Jak správně léčit chronickou nespavost a jaké jsou zásady spánkové hygieny?

Chronická nespavost se definuje jako obtíže s usínáním nebo udržením spánku trvající minimálně jeden měsíc a není způsobena jiným zdravotním, psychiatrickým nebo spánkovým onemocněním. Prvotní léčbou by měla být kognitivně-behaviorální terapie nespavosti (CBT-I), která prokazatelně přináší dlouhodobý prospěch až po 12 a 24 měsících od zahájení léčby. Pouhé užívání medikamentů není považováno za efektivní dlouhodobou strategii.

Důležitou součástí je také relaxační fáze před spaním, trvající přibližně 30 minut, kdy je vhodné se vyhnout intenzivní mentální či fyzické stimulaci. Pokud se nepodaří usnout do 20 minut, doporučuje se odejít z ložnice a věnovat se klidné aktivitě, dokud nepřijde ospalost. Tím se předchází frustraci a negativnímu propojování ložnice s nespavostí.

Znalost a dodržování principů spánkové hygieny by měla být standardní součástí prevence i léčby nespavosti. Pro mnohé pacienty jsou tyto zásady neznámé nebo je nedodržují kvůli hektickému životnímu stylu. Proto je nezbytné věnovat pozornost nejen samotným lékům či terapiím, ale i jednoduchým pravidlům, která mohou výrazně zlepšit kvalitu spánku a tím i celkovou kvalitu života.

Jaký je výběr léčby a doporučení pro pacienty s Parkinsonovou nemocí a jinými neurologickými stavy?

Parkinsonova nemoc je chronické neurodegenerativní onemocnění, které postihuje pohybovou koordinaci pacienta. I když je spojená s postupnou ztrátou funkce dopaminových neuronů v substantia nigra, je důležité rozlišovat ji od jiných neurologických stavů, které mohou vykazovat podobné příznaky, jako jsou nádory, subdurální hematomy nebo nemoci míchy. V některých případech může být diagnostika výzvou, zejména pokud je pacient starší a má více komorbidit. Parkinsonova nemoc se však neprojevuje těmito poruchami a je třeba ji správně diagnostikovat a odlišit od dalších podobných stavů.

Pokud jde o lékařskou péči o pacienty s pokročilým onemocněním, včetně těch s Alzheimerovou demencí nebo jinými neurodegenerativními poruchami, je důležité zajistit pravidelný dohled a vhodné sledování. Pacienti po operaci prsu, například, by měli mít pravidelné kontroly, včetně mammografie a fyzického vyšetření každých šest měsíců, aby bylo možné včas zachytit případné recidivy onemocnění. Sledování a intenzivní laboratorní a radiografické studie však nebyly prokázány jako zlepšující kvalitu života nebo přežití v případech, kde se nádorové onemocnění již rozvinulo.

Dalším důležitým bodem je léčba inkontinence, která je častým problémem u starších pacientů. Nejúčinnější léčbou při urgence inkontinenci je behaviorální terapie spojená s tréninkem pánevního dna a cvičeními Kegelovými, což se ukázalo jako účinnější než použití anticholinergních léků. Tento přístup nejen že zlepšuje kvalitu života pacientů, ale zároveň pomáhá předcházet dalším komplikacím, které by mohly nastat při dlouhodobém užívání farmaceutických přípravků.

V oblasti výživy se ukazuje, že suplementace vitamínem D může pomoci snížit riziko pádů, což je častý problém starších lidí, zejména těch s osteoporózou nebo oslabenou svalovou silou. Významným faktorem je také kontrola hladiny vápníku a fosforu v krvi u pacientů s hyperkalcémií, kde je kladeno důraz na rychlou rehydrataci a diurézu, což může být klíčové pro zlepšení jejich stavu. V případech s těžkou hyperkalcémií je doporučováno podání intravenózních bisfosfonátů pro zmírnění symptomů.

Mezi další doporučené intervence patří i správná péče o pacienty na konci života, kde je hospice zaměřeno na zmírnění symptomů terminálních nemocí, a to včetně úlevy od bolesti a dušnosti, kterou trpí pacienti s pokročilým CHOPN (chronická obstrukční plicní nemoc). Oxygenoterapie, tedy podávání kyslíku, se prokázala jako intervence, která může zlepšit přežití u těchto pacientů.

Závěrem je třeba si uvědomit, že u starších pacientů jsou symptomy různých onemocnění často zaměňovány nebo maskovány jinými zdravotními problémy. Například u pacientů s demencí se často vyvine delirium, což může být zmateno s progredujícím stadiem demence. Proto je nutné, aby při vyšetřování starších osob byly důkladně rozlišeny všechny příznaky a syndromy, aby byla zajištěna co nejefektivnější léčba.

Jaký je pravděpodobný stav dítěte, které se v noci probouzí s křikem, otevřenýma očima, ale zdá se, že nevidí a je zmatené?

Dítě, které se v noci náhle probudí s hlasitým křikem, otevřenýma očima, avšak bez schopnosti vnímat okolí a s výrazem zmatení a strachu, pravděpodobně zažívá tzv. noční děsy (night terrors). Tento jev se objevuje ve fázích 3 a 4 non-rapid eye movement (NREM) spánku, což jsou hluboké fáze spánku, kdy je tělo v největším klidu, ale mozek může vykazovat aktivitu spojenou s těmito epizodami. Je důležité rozlišovat noční děsy od nočních můr, protože děsy jsou obvykle spojeny s neklidem a zmateností dítěte, které si po probuzení většinou nevzpomíná na to, co se stalo, zatímco noční můry jsou sny, na které si dítě vzpomíná a často ho budí.

Při vyšetření je třeba také vyloučit jiné příčiny nočního probouzení, jako jsou epileptické záchvaty, infekce nebo jiné neurologické problémy. Noční děsy nejsou obvykle spojené s žádnou závažnou patologií, ale v případě častých a extrémních epizod je vhodné konzultovat pediatra nebo neurologa.

Je také důležité vědět, že některé dětské kožní onemocnění, například atopický ekzém, mají chronický průběh s relapsy a remisemi a mohou se lokalizovat na typických místech, jako jsou předloktí a podkolenní jamky. Důkladná péče o kůži, hydratace a správná léčba jsou klíčové pro zlepšení kvality života dítěte.

U dětí s bolestmi končetin, které je budí ze spánku, je třeba zvážit možnost osteosarkomu, nejčastějšího maligního nádoru kostí v dětském věku. Patellofemorální syndrom zase často postihuje adolescenty a je spojován s bolestí v oblasti přední strany kolene, která se zhoršuje při běhu z kopce, dřepování či vstávání ze sedu.

V rámci prevence onemocnění je zásadní důkladné očkování dětí. Například vakcína MMR (proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám) by neměla být aplikována současně s vakcínou proti varicelle, protože by to mohlo snížit účinnost varicelové vakcíny.

S infekcemi jsou spojeny i další komplikace a onemocnění, jako periorbitální celulitida, kterou nejčastěji způsobují bakterie Staphylococcus aureus a Streptococcus pneumoniae, zejména u očkovaných dětí.

Autismus se diagnostikuje na základě charakteristických znaků, jako je nedostatek sociálního pouta, zaujetí neživými objekty, vyhýbání se očnímu kontaktu, odpor ke změnám, opakující se a někdy i sebepoškozující chování a opožděný vývoj řeči.

Mezi časté imunodeficience patří nedostatek IgA, který může predisponovat děti k opakovaným infekcím. Přenos vší na hlavě je typicky přímým kontaktem z osoby na osobu, což je důležité při kontrole šíření.

V léčbě některých infekcí, například po kousnutí psem, je volbou amoxicilin-klavulanát (Augmentin).

Důležité je také sledování vývoje novorozenců a kojenců, například kontrola přítomnosti cystických útvarů v šourku, tzv. hydrocel, které většinou spontánně vymizí během prvního roku života.

V pediatrii je rovněž nutné věnovat pozornost dětským zánětlivým a revmatickým onemocněním, jako je juvenilní idiopatická artritida, která může trvat i několik měsíců a ovlivnit kvalitu života dítěte.