Einsteinova sekretářka byla tak zahlcena dotazy na význam slova „relativita“, že se profesor rozhodl jí pomoci. Vysvětlil to jednoduše a brilantně: „Když sedíš s hezkou dívkou dvě hodiny, je to pro tebe jen minuta, ale když sedíš na horké plotně jednu minutu, máš pocit, že to jsou dvě hodiny. To je relativita.“ Dovolte mi to ještě zjednodušit. Čas může být měřen pouze pozorovatelem a pozorovatelem vašeho času jste vy sami. Ale nyní, když to víte, přichází další otázka. Jak si vlastně měříte svůj čas?

Když si osvojíte myšlenku, jak čas ohýbá realitu, zjistíte, že pro vaše časové období budete mít lidi, kteří se doslova budou kroutit, aby se vám přizpůsobili. Lidé měří čas podle různých kritérií: někdo podle počtu splněných úkolů, jiný podle vydělaných peněz. Vy měříte čas podle kvality svých pocitů. Čím lépe se cítíte, tím větší hodnotu má váš čas. Avšak čím lépe se cítíte, tím rychleji čas plyne. To je relativita.

Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem byl na večírku s dámou. Seděli jsme na polštářích na zemi, vzdáleni od sebe jen o pár centimetrů. Byli jsme ponořeni do hluboké konverzace a kolem nás bylo mnoho lidí. Ale víte co? Všichni ostatní zmizeli. Viděl jsem jen tu dámu, slyšel jsem jen její hlas. To byl okamžik, kdy jsem poprvé řekl své ženě: „Miluji tě“. Když měříte čas podle kvality svých pocitů, zvyšujete jeho hodnotu. Nepamatuji si, jak dlouho ten okamžik trval. Opravdu nevím. Ale mohu říci, že to probíhlo tak rychle. Přesto pocity, které v mém srdci zůstaly, jsou pro mě nesmírně cenné, protože to bylo krásné. I dnes, po 21 letech manželství, mám pocit, že ten čas prostě utekl. Pokud měříte čas podle kvality svých pocitů a usilujete o vytváření silných pocitů, zvyšujete jeho hodnotu.

Pokud byste tedy přestali měřit svůj život podle let, co by z něj zbylo? Jak by to vypadalo, kdybyste začali měřit čas podle kvality svých spojení nebo radosti ve svém srdci? Změnilo by to váš pohled na svět? Změnilo by to, jak slyšíte svět, jak ho cítíte? A co víc, změnilo by to vaše každodenní rozhodnutí?

Pravda je taková, že čas je iluze. Dovolte mi to dokázat v následující kapitole.

ŠETŘENÍ ČASU A NAČASOVANÉ OTÁZKY

  1. Plánujte, jak vložit hodnotné pocity do svého času.

  2. Co by se stalo, kdybyste přestali měřit svůj život podle let? Jak by znělo měření času podle kvality vašich spojení nebo radosti ve vašem srdci?

Je čas iluze?

Jsme mistři vypravěči. Vytváříme si pohádky, abychom se motivovali k vykonání velkého množství práce v krátkém čase. Pišeme seznamy úkolů, jistí, že je stihneme všechny zvládnout během běžného pracovního dne. A přesto, když přijde večer, jsme ohromeni, že náš seznam není splněný. Pak musíme spěchat na cílovou čáru. Neoklamáváme se záměrně o tom, co stihneme, ale i přes minulou zkušenost jsme přesvědčeni, že dokážeme dosáhnout nemožného v běžném dni. To se nazývá „magické myšlení“, a může nás to přivést k zklamání druhých, k neschopnosti splnit termíny, k vyčerpání a ztrátě inspirace.

Ve své knize „7 přesvědčení, která změní váš život“ jsem uvedl, že „čas je iluze“. Čas nás mate na každém kroku. Hodiny se zdají zrádně zrychlovat a zpomalovat, v závislosti na tom, jak ho vnímáme. Co tím myslím pod pojmem „vnímání“? Jak vnímáme čas, jak ho sledujeme. Samozřejmě víme, že jakmile se rozhodneme sledovat čas, jako v přísloví „sledovaná voda nikdy nevaří“, čas se vleče jako hlemýžď. Trvá to věčnost. Jako dítě si možná pamatujete, jak pomalu plynul čas před Vánocemi nebo vašimi narozeninami. Jakmile ale přišly, čas letěl jako kulka. To vysvětluje, proč čas ubíhá pomalu pro lidi, kteří čekají na něco, a naopak běží rychle pro ty, kdo jsou plní akce. Je pravda, že čas plyne rychleji pro aktivní lidi, pro ty, kteří do svého života vkládají více. Zejména pokud jsou vášniví nebo si užívají zážitky.

Měříme čas v jednotkách. Čas je od sekund k minutám, hodinám, dnům, týdnům, měsícům, rokům a dekádám. To naznačuje, že čas je lineární, a že každá jednotka času je přesně stejná. Ale čas rozhodně není lineární. Iluze našich měřicích zařízení nás přesvědčuje, že ano. Čas je relativní, přesně jak Einstein teoretizoval. Čas se mění v závislosti na tom, jaký význam mu přikládáme.

David Rock a Jeffrey Schwartz v knize Neuroscience of Leadership vysvětlili změny času z neurologického hlediska. Neurony mezi sebou komunikují elektrochemickými signály, které jsou řízeny pohybem iontů, jako jsou sodík, draslík a vápník. Tyto ionty se pohybují kanály v mozku, které jsou na nejužších místech širší než jen o jedno iontové místo. Mozek je tedy kvantové prostředí, a je tedy podřízen všem překvapivým zákonům kvantové mechaniky. Jedním z těchto zákonů je Kvantový Zeno efekt (QZE), který byl poprvé popsán v roce 1977 fyzikem Georgem Sudarshanem na University of Texas v Austinu. Čas se mění s myšlenkami a myšlenky se mění s časem. Stejně jako v životě, ani „sledovaný hrnec nikdy nevaří“.

Ačkoliv se může zdát těžké pochopit tuto vědeckou terminologii, mnohem snadnější je uvažovat lineárně, než pochopit svět kvantové fyziky. Není to tak jednoduché jako 1+1=2, nebo snad ano? 1+1 totiž může být daleko více než jen 2, jak ukazuje fenomén páky, který je základem podnikání. Jeden člověk může zvýšit efektivitu sebe a jiného člověka a tím dosáhnout výsledků, které by bez tohoto efektu byly nemožné.

Jak fluorид a videoherní závislost ovlivňují naše životy?

Fluorid, přítomný v našem pitném režimu, zubních pastách, čaji, kávě, umělých sladidlech, nápojích, zmrzlinách, dětských potravinách, vývarech, polévkách a teplých cereáliích připravených z vody z kohoutku, není tak neškodný, jak se nám dlouho tvrdilo. Fluoridová voda, která se používá k přípravě těchto produktů, zvyšuje množství fluoridu, které konzumujeme. Tento chemický prvek, původně vedlejší produkt průmyslové výroby, byl během 2. světové války využíván jako nástroj kontroly mysli nacisty, a později propagován jako užitečný pro zuby. Společnosti, které potřebovaly likvidovat tento odpad, vytvořily propagandu, která tvrdila, že fluorid je pro naše zdraví prospěšný. Realita je však jiná – fluorid je jedovatý, a přesto jsme byli přesvědčeni, že je pro nás dobrý, pomocí vysoce sofistikovaných manipulací.

Stejně jako manipulace s naším zdravím se i naše každodenní chování stalo cílem promyšlené kontroly. Dnes, kdy více než 2 miliardy lidí hrají videohry a trh s nimi v roce 2020 dosáhl hodnoty 90 miliard dolarů, je zřejmé, že čas strávený těmito hrami má mnohem větší dopad, než si mnozí připouštějí. Průměrný hráč stráví hraním více než 8 hodin týdně, což se za rok přetaví do 439 hodin. Za deset let to představuje více než půl roku. Pokud bychom tento čas věnovali práci na částečný úvazek, přineslo by nám to značný finanční zisk.

Pokud si myslíte, že se vás to netýká, protože nehraje videohry nebo je hrajete jen minimálně, zamyslete se, kolik času trávíte na sociálních sítích nebo se zabýváte jinými "drobnými" zábavami, jako je Solitaire, Subway Surfers nebo Mafia City. Tento čas, ať už je věnován hraní her nebo jiným formám digitální zábavy, má na naši mysl mnohem silnější vliv, než si připouštíme.

Videoherní závislost se projevuje podobně jako závislost na drogách – hráčům se vyplavuje dopamin, což posiluje jejich chování a vede k tomu, že se hrají více a více. Výzkumy naznačují, že lidé trpící depresí nebo úzkostnými poruchami mají větší pravděpodobnost, že se stanou závislí na hrách. Videoherní závislost není jen o touze po úniku, ale často také o potřebě sociálního přijetí. Pro některé se herní svět stává jediným místem, kde cítí, že patří.

Herní designéři si jsou dobře vědomi toho, jak mohou hráče "chytit" a udržet je ve hře. Jsou zde prvky, které mají hráče motivovat k dalšímu hraní, podobně jako to dělají kasina. Hráči jsou motivováni překonávat vlastní rekordy, porážet své soupeře nebo vylepšovat své postavy. Tento proces „levelování“, nebo hledání skrytých nápověd, přináší hráčům malé, ale významné úspěchy, které je nutí pokračovat. V online hrách jako Fortnite se soutěžení s přáteli nebo jinými hráči stává silným motivačním faktorem. Vytváření vztahů s jinými hráči pak nabízí pocit sounáležitosti a přijetí, který pro některé může být více uspokojivý než skutečný svět.

V roce 2017 jsem si udělal osobní výzkum a stáhl hru, abych zjistil, jak návykové mohou být. Hra, kterou jsem si vybral, byla Sniper 3D – střílečka, kde hráči soutěží proti sobě. Ačkoliv jsem měl k násilí v hrách vždy negativní postoj, během několika dní jsem se stal závislý na získávání bodů a zlepšování svých schopností. Tento proces malých vítězství mě držel v hře stále déle a déle, což vyústilo v to, že jsem trávil hraním více času, než bych si kdy dokázal představit. Hra, která mě na začátku vůbec nezajímala, se stala zdrojem mého každodenního rozptýlení. A jakmile jsem se zapojil do týmu, dostal jsem se do situace, kdy jsem se již necítil svobodný – byl jsem součástí něčeho, co mě vyžadovalo stále více a více času.

Závislost na videohrách není jen o stráveném čase. Jakmile se zapojíte do tohoto světa, začnete si vytvářet emocionální vazby na virtuální postavy, což výrazně ztěžuje přerušení tohoto cyklu. Hráči se stanou závislí na výhrách, na postupech ve hře a na pocitu přijetí ve virtuální komunitě, která se stává pro ně důležitější než skutečný svět.

V každém z těchto jevů, ať už jde o fluorid v naší vodě nebo videoherní závislost, hraje hlavní roli manipulace s našimi emocemi a časem. To, co na první pohled vypadá jako neškodná nebo zábavná činnost, může ve skutečnosti ovlivnit naše zdraví a naše chování v mnohem hlubším měřítku, než si dokážeme uvědomit.

Jak kvalitní otázky mohou změnit váš přístup k času a produktivitě?

Zavedli jste si svůj vlastní rituál 5x5 To Thrive. To je skvělé! Přesto vám i po tom všem vytváření času stále chybí. Možná jste však nezaměřili svůj čas na nejlepší možný vrchol. Jinými slovy, možná si nekladete ty nejproduktivnější otázky, které by vám pomohly dosáhnout vašich cílů. Na druhou stranu, pokud vám váš 5x5 To Thrive pomáhá, rád bych vám nabídl ještě jeden dárek – dárek v podobě lepších otázek. Tento postřeh zlepšil kvalitu času v mém životě mnoha způsoby.

Otázky jsou nástroje, které používáme k tomu, abychom získali odpovědi. Pokud nedostáváte ty správné odpovědi – tedy ty, které vám skutečně pomohou – možná se neptáte na ty nejlepší otázky. Umožněte mi, abych vám ukázal několik příkladů, protože to může být rozhodující cesta k dosažení všeho, co potřebujete, abyste byli úspěšní.

Začněme s kontextovými otázkami: PROČ, CO a JAK. Zkuste přejít od otázek PROČ k otázkám CO. Když vás něco, co někdo řekl, negativně rozruší, je přirozené, že se často ptáme: Proč to řekl? Ještě hůř: Proč se cítím nebo chovám takto? I když vás tato otázka může dovést k příčině problému, nečekejte, že se vaše pocity zlepší. Naopak, pravděpodobně se zhorší. Proč? Protože otázky PROČ nás často vedou k důvodům, racionalizacím a ospravedlněním. Otázky PROČ nás nasměrují k potvrzujícím předsudkům a povrchním odpovědím, které potvrzují naše stávající přesvědčení. Poté začneme soudit sebe nebo druhé, což vede k potvrzení toho, co jsme již mysleli. Zůstáváme tam, pociťujeme negativitu, zůstáváme v otáčejícím se kruhu a nemáme tušení, jak se posunout dál zdravým a produktivním způsobem.

Místo toho je užitečné přejít od PROČ k otázkám CO. Otázky CO se zaměřují na budoucnost, zatímco otázky PROČ na minulost. Otázky PROČ hledají výmluvy, zatímco otázky CO vedou k průlomům. Otázky CO nás vedou k hlubšímu zkoumání, stimulují naši zvědavost a pomáhají nám objevit relevantní informace. Tehdy začíná svítit světlo, nacházíme jasnost a odkrýváme cestu k akci. Jakmile to zjistíme, můžeme zaměřit svou energii na vytváření příležitostí, které nás posunou vpřed.

Skvělý způsob, jak použít otázku CO, když se cítíte emocionálně na dně, je zeptat se: "CO chci místo tohoto pocitu?" Odpověď může být například opak tohoto pocitu. Pokud se například cítíte zklamaní, můžete odpovědět: "Chci se cítit vděčný." A teď můžete přejít na otázku JAK: "JAK se mohu dostat z tohoto zbytečného, ztrátového pocitu a znovu začít cítit produktivně a šťastně?" To je mnohem produktivnější otázka, nemyslíte? Vysoké úrovně produktivity přicházejí z vysokých úrovní otázek. Kvalita vašeho života závisí na kvalitě vašich otázek.

Vysoké úrovně produktivity přicházejí z vysokých úrovní otázek. Neptejte se, "Proč mi to trvá tak dlouho?" Protože víte, že otázky PROČ jen prohlubují a potvrzují stávající situaci. Místo toho se ptejte: "Co mohu udělat, abych tento proces urychlil?" Jakmile najdete užitečnou odpověď, ptejte se: "JAK to mohu okamžitě zavést do praxe?" Většina problémů s časem pramení z toho, že si klademe špatné otázky.

Tak proč někdy klademe neproduktivní nebo neprospěšné otázky? Myslím, že bude užitečné se nejprve zaměřit na otázku, odkud naše otázky pocházejí. Odpověď? Pocházejí z našich myšlenek. Vlastně, to jsou myšlenky – otázky a odpovědi, které si klademe. Vnitřní otázky, které si klademe a vnitřní odpovědi, které dáváme. Myšlenky jsou otázky, na které si odpovídáme. Když se nad tím zamyslíme, většinu dne jsme nevědomí o tom, co a jak myslíme. Být záměrný v tom, co si myslíme, může mít obrovský rozdíl v kvalitě našeho času. Ve skutečnosti je důvod, proč většina lidí nedostává to, co chce od života, ve špatných myšlenkách, které mají. Otázkách, které si kladou, a odpovědích, které si dávají.

Pokud například cítíte únavu a ptáte se: "Proč se cítím tak unavený?" dostanete odpovědi, které pouze posílí vaši únavu. Jak už víte, otázky PROČ nás často vedou k ospravedlnění. Například: "Proč můj byznys nefunguje?" Lepší otázka by byla: "CO mohu udělat, abych zlepšil své zisky?" nebo "Kdo mi může pomoci zlepšit moji produktivitu?" Pomocí těchto otázek si můžete zlepšit jak svůj byznys, tak časovou efektivitu v kariéře. Tyto otázky vám mohou pomoci i v jiných oblastech života.

Přemýšlejte o těchto čtyřech klíčových otázkách, které jsem objevil při budování svého byznysu. Pokud si je položíte, mohou vám pomoci získat jasno v tom, co opravdu chcete a jak toho dosáhnout.

Jak správně vytvářet a spojovat granny squares
Co všechno je důležité vědět o konfliktu a osobních hranicích v těžkých situacích?
Jak vědci a experimentátoři formovali náš pohled na přírodu a vědu