Jak implementovat funkce dotykového ovládání v Android aplikacích

V této kapitole se zaměříme na implementaci dvou klíčových interakcí dotykového ovládání na platformě Android: funkce "pinch-to-zoom" pro zoomování obrázků a gesto "Swipe-to-Refresh" pro manuální aktualizaci obsahu.

Začneme s implementací funkce pinch-to-zoom, která je často používána pro zvětšení nebo zmenšení obsahu v aplikacích, zejména při zobrazení obrázků. K tomu využíváme třídu ScaleGestureDetector, která je součástí Android SDK. Tento detektor analyzuje data o gestu a vrací konečný faktor škálování prostřednictvím metody onScale(). Samotné škálování obrázku je realizováno úpravou hodnot ScaleX a ScaleY pro ImageView, což způsobí, že obrázek bude zvětšován nebo zmenšován podle uživatelského gesta.

Druhou důležitou funkcí je gesto "Swipe-to-Refresh", které umožňuje uživateli manuálně aktualizovat obsah aplikace tím, že potáhne seznam směrem dolů. Tento gestový vzorec je implementován pomocí widgetu SwipeRefreshLayout, který poskytuje snadný způsob, jak přidat tuto funkcionalitu do aplikace. Pomocí tohoto widgetu můžeme připojit posluchač aktualizace, který při provedení gesta způsobí přidání nového obsahu do seznamu.

Pro implementaci "Swipe-to-Refresh" musíme přidat SwipeRefreshLayout do rozložení aktivity a propojit ho se seznamem, který bude aktualizován. Když uživatel potáhne seznam, aplikace zavolá metodu pro aktualizaci, která například přidá nový položku do seznamu. Po dokončení aktualizace musíme volat metodu setRefreshing(false), abychom odstranili indikátor probíhající aktualizace a obnovili normální stav aplikace.

Navzdory tomu, že je gesto "Swipe-to-Refresh" v současnosti běžně používané, je stále doporučeno přidat možnost aktualizace i prostřednictvím tlačítka v menu, což zlepší přístupnost aplikace, zejména pro uživatele s omezenou pohyblivostí.

Další funkcí, kterou si nyní představíme, je využití senzorů v zařízeních s Androidem. Většina moderních Android zařízení disponuje různými senzory, které mohou aplikace využívat k detekci pohybu, změn prostředí, orientace zařízení a dalších parametrů. Třída SensorManager poskytuje přístup k těmto senzorům, zatímco třídy jako SensorEventListener umožňují sledovat změny v datech, která senzory poskytují.

Aplikace mohou specifikovat ve svém manifestu, které senzory vyžadují pro svoji funkci, což je důležité pro zajištění kompatibility se zařízeními. Příkladem může být aplikace, která využívá kompas, kde bude vyžadováno specifikování senzoru pro magnetické pole. Pokud aplikace tento senzor nevyžaduje pro svou základní funkci, ale jen pro některé pokročilé funkce, může být tento senzor označen jako volitelný.

Pro implementaci detekce senzorů v aplikaci je nutné zkontrolovat, zda zařízení obsahuje požadovaný senzor, a následně připojit posluchače událostí pro zpracování dat z těchto senzorů.

Při práci se senzory je důležité také mít na paměti správnou správu životního cyklu těchto komponent. Například, když aplikace není aktivní, je nutné odregistrovat posluchače událostí, aby nedocházelo k plýtvání zdroji a snížení výkonu zařízení.

Důležité je si uvědomit, že různé typy senzorů mohou mít různé úrovně přesnosti a citlivosti v závislosti na konkrétním zařízení, což může ovlivnit, jak aplikace reaguje na změny v prostředí. Při návrhu aplikace je proto klíčové provádět testování na různých zařízeních, aby bylo možné zajistit co nejlepší uživatelský zážitek.

Jak pracovat s Android senzory a číst jejich data?

Začněme s tím, jak získat seznam dostupných senzorů na zařízení. V tomto případě použijeme kód, který načte všechny senzory dostupné na zařízení a zobrazuje jejich názvy v seznamu pomocí ListView. Tímto způsobem získáme přehled o všech senzorech, které máme k dispozici.

Příklad kódu, který může být použit pro tento účel:

java
Copy code
ListView listView = (ListView)findViewById(R.id.list);

List<String> sensorList = new ArrayList<>();
List<Sensor> sensors = ((SensorManager) getSystemService(Context.SENSOR_SERVICE)).getSensorList(Sensor.TYPE_ALL);
for (Sensor sensor : sensors) {
    sensorList.add(sensor.getName());
}
ListAdapter sensorAdapter = new ArrayAdapter(this, android.R.layout.simple_list_item_1, sensorList);
listView.setAdapter(sensorAdapter);

Tento kód vytvoří seznam všech senzorů, které jsou na zařízení k dispozici, a zobrazí je v ListView. Je důležité si uvědomit, že zobrazení seznamu senzorů je pouze první krok; skutečné použití dat senzorů vyžaduje něco víc.

Pokud máte konkrétní senzor, s nímž chcete pracovat, například akcelerometr, můžete použít kód, který se zaměřuje pouze na tento senzor. V tomto případě využijete filtraci podle typu senzoru:

java
Copy code
List<Sensor> sensors = sensorManager.getSensorList(Sensor.TYPE_ACCELEROMETER);

Pokud chcete pracovat s konkrétním výchozím senzorem, například akcelerometrem, který je na zařízení k dispozici, použijete kód, který zjistí, zda je tento senzor k dispozici, a pak můžete začít pracovat s ním:

java
Copy code
if (sensorManager.getDefaultSensor(Sensor.TYPE_ACCELEROMETER) != null){

    // Senzor je k dispozici – zde můžete přidat logiku pro práci se senzorem
}

Po získání senzorů a jejich základních vlastností přichází fáze čtení dat ze senzorů, což se provádí pomocí rozhraní SensorEventListener. Tento posluchač má dvě hlavní metody: onSensorChanged() a onAccuracyChanged(). První metoda je volána, když senzor vrátí nová data, a druhá metoda se používá pro zpracování změny přesnosti dat.

Pro ukázku, jak číst data ze světelného senzoru, použijeme následující příklad:

1. Nejprve otevřete soubor activity_main.xml a upravte existující TextView takto:

xml
Copy code
<TextView android:id="@+id/textView" ... />

2. V souboru MainActivity.java přidejte globální deklarace proměnných:

java
Copy code
private SensorManager mSensorManager;
private Sensor mSensor;
private TextView mTextView;

3. Přidejte třídu SensorEventListener do MainActivity:

java
Copy code
private SensorEventListener mSensorListener = new SensorEventListener() {

    @Override
    public void onSensorChanged(SensorEvent event) {
        mTextView.setText(String.valueOf(event.values[0]));
    }
    @Override

    public void onAccuracyChanged(Sensor sensor, int accuracy) {

        // Není potřeba nic dělat
    }
};

4. Registrace a odregistrování posluchače událostí se provádí v metodách onResume() a onPause():

java
Copy code
@Override
protected void onResume() {
    super.onResume();
    mSensorManager.registerListener(mSensorListener, mSensor, SensorManager.SENSOR_DELAY_NORMAL);
}
@Override
protected void onPause() {
    super.onPause();
    mSensorManager.unregisterListener(mSensorListener);
}

5. V metodě onCreate() přidejte následující kód pro inicializaci senzorů a textového pole:

java
Copy code
mTextView = (TextView)findViewById(R.id.textView);

mSensorManager = (SensorManager) getSystemService(Context.SENSOR_SERVICE);
mSensor = mSensorManager.getDefaultSensor(Sensor.TYPE_LIGHT);

6. A nakonec spusťte aplikaci na reálném zařízení a zobrazí se vám surová data ze světelného senzoru.

Tento proces ukazuje, jak využít senzorový rámec Androidu, začínající získáním senzoru pomocí metody getDefaultSensor(), registrací posluchače v metodě onResume() a odregistrováním v metodě onPause(), aby se šetřila baterie. Když senzor zaznamená změnu, vyvolá se metoda onSensorChanged(), která následně aktualizuje obsah TextView na obrazovce.

Senzory v Androidu se dělí do několika kategorií podle typu měřených údajů. Mezi základní kategorie patří senzory prostředí, polohy a pohybu.

1. Senzory prostředí – jako například senzory pro měření vlhkosti, světla, tlaku a teploty. Tyto senzory obvykle vrací jedinou hodnotu a nevyžadují složité kalibrace.

2. Senzory polohy – jako například senzor geomagnetického pole a senzor přiblížení. Tyto senzory často vrací tři hodnoty (například x, y a z souřadnice).

3. Senzory pohybu – zahrnují akcelerometr, gyroskop a senzor gravitace. Tyto senzory měří různé aspekty pohybu a orientace zařízení.

Je důležité rozumět tomu, jakým způsobem data ze senzorů vyhodnocujete. Například senzor světla obvykle vrací jedinou hodnotu, zatímco senzory pohybu mohou poskytovat komplexnější data, která mohou vyžadovat úpravy nebo filtraci, aby byla užitečná.

Jak efektivně pracovat s multimediálními funkcemi v Android aplikacích

Při vývoji aplikací pro Android, které mají využívat zvukové nebo multimediální efekty, se často setkáme s různými třídami a metodami, které nám umožní tyto efekty implementovat. Mezi nejčastěji používané třídy patří SoundPool a MediaPlayer, které poskytují různé možnosti v závislosti na potřebách aplikace. V tomto textu se zaměříme na implementaci a využití těchto tříd pro přehrávání zvuků v Android aplikacích.

Prvním krokem k implementaci přehrávání zvuků v aplikaci je použití třídy SoundPool. Tato třída je navržena pro přehrávání krátkých zvukových efektů, jako jsou kliknutí nebo jiné interakce uživatele. V příkladu uvedeném níže začínáme definováním dvou tlačítek, která budou po načtení zvuku aktivována. Po načtení zvukových souborů jsou tlačítka povolena, což ilustruje, že zvuky jsou připraveny k přehrání. Důležité je správně ošetřit změny ve verzi Android API, jelikož konstruktor SoundPool se od verze Lollipop (API 21) změnil.

java
Copy code
final Button button1 = (Button) findViewById(R.id.button1);
button1.setEnabled(false);

final Button button2 = (Button) findViewById(R.id.button2);

button2.setEnabled(false);
if (Build.VERSION.SDK_INT >= Build.VERSION_CODES.LOLLIPOP) {
    createSoundPoolNew();
} else {
    createSoundPooolOld();
}

V tomto kódu je nejprve provedena kontrola verze API, podle které se vybere metoda pro vytvoření objektu SoundPool. Pro novější verze systému použijeme SoundPool.Builder(), zatímco pro starší verze se používá deprecated konstruktor. Vytvoření SoundPool je nezbytné k tomu, abychom mohli načítat a přehrávat zvukové soubory.

Dále je vytvořen posluchač pro dokončení načítání zvuků:

java
Copy code
mSoundPool.setOnLoadCompleteListener(new SoundPool.OnLoadCompleteListener() {

    @Override
    public void onLoadComplete(SoundPool soundPool, int sampleId, int status) {
        button1.setEnabled(true);
        button2.setEnabled(true);
    }
});

Po načtení zvuku se tlačítka aktivují, což umožňuje uživateli provádět akce, jako je přehrávání zvuku. K tomu slouží metoda play(), která přehrává konkrétní zvuk s nastavitelnými parametry, jako je hlasitost, rychlost přehrávání a počet opakování.

Pro příklad použití MediaPlayer lze vytvořit následující metody pro přehrávání, pozastavení a zastavení zvuku:

java
Copy code
public void buttonPlay(View view) {
    if (mMediaPlayer == null) {
        mMediaPlayer = MediaPlayer.create(this, R.raw.sound_1);
        mMediaPlayer.setLooping(true);
        mMediaPlayer.start();
    } else {
        mMediaPlayer.start();
    }
}
public void buttonPause(View view) {
    if (mMediaPlayer != null && mMediaPlayer.isPlaying()) {
        mMediaPlayer.pause();
    }
}
public void buttonStop(View view) {
    if (mMediaPlayer != null) {
        mMediaPlayer.stop();
        mMediaPlayer.release();
        mMediaPlayer = null;
    }
}

Zde se MediaPlayer inicializuje pouze jednou, pokud není již vytvořen, a následně je použit pro přehrávání souboru. Tato metoda je vhodná pro přehrávání dlouhých zvukových stop, jako je například hudba nebo dlouhá zvuková efekty.

Důležitým konceptem, který je třeba vzít v úvahu při práci s MediaPlayer, je správné spravování jeho stavu. MediaPlayer podporuje různé stavy, jako je přehrávání, pozastavení, zastavení a uvolnění prostředků, což je nezbytné pro efektivní a plynulý chod aplikace. Když uživatel ukončí aplikaci nebo změní obrazovku, je kladeno důraz na správné uvolnění prostředků voláním metody release() v metodě onStop().

Další možností je využití AudioManager, který je zjednodušeným způsobem pro přehrávání efektů, jako je například kliknutí na tlačítko. Pomocí této třídy lze jednoduše přehrát standardní zvukové efekty systému, například kliknutí nebo zvuk alarmu.

java
Copy code
AudioManager audioManager = (AudioManager) this.getSystemService(Context.AUDIO_SERVICE);

audioManager.playSoundEffect(SoundEffectConstants.CLICK);

I když AudioManager neumožňuje přehrávat vlastní zvukové soubory, je to ideální volba pro jednoduché interakce uživatele s aplikací.

Při práci s multimediálními soubory v Androidu je důležité věnovat pozornost i otázce kompatibility s různými formáty souborů. Třídy jako MediaPlayer podporují širokou škálu formátů, včetně MP3, WAV, OGG a FLAC, což znamená, že vaše aplikace může bez problémů pracovat s různými typy audio souborů.

Jak implementovat geofencing v Android aplikaci?

Vytvoření geofence (geofencování) v Android aplikaci je proces, který zahrnuje několik důležitých kroků. Tento koncept se zaměřuje na využívání geografických oblastí a událostí s nimi spojených, například upozornění uživateli, když se dostane do určité oblasti. Proces je poměrně technicky náročný, ale s použitím správných API nástrojů a tříd od Google se stává snadným a efektivním.

Prvním krokem v implementaci geofencingu je vytvoření PendingIntent, který bude použit k obsluze událostí geofencingu. Tento PendingIntent bude použít třídu GeofenceIntentService, která se postará o zpracování těchto událostí a odeslání upozornění uživateli. Metoda, kterou použijete k vytvoření tohoto PendingIntent, vypadá takto:

java
Copy code
private PendingIntent getGeofencePendingIntent() {

    if (mGeofencePendingIntent != null) {
        return mGeofencePendingIntent;
    }
    Intent intent = new Intent(this, GeofenceIntentService.class);
    return PendingIntent.getService(this, 0, intent, PendingIntent.FLAG_UPDATE_CURRENT);
}

Dalším klíčovým krokem je vytvoření objektu geofence a přidání tohoto objektu do seznamu, který později použijeme k vytvoření GeofencingRequest. Tato geofence definuje konkrétní geografickou oblast, její polohu (širku a délku) a velikost oblasti (poloměr). V příkladu níže je nastavena oblast s poloměrem doporučeným pro minimální doporučenou vzdálenost:

java
Copy code
private List<Geofence> createGeofenceList() {

    List<Geofence> geofenceList = new ArrayList<>();
    geofenceList.add(new Geofence.Builder()
        .setRequestId("GeofenceLocation")
        .setCircularRegion(37.422006, -122.084095, MINIMUM_RECOMENDED_RADIUS)
        .setLoiteringDelay(30000)
        .setExpirationDuration(Geofence.NEVER_EXPIRE)
        .setTransitionTypes(Geofence.GEOFENCE_TRANSITION_DWELL)
        .build());
    return geofenceList;
}

Důležité je věnovat pozornost nastavení typu přechodu, které definují událost, která bude vyvolána, když uživatel vstoupí do geofence nebo ji opustí. V tomto příkladu používáme Geofence.GEOFENCE_TRANSITION_DWELL, což znamená, že událost je vyvolána, když uživatel v dané oblasti zůstane určitou dobu.

Pro vytvoření samotného požadavku na geofencing pak použijeme GeofencingRequest.Builder, kde nastavíme počáteční spouštěč (INITIAL_TRIGGER_DWELL) a přidáme seznam geofencí:

java
Copy code
private GeofencingRequest createGeofencingRequest() {

    GeofencingRequest.Builder builder = new GeofencingRequest.Builder();
    builder.setInitialTrigger(GeofencingRequest.INITIAL_TRIGGER_DWELL);
    builder.addGeofences(createGeofenceList());
    return builder.build();
}

Když máme všechny potřebné objekty vytvořeny – GoogleApiClient, GeofencingRequest a PendingIntent – můžeme je předat API pro geofencing a tím aktivovat sledování geofencí:

java
Copy code
LocationServices.GeofencingApi.addGeofences(mGoogleApiClient, createGeofencingRequest(), getGeofencePendingIntent());

Tímto způsobem je geofencing nastaven a aplikace bude sledovat, zda uživatel vstoupí do definované oblasti, nebo z ní vyjde.

Pro ukončení sledování geofencingu můžeme využít metodu removeGeofences(), kde zvolíme, zda použít RequestID nebo PendingIntent pro odstranění geofencí:

java
Copy code
LocationServices.GeofencingApi.removeGeofences(mGoogleApiClient, getGeofencePendingIntent()).setResultCallback(mResultCallback);

Tento kód odstraní všechny geofence spojené s daným PendingIntent, což může být užitečné, pokud uživatel již nechce být sledován v dané geografické oblasti.

Důležitým faktorem je i zohlednění specifikací a limitací samotného systému Android, přičemž na geofencing může mít vliv i samotná baterie zařízení, což může omezit přesnost a frekvenci notifikací. Také by bylo dobré zohlednit různé metody optimalizace, aby aplikace byla energeticky efektivní.