Schwannom je benigní nádor, který vzniká z Schwannových buněk, tedy buněk pocházejících z neurálního hřebene. Tento typ nádoru je označován jako WHO stupeň I, což znamená, že je považován za nádor nízké malignity. Schwannom je nejčastějším nádorem v canalis spinalis, přičemž tvoří 25–30 % všech intraspinálních nádorů. Nejčastější lokalizace schwannomů v oblasti kranialní dutiny je vestibulární větev osmičkového nervu, známá jako akustický neurinom, a cerebellopontinální úhel. V oblasti periferního nervu se schwannomy nejčastěji vyskytují na flexorální straně nervového kmene končetin.

Schwannomy jsou obvykle kulovité nebo lobulované, dobře ohraničené a kapsulované masy připojené k nervu, od něhož je možné je oddělit. Tyto nádory mohou vykazovat oblastmi cystickou a hemoragickou změnu. Histologický obraz ukazuje dvě základní růstové vzory. V rámci vzoru Antoni A jsou buňky vřetenovitého tvaru a vytvářejí palisádové uspořádání nebo neúplný vírový vzorec, označovaný jako Verocayho tělíska. V případě Antoni B vzoru je nádor méně hustě buněčný, vytvářející volnou síť buněk s mikrocystami a myxoidními změnami. Oba vzory mohou být přítomny ve stejném nádoru, přičemž každý z nich může dominovat v různých oblastech. Například intracerebrální schwannom vykazuje převážně vzor Antoni B, zatímco ve spinálním kanálu převažuje Antoni A.

Nejdůležitější klinické projevy schwannomů jsou obvykle spojeny s lokalizací a velikostí nádoru. U malých nádorů mohou pacienti být asymptomatičtí, zatímco u větších nádorů může dojít k parézám nebo bolestem v důsledku komprese nervu. Například pacienti s akustickým neuromem často trpí ztrátou sluchu a tinnitem. Nádory připojené k mozkovému kmenu nebo míše bývají obtížně zcela odstranitelné, což může vést k recidivě, ačkoli většina schwannomů zůstává benigní a může být operativně odstraněna radikálně.

Neurofibrom, stejně jako schwannom, je považován za benigní nádor WHO stupně I. Tento nádor může být sporadický nebo vícečetný a vyskytuje se převážně v kůži nebo podkožní tkáni. Neurofibromatóza, také známá jako von Recklinghausenova nemoc, je vždy spojena s přítomností skvrn café-au-lait a axilárních skvrn. Makroskopicky jsou kožní léze patrné jako noduly nebo polypoidní útvary, které jsou dobře ohraničené, ale ne kapsulované, a infiltrace do kůže a podkožní tkáně je difúzní. V řezu mají nádory šedou barvu a lze v nich vidět vláknitou strukturu ve tvaru víru; krvácení a cystická degenerace se vyskytují jen zřídka. Stroma těchto nádorů je silně kolagenizované a obsahuje myxoidní materiál.

Histologicky se nádor skládá z Schwannových buněk, perineurální podobných buněk a fibroblastů, které se navzájem prolínají mezi nervovými vlákny. Stroma je vysoce kolagenizované a obsahuje minimální množství myxoidní tkáně. Maligní periferní nádorové sheathové tumory (MPNST), které představují 5 % všech měkkotkáňových sarkomů, obvykle vznikají z periferních neurofibromů, zejména u pacientů s neurofibromatózou. MPNST je vysoce agresivní nádor a je klasifikován jako WHO stupeň II–IV. Mikroskopicky se podobá fibrosarkomu, vykazuje zvýšenou mitózu, vaskulární proliferaci a nekrózu buněk. Vyskytuje se nejčastěji u pacientů ve věku 20–60 let a má špatnou prognózu, přičemž pětiletá a desetiletá přežití jsou pouze 34 % a 23 %.

Metastatické nádory centrálního nervového systému (CNS) představují přibližně 20 % všech intrakraniálních nádorů. Nejčastější primární maligní nádor, který metastázuje do CNS, je rakovina plic (odpovědná za přibližně 50 % všech metastáz), následována rakovinou prsu (15 % všech metastáz) a melanomem, rakovinou ledvin, nádory gastrointestinálního traktu a choriokarcinomem. Metastatické nádory v CNS se projevují jako masivní léze a někdy mohou být prvním projevem rakoviny. Hematogenní metastázy jsou nejčastější cestou metastáz intracerebrálních nádorů. Mozek a endocranium jsou obvyklými místy metastáz v CNS, zatímco metastázy do páteře často postihují epidurální prostor, pia mater spinální a míšní tkáň.

Při mikroskopickém vyšetření metastatických nádorů je možno pozorovat, že se podobají primárním nádorům a často jsou spojeny s krvácením, nekrózou, cystickou degenerací a tekutinovými změnami. Hranice mezi nádorem a parenchymem mozku je obvykle dobře ohraničená.

Jaké jsou patologické projevy a komplikace terciární syfilis a hlubokých mykóz?

V terciární fázi syfilis se často objevují charakteristické léze nazývané gumy, které mohou zasáhnout prakticky jakýkoliv orgánový systém. Tato fáze nemoci se dělí na tři hlavní formy: kardiovaskulární syfilis, neurosyfilis a tzv. benigní terciární syfilis. Kardiovaskulární syfilis představuje více než 80 % případů terciární syfilis a je častější u mužů. Postihuje především proximální část aorty, kde dochází k zánětu cév vasa vasorum. Tento zánět vede k zjizvení střední vrstvy aorty, což způsobuje ztrátu elasticity stěny aorty, následnou progresivní dilataci aortálního kořene a oblouku a ve finále k rozvoji aortální insuficience a aneuryzmatu. Často jsou poškozeny i aortální chlopně, což vede k jejich nedostatečnosti. V některých případech může zjizvení způsobit zúžení koronárních ústí a sekundární ischemii myokardu.

Neurosyfilis tvoří asi 10 % terciárních případů a může se manifestovat různými formami, včetně chronického meningovaskulárního onemocnění, tabes dorsalis a obecného postižení mozkové tkáně nazývaného generalizovaná paralýza. Léze mohou zasahovat meningy, míšní kmen i mozkovou kůru. U pacientů s HIV infekcí se zvyšuje incidence neurosyfilis, což podtrhuje důležitost imunologického stavu hostitele.

Benigní terciární syfilis je vzácnější formou, charakterizovanou tvorbou gum v různých lokalizacích, které jsou pravděpodobně spjaty s opožděnou přecitlivělostí. Díky účinné léčbě antibiotiky, zejména penicilinem, jsou dnes tyto formy vzácné, vyskytují se převážně u pacientů s AIDS.

Hluboké mykózy představují závažná infekční onemocnění vyvolaná houbami, které postihují hlubší vrstvy kůže a vnitřní orgány, což může vést k destruktivním změnám. Houby jsou obecně považovány za slabé patogeny a primární poškození tkání vzniká hlavně hypersenzitivní reakcí hostitele na parazitické proteiny. Tyto infekce se objevují především u oslabených jedinců, kdy je narušena bakteriální rovnováha například dlouhodobým užíváním širokospektrých antibiotik, imunosupresí, věkem či přítomností závažných základních onemocnění (jako jsou leukémie, nádory, diabetes nebo AIDS). V těchto případech může mykotická infekce pronikat systémově, ničit životně důležité orgány a ohrožovat život.

Histopatologicky se hluboké mykózy projevují nekrózou s kombinovanou akutní a chronickou zánětlivou reakcí, která zahrnuje jak neutrofily, tak makrofágy, lymfocyty a plasmocyty. Může být přítomna i granulomatózní reakce s charakteristickými hromadami neutrofilů uprostřed granulomu. Některé formy mohou vést k gangrenóznímu zánětu s rozsáhlými nekrózami a krvácením. Septikémie vyvolaná houbami vzniká, když infekce pronikne do krevního oběhu, což může rychle přejít v sepsi s celotělovou zánětlivou reakcí.

Kandidóza je jednou z nejčastějších mykóz, způsobenou kvasinkou Candida albicans, která je běžnou součástí lidské mikroflóry. Kandidóza se projevuje jako povrchové infekce kůže a sliznic, zejména v teplých a vlhkých lokalitách (podpaží, třísla, kolem anální oblasti) nebo jako hluboké a systémové infekce u imunokompromitovaných pacientů. Typickým nálezem při mikroskopickém vyšetření jsou blastospory a pseudomycelia, které lze zvýraznit speciálními barveními.

Kryptokokóza je systémová mykóza vyvolaná Cryptococcus neoformans, která nejčastěji postihuje centrální nervový systém, plíce, kůži a kosti. Tento patogen se do organismu dostává převážně respirační cestou. U pacientů s oslabenou imunitou, například s Hodgkinovou nemocí či leukémií, se často rozvíjí chronický granulomatózní zánět. V rané fázi onemocnění produkuje patogen značné množství kapsulárních polysacharidů, které inhibují fagocytózu a migraci granulocytů, což vede k mírné zánětlivé reakci.

Je důležité vnímat, že patologické změny v terciární syfilis a hlubokých mykózích jsou úzce spjaty s imunitním stavem pacienta. Vyspělé lékařské intervence a antibiotická terapie sice výrazně snížily incidenci některých forem, avšak imunodeficience stále představují riziko rozvoje závažných a život ohrožujících komplikací. Diagnostika mykotických infekcí vyžaduje pečlivé mikroskopické vyšetření, kultivaci a speciální barvení, protože identifikace konkrétního patogenu je klíčová pro cílenou terapii. Navíc je třeba pamatovat, že zánětlivé reakce při těchto onemocněních často odrážejí složitou interakci mezi patogenem a hostitelským imunitním systémem, což může ovlivnit průběh a prognózu nemoci.

Jaké patologické změny způsobují parazitózy v hlavních orgánech?

Patologické změny způsobené parazitózami v hlavních orgánech mohou mít vážné následky pro lidské zdraví, přičemž závažnost a charakter změn se mohou lišit v závislosti na druhu parazita, stadiu infekce a imunitní reakci hostitele. Mnoho parazitických infekcí má tendenci se dlouhodobě vázat na určité orgány, což může vést k chronickým komplikacím, jak je ukázáno u některých známých parazitóz, například při infekcích způsobených Clonorchis sinensis, schistosomami nebo paragonimózou.

Jedním z běžných projevů infekce je zánět v postižených orgánech, což vede k proliferaci granulační tkáně a infiltrace lymfocytů. Tento proces často vede k tvorbě pseudotuberkulózních granulomů, které mohou vést k různým formám fibrotických změn. U některých parazitických infekcí, jako je infekce Clonorchis sinensis, mohou být zjištěny změny v intrahepatálních žlučových cestách, což způsobuje jejich dilataci a ztluštění stěn. Takové změny mohou vést k cholestáze a následné infekci, stejně jako k tvorbě žlučových kamenů, což významně zvyšuje riziko chronických onemocnění jater, jako je cirhóza.

V případě Schistosomiasis, která je známá svou schopností ovlivnit orgány jako je slezina, játra a tlusté střevo, dochází k tvorbě granulomů kolem vajíček parazita, což vede k postupnému ztvrdnutí a zjizvení tkání. To může vést k výskytu krvácení, ulceracím a dokonce k obstrukci trávicího traktu. V těžkých případech, kdy je infekce přítomna po dlouhou dobu, může být pozorována deformace orgánů a vývoj závažných komplikací, včetně jaterní cirhózy a plicní fibrózy.

Podobně, infekce způsobená Paragonimus westermani, což je parazit odpovědný za paragonimózu, může vést k tvorbě cyst v plicích, což způsobuje chronické kašlání, hemoptýzu a zhoršenou funkci dýchacího systému. V této situaci je orgánové poškození přítomno především v plicích, kde se doslova vytvářejí dutiny a sinusy, které mohou přetrvávat po dlouhou dobu, dokud nedojde k léčbě nebo kontrolované imunitní reakci.

Dalšími komplikacemi, které mohou vzniknout v důsledku parazitických infekcí, jsou procesy, jako je epiteliální hyperplazie, vývoj rakovinných buněk v případě chronických zánětů, a tvorba abnormalit v krevních cévách, což může vést k dalším komplikacím, jako je portální hypertenze nebo ucpání cévních cest. Je třeba zdůraznit, že v případě dlouhodobé nebo závažné infekce mohou změny vést k takovým deformacím a fibrotickým změnám, které mohou trvale ovlivnit funkci orgánu a vyžadovat chirurgickou intervenci.

Kromě přímých fyziologických změn mohou parazitární infekce také významně ovlivnit imunitní odpověď hostitele. Při chronických infekcích dochází k opakovaným zánětům a chronickému poškození tkání, což může vést k oslabení imunity a snížené schopnosti těla bojovat s jinými infekcemi nebo zdravotními problémy. Imunitní systém může reagovat na přítomnost parazitů tvorbou autoimunitních protilátek, které mohou poškodit vlastní tkáně, což zhoršuje celkový stav pacienta.

Pokud jde o diagnostiku, včasné zjištění parazitární infekce je klíčové pro minimalizaci dlouhodobých poškození orgánů. Výsledky mikrobiologických testů, jako jsou analýzy vajíček v trusu nebo identifikace parazitů v biopsiích postižených orgánů, mohou hrát rozhodující roli v diagnostice a následném léčebném procesu. Kromě toho je důležité sledovat vývoj infekce pomocí pokročilých zobrazovacích technik, které mohou ukázat rozměry a lokalizaci parazitárních ložisek v orgánech, což usnadňuje volbu optimálního léčebného postupu.

Jak se mění města a lidé, když se vrátíme zpět?
Jaká je cena успешного обмана в бизнесе?
Jak zobrazovací technologie změnily neurochirurgii a diagnostiku mozku?
Jak správně pracovat s vstupy, výstupy a komunikací na Arduino