Deutsch
Francais
Nederlands
Svenska
Norsk
Dansk
Suomi
Espanol
Italiano
Portugues
Magyar
Polski
Cestina
Русский
Netdata se v poslední době etablovala jako nástroj pro monitoring infrastruktury, který zaujme nejen svou jednoduchostí nasazení, ale i širokými možnostmi sledování a analýzy systémů. Tento nástroj je navržen tak, aby umožňoval snadnou integraci do různých IT prostředí, od klasických serverů po cloudová řešení. Jeho architektura je založena na jednoduchosti a efektivitě, což ho činí atraktivním pro administrátory, kteří hledají způsob, jak efektivně monitorovat a spravovat velkou škálu zařízení a služeb.
Hlavní výhodou Netdata je jeho schopnost monitorovat více než 300 různých služeb a systémů, což zahrnuje nejen základní parametry jako CPU, RAM, I/O operace, síťový provoz, ale také specifické služby a aplikace jako jsou PostgreSQL, MySQL, MariaDB, NTP, Chrony a další. Tato rozsáhlá podpora je zásadní pro firmy, které potřebují sledovat výkon nejen samotného hardware, ale i aplikací běžících na serverech.
Nástroj se instaluje pomocí agenta, který sbírá data přímo z cílových systémů. Tato data jsou následně odesílána do Netdata Cloud, kde se zpracovávají a zobrazují v reálném čase na přehledných grafických panelech. Netdata poskytuje nejen základní monitorování stavu infrastruktury, ale také pokročilé analytické funkce pro detekci trendů, identifikaci anomálií a nastavení upozornění. Tento přístup k monitorování se ukázal jako efektivní pro firmy, které chtějí mít pod kontrolou výkon a stabilitu svých systémů bez nutnosti správy složitých infrastruktur.
Důležitým aspektem Netdata je jeho licenční model. Ačkoli samotný agent, který sbírá a zpracovává data, je k dispozici zdarma pod licencí GNU GPL v3, komponenty jako Netdata Cloud a Netdata UI jsou proprietární. To znamená, že uživatelé, kteří chtějí využívat plný potenciál nástroje v cloudu, musí být ochotni zaplatit za tento servis. Je však třeba si uvědomit, že i přes komerční charakter těchto služeb je celková cena řešení stále nižší než náklady na zaměstnání interního týmu, který by se staral o monitoring a správu infrastrukturního software.
Další důležitý bod, který je třeba zohlednit, je flexibilita Netdata při práci s různými platformami. Netdata je kompatibilní nejen s tradičními serverovými operačními systémy jako Linux a Windows, ale také s virtualizačními a kontejnerovými technologiemi, což je zásadní pro moderní IT prostředí. Například integrace s Dockerem a Kubernetes je natolik plynulá, že monitorování kontejnerizovaných aplikací je stejně snadné jako sledování fyzických serverů.
Z hlediska zabezpečení a ochrany osobních údajů se Netdata nachází v oblasti, která je v souladu s evropskými standardy, zejména s nařízením GDPR. Data, která jsou sbírána a zpracovávána, mohou být bezpečně uložena a analyzována v rámci místního nasazení bez nutnosti posílat je do cloudu, což dává uživatelům větší kontrolu nad soukromím a integritou jejich informací.
Ačkoli Netdata nabízí robustní monitoring infrastruktury, je důležité si uvědomit, že pro efektivní správu velkých a komplexních infrastruktur bude třeba i nadále investovat do adekvátního školení administrátorů a pravidelných analýz nasbíraných dat. Nástroje jako Netdata usnadňují detekci problémů a analýzu výkonu, ale pro dlouhodobou stabilitu systému je stále nezbytná aktivní reakce administrátorů na zjištěné anomálie a optimalizace.
Pokud jde o možnosti integrace s dalšími nástroji, Netdata skvěle zapadá do širšího ekosystému IT nástrojů. Podporuje nejen tradiční protokoly a metody, ale také moderní frameworky pro práci s metrikami, jako je Prometheus. To znamená, že může být součástí širšího řešení pro správu a monitoring IT infrastruktury, které zahrnuje sběr a analýzu dat nejen v reálném čase, ale i v dlouhodobém horizontu.
Jak správně použít a spravovat software a jeho licenci
Software je součástí našich každodenních životů. Ať už se jedná o pracovní nástroje, zábavu nebo nástroje pro osobní produktivitu, software je všude. Avšak k používání softwaru je potřeba nejen jeho vlastnění, ale i správné pochopení a dodržování licenčních podmínek. V tomto článku se zaměříme na důležitost licencí pro software, jak je správně používat, a jak se vyhnout právním problémům spojeným s jejich nedodržováním.
Každý software je svázán nějakou licencí, která určuje, jakým způsobem je možné software používat. Tato licence může být otevřená, což znamená, že ji může každý využívat, měnit nebo distribuovat, ale i proprietární, což obvykle znamená, že software je chráněn a používání je omezeno. Ať už se jedná o software zdarma, nebo o komerční produkt, vždy je nutné mít jasnou představu o právních podmínkách jeho užívání.
Při správě softwaru a jeho licencí, obzvlášť v případě open-source projektů, může nastat řada komplikací. Když se jedná o software, který je pod různými licencemi, nebo o soubory, které mají různé licenční podmínky, může být obtížné udržet přehled o tom, jakým způsobem s těmito komponentami zacházet. Například platformy jako GitHub nejsou schopné efektivně zpracovávat situace s více než jednou licencí pro různé části projektu. To znamená, že pokud chcete mít čistý a právně správný přehled, musíte mít k dispozici sofistikované nástroje pro správu a kontrolu licencí.
Jedním z nástrojů, které může pomoci, je použití tzv. "license shields" nebo odznaků, které jasně ukazují, pod jakou licencí je konkrétní projekt publikován. Tyto odznaky lze snadno přidat do dokumentace projektu a pomáhají uživatelům rychle identifikovat licenční podmínky, aniž by museli procházet celou dokumentaci. Služba Shields.io poskytuje jednoduchý způsob, jak generovat a přidávat tyto odznaky do svého projektu.
Pro správnou identifikaci licencí můžete použít různé nástroje a metody, které vám usnadní práci. Například nástroje jako FOSSology, ScanCode nebo ClearlyDefined vám mohou pomoci zjistit, jaké licence se vztahují na software, který používáte. Pokud máte projekt, který kombinuje více různých komponent, je nutné provést důkladnou kontrolu, zda nedochází k porušení některé z licencí. Mnozí vývojáři se dostávají do problémů právě tím, že neřeší konflikty mezi různými licencemi v rámci jednoho projektu.
Ve chvíli, kdy se rozhodujete, jakou licenci přiřadit svému vlastnímu projektu, je důležité si uvědomit několik zásadních věcí. Za prvé, musíte vědět, jaké podmínky chce vaše organizace nebo tým nastavit. Například, pokud chcete, aby váš software mohl být využíván i komerčně, ale bez možnosti jeho změny nebo redistribuce, může být vhodné použít licenci typu proprietary. Na druhé straně, pokud máte zájem o maximální svobodu pro komunitu a chcete, aby váš projekt byl svobodně modifikovatelný a distribuovatelný, otevřená licence, jako je GPL, může být ideální volbou.
Při výběru správné licence pro váš projekt nezapomeňte také na možnost více licencí. Mnoho open-source projektů využívá různé licence pro různé komponenty. To může být užitečné, pokud máte komponenty, které je lepší udržet pod přísnějšími podmínkami, zatímco jiné části mohou být otevřenější. Takový přístup je však složitý a vyžaduje pečlivou správu a jasnou dokumentaci, aby se předešlo právním problémům.
Při správě licencí a výběru nástrojů pro automatizovanou kontrolu licenční shody je vhodné se podívat na různé dostupné možnosti. Používání nástrojů, které kontrolují soulad s licencemi a pomáhají sledovat změny v licencích mezi verzemi, vám může ušetřit čas a námahu při správě projektů. Nástroje jako Licensee nebo REUSE vám umožní snadno zjistit, jaké licence jsou přiřazeny k jednotlivým součástem a zda je vše v souladu s požadavky.
V neposlední řadě je důležité mít na paměti, že licenční podmínky se mohou měnit. Mnoho projektů nebo softwarových balíčků se vyvíjí a mění svou licenci v průběhu času. Udržujte proto svůj přehled o licencích aktuální a sledujte novinky v této oblasti, aby vaše projekty nezůstaly zaostávat za aktuálními právními požadavky.
Jak správně nakonfigurovat DNF klienta pro přístup k lokálnímu repozitáři na serveru Apache
Pro správnou konfiguraci DNF klienta pro přístup k místnímu repozitáři přes HTTP je nutné provést několik kroků. Tento proces zahrnuje jak úpravu konfigurace serveru, tak konfiguraci samotného klienta, aby byl schopen přistupovat k repozitáři, který běží na Apache serveru.
Na začátku je potřeba upravit konfiguraci Apache serveru tak, aby správně poskytoval soubory z repozitáře. Pro tento účel se používá direktiva ServerName, která umožňuje Apache serveru identifikovat svůj plně kvalifikovaný doménový název. Dále je třeba nastavit přístupová práva k adresářům pomocí direktiv AllowOverride a Require, které říkají, kdo může přistupovat k repozitáři. Pro povolení přístupu od všech uživatelů z jakéhokoliv IP adresy se nastaví Require all granted. Důležité je také nastavení aliasu (direktivy Alias), který umožní dokumentům být uloženy v souborovém systému mimo výchozí kořenový adresář Apache serveru.
Jakmile je Apache server správně nakonfigurován, můžeme přistoupit k úpravám konfigurace DNF klienta. Tento krok vyžaduje úpravu souboru dnf.conf, kde přidáme potřebné záznamy pro každý repozitář, včetně URL pro přístup k repozitáři na serveru Apache. Záznamy v tomto souboru budou obsahovat základní URL repozitáře a další informace jako je enabled=1 (pro povolení repozitáře) a gpgcheck=0 (pro zakázání ověření podpisu).
Příklad konfigurace repozitářů v souboru dnf.conf může vypadat takto:
Jakmile jsou všechny potřebné záznamy přidány, je třeba prověřit připojení k repozitáři pomocí příkazu dnf repolist. Tento příkaz vrátí seznam dostupných repozitářů a jejich stav. Pro ověření správnosti nastavení se používá také příkaz dnf -yv install, který umožňuje instalaci balíčků z místního repozitáře. Příkladem instalace balíčku může být:
Pokud je vše správně nakonfigurováno, tento příkaz nainstaluje požadovaný balíček z místního repozitáře přes HTTP.
Dalším krokem je konfigurace databázového serveru, pokud je součástí vaší infrastruktury. Například, pokud chcete používat MariaDB z repozitáře AIX Toolbox, je nutné nainstalovat balíček MariaDB serveru. Před spuštěním serveru je potřeba upravit limity uživatelů pro root a mysql pomocí příkazu chuser. To zajistí, že při spuštění databázového serveru nedojde k výpadkům způsobeným omezením paměti nebo jinými systémovými limity.
Pro správné spuštění databázového serveru je třeba nakonfigurovat příslušné parametry, jako je datová složka pro MariaDB, a následně spustit server pomocí příkazu:
Po spuštění serveru lze ověřit jeho stav pomocí příkazu pro kontrolu běhu procesu databázového serveru.
Tento postup je klíčový pro správnou správu OSS (open source software) balíčků na AIX. Je důležité mít na paměti, že správná konfigurace repozitářů, správné nastavení Apache serveru a odpovídající úpravy v konfiguraci DNF klienta umožní efektivní správu softwarových balíčků, což je nezbytné pro každodenní administraci serverů v prostředí AIX.
Jak zabezpečit a optimalizovat prostředí Active Directory pro moderní nasazení?
V moderním prostředí správy IT je zabezpečení Active Directory (AD) kritickým prvkem, který se nedá podceňovat. Mnohé organizace stále používají AD jako základní nástroj pro správu přístupů a ověřování uživatelů, což činí tento systém výjimečně atraktivním cílem pro útoky. Proto je důležité nejen chránit AD proti vnějším hrozbám, ale také implementovat efektivní strategie pro minimalizaci rizik při každodenní práci s tímto systémem. Zabezpečení, správná konfigurace a pravidelná údržba jsou klíčem k dlouhodobé stabilitě a ochraně organizace.
V roce 2022 a 2023 Microsoft zpřísnil proces připojování nových počítačů do domény tím, že výrazně omezil automatické přidělování oprávnění a procesy související s připojením. Připojení počítače do AD již není tak snadné a vyžaduje pečlivé plánování a precizní implementaci. Pokud zůstaneme u tradičního připojení, je nutné použít příkaz DJOIN pro offline připojení, což znamená, že uživatel již nezkopíruje přihlašovací údaje přes internet, ale spíše použije speciálně připravený soubor pro připojení nové pracovní stanice. Tento přístup omezuje riziko zneužití přihlašovacích údajů, protože nedochází k přenosu citlivých údajů přes síť.
Představte si situaci, kdy je třeba nasadit nové zařízení do již existujícího prostředí AD. Proces je složitější, než býval v minulosti, a přidání nového zařízení do správné organizační jednotky (OU) a příslušné skupiny před instalací zařízení může výrazně zjednodušit celý proces. Tímto způsobem lze předejít rizikům, která by mohla vzniknout během neřízené konfigurace systému, kde se může snadno stát, že nově připojený stroj bude mít přístup k administrativním právům, i když to není požadováno.
Bezpečnostní doporučení pro správce AD zahrnují odstranění oprávnění pro skupinu Domain Admins z místních administrátorů nově připojených počítačů. I když je to běžně doporučovaná praxe, mnoho administrátorů tuto změnu neprovádí, protože si nejsou jisti, jaké následky by to mohlo mít na stabilitu systému nebo na jiné aplikace, které jsou na prostředí závislé. Přitom jde o klíčové opatření, které může výrazně omezit potenciální zneužití práv v případě, že by došlo k narušení bezpečnosti.
Kromě toho je vhodné použít technologie jako Intune, které poskytují administrátorům nástroje pro centralizovanou správu politik a nastavení. Například možnost správy zařízení prostřednictvím Intune umožňuje administrátorům lépe kontrolovat konfiguraci nových strojů a zajistit, že budou dodržovány zásady týkající se bezpečnosti a přístupu k citlivým informacím.
Pro organizace, které již používají hybridní AD prostředí, kde jsou uživatelské účty synchronizovány s Entra ID, je nezbytné zvážit možnost připojení klientských strojů přímo k Entra ID, aniž by byly připojovány do tradiční domény AD. Tento přístup má výhody z hlediska zjednodušení správy, protože již není nutné spravovat místní účty a oprávnění pro každé zařízení zvlášť.
Migrace do nové AD infrastruktury by měla být pečlivě naplánována, zejména pokud se rozhodnete pro nový les AD. Tento proces je nezbytný v případě, že stávající struktura domén a OU je příliš složitá nebo neefektivní. Při migraci je důležité zvážit otázku SID historie, která by měla být odstraněna, pokud to není nezbytné pro kompatibilitu se staršími aplikacemi nebo systémy. Mnohé organizace dnes přecházejí na cloudové služby a moderní verze Windows Serveru, a je nevyhnutelné přizpůsobit strukturu a procesy tak, aby byly co nejvíce bezpečné a efektivní.
Zabezpečení AD také zahrnuje pravidelnou údržbu a auditování oprávnění. Administrátoři by měli provádět pravidelné kontroly účtů, které mají přístup k důležitým systémovým prostředkům, jako jsou záložní klíče a konfigurační soubory, aby předešli zneužití těchto dat v případě kompromitace účtů. Udržování silných hesel, používání vícefaktorové autentifikace a pravidelná aktualizace bezpečnostních záplat jsou nezbytné pro zajištění dlouhodobé bezpečnosti a stabilního fungování systému.