Kozáci v bitvě o Moskvu: Hrdinství, taktika a ztráty sovětské kavalerie během zimní ofenzivy 1941

Kozáci v bitvě o Moskvu
Do bitvy o Moskvu se zapojili i zabajkalskí kozáci. Tak do složení 1. gardové jezdecké armády přišlo 1300 zabajkalských kozáků. Z 21. záložního jezdeckého pluku, pod velením plukovníka Poprikaila, bylo na Západní frontu odesláno 17 pochodových eskadron.
Na stanici Daurija, v Čitinské oblasti, byla ze zabajkalských kozáků vytvořena 51. jezdecká divize, která rovněž vysílala připravené pochodové eskadrony do aktivní armády.
Kontrútok vojsk Západního frontu probíhal v období od 6. do 25. prosince.
Ještě před ofenzivou byla hrdinská sovětská kavalerie reorganizována. V rozkazu bylo uvedeno: „Za prokázanou odolnost, statečnost, disciplínu a organizovanost v bojích proti německým okupantům, za hrdinství osobního složení – Nejvyšší vrchní velení přetvořilo:

• 2. jezdecký sbor na 1. gardový jezdecký sbor. Velitel sboru Pavel Alexandrovich Belov.

• 5. jezdecká divize na 1. gardovou jezdeckou divizi. Velitel divize generálmajor Viktor Kirillovič Baranov.

• 9. jezdeckou divizi na 2. gardovou jezdeckou divizi. Velitel divize Nikolaj Sergejevič Oslikovskij.

• 3. jezdecký sbor na 2. gardový jezdecký sbor. Velitel sboru generálmajor Lev Michajlovič Dovator.

• 50. jezdeckou divizi na 3. gardovou jezdeckou divizi. Velitel divize Issa Alexandrovich Pliev.

• 53. jezdeckou divizi na 4. gardovou jezdeckou divizi. Velitel divize Kondrat Semenovič Melnik.
      Krátce po zahájení ofenzivy byly sborům předány gardové prapory.

2. gardový jezdecký sbor Dovatora, v němž většinou bojovali kozáci a rodáci z Kubaně a Stavropolska, vedl boje v rámci 5. armády Govorova na Slncehorské a Istrinské frontě.

3. prosince byla před velitelem jezdeckého sboru stanovena bojová úloha. Zatarasit silnici Ruza – Novopetrovský, dostat se do týlu nepřítele a protiútokem napomoci průlomu sovětských vojsk ve směru na Ruzu. Při zkoumání akcí jezdeckých sborů během bitvy o Moskvu jsem zjistil zajímavý detail. V organizačně – personální struktuře jezdeckých jednotek nebyly zahrnuty průzkumné jednotky. Tento nedostatek jezdci napravovali až během bojů.
   

   Během bojů se kozáci – gardisté zmocnili bojového rozkazu velitele 78. pěší divize Wehrmachtu o směru ústupu na sever. Velitel této divize rozumně rozhodl, že se bude kryt řekami Lama a Ruza. Velitelství 3. gardové jezdecké divize vydalo bojový rozkaz k útoku na ustupujícího nepřítele.

4. prosince 1941, při útoku na linii silnice Zapolje – Denisiha, byla zničena 78. pěší divize Wehrmachtu. Nepřítel vytvořil zácpu techniky na zimní silnici o délce 8 km. Během útoku nepřítel ztratil více než 1500 lidí, 33 tanků, 91 děl, 44 minometů, 57 kulometů, 346 nákladních automobilů.

5. prosince 1941 obdrželo velení sboru bojový rozkaz, aby odřízlo cesty ústupu nepřítele po Měžaijské silnici. Úkol byl splněn, ale během operace byl zabit velitel sboru Lev Michajlovič Dovator. Po jeho smrti mu bylo posmrtně uděleno vyznamenání Hrdina Sovětského svazu a velení sboru převzal Pliev I. A.
   

   Během bitvy o Moskvu musela kavalerie řešit všechny druhy operačně – strategických úkolů, přičemž v bojích používala taktické metody, které nebyly pro kavalerii obvyklé. Například obranu. Ale i přesto, že byli stateční a disciplinovaní vojáci, kozáci ukázali svou schopnost vést jakýkoliv typ boje. Nejenže se bránili, ale v průběhu obrany vedli aktivní činnost, neustále přecházeli do protiútoků.
   Kavalerie ukázala svou plnou vhodnost pro vedení moderní války, i když neměla obrněnou techniku a chyběl vzdušný kryt, kozáci se dokázali s ctí vypořádat s prakticky jakýmikoli bojovými úkoly. V reakci na ironické „s šavlemi proti tankům“ kavalerie ukázala, že se zkušeným velením může být útočný boj veden i silami pouze kavalerie, která sice neprováděla všude šavlové útoky, ale přesto v mnoha ohledech předčila ostatní druhy ozbrojených sil nepřítele v náporu, manévrovatelnosti a přesnosti úderů.

Jezdecké nájezdy na týly nepřítele ukázaly mimořádnou efektivitu kavalerie při vedení bojů v terénu, v podmínkách absence silnic a v náročných klimatických podmínkách.
Hlavním nedostatkem, který lze při zkoumání této problematiky zaznamenat, je faktické neexistování efektivní spolupráce mezi druhy vojsk. Špatná koordinace s pěšími a tankovými jednotkami. Faktická absence vzdušného krytí.