Při vyšetření kožních lézí se může objevit obtížnost v rozlišení perzistentního melanocytárního névusu a perzistentního maligního melanomu, zejména pokud byly tyto léze částečně odstraněny chirurgickým zákrokem. Oba typy lézí mají určité histologické podobnosti, ale klíčem k správné diagnóze je pozornost věnovaná jejich rozdílným architektonickým vzorcům.

Perzistentní melanocytární névus obvykle vykazuje ostré ohraničení na svých laterálních hranicích a melanocyty jsou většinou uspořádány v hnízdech, která jsou převážně lokalizována na dermoepidermální hranici. Mohou se objevit i reziduální buňky névusu pod jizvou ve střední nebo horní části dermis. Naproti tomu perzistentní maligní melanom je špatně ohraničený, s hnízdy melanocytů, které se nacházejí nad dermoepidermální hranicí, a prakticky nikdy neobsahuje buňky névusu pod jizvou. Tyto rozdíly v architektuře jsou zásadní pro správnou diagnostiku.

Mezi další charakteristické znaky, které pomáhají v diferenciaci, patří přítomnost nebo nepřítomnost atypie melanocytů, přítomnost mitotických figur, velikost a tvar melanocytárních hnízd, stejně jako jejich distribuce v epidermis. U perzistentního melanomu se často objevují mitózy a výrazná atypie jader, zatímco u perzistentního melanocytu bývají změny na buněčné úrovni mnohem méně výrazné. Také přítomnost solární elastózy v dermis, obvykle v okolí léze, je typická pro maligní melanom.

V případě, že léze vykazuje známky regrese, tedy přítomnost melanofágů a teleangiektázií, může to naznačovat, že melanocyty byly již zničené imunitním systémem. Tento proces regrese se nejčastěji vyskytuje ve papilární dermis, kdy neoplastické melanocyty migrují z epidermis a mohou být odstraněny lymfocyty. Tyto regenerační změny mohou být přítomny i v případě, kdy je melanom stále v in situ stádiu. Tento jev je významný, protože regrese je indikátorem toho, že neoplastické melanocyty mohly proniknout do dermis, odkud mohou být šířeny cévními kanály do vzdálených míst, čímž se zvyšuje riziko metastáz.

Dalším důležitým faktorem při diagnostice je přítomnost dendritických melanocytů, které jsou typické pro maligní melanom na dlaních a chodidlech v raných fázích jeho vývoje. Na začátku vývoje maligního melanomu na těchto oblastech je možné pozorovat zvýšený počet dendritických melanocytů, které jsou uspořádány jako jednotlivé buňky a než se začnou vytvářet hnízda melanocytů. Tento charakteristický vzorec zaniká, jakmile se melanocyty začnou shlukovat do hnízd. I když přítomnost dendritických melanocytů není specifická pouze pro maligní melanomy, může být užitečná pro identifikaci časných fází melanomů, především na dlaních a chodidlech.

Při rozpoznávání perzistentního melanocytárního névusu a perzistentního maligního melanomu po neúplném chirurgickém odstranění je důležité vzít v úvahu i strukturu jizvy, která může vzniknout v důsledku předchozího zákroku. Perzistentní melanocytární névus se často objevuje jako malé, barevně heterogenní skvrny nebo papuly s nepravidelnými okraji a může mít jizvu po předchozím zákroku. Tyto změny jsou rychlé a zjevné již během několika týdnů po částečném odstranění, což je odlišné od pomalejší evoluce perzistentního melanomu.

Důležité je také věnovat pozornost tomu, že regrese melanomu, jak byla popsána v první části textu, může znamenat, že melanocyty byly již odstraněny imunitním systémem. Tento proces se může objevit i v přítomnosti pouze maligního melanomu in situ, což může znamenat, že daný pacient je stále vystaven riziku metastáz. Regrese je totiž jasným ukazatelem, že melanocyty již prošly dermis a mohou být šířeny do dalších částí těla, kde mohou způsobit metastázy.

Pro správnou diagnózu je tedy nezbytné nejen posoudit morfologii melanocytů, ale i strukturu kožní léze, přítomnost regrese, mitózu a další specifické charakteristiky, které mohou pomoci oddělit benigní proces od maligního.

Jak pochopit růst kožních buněk a jejich patologické změny

V dermatologii existuje mnoho specifických termínů, které popisují různé procesy a změny v kůži. Mezi těmito termíny je několik, které se zaměřují na růst kožních buněk a jejich patologické změny. Pochopení těchto termínů může pomoci při diagnostice a hodnocení různých kožních onemocnění.

Endofytický růst označuje růst buněk směrem do hloubky z povrchu kůže. Tento termín se používá ve spojení s procesy, kdy se buňky vyvíjejí do vrstev pod epidermis. Naproti tomu exofytický růst znamená, že buňky rostou ven z povrchu kůže. Exo-endofytický růst kombinuje obě tyto vlastnosti, což může být důležité při hodnocení určitých kožních nádorů.

Proliferace epidermis označuje zvýšený počet spinózních buněk v epidermis, což je synonymem pro akantózu. Akantóza může být přítomná u různých onemocnění, včetně některých typů dermatóz. Když se ve kožních lézích objeví proliferace epidermis, obvykle to signalizuje zvýšenou aktivitu buněk ve vnější vrstvě kůže.

Epidermální nevyus označuje vrozenou malformaci, která se vyznačuje papilární nebo digitovanou proliferací epidermis s hyperkeratózou, což znamená zesílení rohové vrstvy kůže. Tento stav je často přítomen u některých genetických poruch nebo vrozených kožních onemocnění.

Epidermotropismus znamená přitahování k epidermis. Tento termín se používá například v případě T-lymfocytů, které se nacházejí v epidermis u mykózy fungoides, nebo u atypických melanocytů, které se mohou vyskytovat v metastatických melanomech. Tento jev se objevuje, když se buňky pohybují nebo se soustřeďují v epidermis, což je důležitý znak některých typů nádorů nebo zánětlivých procesů.

Když mluvíme o epiteliálních strukturách adnexa, máme na mysli deriváty embriálního ektodermu, jako jsou vlasové folikuly, mazové žlázy, apokrinní žlázy a ekkrinní žlázy. Tyto struktury jsou zásadní pro správnou funkci pokožky a jejích přidružených orgánů. Změny v těchto strukturách mohou vést k různým dermatologickým problémům, včetně akné, vypadávání vlasů nebo nadměrného pocení.

V rámci zánětlivých reakcí je granulomatózní dermatitida významná pro přítomnost infiltrátů, ve kterých dominují histiocyty. Granulomatózní záněty mohou mít různé podoby, včetně nodulární, difuzní, tuberkuloidní nebo sarkoidiální. Tyto změny jsou klíčové pro rozpoznání některých chronických zánětlivých kožních onemocnění, jako je sarkoidoza.

Erupce ve tvaru kapek, známé jako guttátové léze, jsou charakteristické pro některé formy lupénky a jiné dermatózy. Tyto léze mají kapkovitý tvar a mohou být spojeny s akutními zánětlivými reakcemi kůže. Důležité je, že podobné změny mohou být také přítomny u nemocí jako parapsoriáza, která má podobné klinické projevy.

Koebnerův jev, známý také jako izomorfní fenomén, označuje vznik kožních lézí na místech, která byla traumatizována. Tento jev je typický pro lupénku a lišejník. Vznik lézí na postižených oblastech po traumatu je charakteristickým znakem těchto onemocnění.

Pochopení těchto termínů a jejich vzorců růstu a změn může poskytnout klíčové informace pro diagnostiku a léčbu různých kožních onemocnění. V některých případech může být třeba zohlednit i histopatologické nálezy, které poskytují podrobnosti o struktuře kůže a změnách, které se v ní vyskytují.

Různé typy kolagenových vláken a jejich uspořádání mohou ovlivnit vzhled pokožky. Lamelární kolagen v papilární dermis je příkladem organizace kolagenových vláken, která se obvykle nachází pod proliferací melanocytů, například v jednoduchých lentiginech nebo v nevysech melanomech in situ. Tato změna uspořádání může mít důsledky pro diagnostiku kožních nádorů.

V dermatologii se také setkáváme s pojmem „indická řada“, který popisuje uspořádání atypických epiteliálních buněk v jedné linii mezi kolagenovými svazky. Tento vzorec je běžný u metastatických karcinomů a může napomoci k jejich identifikaci.

Je důležité si uvědomit, že kožní změny mohou být projevem mnoha různých patologických procesů. Znalost správného termínového aparátu a schopnost rozlišovat mezi jednotlivými typy změn může výrazně zlepšit diagnostiku a léčbu kožních onemocnění.

Jak rozpoznat a odlišit různé typy chronických kožních onemocnění?

Prurigo nodularis je chronické kožní onemocnění, které se nejčastěji vyskytuje u středně starších osob, převážně u žen. Postižená místa jsou většinou nody, které se nacházejí na místech snadno přístupných prstům a nehtům, například na extensorových částech předloktí, na stehnech a dolních končetinách. Onemocnění má dlouhý průběh a je často spojeno s intenzivním svěděním. Když není příčina svědění určena historickým nebo histologickým vyšetřením, je obtížné přesně diagnostikovat původ problému.

Lichen simplex chronicus a hypertrofický lichen planus jsou dvě základní histologické formy, které mohou být způsobeny chronickým drbáním. U hyperkeratotického typu lichen simplex chronicus je zhrubnutí pokožky výrazné a struktura kůže se stává podobnou té, která je přítomná pouze na dlaních nebo chodidlech. Tento typ je nejčastěji pozorován na rtech (keratosis oris), v perianální oblasti (jako důsledek svědění) nebo na genitáliích. Změny v cornified vrstvě jsou zřetelnější než v dermis, přičemž dermis je významně zhrubnutý. Na druhé straně, hypertrofický lichen planus je jedním z projevů lichen planus, který se může přidružit k těmto změnám. V tomto případě se kromě běžných projevů lichen planus připojují změny způsobené pokračujícím drbáním. Léze jsou obvykle šupinaté, hyperpigmentované plaky nebo noduly, které se objevují zejména na dolních končetinách.

Je důležité si uvědomit, že u některých pacientů mohou být přítomné oba typy změn. Klasická histologická forma lichen planus se vyznačuje epidermální hyperplazií a nápadným lichenoidním, převážně lymfocytárním infiltrátem, který vyplňuje dermoepidermální hranici. U pacientů s pokračujícím drbáním se tento vzorec často změní, a epidermální hyperplazie se stává ještě výraznější.

Klinicky je lichen simplex chronicus charakterizován plaky, které mají výrazné kožní kresby, hyperpigmentaci a keratotickou strukturu. Naproti tomu hypertrofický lichen planus se projevuje purpurovými papulami, noduly a plaky, které jsou výrazně keratotické, zvláště na pokožce přední části holeně. Tento typ změn je častý u pacientů, kteří mají tendenci neustále drbat tuto oblast.

Důležitým rozdílem mezi lichen sclerosus et atrophicus a chronickou radiodermatitidou je přítomnost změn v dermis. U lichen sclerosus et atrophicus jsou změny omezeny pouze na papilární dermis, zatímco u chronické radiodermatitidy mohou změny postihnout jak papilární, tak i retikulární dermis, někdy i subkutánní tkáň. Lichen sclerosus et atrophicus je častěji spojen s intenzivním svěděním než s bolestí a nejčastěji postihuje vnější genitálie žen. Může se však objevit i na jiných místech těla, včetně mužských genitálií (v tomto případě označováno jako balanitis xerotica obliterans). U chronické radiodermatitidy jsou často přítomny atypické keratinocyty, melanocyty a fibroblasty, což usnadňuje diagnostiku tohoto stavu.

Pro rozpoznání těchto onemocnění je klíčové pozorování klinických projevů, histologických změn a lokalizace lézí. Chronické mechanické drbání je častou příčinou změn, které mohou být reverzibilní, pokud je odstraněn spouštěč. U některých pacientů však může dojít k trvalým změnám kůže, které mohou vyžadovat dlouhodobou léčbu.

Endtext

Jak správně vypočítat aerodynamické a hydrodynamické zatížení větrné turbíny?
Jak kompozice tónů a technika kresby uhlíkem ovlivňují vnímání prostoru a hloubky v obraze?
Jak funguje kódování 3D-HEVC a jaké nástroje se používají k dosažení efektivity komprese?