Jak efektivně upravovat fotografie: od Lightroomu k Photoshopu a základní korekce

Pokud máte své fotografie již importované v Lightroomu, můžete je snadno upravit v Photoshopu pomocí funkce „Editovat v Photoshopu“. Stačí kliknout pravým tlačítkem na vybraný snímek a zvolit možnost „Editovat v > Photoshop“. Tím se fotografie okamžitě otevře v Photoshopu a vy můžete začít s úpravami. Při uložení projektu se nová verze fotografie automaticky zobrazí zpět v Lightroomu a Photoshop soubory jsou přehledně uspořádány vedle původního obrázku, což udržuje vaši práci organizovanou.

Prvním krokem po otevření fotografie v editoru by mělo být oříznutí a narovnání snímku. Nástroj pro ořez (Crop) spustíte stiskem klávesy C nebo jeho výběrem z panelu nástrojů. U ořezu je vhodné nastavit předvolbu „Š x V x Rozlišení“, která vám poskytne plnou kontrolu nad velikostí ořezu, případně můžete zvolit „Původní poměr stran“, pokud chcete zachovat poměr stran původního snímku. Důležité je nezapnout volbu mazání oříznutých pixelů, aby úprava zůstala nedestruktivní a bylo možné ji v budoucnu upravovat.

Nástroj pro narovnání (Straighten) je výborný pro rychlou korekci nakloněných horizontů či zarovnání okrajů. Aktivuje se z volby nástroje ořez a funguje tak, že myší vyznačíte linii, která by měla být rovná – například horizont nebo okraj budovy. Po uvolnění tlačítka myši Photoshop automaticky otočí snímek tak, aby tato čára byla horizontální. V případě větších úprav ale často dochází k nutnosti následného ořezu, aby se odstranily prázdné oblasti vzniklé rotací.

Po ořezu a narovnání následuje základní úprava expozice a barev pomocí filtru Camera Raw, který je velmi podobný nástrojům Lightroomu. Před spuštěním Camera Raw je doporučeno duplikovat vrstvu fotografie a převést ji na inteligentní objekt, což umožní vracet se zpět a měnit úpravy kdykoliv bez ztráty kvality. V Camera Raw nastavíte expozici, jasné a tmavé oblasti, bílé a černé body, čímž docílíte lepšího vyvážení světla a stínu. Tyto základní úpravy jsou klíčové pro zlepšení celkového vzhledu snímku před dalšími zásahy.

Dále je třeba upravit vyvážení bílé barvy (white balance). Posunutím posuvníku teploty upravíte teplejší nebo chladnější odstín snímku, a pomocí kapátka můžete vybrat konkrétní místo, které má být neutrálně bílé, aby Photoshop upravil barvy přesněji. Někdy se objeví barevné posuny do fialova nebo zelenkava, zejména pokud byl použit ND filtr či polarizátor, což se dá jednoduše korigovat posuvníkem odstínu (tint).

Po těchto základních korekcích je důležité odstranit rušivé elementy, které odvádějí pozornost od hlavního motivu. Photoshop nabízí nástroje jako klonovací razítko (Clone Stamp), které dává uživateli plnou kontrolu nad tím, odkud se vzorek bere, což je výhodné při práci s komplikovanými vzory či hranami. Práci vždy provádějte na nové vrstvě, aby byla zachována nedestruktivnost úprav.

Klíčové je chápat, že první kroky úprav – ořez a narovnání – nejsou pouze technickou záležitostí, ale zásadně ovlivňují efektivitu celého editačního procesu. Upravit snímek v počáteční fázi znamená věnovat pozornost kompozici a správnému horizontu, čímž se předchází zbytečné práci na oblastech, které by mohly být následně odstraněny. Camera Raw potom umožňuje elegantně vyvážit expozici a barvy, což je základ pro jakoukoliv další kreativní úpravu.

Je důležité si uvědomit, že práce s fotografií je procesem, kde je třeba kombinovat technické dovednosti s uměleckým cítěním. Každý krok, od organizace souborů po finální retuše, by měl být prováděn s ohledem na zachování co nejvyšší kvality a flexibility úprav. Nezničující editace, práce ve vrstvách a pravidelné ukládání vám umožní experimentovat bez obav z nevratných změn.

Jak správně nastavit a pracovat s pixelartem a rozlišením obrazu v Photoshopu?

Pro tvorbu pixelartu v Adobe Photoshopu je zásadní správné nastavení nástrojů a pracovního prostředí tak, aby byl zachován charakteristický ostrý a čistý vzhled jednotlivých pixelů. Jednou z nejdůležitějších voleb je použití metody „Nearest Neighbor (Preserve Hard Edges)“ při škálování obrázků. Tím zajistíme, že se hrany pixelů nebudou rozmazávat a kresba zůstane přesná, což je pro pixelart naprosto klíčové.

Dalším nezbytným krokem je aktivace mřížky (Grid) v menu Zobrazení (View > Show > Grid), která nám umožní jasně vidět umístění jednotlivých pixelů. Tato mřížka je pouze vizuální pomůckou během tvorby a při exportu obrázku se nezobrazuje. Je důležité nastavit správnou velikost mřížky, obvykle jeden pixel na jeden čtvereček, a to v preferencích pod „Guides, Grid & Slices“, kde nastavíme hodnotu Gridline každému pixelu na 1 a Subdivisions rovněž na 1. Tak docílíme optimálního poměru a snadného sledování přesného umístění pixelů.

Pro samotné kreslení pixelartu se nejčastěji používá nástroj Pencil (tužka), který v základu připomíná klasickou tužku. Jeho šířku je potřeba nastavit na 1 pixel a vyřadit vyhlazování (anti-aliasing) nastavením tvrdosti (Hardness) na 100 %. Tím je zajištěna maximální ostrost a přesnost jednotlivých pixelů, které můžeme kliknutím umisťovat přímo do mřížky. Kreslení pak připomíná skládání kostiček na pravidelnou mřížku, což je základ pixelartu.

Při tvorbě detailů pixelartové postavy je nezbytné pečlivě vyplňovat obrys i vnitřní detaily, protože každý pixel má význam a přispívá k celkovému dojmu díla. Barvy měníme přes barevný výběr v nástrojové liště, přičemž práce s omezenou paletou barev a pevně danými pixely je charakteristickým rysem pixelartu.

Pochopení rozlišení obrazu je dalším klíčovým faktorem pro práci s digitální grafikou. Rozlišení, často uváděné v pixelech na palec (PPI – pixels per inch), udává hustotu pixelů na jednotku délky. Vyšší PPI znamená více detailů a ostřejší obraz, například 600 PPI poskytuje velmi kvalitní a detailní tisk, zatímco běžných 72 PPI se užívá spíše pro obrazovky.

Je důležité rozlišovat mezi rozlišením pro tisk a pro zobrazení na obrazovkách. Pro tisk se volí vyšší PPI, protože fyzický rozměr obrazu na papíře vyžaduje vysokou hustotu pixelů, zatímco u digitálních obrazovek je rozhodující počet pixelů celkově, tedy jejich rozměr v pixelech. Webové obrázky tradičně bývaly nastaveny na 72 PPI, ale skutečným ukazatelem kvality je počet pixelů v rozměrech obrazu (šířka x výška).

Moderní displeje s vysokým rozlišením, například Retina displeje, mají mnohem větší hustotu pixelů, což klade vyšší nároky na rozměry a kvalitu obrázků pro zobrazení na těchto zařízeních. Podobně i u projektorů je potřeba přizpůsobit velikost obrázku konkrétním rozměrům projekce, aby se předešlo deformacím a ztrátě kvality.

Úprava rozlišení v Photoshopu by měla být prováděna s pochopením rozdílu mezi fyzickou velikostí obrazu a počtem pixelů. Když chceme měnit pouze rozlišení (PPI), je nutné odškrtnout volbu „Resample Image“, aby se pixelová data neměnila a nepřidávaly ani neubíraly pixely. Tím se mění pouze způsob, jak jsou pixely rozmístěny v tiskové velikosti, bez ovlivnění digitální kvality obrazu.

Pixel je základní jednotkou digitálního obrazu, představující malý čtvereček barvy. Množství pixelů a jejich hustota ovlivňují konečnou kvalitu obrazu. Když rozumíme tomuto principu, můžeme lépe pracovat s digitální grafikou a vytvářet precizní pixelart či optimalizovat obrázky pro různé účely — tisk, web, projekce.

V praxi je vždy lepší při skenování nebo tvorbě digitálních obrazů pracovat s co nejvyšším rozlišením, protože je jednodušší zredukovat kvalitu a velikost než naopak generovat detaily dodatečně. To platí zejména pro profesionální tisk, kde jsou nároky na kvalitu a detail velmi vysoké.

Důležité je také mít na paměti, že rozlišení obrazu a jeho skutečná velikost nejsou totéž. Rozlišení určuje, jak jsou pixely rozmístěné na fyzické ploše, zatímco velikost obrazu v pixelech definuje, kolik pixelů je celkem k dispozici a tedy i úroveň detailů v digitální podobě.