Když byl zvolen prezidentem Barack Obama, zdálo se, že došlo k zásadnímu posunu. Obama nebyl jen prezidentem pro černou Ameriku, ale pro celou zemi. Po jeho zvolení se objevily náznaky, že se mediální svět stává více inkluzivním, že černí novináři se začínají etablovat nejen jako novináři, ale jako odborníci s vlastními schopnostmi, vážně vnímaní svými kolegy. To byl okamžik, kdy se začala měnit dynamika, a média začala vnímat černé novináře stejně jako všechny ostatní. Když se podívaly na novináře jako je Lester Holt nebo Dean Baquet, bylo jasné, že jejich talent a odborné dovednosti je posunuly do vrcholových pozic. Programy jako Code/Switch se staly populárními a otázky rasy a etnicity přestaly být pouze okrajovými tématy.

Během tohoto období byly novinářské příběhy o černošské historii, genealogii, sociologii a politice konečně slyšeny. Novináři, kteří se zaměřovali na černošské komunity, už nebyli považováni za „novináře o rase“, ale za plnohodnotné odborníky. Příběhy o rasismu, segregaci, problémech černošských žen a školách, které vedly k vězení pro mladé černochy, byly vyprávěny s větší hloubkou a respektem než kdy dříve.

Tato změna však netrvala dlouho. Po zvolení Donalda Trumpa došlo k opětovnému zpětnému kroku. Během jeho administrativy se všechno, co bylo získáno, začalo postupně ztrácet. Černí novináři se opět ocitli na okraji, což odhalil nejen postoj samotného prezidenta, ale i atmosféra, kterou jeho politika vyvolávala v širší veřejnosti. Novináři, kteří byli ještě nedávno vnímáni jako důvěryhodní odborníci, se najednou stali objektem neustálých útoků a negativních stereotypů.

Trumpova administrativa nešetřila černými novináři, zejména ženami, které působily ve Washingtonu. Po urážkách, které veřejně vyslovil vůči známým novinářkám jako April Ryan, Abby Phillip nebo Yamiche Alcindor, se atmosféra ve vztahu mezi černošskými novináři a administrativou ještě více zhoršila. Vyjadřování prezidenta vůči těmto novinářkám se často stáčelo k osobním útokům, místo aby reagoval na otázky, které mu byly kladeny.

Tento postoj byl podporován i veřejností, která se častěji uchylovala k rasovým stereotypům. Mnozí lidé přestali vnímat novináře jako jednotlivce se specifickými dovednostmi a schopnostmi, ale začali je vnímat pouze skrze jejich rasu. Černí novináři se tak v očích mnoha lidí stali jen zástupci své etnické skupiny, bez ohledu na jejich profesionální kvality. To vedlo k zesílení polarizace v novinářské práci a ke ztrátě důvěry v jejich objektivitu.

Přestože se černí novináři stále snažili o objektivitu a nezávislost ve své práci, zůstali v neustálém tlaku. Je těžké zůstat objektivní, když máte pocit, že vaše práce je cílem útoků jen kvůli tomu, kým jste, a že vaše profesionální úsilí je neustále zpochybňováno. Tento nový kontext ukázal, jak křehká může být rovnost v novinářské profesi, a jak snadno může být narušena politickými a kulturními změnami.

Je důležité si uvědomit, že i když jsou některé z těchto útoků přímo namířeny proti černým novinářům, skutečný problém leží v širším kontextu mediálního a politického prostředí, které si často vybírá oběti na základě etnické příslušnosti. Objektivita a profesionalita, o kterých se stále mluví, jsou ve skutečnosti otázkami přístupu, a to nejen k jednotlivým novinářům, ale i k celému mediálnímu prostoru, který stále čelí výzvám v oblasti rasové spravedlnosti a rovnosti.

Jak změny ve vztahu k novinářům ovlivnily afroamerické žurnalisty po nástupu Trumpa do úřadu?

V roce 2016, po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu, se novinářská krajina Spojených států začala výrazně měnit, což mělo hluboký dopad na žurnalistiku obecně, a zvláště na afroamerické novináře. Trumpova éra znamenala nejen změnu politických a mediálních vztahů, ale také narůstající tlak na novináře různého etnického původu, zejména ty, kteří byli často vystaveni nejen verbálním útokům, ale i přímým hrozbám násilí. Pro afroamerické novináře, kteří se dlouho potýkali s diskriminací a silným etnickým rozdělením ve všech oblastech americké společnosti, se obdobné hrozby staly ještě intenzivnějšími.

Jesse Holland, novinář Associated Press a odborník na historii afroamerických novinářů, popisuje v tomto kontextu nejen rostoucí počet nenávistných e-mailů, které začal dostávat po nástupu Trumpa do Bílého domu, ale také děsivé vzpomínky na výhružky a narážky na svou rasu. Nešlo jen o urážky ve smyslu rasových nadávek, ale také o znepokojivé reakce veřejnosti, jako například okamžité překvapení čtenářů, kteří zjistili, že novinář, o němž se domnívali, že je běloch, je ve skutečnosti černoch.

Tento typ reakce, který by mohl být považován za banalitu, odhaluje hlubší problém v americké společnosti, totiž nedostatečné povědomí o rasové rozmanitosti a zjednodušené vnímání novinářů a jejich práce. Nejde pouze o to, že černí novináři čelí fyzickým a verbálním útokům, ale že jsou také neustále vnímáni skrze prizmu své rasy a kultury, což výrazně ovlivňuje jejich profesionální životy.

Tento jev je historicky zakořeněný, a to již od dob, kdy novináři jako Ida B. Wells čelili přímým útokům za svou investigativní práci, která odhalovala brutalitu vůči černochům v jižních státech USA. Když Wellsová v roce 1892 zveřejnila příběhy o lynčování černochů, její noviny byly spáleny, což bylo jedním z prvních příkladů násilí proti afroamerickým novinářům. Tento vzorec perzekuce, ať už verbální nebo fyzické povahy, se stal neodmyslitelnou součástí žurnalistiky afroameričanů v USA.

I přes tuto těžkou historickou zátěž se afroameričtí novináři nikdy nevzdali. Vždy se našel způsob, jak překonat tyto výzvy, a i když se tato perzekuce dnes projevuje jinak, například v podobě online hrozeb, stále se zachovává duch boje za spravedlnost a pravdu. Nelson Mandela říkal, že "vzdělání je nejmocnější zbraň, kterou můžeme použít k tomu, abychom změnili svět". Tento postoj sdílejí mnozí novináři, kteří, navzdory hrozbám, pokračují ve své práci a věří, že jejich úsilí má hluboký význam pro změnu společnosti.

Zejména v době vlády Trumpa, kdy se americká politika stala extrémně polarizovanou, se zvýšila intenzita těchto útoků, ale zároveň se projevily i nové výzvy. To se týká nejen samotného vztahu k afroamerickým novinářům, ale i širšího kontextu, jak americká veřejnost vnímá novináře různého původu. Mnozí novináři čelili zpochybňování své profesionální integrity pouze na základě své rasy.

Je také důležité si uvědomit, že novinářská práce v USA je i dnes silně ovlivněna politickými a mediálními tlaky. Někdy se novináři, včetně těch z latinskoamerických komunit, ocitají v situaci, kdy jsou jejich otázky ignorovány nebo zlehčovány pouze na základě jejich etnické příslušnosti. Ačkoliv se v posledních desetiletích některé administrativy pokusily o větší zapojení španělských médií a přiznání jejich role ve společnosti, Trumpova administrativa tento trend často zpochybňovala, což se projevilo v likvidaci španělské sekce oficiálního webu Bílého domu.

Kritickým momentem ve vztahu k novinářům menšinových skupin během Trumpovy éry bylo nejen narůstající nebezpečí pro jejich bezpečnost, ale i změnící se dynamika v komunikaci mezi Bílým domem a těmito novináři. I když se objevily určité snahy o větší přístup k těmto médiím, byly vždy podmíněny neúplnou, a někdy i selektivní, otevřeností.

V současnosti je důležité si uvědomit, že novinářská práce a její etická hodnota se neodehrávají jen v rámci objektivity a integrity samotných novinářů, ale i v širším politickém, kulturním a historickém kontextu, který na ně působí. Afroameričtí novináři i přes všechny výzvy neustále čelí těmto historickým problémům, přičemž jejich role v americké žurnalistice zůstává klíčová pro vyvážený pohled na současné události. Jejich práce nejen že přispívá k odhalování důležitých pravd, ale zároveň se stává zrcadlem, které odráží dlouhodobé výzvy, před kterými stojí americká společnost.

Co je to asynchronní programování v C# a proč je důležité?
Jaký je proces zpracování přirozeného jazyka a proč je důležitý pro analýzu textu?
Jak se život ve westernu mění pod vlivem zákona a zločinu