Co znamená být na správné straně zákona?

Kirby se usmál, představující si obraz, který si Yuma maloval, ať už to bylo cokoliv. „Zní to dobře,“ řekl, přičemž si dobře věděl, jak těžká bude bitva, v níž se utkají zákon a bezpráví. Byl si jistý, že měl přátele na obou stranách, ale žádná strana nečekala pomoc ani odpor za určitým bodem. Trajekt se blížil k břehu s podivně pomalým tempem, jeho kladky kvílely a sténaly, až nakonec narazil na hrubý konec a prasklý zvuk zazněl, jak kůň vyběhl z vody.

„Počkejte tady, já to udělám,“ řekl Yuma, když pomáhal Kirbymu vyšplhat na strmý břeh a dostat se do pevnosti. Kombinovaná bar a sklad byly prostorné, s borovicovým pultem, který se táhl přes jeden konec, a s roztroušenými stoly a židlemi. Doc Bean začal zahřívat vodu. Poté si Kirby všiml malé postavy, Nicka Hawna. Ten nenápadně ustoupil od vody a spěchal zpět směrem k budově, ale bylo příliš pozdě, aby varoval Yumu. Nick Hawn už přistával.

„Nick Hawn na našem zpátečním trailu,“ řekl Yuma klidně. „Dělal jsem blbosti, ale tohle jsem čekal. Jeho přítomnost tu nemá co dělat.“

Doc Bean přistoupil k baru a na chvíli se setkali oči všech tří mužů. Kirby si připadal ztracený, zmatený. Ačkoliv to, co říkali, znělo jako každodenní rozhovor, věděl, že teď jde o život. Yuma měl štěstí, že měl pomocníka, ale tentokrát to nebude stačit.

Někdy v životě přichází chvíle, kdy je potřeba rozhodnout, zda se postavit za něco nebo proti něčemu. Yuma Parr a Nick Hawn se znali už dlouhá léta. Dvě duše, které byly ve své podstatě stejné: jedno chtělo být na správné straně zákona, druhé naopak zvolilo cestu mimo zákon. Nick si vzpomněl na jejich mládí, když spolu byli na Musselshellu, na jejich začátky a příhody, které zůstaly v jejich paměti jako varování, že život má často velmi tvrdý dopad na to, co si zvolíme.

„Věci se vždycky zkomplikují, když máš na krku nějakého lovce,“ poznamenal Nick. „Kdybys měl druhou šanci, šel bys rovně. Ale většina z nás, jak se dostaneme na špatnou cestu, už se nevrátí.“

Yuma se usmál, ale jeho úsměv byl spíše tragický. „Já to věděl. Začal jsem jako hrdina, ale nakonec jsem skončil jako zločinec. Pořád jsem byl na cestě dolů, a tenkrát jsem si to neuvědomoval. Teď už jsem ale smířený s tím, co jsem udělal.“

Nick zůstával zticha, přemýšlejíc o tom, jak jeho vlastní cesta dopadla. Místo toho, aby se stal tím, čím snil, skončil jako právník, co měl na svědomí ty, které dříve stíhal.

V té chvíli došlo k rozhodnutí. Kirby, který věděl, že jedině on může změnit průběh událostí, byl připravený vše změnit. Jenže Yuma, i když měl v tu chvíli volnou ruku, se rozhodl nejednat.

„Takhle to nefunguje,“ řekl Yuma nakonec. „Ty chceš změnit svět, ale nemůžeš ho změnit tím, že budeš zabíjet. Jsi jako já v minulosti. Nejprve musíš vidět, co všechno tě může stáhnout zpět do zla.“

A pak přišlo, co muselo přijít. Když už vše vypadalo jako otevřená konfrontace, Yuma na něj zamračil oči. „Zbláznil ses, mladíku,“ prohlásil. „Nezachraňuješ mě, jen se zmítáš v temnotě, kterou ani nechápeš.“

Kirby si uvědomil, že to není cesta, kterou chtěl jít. A jak se to vyvinulo, zůstal stát v rozpacích, s revolverem v ruce, rozhodnutý ke kroku, který možná nebyl správný.

Je důležité si uvědomit, že zákon a jeho vymáhání nejsou vždy odpovědí na vše. Život má mnohem více vrstev, než si obvykle myslíme, a činy, které vykonáme, nás mohou navždy definovat. Možná se někteří z nás narodí s pocitem, že je správné bojovat na straně dobra, jiní si vyberou cestu mimo zákon. Ale nakonec všechny volby vedou k následkům. A to, co se zdá jako dobro, může být záludně složité, dokud nezjistíme, že jsme už udělali své rozhodnutí.

Jaké příběhy z Divokého západu zůstávají živé v naší paměti?

Příběh Johna Chisuma, jednoho z nejznámějších rančerů, je fascinující nejen díky jeho skutečným činnostem, ale také kvůli tomu, jak moc se mísí s fikcí. Chisum, muž, který prožil neuvěřitelné bitvy s indiány, Mexičany i bandity, vybudoval obrovské stádo a vedl ho přes neprozkoumané území, kde každý krok mohl znamenat smrt. Taková životní dráha se stala nesmírně inspirující pro spisovatele, kteří v ní hledali námět pro svoje romány.

Když si dnes čteme o těchto hrdinech, je těžké rozlišit, co bylo skutečné a co fikce. Historie Divokého západu je tak silně spojena s literárními tradicemi, že se někdy zdá, že se jednotlivé příběhy prolínají. Když v povídce nebo románu narazíme na postavu jako je Lane Dolan, máme dojem, že skutečně procházíme nebezpečným dobyvatelským obdobím, kdy život na každém kroku visel na vlásku. Často se setkáváme s hrdiny, kteří procházejí podobnými problémy a jejich osudy se vzájemně zrcadlí.

Významní muži, jako Buffalo Bill nebo Major Andrew Drumm, jsou dodnes oslavováni nejen za své skutečné činy, ale také za to, jakým způsobem se stali součástí legendy. Většina těchto osobností byla uctívána nejen za své vojenské a civilní zásluhy, ale také za jejich schopnost přetvářet svět kolem sebe. Často byli nazýváni „kolonely“ nebo „majory“, ačkoli jejich tituly byly spíše projevem respektu než skutečné vojenské hodnosti. V těchto titulech a názvech se ukrývá nejen úcta k těmto mužům, ale i odraz jejich významu v kulturním a historickém kontextu.

V tomto smyslu se příběhy Divokého západu stávají součástí americké národní identity. I když dnes již nejsou na západě ve stejném měřítku přítomní stateční osadníci a kovbojové, jejich odkaz žije dál v literatuře, filmech a kolektivní paměti. Tento přetrvávající zájem o Divoký západ a jeho hrdiny je také důsledkem neustálého hledání příkladů odvahy a síly, které by mohly inspirovat i dnešní generace.

Spisovatelé, jako Paul I. Wellman, vycházejí ze skutečných historických událostí a postav, ale přetvářejí je do příběhů, které nejsou jen kronikami minulosti, ale i živými, dramatickými vyprávěními. Tato vyprávění, byť fikční, mají v sobě vždy nějaký základ skutečnosti, což čtenářům umožňuje vnímat hrdiny jako skutečné osoby, které bojovaly o přežití v nehostinném prostředí. Historie a fikce se zde splétají v jeden neoddělitelný celek, který tvoří fascinující obraz Divokého západu.

Vedle těchto příběhů, které oslavují hrdiny Divokého západu, je důležité nezapomínat, že jejich životy byly těžké a mnohdy plné zklamání a porážek. Navzdory všem vítězstvím a slávě, kterou získali, čelili těžkým rozhodnutím a mnohdy trpěli na hranici svých fyzických a duševních možností. To, co je dnes vnímáno jako hrdinské, bylo často výsledkem obrovské vnitřní síly, která jim umožnila čelit výzvám, kterým by se dnes málokdo odvážil čelit.

Jaký je skutečný význam vlastní svobody?

Elisha řekl: „Udělej to,“ a pokračoval, i když to vypadalo, jako by celý svět padal zpět. Bylo jasné, že je daleko od těch dvou v stodole, kteří tomu nerozuměli. Rozmlouvali s ním, připomínali, že jednoho dne, pokud si vezme Faith, bude pánem farmy na dolním Mandanagu. Bude mít Elishovu farmu. Ale Rolf věděl, že to, co oni nepochopili, nebyl tento konkrétní kus půdy, ale něco mnohem hlubšího. Cítil, že nesmí být parazitem, který se přichytí k životu a vysává z něj to, co už získali jiní. Chtěl mít svou vlastní farmu, vytvořenou tvrdou prací, protože jen tím, že by něco vybojoval, mohl skutečně cítit, že to je jeho. Neexistovala jiná cesta k opravdové svobodě.

Rolf se vydal na cestu, která mu měla přinést touženou svobodu, ale čím dál více si uvědomoval, že místo klidu a vnitřní svobody se v něm probouzí jen touha po fyzické akci, která má potlačit stále se vracející vzpomínky na Faith. Chtěl se připojit k divočině, která byla pro něj novým začátkem. Ale zároveň věděl, že tento nový začátek nebude nikdy úplně nový. Ačkoli byl vzdálený od Faith a všeho, co znal, nemohl se zbavit pocitu, že to, co teď dělá, je nevratné. Svoboda, po které toužil, byla vždy vzdálená a nedosažitelná.

Ve chvíli, kdy Rolf poprvé spatřil nekonečnou krajinu, která se před ním otevřela, si uvědomil, že všechny příběhy o této zemi plné úrodné půdy a divokých lesů byly jen zbožným přáním. Krásy divočiny byla nad jeho síly. Příroda byla impozantní a chladná. Bylo to místo, kde to, co se jevilo jako příslib svobody, ve skutečnosti znamenalo čelit tvrdým podmínkám, které si nedokázal představit. Půda byla bohatá, ale vyžadovala tvrdou práci a přizpůsobení. Svoboda neznamenala jen volnost, ale také odpovědnost.

Pro Rolfa to byla lekce, kterou si měl osvojit. Když dorazil na místo, kde měl začít budovat svůj vlastní život, uvědomil si, že jeho cesta není jen o získání půdy a suverenity. Byla to cesta ke skutečné svobodě, která se nemohla získat bez obětí. Svoboda nebyla jen fyzickým majetkem nebo titulem, ale hlubším pochopením toho, že pouze ten, kdo se na svou cestu vydal s cílem vybojovat svou existenci, si zaslouží skutečnou nezávislost.

V tento moment, kdy se Rolf díval na nekonečný les a hory kolem sebe, jeho mysl se vrátila k Faith. Nemohla se rozhodnout, zda má jít s ním, a Rolf to nemohl ovlivnit. Svoboda, kterou mu tento kraj sliboval, nebyla jen o tom mít vše, co chtěl. Byla to především zodpovědnost, kterou si musel vzít za sebe a za svůj vlastní osud.

Co všechno by měl cowboy vědět, než vyrazí na hranice?

Lane Dolan pomalu projížděl ulicemi města, vnímal vůně a zvuky, které mu připomínaly dobu, kdy byl v tomto kraji doma. Bylo to už jedenáct měsíců, co opustil Tucson a vyrazil s dobytkem do Abilene, a vrátil se zpět v čase, kdy všechno vypadalo jinak. Město, které kdysi pulzovalo životem, nyní působilo ospale a ztraceně. Ulice byly prázdnější než kdy předtím, a smutný pohled na opuštěné stáje v rohu mu připomněl, jak tvrdý je život na západních hranicích.

Mnozí lidé v těchto oblastech věřili, že divoký západ není pro slabé, a že přežití zde vyžaduje sílu, houževnatost a odhodlání. Bylo to místo, kde každý den mohl být poslední. Nejen kvůli nebezpečným Indiánům, ale i kvůli neúprosnému prostředí, které umí být stejně divoké a nebezpečné jako jakýkoliv nepřítel. Lane Dolan byl jedním z těch, kteří věřili, že místo pro bázlivé nikdy nebude.

Přesto, když se vrátil zpět do Tucsonu, byl to už jiný svět. Zatímco on měl stále sílu, energii a cílevědomost, které mu dávaly smysl v těžkých chvílích, mnoho jiných už začalo pochybovat. Tully Coin, jeho starý přítel, si zoufal nad tím, jak se město pomalu vyprázdňuje. „Populace klesla o padesát procent, nemůžu získat dostatek krmiva, náklady na dopravu jsou stejně proměnlivé jako ženská mysl,“ řekl Tully. A to byla realita. Pro některé muže to už byla příliš těžká zkouška.

Stejně jako každý cowboy měl Lane v záloze několik základních principů, které se mu osvědčily. Nešlo jen o sílu, která by ho dokázala dovést k vítězství v každé bitvě. Šlo o to mít stále pevný cíl před očima. Sam Starr, majitel Ox-Bow ranče, který ho poslal do Abilene s dobytkem, to věděl. Přestože se jeho život skončil tragicky, Lane přebíral to, co zůstalo. A to byla tvrdá realita, se kterou se musel vyrovnat.

Západ, který Lane znal, nebyl místem pro slabé a snadno zranitelné. Bylo to místo, kde si člověk mohl získat respekt pouze tehdy, když dokázal přežít, když měl odvahu čelit neznámému a když byl připraven na vše, co přišlo. Tucson, stejně jako mnoho jiných měst na západě, bylo město, které nikdy nepřestávalo testovat sílu a vůli těch, kteří se tam rozhodli žít.