Metoda zakotvené teorie (Grounded Theory), jak ji definovali Glaser a Strauss (1967), a později rozvinuli Charmaz (2006) a Corbin a Strauss (2015), je kvalitativní výzkumná metoda, která vychází z principu, že teorie by měly být „zakotvené“ v empirických datech. Tento přístup je založen na induktivním způsobu tvorby teorií, které jsou vyvozeny přímo z dat shromážděných během výzkumu. Takto vzniklé teorie mají potenciál nabídnout hlubší, kontextuálně relevantní pohled na studovanou problematiku.

Samotný proces kódování hraje v této metodě klíčovou roli. Kódování ve výzkumu zakotvené teorie představuje základní nástroj pro analýzu kvalitativních dat, jako jsou transkripty rozhovorů nebo protokoly z pozorování. Charmaz (2006) kódování popisuje jako proces, ve kterém se jednotlivé segmenty dat označují štítky, které zároveň kategorizují, shrnují a vysvětlují každou část dat. Tento první krok ve kódování umožňuje přechod od konkrétních tvrzení k analytickým interpretacím. Kódy, které vznikají během tohoto procesu, slouží jako analytické nástroje pro vývoj abstraktnějších myšlenek a teorií, které mohou sloužit k lepšímu pochopení dat.

Jedním z klíčových aspektů této metody je, že kódování by mělo pokračovat až do momentu, kdy se dosáhne teoretického saturace. Teoretická saturace nastává tehdy, když sběr nových dat již nepřináší nové teoretické poznatky ani neodhaluje nové vlastnosti existujících kategorií. To je okamžik, kdy výzkumník může být přesvědčen, že kódy a kategorie, které byly identifikovány, jsou dostatečně robustní pro vytvoření teoretického rámce.

Důležitou vlastností zakotvené teorie je její flexibilita, která umožňuje výzkumníkům v průběhu analýzy přizpůsobovat a upravovat kódy a kategorie. Tato schopnost se často nazývá „konstantní porovnání“, což znamená, že nové empirické údaje jsou neustále porovnávány se stávajícími kódovacími rámci, což napomáhá vymezení teoretické saturace. Tento proces umožňuje výzkumníkům rychle identifikovat „mezery“ ve svých datech a případně je zaplnit novými daty.

Další důležitý nástroj, který podporuje tento proces, je psaní memo (Charmaz, 2006). Memy jsou záznamy, které obsahují nápady, myšlenky a teoretické abstrakce, které se objeví během kódování. Tyto zápisky nejsou součástí finálního výstupu, ale slouží jako cenný nástroj v procesu smysluplného zpracování dat.

V oblasti kódování zakotvené teorie existují různé přístupy, které se liší v míře strukturovanosti a flexibility. Charmaz (2006) například navrhuje velmi otevřený a flexibilní přístup, který je silně propojen s kvalitativními daty a klade důraz na anti-pozitivistické postoje. Tento přístup zahrnuje dva hlavní kroky kódování: počáteční kódování a zaměřené kódování. V počáteční fázi je důležité, aby kódy byly jednoduché, krátké a analytické, přičemž se vyhýbáme jakémukoli vlivu předchozího teoretického rámce. V zaměřeném kódování jsou pak vybírány nejvýznamnější a/nebo nejčastější kódy, které umožňují hlubší analytickou práci s daty.

Podobný, ale stále konstruktivistický přístup navrhuje Gioia et al. (2013), kteří v procesu kódování identifikují kroky jako první pořadí konceptů, druhé pořadí témat a agregované dimenze. V jejich modelu, díky otevřenosti v počáteční fázi kódování, může vzniknout velké množství prvotních kategorií. V další fázi, pomocí teoretického rámce, jsou tyto kategorie abstrahovány a sloučí se do druhotných témat a agregovaných dimenzí, což vede k tvorbě živého induktivního modelu.

Naopak, přístup Corbina a Strausse (1990) je méně flexibilní a strukturovanější. Je rozdělen do tří hlavních fází: otevřené kódování, axiální kódování a selektivní kódování. V otevřeném kódování jsou data spojována s počátečními kódy, které se postupně transformují do podkategorií a hlavních kategorií. V axiálním kódování jsou kategorie vztahovány k jejich podkategoriím a vztahy mezi nimi jsou testovány vůči datům. Tento přístup zahrnuje i použití kódovacího paradigmatického rámce, který podporuje výzkumníky v hlubší analýze vztahů mezi kódy a kategoriemi.

Při aplikaci zakotvené teorie je tedy kladeno důraz na výběr vhodného kódovacího přístupu, který by měl odpovídat konkrétním výzkumným cílům a filozofii. Ať už výzkumník zvolí strukturovaný přístup, jaký nabízí Corbin a Strauss, nebo otevřený a flexibilní rámec Charmaz či Gioia, klíčovým faktorem zůstává propojení teorií a dat. Kódování není jen metodou pro organizaci dat, ale je prostředkem, jak vytvořit teorie, které jsou silně propojené s empirickými důkazy, a tím poskytují hlubší porozumění studovaným jevům.

Jak předejít nadměrnému inženýrství a efektivně využívat materiály v inovačních procesech?

Případová studie ukazuje, jak může rigidní adherence k technickým specifikacím vést k odmítnutí inovativního materiálu, i když by mohl být potenciálně přínosný. Tento jev, známý jako nadměrné inženýrství, je často důsledkem příliš úzkého pohledu na požadavky a nedostatku flexibility v přístupu k inovacím. I když snaha o dokonalost a dodržování specifikací může být chvályhodná, přílišná orientace na technické detaily může bránit skutečnému pokroku a zdržovat vývoj.

V konkrétním případě se ukázalo, že v první fázi vývoje byl materiál testován a optimalizován nad rámec požadovaných specifikací, což vedlo k jeho předčasnému odmítnutí. Přestože experti po analýze uznali, že materiál byl neadekvátně odmítnut, tento přístup vycházel z logiky, která neumožnila širší hodnocení vhodnosti materiálu pro jiné aplikace nebo jeho potenciální využití v jiných komponentech. Důvodem byla příliš úzká orientace na testování konkrétního materiálu bez zvážení širších systémových požadavků.

Předchozí přístupy, které vedly k rigidnímu zaměření na technickou správnost, odhalily problém: omezená komunikace mezi různými odbornými odděleními a nedostatek otevřených diskusí mezi specialisty na materiály, inženýry návrhu nebo analytiky trhu. Tento fenomén, známý jako "silová mentalita" nebo "specializované myšlení", vedl k neschopnosti integrovat různé vnitřní znalosti nebo externí pohledy, což omezovalo možnosti najít alternativní řešení a zabránilo inovativnímu přístupu k řešení problému.

Místo toho, aby se posuzovala vhodnost materiálu pro širší spektrum aplikací, byly rozhodnutí založena pouze na jediné specifikaci pro daný díl. V tomto případě selhání v oblasti analýzy a validace přesahovalo hranice specifických testů materiálů a zaměřovalo se výhradně na jeho okamžité ověření na úrovni jednotlivého komponentu. Tento přístup je příkladem úzkého myšlení, které nezohledňuje širší systémový kontext.

Bohužel, přílišné zaměření na technické detaily a přesnost v této fázi vývoje znamenalo, že důležitá flexibilita v přístupu k testování a ověřování materiálů byla potlačena. Tento případ také ukazuje, že firma měla možnosti, jak lépe integrovat tento materiál do své výrobní série, pokud by byla otevřená více kreativním přístupům. Pro tento druh inovací je klíčové najít rovnováhu mezi technickou přesností a praktickou realizovatelností, což by umožnilo efektivnější využití materiálových inovací.

Dalším zásadním faktorem, který tento případ poukazuje, je nutnost přehodnotit své přístupy k hodnocení inovací. Zatímco testování materiálů podle přísných technických specifikací je samozřejmě důležité, mělo by být doplněno širším pohledem na systémové dopady a možnosti přenosu technologie na další oblasti. Zaměření na validaci celkových systémů, nikoliv pouze na detailní ověřování jednotlivých parametrů, pomůže snížit riziko předčasného odmítnutí inovativních materiálů, které by jinak mohly přinést hodnotu v širších aplikacích.

Tento přístup vyžaduje změnu paradigmat. Je nutné se odklonit od stávajícího modelu, který upřednostňuje rigidní dodržování specifikací, a místo toho přijmout flexibilnější, experimentální přístup, který umožní inovacím růst a přizpůsobování se reálným podmínkám trhu. Ve výsledku může být dosaženo mnohem efektivnějších a nákladově efektivních řešení, pokud organizace umožní otevřenou diskuzi o limitech a možnostech přizpůsobení technických požadavků novým technologiím a materiálům.

Jak se v minulosti tvořily legendy o kovbojích?
Jak nekonečný vesmír ovlivňuje naše vnímání reality?
Jak ovlivňuje tragédie lidské životy a víru?
Jaké vlastnosti 2D polovodičových materiálů umožňují jejich využití v moderních technologiích?