizována jedním nebo několika diskrétními, hypopigmentovanými, anesteziologickými skvrnami. U pacientů s tímto typem onemocnění mohou být periferní nervy palpovatelné ztluštěné. Pacienti s tuberkuloidní leprosy mají schopnost vyjádřit zpožděnou hypersenzitivitu, zatímco pacienti se sarcoidózou tuto schopnost často nemají. U tuberkuloidní formy lepry je velmi vzácné prokázat bakterie pomocí Fiteova barvení. Nicméně s pomocí elektronového mikroskopu lze při velké obtížnosti detekovat bacily lepry uvnitř histiocytů.

Na rozdíl od tuberkuloidní leprosy se kožní sarcoidóza klinicky projevuje jako množství pevných oranžovo-hnědých papulí, uzlů a plaků, které mají tendenci se objevovat na obličeji (zejména v oblastech kolem očí, nosu a úst), ale mohou se rozšířit na celé tělo. Onemocnění je mnohem častější u černochů. Méně častá forma sarcoidózy (typ Darier-Roussy) se projevuje granulomatózními infiltráty v podkožní tukové tkáni. Když se léze sarcoidózy projevují na pokožce, je pravděpodobné, že zároveň budou postiženy i jiné orgány.

Příčina sarcoidózy zůstává neznámá, což dává této nemoci specifický charakter a komplikovanost její diagnostiky. Navzdory těmto nejasnostem v etiologii je důležité vědoma si dalších diferenciálních diagnostických postupů, které mohou pomoci při určení správného směru léčby.

Další granulomatózní dermatitidy, které mohou být histopatologicky nerozlišitelné od výše zmíněných, zahrnují různé infekce a zánětlivá onemocnění, která mohou napodobovat podobné histopatologické obrazy, ale s jinými klinickými prezentacemi. Důležité je také pochopit, že diferenciální diagnostika granulomatózních onemocnění zahrnuje nejen histopatologii, ale také klinické příznaky, výskyt dalších orgánových lézí a přítomnost charakteristických změn v laboratorních testech.

Jak rozlišit seborrhoickou keratózu typu akantozního a ekkrinní poromu?

Seborrhoická keratóza typu akantozního a ekkrinní poroma jsou benigní epiteliální neoplazmy, které jsou tvořeny převážně malými kulatými (bazaloidními) buňkami. Melanocyty se mohou vyskytovat mezi keratinocyty v obou těchto stavech. Seborrhoické keratózy jsou běžné léze, které se objevují zejména na pokožce starších osob, a to ve větších množstvích, na obličeji, skalpu a trupu. Vyznačují se relativně měkkou strukturou a povrchem, který může být hladký až bradavicovitý, a barvou od světle hnědé až po černou. Často bývají traumatizovány, což může vést k rozvoji různých histopatologických změn, od tvorby "dlaždicových vírů" až po vývoj jaderné atypie, která může napodobovat změny typické pro dlaždicobuněčný karcinom.

Seborrhoické keratózy mají tři hlavní morfologické vzory – akantozní, adenoidní (retikulované) a bradavicovité. Jen akantozní typ však představuje problém při diferenciální diagnostice s ekkrinní poromou. Ekkrinní poroma je neoplazma, která je méně častá než seborrhoická keratóza, i když se vyskytuje i na dlaních a chodidlech, a může se objevit i na jiných částech pokožky. Klinicky se ekkrinní poroma obvykle prezentuje jako solitární pevná léze, která může mít plochý tvar nebo být častěji sessilní či pedunkulované. Bohatý granulační tkáň spojený s těmito neoplazmy může vést k vzhledu podobnému pyogenní granulomě.

Pokud jde o histopatologii, ekkrinní poroma se diferencuje ve směru akrosyringeálních segmentů ekkrinních ductus, a proto je tvořena buňkami, které lemují tyto ducty (cutikulárními buňkami), buňkami bezprostředně periferními k těmto buňkám (poroidními buňkami) a samotnými tubuly. Většina ekkrinních porom se rozprostírá od epidermis do retikulární dermis, některé mohou zasahovat až do subkutánní tukové tkáně. Intradermální neoplazmy, jejichž buňky jsou identické s buňkami ekkrinní poromy, ale jež se jeví jako oddělené od epidermis a uspořádané do diskrétních agregátů, byly označeny jako "dermální duct tumory". Při řezu těmito tumory je však téměř vždy možné prokázat kontinuitu mezi těmito agregáty a epidermis, a proto jsou součástí spektra poroidních neoplazmů, které zahrnují ekkrinní poromu, dermální duct tumor, hidroakantomu simplex (intraepidermální hnízda cutikulárních a poroidních buněk) a poroidní hidradenom (cystická neoplazma v dermis složená z cutikulárních a poroidních buněk).

Histopatologové často hovoří o adnexálních neoplazmách, které "vycházejí" z konkrétních struktur, jako jsou ekkrinní póry nebo dermální ductus. Z našeho pohledu však není přesvědčivý důkaz o tom, že by ekkrinní poroma vznikala z buněk, které lemují intraepidermální ekkrinní póry, nebo že by dermální duct tumor vznikal z buněk dermálního ductus. Tyto neoplazmy se diferencují směrem k ekkrinním ductům, ale jejich místo vzniku není známo.

Před původním popisem ekkrinní poromy Pinkusem v roce 1956 byla tato neoplazma histopatologicky chybně interpretována jako akantozní typ seborrhoické keratózy. Ačkoliv seborrhoické keratózy a ekkrinní poromy stále představují problémy při histopatologické diferenciální diagnostice, většina těchto problémů může být vyřešena použitím kritérií uvedených v tabulce. Seborrhoická keratóza je neoplazma, která se zdá být složena z epidermálních a infundibulárních keratinocytů. Charakteristické tunely naplněné korneocyty ("pseudo-cysty rohů") v seborrhoických keratózách jsou tvořeny folikulárními infundibuly. "Vír" dlaždicových buněk, které se běžně vyskytují v traumatizovaných seborrhoických keratózách, představují spirály mazových ductus procházejících neoplazmou. Naopak ekkrinní poroma se skládá z buněk podobných těm v akrosyringuálním segmentu, a proto je postrádá "pseudo-cysty rohů" a "dlaždicové víry".

Důležité je si také uvědomit, že ne všechny benigní kožní nádory tohoto typu jsou stejnorodé. Často se vyskytují varianty, které se liší nejen klinickými projevy, ale i histopatologickým obrazem, což může znamenat potřebu pečlivého vyhodnocení a interpretace v každém konkrétním případě. Ekkrinní poroma, stejně jako seborrhoická keratóza, vyžaduje zohlednění širšího spektra faktorů v diagnostice a léčbě, včetně rizikových faktorů, jako je věk pacienta, lokalizace léze a její vzhled.

Jak vybrat správnou kameru pro specifické fotografické potřeby: srovnání Leica SL3-S a konkurence
Jak se mění vnímání textilu a jeho význam v historii?
Jak Kyaw-myun využil obchodní příležitost se slonem
Jak se vyrovnat s nevyhnutelným koncem: Příběh, který ukazuje neobyčejnou sílu lidského ducha
Jak se vyrovnat s realitou a fantazií: Případ Olivie