Airflow je vynikajícím nástrojem pro orchestraci procesů v rámci životního cyklu strojového učení. Pomáhá spravovat fáze, jako je sběr a zpracování dat, trénování modelů a distribuce výsledků, což je zásadní pro efektivní nasazení modelů strojového učení. Tento nástroj je zvláště užitečný při práci v "tréninkové" fázi, kdy je potřeba pravidelně shromažďovat data, trénovat modely a distribuovat výstupy pro další použití.

V některých případech může být Airflow užitečný i v "prediktivní" fázi, a to zejména při zpracování dávkových systémů, kde je třeba pravidelně získávat predikce pro větší množství dat, která jsou známá dopředu. Nicméně, pokud se jedná o online predikce – tedy situace, kdy je potřeba predikci získat na základě konkrétního požadavku v reálném čase – existují i jiné, pro tuto fázi vhodnější nástroje.

Příklad doporučovacího systému pro filmy

Představme si situaci, kdy se skupina nadšenců do filmů rozhodne vytvořit systém, který by automaticky doporučoval filmy na základě různých datových vstupů. Tento systém využívá modely strojového učení, které byly navrženy tak, aby poskytovaly doporučení na základě historických dat. Celý projekt začíná sběrem dat a postupným vylepšováním modelů, aby poskytl uživatelům co nejlepší doporučení.

V tomto případě byl zvolen dataset MovieLens, což je jeden z nejběžnějších datasetů pro doporučovací systémy, který obsahuje informace o filmech a uživatelských hodnoceních. S těmito daty jsme schopni vytvořit modely, které analyzují vztahy mezi filmy a uživatelskými preferencemi a generují doporučení pro uživatele. Samotný proces implementace začíná návrhem DAG (directed acyclic graph), který slouží jako základ pro orchestraci celého pracovního postupu.

Návrh DAG

Prvním krokem při návrhu DAG je identifikace všech procesů, které budou součástí našeho pracovního postupu. V tomto případě to zahrnuje stažení dat, jejich zpracování, trénování modelu a distribuci výsledků. Zároveň je třeba brát v úvahu, že data mohou přicházet v různých intervalech, a tedy nelze přesně naplánovat, kdy bude možné proces spustit. Proto je nutné zajistit, aby první úloha v DAG zkontrolovala, zda data byla změněna od posledního stažení, a teprve poté pokračovat v dalších krocích.

Během návrhu DAG je také důležité věnovat pozornost opakujícím se částem kódu. V našem příkladu jsou některé sekce kódu zpracovávající data pro trénování modelů identické, což znamená, že je lze spojit do jednoho úkolu, čímž se zjednoduší celkový pracovní postup a zlepší konzistence. Dále je třeba počítat s tím, že práce s velkými datovými soubory bude vyžadovat značné výpočetní prostředky.

Implementace DAG

Po navržení DAG přichází fáze implementace. Prvním krokem je zajištění kontroly změn dat. Jakmile nový dataset dorazí na vzdálený server, je k němu připojen soubor, který obsahuje md5 hash datasetu. Tento hash se změní pouze v případě, že se dataset změnil. Pokud se hash dat změní, pokračujeme v dalším zpracování dat, jinak úloha skončí a zkontrolujeme data za týden.

Příklad implementace zajištění změny dat pomocí BranchPythonOperator je následující:

python
data_is_new = BranchPythonOperator(
task_id = "data_is_new", python_callable=_data_is_new ) def _data_is_new(ti, xcom_push=False, **kwargs): dataset_hash_location = __get_last_successful_hash() internal_md5 = Variable.get("INTERNAL_MD5", default_var=None) external_md5 = __get_external_hash(dataset_hash_location) if internal_md5 != external_md5 : ti.xcom_push(key='hash_id', value=external_md5) return 'fetch_dataset' return 'do_nothing'

Tento kód zajistí, že pokud se md5 hash datasetu změní, proces pokračuje stáhnutím a zpracováním dat. Pokud ne, proces se zastaví.

Další krok zahrnuje stažení datasetu, jeho rozbalení a přípravu dat pro zpracování. Tato fáze je důležitá pro oddělení stahování souborů od samotného zpracování dat. Tím se minimalizuje riziko ztráty času, pokud dojde k nějakým chybám ve zpracování.

python
fetch_dataset = PythonOperator( task_id = "fetch_dataset", python_callable = _fetch_dataset )

Tento úkol stáhne dataset, rozbalí jej a připraví potřebné soubory pro další zpracování.

Význam implementace DAG v praxi

Důležité je nejen navrhnout správně DAG, ale i zajistit, že systém bude flexibilní a robustní vůči chybám. Například v případě, kdy data nejsou dostupná, nebo je nutné přepnout mezi různými verzemi modelu, musí být systém schopný se přizpůsobit. Je také nutné dbát na to, aby procesy, které nevyžadují interakci s Airflow, byly od těch, které s ním pracují, oddělené, aby se zajistila maximální efektivita a stabilita.

Takový systém je základem pro jakýkoli projekt strojového učení, který vyžaduje pravidelný přístup k datům a modelům. Efektivní orchestrace, jako je ta pomocí Airflow, zajišťuje, že všechny části pracovního postupu spolupracují hladce a že uživatelé dostávají včasná a relevantní doporučení.

Jak správně strukturovat repozitář pro efektivní správu Airflow?

Struktura repozitářů je na první pohled banální záležitost, která však může mít zásadní vliv na úspěšnost celého projektu. Rozhodnutí o tom, jakým způsobem strukturovat repozitáře, by nemělo být učiněno unáhleně, ale s ohledem na aktuální způsob práce vašeho týmu, podporu operačních vzorců a interakci mezi týmy. Je důležité mít na paměti, že i když zvolíte určitou strukturu, vždy můžete změnit názor, pokud zjistíte, že vaše rozhodnutí není ideální.

Mono-repo vs. Multi-repo

Mono-repo je model, kde je veškerý kód uložen v jednom jediném repozitáři. Tento model je výhodný zejména pro týmy, které aplikují strategii „práce na hlavě“, což znamená, že veškeré změny v kódu jsou udržovány v jednom centrálním místě. Příklad použití mono-repo může zahrnovat samostatné složky pro vaše systémy Airflow, pro interní operátory a pluginy, a také pro každé jednotlivé týmové nasazení DAGů. Tento model poskytuje všechny kódy na jednom místě, což značně zjednodušuje spolupráci mezi týmy.

Nicméně tento přístup má i své nevýhody. Zvětšující se velikost repozitáře vede k delší době stahování, což může zpomalit vývoj. Navíc se zvyšuje operační zátěž při koordinaci verzí a nasazování aplikací. Pokud nasazujete jako mikroservisní architekturu, může to vést k ještě složitějších CI/CD pipelinek. Tato metoda, tedy mono-repo, je vhodná pro týmy, které neplánují mít příliš mnoho izolovaných verzí nebo nezávislých nasazení.

Na druhé straně multi-repo model rozděluje systém do několika samostatných repozitářů. Tento přístup je vhodný pro týmy, které chtějí mít jednoduché a izolované pracovní postupy pro vývoj a nasazení částí systému, za které jsou odpovědní. V tomto případě může být každý tým odpovědný za svůj vlastní repozitář – jeden pro Airflow, jiný pro poskytovatele pluginů a další pro DAGy. Tento model má výhodu v jednoduchosti a flexibilitě, avšak vyžaduje silnou koordinaci mezi týmy pro synchronizaci změn mezi různými částmi systému. Aby byla zachována funkčnost celého ekosystému, je třeba více investovat do integračního testování před samotným nasazením.

Rozdíl mezi mono-repo a multi-repo je ve skutečnosti falešná dichotomie, protože obě strategie jsou krajními body spektra, které mohou být upraveny podle specifických potřeb organizace. Ve většině případů se nakonec setkáme s hybridními přístupy, kde určité části systému budou mít mono-repo strukturu, zatímco jiné mohou být uloženy v separátních repozitářích.

Správa připojení a proměnných

V Airflow jsou objekty připojení (Connection) a proměnné (Variable) klíčové pro fungování operátorů a DAGů. Tyto objekty jsou používány k určení, s jakými systémy bude Airflow komunikovat a jaké hodnoty budou řídit chování DAGů. V podstatě se jedná o konfigurace, které se mohou lišit mezi jednotlivými prostředími a často obsahují citlivé údaje, jako jsou přihlašovací údaje nebo tajné klíče.

I když existují návody, jak nastavit tyto objekty prostřednictvím WebUI, tato metoda je vhodná spíše pro jednoduché ukázky nebo prototypy. Pro produkční prostředí je lepší použít automatizované metody, které se integrují s moderními DevOps nástroji. Jednou z takových metod je definování proměnných a připojení jako environmentálních proměnných, které lze nastavit při startu Airflow. Tato metoda zahrnuje definování proměnných, jako jsou AIRFLOW_VAR_NAME, a připojení, jako například AIRFLOW_CONN_MY_DATABASE, které budou Airflow automaticky registrovat.

Je však nutné si uvědomit, že tento způsob není zcela bezpečný, pokud jsou proměnné uloženy jako textové řetězce v nezabezpečených souborech. Nejlepším řešením je kombinovat tuto metodu s externím systémem pro správu tajemství (secret management), který šifruje citlivé informace a dešifruje je během nasazení nebo startu Airflow.

Použití backendů pro správu tajemství

Airflow také nabízí podporu pro integraci s externími systémy pro správu tajemství, jako jsou AWS Secrets Manager, Hashicorp Vault nebo Google Cloud Secret Manager. Pokud chcete zajistit, že připojení a proměnné budou bezpečně spravovány, je doporučeno použít tento mechanismus. Konfigurace je jednoduchá, stačí specifikovat třídu poskytovatele v konfiguračním souboru Airflow a všechny proměnné a připojení budou čteny z externího systému.

Metody nasazení Airflow

Výběr metody nasazení závisí na konkrétní infrastruktuře a schopnostech vaší organizace. Dvě nejběžnější metody jsou nasazení pomocí Kubernetes a virtuálních strojů.

Kubernetes výrazně zjednodušuje nasazení a správu složitých aplikací, jako je Airflow, díky jednoduché deklarativní syntaxi a abstrakcím pro provozování více služeb, které mezi sebou komunikují. Pokud je vaše organizace již obeznámena s Kubernetes, doporučujeme tento přístup.

Pokud vaše organizace upřednostňuje tradiční přístup a má zkušenosti s fyzickými servery nebo virtuálními stroji, může být vhodné nasadit Airflow na virtuální stroje. Tento způsob nasazení je složitější a vyžaduje použití nástrojů pro správu konfigurace, jako je Terraform nebo Ansible, pro efektivní správu infrastruktury a softwaru.

Co je třeba zvážit

Při rozhodování o struktuře repozitářů je klíčové pečlivě zvažovat potřeby týmu a povahu projektu. Důležité je mít představu o tom, jak se budou týmy vzájemně koordinovat, jak budou řešeny problémy s integrací a jak zajistíte bezpečnost citlivých dat. Vždy je dobré konzultovat volbu struktury s bezpečnostními týmy, kteří vám mohou pomoci vybrat správnou metodu správy tajemství a proměnných, abyste předešli možným rizikům.

Jak efektivně využívat Apache Airflow: Klíčové aspekty pro implementaci a správu pracovních procesů

Airflow, otevřený nástroj pro orkestraci pracovních procesů, se etabloval jako nezbytný nástroj v mnoha firmách, které pracují s rozsáhlými datovými toky a složitými systémy. Využití Airflow lze pozorovat v několika klíčových oblastech, které se v průběhu času ukázaly jako nejběžnější a nejefektivnější pro společnosti napříč různými odvětvími.

Jedním z hlavních příkladů použití Airflow je automatizace ETL procesů, tedy extrakce, transformace a načítání dat. Tento proces je nezbytný pro konsolidaci dat v datových skladech nebo pro jejich přesun mezi různými nástroji. Airflow nabízí flexibilitu pro správu složitých a dynamických pracovních procesů, což umožňuje zjednodušit údržbu a optimalizaci těchto procesů v dlouhodobém horizontu.

Další důležitou aplikací je vývoj a distribuce vlastních pluginů pro organizace, které mají specifické potřeby, které nebyly řešeny v rámci open-source komunity. Airflow poskytuje robustní základ pro přizpůsobení prostředí, což firmám umožňuje přidat nové funkcionality nebo propojit systémy, které nejsou standardně podporovány. Tato přizpůsobitelnost je klíčová pro organizace s unikátním technologickým stackem nebo specifickými požadavky.

Pro firmy, které se zabývají strojovým učením, Airflow poskytuje výkonný nástroj pro orchestraci a automatizaci pracovních toků souvisejících s trénováním, transformací a hodnocením modelů. Automatizace těchto procesů zajišťuje nejen efektivitu, ale i spolehlivost v dlouhodobém měřítku. V případě modelů strojového učení je kladeno důraz na implementaci efektivních a bezpečných pracovních toků, které minimalizují chyby a zajišťují konzistentní výstupy.

Při implementaci Airflow se vyplatí držet se několika klíčových zásad, které vycházejí z "Zen of Python", filozofie vývoje, která se v tomto kontextu ukázala jako velmi užitečná. Zásady jako „Explicitní je lepší než implicitní“ nebo „Jednoduchost je lepší než složitost“ by měly být základem při navrhování pracovních toků. Tato pravidla pomáhají vytvářet přehledné a snadno udržovatelné systémy. V praxi to znamená, že pokud je možné úkol rozdělit na jednodušší části, mělo by to být provedeno, aby bylo snazší spravovat případné chyby nebo změny v budoucnosti.

Jednoduchost v návrhu znamená, že je lepší mít mnoho jednoduchých úkolů, které se spojují do komplexního workflow. Tímto způsobem se nejen usnadní debuggování a rozšiřování systému, ale také se lépe řeší chyby a opakování procesů. Složitost by měla být omezena na nezbytné minimum, přičemž každý krok v procesu by měl být co nejvíce explicitní.

Dalším zásadním pojmem je idempotence, která se v oblasti orkestrace datových procesů ukazuje jako klíčová. Idempotentní operace mohou být opakovány vícekrát, aniž by došlo ke změně výsledku. Při navrhování pracovních toků v Airflow by tato vlastnost měla být vnímána jako základní, protože umožňuje snadné řešení problémů spojených s neúplným provedením úkolů a jejich opětovným spuštěním bez rizika duplicitních nebo neúplných výsledků.

Pro efektivní implementaci Airflow je nezbytné, aby týmy disponovaly širokým souborem dovedností. Samotná znalost Airflow není dostatečná. Klíčová je i schopnost psát a rozumět kódu v Pythonu, protože DAGy a pluginy pro Airflow jsou většinou psány v tomto jazyce. Kromě toho je třeba mít silné znalosti v oblasti testování aplikací a schopnost aplikovat testovací procesy na DAGy a pluginy, což pomáhá předcházet chybám při nasazování do produkčního prostředí.

Důležité je také pochopení domény dat, s nimiž pracujete. I ten nejlepší technický tým nebude úspěšný, pokud neporozumí byznysovým potřebám a kontextu, ve kterém daná data vznikají. Bez této odbornosti nebude možné navrhnout efektivní pracovní toky nebo aplikace, které skutečně odpovídají požadavkům firmy.

Poslední klíčovou oblastí, na kterou je třeba dbát, je monitoring a alerting. Kvalitní nástroje pro sledování a upozorňování na stav aplikací a procesů v Airflow jsou nezbytné pro zajištění hladkého chodu pracovních toků. Bez monitorování není možné efektivně reagovat na výpadky nebo výjimky, což může mít vážné důsledky pro výkon a spolehlivost systému.

Všechno toto by mělo být vnímáno jako součást širšího procesu návrhu a implementace, který zahrnuje nejen technické aspekty, ale i hlubší porozumění celkovým cílům a potřebám organizace. Být schopen efektivně řídit pracovní toky v Airflow znamená nejen ovládnout nástroj, ale i integrovat ho do širšího rámce firemní strategie a cílů.