Jak se stal císařem Didius Julianus: Nejnižší okamžik římské historie

Po vraždě císaře Pertinaxe, římská říše padla do chaosu. Události, které následovaly, by se daly popsat jako nejabsurdnější a nejobskurnější kapitola historie římských císařů. Pertinax, muž, který se ukázal být kompetentním a schopným vladařem, se stal obětí intrik a vraždy, které měly jediný cíl: obnovit moc pretorijánské gardy. Ačkoliv byl Pertinax vladařem, jenž dokázal, že i po smrti Commoda může římská říše vzkvétat, jeho vláda trvala pouze 87 dní. Proč tomu tak bylo?

Příčina byla prostá. Pretroriánská garda, tělesná stráž císaře, která měla primární úkol chránit panovníka, se místo toho rozhodla ho odstranit. Ačkoliv se někteří vojáci po Pertinaxově výřečném projevu pokusili přehodnotit svůj čin, garda na něj přesto zaútočila a zabila ho. Důvod pro tuto vraždu byl minimálně chabý: podle Herodiana a Cassia Diona se vojáci cítili omezováni v jejich korupčních praktikách a chtěli znovu získat svou kontrolu nad impériem. Pertinax totiž neumožnil vojákům a svým podřízeným, aby si užívali nezákonného bohatství, což garda nesla těžce.

Takto se dostáváme k Didiu Julianovi, muži, který se stal císařem tím nejneuvěřitelnějším způsobem. Po vraždě Pertinaxe, když byli senátoři v takovém strachu, že se vyhýbali výběru nového císaře, přišla pretorijánská garda s nápadem, který lze nazvat ničím jiným než prodejem římské říše. Pretroriánci, kteří ovládali situaci, se rozhodli aukčně prodat trůn tomu, kdo nabídne nejvyšší cenu. Slibovali, že novému císaři poskytnou ochranu a přivedou ho do paláce.

Tento skandální obchod ukazuje skutečnou podstatu moci v římské říši v této době. Pretroriánská garda měla v rukou nejen možnost pověřit císařem, ale i možnost ho zbavit moci. To, co se stalo po vraždě Pertinaxe, ukazuje, jak hluboko římská říše klesla. Ačkoliv byl Didius Julianus schopen držet se pozice na papíře, nikdy nebyl pro své postavení vybrán na základě schopností či zásluh. O jeho "panování" svědčí jediný fakt – stal se císařem za nejnižší cenu.

Pokud si říkáte, co z této situace vyplývá, je to jedno: přetvářka římského impéria byla na vrcholu. Pretroriánská garda, místo aby sloužila v zájmu císaře a stabilizovala impérium, využívala svého vlivu k osobnímu obohacení. Tento prodej trůnu není jen příkladem politické krize, ale i symbolem zkaženosti římských elit, které zapomněly na základní úkoly vlády.

Na tomto místě bychom měli zmínit, že celkové zhoršení politické situace v římském impériu po smrti Commoda a Pertinaxe nešlo pouze o vnější vojenské nebo ekonomické problémy. Základním problémem bylo rozpadnutí samotné římské struktury, kde moc byla udržována nejen pomocí armády, ale i skrze manipulaci a prodeje vlivu. Impérium, které kdysi představovalo stabilitu a moc, se stalo prostým obchodním nástrojem v rukách těch, kdo měli vojenskou sílu.

Jaké byly skutečné excesy a kontroverze vlády Elagabala?

Vláda Elagabala byla plná bizarních a šokujících příběhů, které vzbuzují u čtenáře téměř šílený smíšený pocit pohoršení a fascinace. Sám Elagabalus, známý svou neuvěřitelnou excentričností, se stal symbolem naprostého zneuctění tradičních římských hodnot, jak v oblasti morálky, tak i politiky. Mnohé z těchto příběhů jsou vykresleny v příbězích a anekdotách, které přitahují pozornost až za hranice absurdity.

Ale i tento typ frivolnosti byl pouhým vrcholem ledovce jeho vlády. Velká část jeho vládních excesů spočívala v jeho sexuálním chování, které naprosto odporovalo římským normám. V Římě byla akceptována sexuální hierarchie, kde dominantní muž měl být penetrátor, zatímco pasivní role byla považována za ponižující. Elagabalus však nejen tuto normu porušil, ale dokonce se sám postavil do pasivní role, kterou doprovodil ještě několika dalšími šokujícími činy. Ve známém příběhu se vypráví, že se nechal ve svých vztazích stylizovat do role Venuše, odhazoval své šaty a padal na kolena v pozici připravené pro sexuální akt. Tento jeho chování nejenže šokovalo Římany, ale zcela zničilo jakýkoli dojem, že je císařem, který se hodí k tradičním římským ideálům ctnosti.

Jeho vztahy s náboženstvím byly naprosto skandální. Elagabalus zcela popřel posvátnost chrámu Vesty, když si vzal za ženu Vestálku, kněžku, která byla podle římských zákonů vázána celibátem. Nejenže ji připravil o její čistotu, ale také narušil samotný chrám Vesty, když se vydal do svatyně, do níž bylo vstup cizincům zakázáno. Jeho rozhodnutí zhasnout posvátný oheň, který měl podle římských tradic hořet nepřetržitě, vyvolalo v římském lidu pocit vážného ohrožení. Takové urážky náboženské ctnosti byly pro římskou společnost neakceptovatelné, a i když tyto zprávy mohou být přehnané nebo zkreslené, nebylo pochyb o tom, že Elagabalus vyvolával hluboký strach z pomsty božstev.

Elagabalusova sexuální promiskuita se stala legendou. Během své vlády měl několik manželek, přičemž nikdy neprovozoval sex se stejnou ženou dvakrát. Jeho vztah s Hieroklem, jedním z jeho oblíbených, se stal veřejným tajemstvím, stejně jako jeho obvyklé návštěvy u prostitutek po celém městě. V očích římské společnosti představovalo jeho chování nejen morální zkaženost, ale i naprostou ztrátu kontroly nad tím, co je pro vládce a císaře přijatelné.

Elagabalusova praxe obřadu, který vyžadoval obřízku, vzbudila znechucení, protože obřízka byla považována za barbarství a byla v Římě zakázána. Skutečnost, že si císař nechal obřezat genitálie, byla považována za akt naprostého pohrdání římskými normami a zcela neakceptovatelné chování pro vládce. Ve své podstatě to ukazuje, jak hluboce Elagabalus porušoval veškeré kódy římské ctnosti a ukázal, že je ochoten nejen šokovat, ale i přivést římskou společnost do chaosu.

Co je pravda za skandály a excentrickými činy Elagabala?

Vzdor tomu, co nám říkají historické prameny, vláda císaře Elagabala byla nesmírně turbulentní a plná kontroverzních a bizarních momentů. Elagabalus, známý nejen svou obsesí s východními bohy, ale i svými osobními excesy, zůstává jedním z nejvíce fascinujících a znechucujících panovníků v římské historii. Jedním z nejzajímavějších aspektů jeho vlády je jeho vnímání a vztah k římskému náboženství a kultuře, které byly v jeho době už výrazně zasaženy jeho kontroverzními počiny.

Císař Elagabalus je zmiňován historiky, kteří ho často líčí jako podivína a šíleného monarchu. Historie Augusta například popisuje jeho rozhodnutí postavit chrám na Palatinské hoře, kde měl záměr přenést posvátné symboly římských božstev, včetně ohně Vesty, Palladia a štítů Salii, a zcela je nahradit bohem Elagabalem. Ačkoliv je v textu uvedeno, že „toužil to učinit“, není jasné, zda opravdu došlo k jeho realizaci, nebo zda šlo jen o symbolickou snahu posílit božskou nadřazenost svého východního boha.

V očích mnoha historiků se Elagabalus objevil jako člověk, který neznal hranic jak ve své náboženské, tak i v osobní sféře. Herodot, který se podrobněji věnoval vládcově vláde, uvádí, že Elagabalus se neomezoval pouze na provokativní chování, ale také přijal zcela neobvyklé zvyky. Například pro svatbu svého boha s sochou bohyně Uranie nechal poslat z Kartága figurínu, kterou uspořádal velké slavnosti. K tomu připojil další bizarní praxe, jako byly rituály, při nichž se obnažení mladí muži proháněli městem, a nebo vtipné a surrealistické oslavy, které se až příliš vzdálily od tradičních římských hodnot.

Pohledy na Elagabalovu vládu se však liší. Na jedné straně se nám nabízí obraz císaře, který se věnoval dezintegraci římských náboženských tradic, zatímco na druhé straně existují důkazy, že tento panovník skutečně udržoval veřejnou kulturu a tradice římského náboženství. Numismatické důkazy, jako jsou mince, které vydal, ukazují na přítomnost jeho oblíbené bohyně, Vesty, která byla v jeho náboženském okruhu důležitou postavou. Kromě toho, jeho mincovní záznamy ukazují, že i přes jeho osobní víru v Elagabala, starší bohové nebyli zcela zničeni a byli stále uctíváni.

Další, co je třeba poznamenat, je Elagabalusovo vládnutí pod vlivem jeho matky a babičky. Elagabalus se jevil jako císař bez reálné moci, protože rozhodnutí skutečně činily jeho matka Julia Soaemias a babička Julia Maesa. V těchto politických intrikách se Elagabalus ukázal nejen jako pasivní loutka, ale i jako císař, který dal ženám v římském státě neobvyklý vliv. To, že jeho matka dokonce navštívila Senát, se ukazuje jako skandální krok, neboť žena v římském Senátu byla do té doby zcela nepředstavitelná. Tato excentrická rozhodnutí vedla k neúprosnému odsudku od římské aristokracie.

Tento obraz excentrického a nevázaného císaře je utvářen nejen historickými prameny, ale i archeologickými nálezy. Ačkoliv si Elagabalusovi současníci stěžovali na jeho zbožšťování vlastní postavy a nezvyklé náboženské praktiky, musíme vzít v úvahu, že nebyl takovým absolutistickým vládcem, jak ho líčí běžné historické přístupy. Ve skutečnosti stále existují důkazy o jeho podpoře tradičních institucí, přičemž mnoho římských božstev zůstalo nedotčeno.

Kromě popisu těchto excesů je důležité porozumět tomu, jak doba, v níž Elagabalus vládl, mohla ovlivnit způsob, jakým byl vnímán a interpretován. Římská říše byla v té době v procesu kulturní transformace, kdy se východní náboženské vlivy stále více prolínaly s tradičními římskými hodnotami. Elagabalus, byť jeho chování bylo extrémní, byl také symbolem této kulturní konvergence. Jeho snaha o náboženskou centralizaci, která se soustředila na jediného boha, mohla být vnímána jako reakce na tuto měnící se dynamiku.

Je rovněž kladeno důraz na to, že Elagabalus ve skutečnosti nevedl říši pouze skrze své osobní zájmy a prohřešky. I když mnozí historici zůstávají kritičtí k jeho extravagantnímu stylu vlády, neměli bychom opomenout fakt, že některé z jeho rozhodnutí měla dlouhodobé kulturní důsledky pro římskou politiku a náboženství.