Hidradenitis suppurativa (HS) je chronické kožní onemocnění, které se často projevuje abscesy, píštělemi a jizvami v oblasti ochlupených částí těla, především v podpaží, tříslech, hýždích nebo na genitáliích. I když se nejedná o život ohrožující stav, jeho vliv na kvalitu života může být značný. V závislosti na závažnosti příznaků existují různé možnosti léčby, které mohou pomoci kontrolovat projev onemocnění a zmírnit příznaky.

U mírných případů HS, které se vyznačují izolovanými abscesy nebo uzlíky, se běžně používají topické antibiotika jako je klindamycin v kombinaci s perorálními tetracykliny. Tento režim se obvykle aplikuje po dobu čtyř měsíců, přičemž cílem je snížit zánět a prevenci šíření bakteriální infekce. Pokud tetracykliny nejsou tolerovány nebo nejsou účinné, mohou být použity alternativy, jako jsou metronidazol gel (0,75%) nebo erytromycin. V případě, že se příznaky nelepší, lze zvážit silnější antibiotickou léčbu. Pro pacienty, u kterých klasické antibiotické terapie nevedou k požadovanému efektu, může být nasazena kombinace klindamycinu s rifampinem, která se užívá 2–3krát denně.

Další možností léčby je intralesionální terapie s triamcinolonem, která je účinná zejména pro izolované léze HS. Tento typ terapie může pomoci zmenšit velikost abscesů a zmírnit bolest spojenou s zánětem.

Pokud však onemocnění přechází do střední nebo těžké formy, která zahrnuje vícenásobné abscesy, píštěle a zjizvení, je nutné upravit léčebný přístup. Kromě antibiotik se mohou aplikovat biologické léky, například inhibitory tumorem nekrózy alfa (TNF-α), přičemž adalimumab byl schválen americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv pro léčbu HS. Tyto léky mohou pomoci v případě, že standardní léčba není dostatečně účinná.

U těžkých případů HS, které postihují širokou oblast kůže a jsou provázeny rozsáhlými píštělemi a abscesy, je často nutná chirurgická intervence nebo použití laserové terapie. Tato léčba může zahrnovat excizi postižené tkáně nebo laserové odstranění nežádoucího zánětu. V těchto případech může být primární péče nepostačující a je nezbytné přesměrování pacienta na dermatologii.

Léčba HS je složitý proces, který si vyžaduje individuální přístup. I když mírné případy mohou být zvládány v primární péči, jakmile onemocnění přejde do pokročilejší fáze, je potřeba vyhledat odbornou dermatologickou pomoc. Důležité je také sledovat možné související komorbidity, které mohou ovlivnit průběh nemoci, jako jsou metabolické poruchy, zánětlivá onemocnění nebo autoimunitní onemocnění.

Ve všech případech by měla být léčba kombinována s odpovídající hygienou a péčí o pokožku, která zahrnuje používání jemných čisticích prostředků a vyhýbání se dráždícím látkám. Kromě toho by měl pacient dodržovat zdravý životní styl, který zahrnuje vyváženou stravu, omezení stresu a dostatečný odpočinek, což může pozitivně ovlivnit imunitní odpověď těla a pomoci v prevenci nových exacerbací onemocnění.

Jak správně používat topické kortikosteroidy?

Topické kortikosteroidy jsou neodmyslitelnou součástí terapeutického arzenálu dermatologů, avšak jejich použití vyžaduje opatrnost. Při nevhodné aplikaci může příliš silný steroid způsobit nežádoucí účinky, jako je atrofie pokožky, teleangiektázie, hypopigmentace, hypertrichóza a další problémy. Naopak, použití steroidu s nedostatečnou silou nemusí přinést žádoucí terapeutický účinek. Tento text se zaměřuje na praktické tipy a zásady při používání topických kortikosteroidů.

Topické kortikosteroidy lze obecně rozdělit podle jejich síly na superpotentní, vysoce potentní, středně potentní a slabé. Důležitým faktorem při výběru vhodného steroidu je věk pacienta. U dětí, zejména u novorozenců, je vhodné používat pouze slabší až středně silné preparáty. U starších pacientů, jejichž pokožka je tenčí a křehčí, je nutná zvýšená opatrnost při výběru síly steroidu.

Dalším rozhodujícím faktorem je lokalizace kožních lézí. Na obličeji je obvykle doporučeno používat pouze slabé kortikosteroidy. Naproti tomu na dlaních a chodidlech, kde je pokožka silnější, se mohou používat i superpotentní preparáty. Při výběru kortikosteroidu je třeba také zohlednit tloušťku léze — čím silnější je léze, tím silnější steroid bude obvykle potřeba.

Specifické kožní onemocnění mohou vyžadovat odlišný přístup k terapii. Například psoriáza na těle může vyžadovat použití superpotentního kortikosteroidu, zatímco na obličeji, kde je kůže citlivější, je lepší volit slabší varianty.

Je důležité mít v zásobě jeden preparát z každé skupiny síly: pro superpotentní může být volbou clobetasol propionát 0,05% mast, pro vysoce potentní betamethason dipropionát 0,05% mast, pro středně potentní hydrokortison valerát 0,2% mast a pro slabší steroidy desonid 0,05% krém. Seznámení se s těmito základními preparáty může výrazně zjednodušit rozhodování při výběru vhodného léku.

Použití superpotentních kortikosteroidů by mělo být omezeno na specifické situace, kdy je to nezbytné. Mezi běžné indikace pro jejich použití patří léze na dlaních a chodidlech nebo psoriáza na jiných částech těla než na obličeji. Je důležité si uvědomit, že superpotentní kortikosteroidy mohou způsobit závažné vedlejší účinky, včetně atrofie kůže, pokud jsou používány nevhodně nebo příliš dlouho.

U kojenců je nejlepší omezit použití kortikosteroidů na desonid 0,05% krém, a to bez ohledu na lokalizaci kožních lézí. U starších pacientů, jejichž pokožka je tenká a křehká, je třeba postupovat s maximální opatrností a vyhnout se silným kortikosteroidům. Také je nutné brát v úvahu možnou zvýšenou penetraci léků u starších pacientů, což může zvyšovat riziko nežádoucích účinků.

Forma aplikace kortikosteroidů může ovlivnit jejich účinnost. Masti mají lepší adhezi k pokožce a mohou být účinnější než krémy, ale krémy jsou méně mastné a mohou být přijatelné z kosmetického hlediska. Krémy jsou vhodnější pro vlhké léze a oblasti, které se skládají z několika kožních záhybů, zatímco masti jsou lepší pro suché a silnější léze. Lotiony a pěny se zase nejlépe aplikují na vlasy porostlé oblasti.

K nežádoucím účinkům topických kortikosteroidů patří kromě již zmíněné atrofie i telengektázie, hypopigmentace, hyperpigmentace, striae, purpura a hypertrichóza. U dlouhodobého používání může dojít i k systémovým vedlejším účinkům, jako je zvýšení očního tlaku, katarakta, glaukoma a periorální dermatitida. V některých případech mohou kortikosteroidy ovlivnit i osu hypotalamus-hypofýza-nadledviny, což může mít vliv na metabolismus.

Je nezbytné pečlivě zvažovat potenciální rizika a přínosy každého kortikosteroidu a vždy dbát na správný výběr a aplikaci léku podle konkrétní situace.

Co je to asynchronní programování v C# a proč je důležité?
Jaký je proces zpracování přirozeného jazyka a proč je důležitý pro analýzu textu?
Jak se život ve westernu mění pod vlivem zákona a zločinu