V Spojených státech Amerických došlo v posledních letech k zásadní změně v přístupu k otázkám terorismu, bezpečnosti a politiky. Pod vedením Donalda Trumpa byl strach z teroristů nejenže rozšířen na širší okruh cílů, ale také využíván k legitimizaci útoků na širší skupiny obyvatelstva, včetně těch, kteří se identifikují s islámem, a to bez ohledu na jejich osobní angažovanost v násilných aktivitách. Tento přístup rozšířil pojem "terorista" na více než dvě miliardy lidí a demonstroval, jak snadno může být strach z neznámého zneužit pro politické účely.
Trumpova politika byla postavena na extrémní nacionalistické rétorice, která se soustředila na ochranu "amerických zájmů", včetně zpřísnění hranic – jak fyzických, tak symbolických. To vedlo k populistickému a radikálnímu diskurzu, který silně ovlivnil nejen domácí politiku, ale i zahraniční vztahy. K tomu přispěla i Trumpova administrativa, která v některých případech podporovala radikální myšlenky, jako je bílý nacionalismus a antisemitismus. Ve veřejném prostoru se začaly objevovat útoky na menšiny, soudce byly zesměšňovány, a vědecký výzkum byl často zpochybňován.
Tato forma komunikace, která začala dominovat ve veřejném prostoru, byla založena na vytvoření jednoduché, ale nebezpečné narace, ve které se nebezpečí terorismu stalo synonymem pro vnitřní hrozby. V tomto procesu byli zneváženi klíčoví společenskí aktéři – například odborníci na vědu, kteří se postavili proti dezinformacím týkajícím se pandemie, a byli obviňováni z manipulace. Trumpova podpora ignorování vědeckých doporučení ohledně pandemie COVID-19, včetně zavrhování nošení masek a očkování, vedla k dalšímu rozdělení společnosti. Část jeho podporovatelů, kteří mu důvěřovali více než odborníkům, odmítla základní doporučení zdravotnických organizací, což mělo devastující následky.
Tato doba také ukázala, jak politická propaganda a dezinformace mohou mít přímý dopad na chování lidí. V lednu 2021, po volební porážce Trumpa, došlo k násilnému útoku na Kapitol. Tento incident odhalil sílu radikálních pravicových skupin, které se dostaly na politickou scénu jako součást širšího masového hnutí, jež nejen že zahrnovalo organizace, ale i jednotlivce z řad běžných občanů, kteří věřili, že je jejich prezident vyzval k obraně "amerických hodnot" násilím. Tento vývoj ukazuje, že násilí se stává nedílnou součástí některých politických hnutí a že proti němu nelze bojovat pouze tradičními metodami, jako je zlepšení ekonomické situace nebo podpora zaměstnanosti.
Sociální a politické základy Spojených států byly vážně poškozeny, ať už šlo o politické normy, nebo o základní předpoklady o tom, co znamená spravedlnost, právo a demokracie. Vláda pod vedením Trumpa zpřetrhala některé z těchto předpokladů, což mělo za následek destrukci důvěry v systém a v pravdivost informací. Trumpovy nepravdy a manipulace se staly součástí politické strategie, která vytvářela realitu, kde byly lži považovány za pravdu. Tento rozpad základní politické a kulturní integrity znamená nejen problém pro Spojené státy, ale i pro širší svět, kde se tento model může stát inspirací pro populistické vůdce v jiných zemích.
Je důležité si uvědomit, že tento proces není jen o politickém boji o moc, ale o hluboké změně v tom, jak se dnes vnímá pravda, fakta a realita. V prostředí, kde se informace rychle šíří a manipulují, je důležité nejen rozumět těmto změnám, ale i přijmout, že i politické kroky mohou mít trvalý a ničivý dopad na společenský konsenzus a na to, jak lidé vnímají svět kolem sebe. Bez této kritické reflexe a hlubšího porozumění může být obnovení důvěry v demokratické instituce a veřejný diskurs v budoucnu velmi obtížné.
Jak média formují naše vnímání reality: vliv a síla masové komunikace
V současném světě hrají média klíčovou roli v utváření veřejného mínění a vnímání reality. Způsob, jakým jsou informace prezentovány, může nejen ovlivnit naše názory, ale i měnit sociální a politické dynamiky. V médiích nejsou informace pouze předávány, ale často jsou také záměrně konstruovány, upravovány a selektivně vybrány, aby vyvolaly určitou reakci u diváků nebo čtenářů.
Přístup k informacím, kterými jsme dnes bombardováni, má zásadní dopad na formování veřejného diskurzu. Dříve, kdy byly noviny a televize hlavními kanály pro šíření informací, bylo možné snadněji ovlivnit určité skupiny lidí pomocí selekce a filtrování zpráv. Dnes, díky internetovým médiím a sociálním sítím, je tento proces složitější a více decentralizovaný, ale stále existuje mnoho způsobů, jak média mohou manipulovat s veřejným míněním. Klíčovým faktorem je tzv. „mediované konstrukce reality“, kdy mediální výstupy nejsou odrazem objektivní skutečnosti, ale spíše interpretací, která má často ideologický podtext.
Mediální pokrytí politických událostí může například výrazně ovlivnit veřejné vnímání politických osobností a jejich činů. Příkladem toho je fenomenální vliv, jaký měla televize během volebních kampaní v USA, kdy masivní pokrytí Donalda Trumpa v roce 2016 vedlo k tomu, že se jeho kampaň stala jedním z hlavních témat veřejného zájmu, což mu poskytlo obrovskou mediální výhodu. Mnozí novináři, producenti a analytici uznali, že Trumpova kampaň byla nejen neobvykle kontroverzní, ale také výborně využívala zábavní hodnoty a polarizující účinky, které zaujaly obrovské množství diváků.
Rovněž je důležité zmínit, jakým způsobem byly během této doby manipulovány zprávy o Trumpově politikách, zejména během pandemie COVID-19, kdy se informace často zveličovaly nebo zkreslovaly. Některé informace byly buď zcela ignorovány, nebo záměrně přetvářeny s cílem ovlivnit veřejné vnímání situace. Prezident Trump často odmítal vážnost pandemie a bagatelizoval dopady, což bylo následně amplifikováno určitými mediálními kanály, čímž se ještě více polarizovala veřejná diskuse.
Média jsou také mocným nástrojem při vytváření a šíření mýtů o určitých skupinách lidí. Zprávy o kriminalitě, zejména o trestných činech spáchaných menšinami, mají tendenci zvyšovat rasistické a xenofobní stereotypy. Významným příkladem je dlouholetý efekt, jakým způsobem média ve Spojených státech přispěla k vytvoření obrazu Afroameričanů jako osoby spojené s kriminalitou. Tato zkreslená zobrazení nejen formují naše vnímání těchto skupin, ale mohou také ovlivnit legislativní rozhodování a veřejné politiky.
Je také důležité si uvědomit, že zpravodajství a jeho forma nejsou jen neškodnými informacemi, ale také součástí širšího sociálního procesu, který zahrnuje vytvoření kulturního rámce pro rozhodování, akce a interpretace v rámci společnosti. To, co vidíme, jaký jazyk se používá a jakým způsobem jsou informace uspořádány, může ovlivnit naše chování, ale i naše rozhodnutí. Média se tedy nestávají pouze zrcadlem reality, ale její tvůrci. Způsob, jakým jsou události a osoby zobrazovány, má dlouhodobý vliv na náš pohled na svět.
V neposlední řadě musíme vzít v úvahu neustále se měnící roli digitálních médií a sociálních sítí. V minulosti měly tradiční noviny a televize větší autoritu, dnes je role těchto médií vysoce decentralizována a zároveň rozmanitá. Digitální média dnes umožňují uživatelům vytvářet a sdílet obsah, což dává každému jednotlivci potenciál stát se součástí mediovaného procesu. To může vést k fragmentaci informací, kdy se různí lidé a skupiny uzavírají do svých vlastních „mediálních bublin“, což ztěžuje komunikaci mezi různými sociálními a politickými skupinami.
Mediální studia tedy musí stále více zahrnovat nejen analýzu tradičních masových médií, ale také digitálních platforem, které mají stejně silný vliv na veřejnou diskusi a politické procesy. Bez důkladného zkoumání těchto nových médií by bylo obtížné pochopit, jakým způsobem se formuje naše současná realita.
K tomu všemu je třeba přistupovat s vědomím, že schopnost ovládat média je rovněž schopností ovládat moc. Každý, kdo má moc nad médií, má potenciál ovlivnit myšlení a chování jednotlivců, a tedy i celých společností.

Deutsch
Francais
Nederlands
Svenska
Norsk
Dansk
Suomi
Espanol
Italiano
Portugues
Magyar
Polski
Cestina
Русский