Jak Alt-right interpretuje Nietzscheho a Heideggera v kontextu moderní společnosti a moci

Alt-right hnutí čerpá svou filozofickou základnu z interpretací Nietzscheho a Heideggera, které využívá k obhajobě svých postojů vůči moderní společnosti, liberalismu a demokracii. Pro Alt-right není štěstí pouhou maximalizací potěšení nebo minimalizací bolesti, jak to traduje liberální etika, ale je to spíše proces akumulace a koncentrace moci. Šťastný jedinec je podle této ideologie „hrůzou hrůz“, bojovníkem, který odmítá charitu a altruismus, jež považuje za morální kanibalismus, neefektivní a iracionální. Nietzscheho kritika křesťanské morálky, která podle něj produkuje slabé a domestikované jedince, nachází v Alt-right rezonanci: moderní západní společnost je viděna jako oslabená kvůli vlivu feminismu, multikulturalismu, hnutí Black Lives Matter či migraci.

Podle Richarda Spencera, jednoho z vůdců Alt-right, musí být Evropané a lidé evropského původu jednotní, oddělení a zaměřeni na obnovu síly „bílého muže“ jako dominujícího a obávaného elementu. Tento boj proti „liberální slabosti“ je často formulován jako nutnost přežití a evoluční výběr, kdy jsou marginalizované skupiny – ženy, menšiny či migranti – považovány za překážky přirozeného řádu a měly by být buď podřízeny, nebo zlikvidovány. Nietzscheho pojetí soucitu jako brzdícího faktoru evoluce je klíčové pro tuto ideologii, protože soucit je vnímán jako zachování „nezralých“ či „zbytečných“ jedinců, což je v rozporu s přírodní selekcí.

Nietzscheho a Heideggerovy myšlenky jsou Alt-right zjednodušovány a přizpůsobovány pro potřeby ideologie, která staví hierarchii, rasovou čistotu a mužskou nadřazenost do centra své vize společnosti. Ženy jsou podle této ideologie přirozeně slabší a méně hodnotné, což se odráží v otevřeném odporu k feminismu. Kulturu a civilizaci pak vidí jako prostor vymezený jasnými hranicemi, vedený elitami, které mají zajistit život potvrzující existenci, nikoli život zanedbávající nebo podřizující se liberálním hodnotám.

Alt-right však postrádá hlubší kritiku modernity v Nietzscheho či Heideggerově smyslu. Jejich odpor je spíše zaměřen na politické a rasové otázky než na filosofickou reflexi dehumanizace, konzumerismu a technologické dominance. Ačkoli se distancují od kapitalismu a amerického neokonservatismu, nezdá se, že by usilovali o skutečnou kulturní revoluci, která by prolomila spirituální otupělost a prázdnotu moderního života. Jejich vize je často spíše reaktivní než konstruktivní, postavená na nostalgii po „silném muži“ a čisté společnosti, než na hluboké transformaci společnosti jako celku.

K pochopení této ideologie je důležité uvědomit si, že Alt-right využívá filozofické pojmy a myšlenky nejen k ospravedlnění své politiky, ale také k vytvoření kulturního narativu, který zdůrazňuje konflikt, hierarchii a vylučování. Tato filozofie staví na odmítnutí rovnosti, svobody a soucitu, jež jsou základními kameny moderní liberální demokracie. Zároveň však nepřináší řešení problémů duchovní prázdnoty či sociální fragmentace, které kritizuje. Čtenář by měl vnímat, že jak Nietzscheho, tak Heideggerovu filozofii lze chápat mnohem komplexněji a mnohostranněji, než jak je je využíváno v rámci Alt-right ideologie, která si z nich vybírá pouze některé prvky sloužící jejím cílům.

Jak liberalismus a individualismus formují ideologii Alt-right?

Liberalismus jako filozofický a politický směr, jehož základem je ochrana individuálních práv a svobod, neustále čelí výzvám spojeným s otázkami identity, marginalizace a nerovnosti. Tento systém totiž nejen že neřeší skutečné ekonomické a sociální problémy, které vedou k těmto nerovnostem, ale paradoxně také poskytuje prostor pro vznik ideologií, jako je Alt-right. Tento pohyb, s jeho jasně definovanou vizí "bílé západní civilizace", přitom zůstává pevně zakořeněn v samotných základech liberalismu, přičemž tuto ideologii využívá k ospravedlnění diskriminačních a exkluzivistických politických postojů.

Liberalismus se zakládá na principu, že svoboda jednotlivce je klíčem k dosažení osobního štěstí a úspěchu. Tento koncept, jenž má kořeny v myšlenkách filozofů jako Bentham, Mill a Adam Smith, se opírá o ideu racionálního, sebe-určujícího jedince, který v kapitalistickém systému hledá své štěstí prostřednictvím akumulace majetku, komodit a osobního vlastnictví. Tato soutěživost a individualismus jsou vnímány jako prostředky k dosažení vyššího společenského postavení a uznání.

V liberalismu se tvrdí, že každá osoba má stejné příležitosti a že tvrdá práce a osobní iniciativa umožňují jednotlivcům překonat ekonomické a sociální překážky. Tato myšlenka však ignoruje skutečné struktury moci, které vytvářejí nerovnosti ve společnosti – a to nejen mezi jednotlivci, ale mezi celými třídami, rasami a pohlavími. Tím pádem liberalismus nevidí problém v historických a ekonomických podmínkách, které marginalizují určité skupiny. Místo toho vyzdvihuje hodnotu individuálního úsilí, přičemž se vyhýbá otázkám systémových změn.

Takové pojetí individuální svobody umožňuje vznik ideologií, které se snaží "vylepšit" postavení určitých skupin na úkor jiných. V případě Alt-right hnutí to znamená vyzdvihování bílé heterosexuální mužské identity jako dominantní, která je ochráncem tradičních hodnot a kultury západní civilizace. Tento pohyb volá po vytvoření etnického státu, restriktivní imigrační politice a zamezení přistěhovalectví z mimoevropských zemí. Alt-right se tak v podstatě hlásí k ultrakonzervativním hodnotám, které jsou ve svých ideách radikálně odlišné od základních principů liberalismu, ale přesto s ním v určitém smyslu korespondují.

Kritici liberalismu, ať už z marxistické nebo jiných perspektiv, ukazují, že tento pohled na svobodu je vysoce redukovaný a nerealistický, protože zcela ignoruje existující ekonomické a kulturní nerovnosti. Liberalismus, místo aby se soustředil na systémové odstranění těchto nerovností, vytváří podmínky, které umožňují vznik nebezpečných politických sil, jež mohou marginalizovat určité skupiny pod pláštíkem individuálních práv a svobod. Alt-right, který se vymezuje proti moderním konceptům multikulturní společnosti, těží z této skutečnosti, kdy může zastávat radikálně rasistické a patriarchální postoje, aniž by byl podroben širší kritice, protože se stále nachází v rámci liberálního diskurzu.

Je tedy důležité si uvědomit, že skutečná svoboda není o maximalizaci individuálního prospěchu, ale o dekonstruování historických struktur útlaku a nerovnosti. Bez systematického zkoumání a rozpoznání těchto struktur nebude možné skutečně dosáhnout rovnosti a spravedlnosti pro všechny. Liberalismus, pokud nezohledňuje kolektivní historické a sociální kontexty, snadno poskytuje ideologickou základnu pro vznik hnutí, která ve jménu svobody a rovnosti mohou šířit nebezpečné a exkluzivní ideologie.

Jak si Alt-right a liberalismus vyměňují hodnoty a jaký je skutečný základ bílého etno-státu?

Alt-right a její ideologové, jako například Spencer, vytvářejí obraz světa, v němž bílá rasa, obohacená o elementy evropské kultury, představuje jakýsi vrchol civilizace. Tento pohled je v ostrém kontrastu s tím, jak jsou vnímány jiné kultury, zejména latinoamerické a černošské, které jsou v jejich ideologii dehumanizovány a zobrazovány jako nižší, bojující o místo v Západní civilizaci. Spencer a jeho následovníci tvrdí, že právě bílý člověk je tím, kdo nese kulturní a civilizační odkaz, zatímco migranti, ať už z Mexika, Střední Ameriky nebo z Blízkého východu, jsou považováni za "vnější" elementy, které ohrožují tuto bílou identitu.

Tento názor na svět je podpořen pseudoanalýzou, která si vybírá určité historické momenty, aby posílila ideologii bílého supremacismu. Spencer a jeho souvěrci zaměřují svou pozornost na to, co považují za "bělošské" kulturní hodnoty: evropskou filozofii, architekturu, literaturu, městské krajiny. Ale jak je možné udržet a obnovit tuto "bílou" kulturu v globálním světě, kde je produkce a spotřeba propojena na mezinárodní úrovni?

To je otázka, kterou si Alt-right klade. Na jedné straně kritizují imigranty, kteří přinášejí své "exotické" a "garish" kultury do bílých čtvrtí, na straně druhé však závisí na pracovní síle, která tuto bílou kulturu udržuje. Latinos, kteří pracují jako opatrovníci, pomocníci v domácnostech, stavitelé, jsou neoddělitelnou součástí ekonomického fungování západních zemí, přičemž jejich kultura je neustále devalvována a vykreslována jako něco nehodného.

Tento paradox vyplývá z hlubšího rozporu mezi teorií bílého etno-státu a realitou každodenního života. Zatímco Spencer a jemu podobní vyzdvihují bílou identitu a evropskou kulturu jako vrchol civilizace, odmítají připustit, že tato kultura není oddělena od ekonomické závislosti na migrantkách, které zajišťují hladký chod každodenního života. Jak tedy uchovat bílou kulturu, když ekonomika a kultura jsou neoddělitelně spjaty s migrací a prací lidí, kteří jsou označováni za "nepřátele"?

Tato situace ukazuje, jak ideologie Alt-right a liberalismus, ačkoliv jsou na první pohled v opozici, ve skutečnosti sdílejí určité hodnoty. Jak pro Alt-right, tak pro liberální multikulturní ideologii, je důležitá hodnota identity, ať už se jedná o bílou rasu, nebo o pluralismus americké společnosti. Avšak obě ideologie se často zaměřují pouze na povrchové aspekty této hodnoty, aniž by se zabývaly hlubšími strukturálními problémy, které tuto hodnotu vytvářejí.

V tomto kontextu je nutné pochopit, že hodnota, která je přisuzována jednotlivým identitám, není samostatně existující abstraktní pojem. Je výsledkem ekonomických a kulturních vztahů, které určují, jak jsou určité skupiny vnímány a jaké mají postavení ve společnosti. Pro Alt-right je otázka zachování bílé kultury propojena s otázkou, jak uchovat hodnoty spojené s evropskou tradicí a zároveň využívat levnou pracovní sílu migrantů.

To, co Alt-right i liberalismus sdílejí, je redukce hodnoty na povrchové, kulturní identity. Tento povrchní pohled na hodnoty nevede k pochopení složitých, vzájemně propojených ekonomických a kulturních struktur, které tvoří základ společnosti. Když Alt-right mluví o hodnotě "bílé kultury", nebo když liberalismus vyzdvihuje hodnoty jako "rozmanitost" nebo "pluralismus", nikdy se nezamýšlí nad tím, kdo tyto hodnoty produkuje a jakým způsobem jsou distribuovány. Je třeba si uvědomit, že skutečná hodnota společnosti spočívá v tom, jaká je její schopnost reflektovat komplexitu lidského bytí, jak zachází s těmi, kteří jsou na okraji, a jakým způsobem se vyrovnává s nerovnostmi, které vytvářejí umělé hranice mezi různými skupinami.