Určitě místo, na kterém jsem se ocitl, mohlo být mnohem horší; jeho nejnepříznivějšími vlastnostmi byly výrazný chlad a ledové průvany, které proplouvaly prázdnými dřevěnými podlahami, jako živé bytosti. Balicí bedny, vzorky rudy, rozbité kyselinové nádoby, zrezivělé olejové plechovky a hromady zatuchlého papíru byly nahromaděny kolem stěn, a jediné železné okno s tlustým zeleným sklem bylo ještě chráněno silnou ocelovou mříží. Sedl jsem si na jednu z balicích beden a zapálil si cigaretu. Podivné, říkal jsem si, jak malé věci mohou někdy rozhodovat o práci agenta. To krátké extra časové období, které jsem strávil v ptačí kabině v arkádě, vedlo k mému odhalení a hrozilo, že zruinuje vše, co jsem doposud dosáhl.

Po chvíli jsem vstal a začal procházet místnost, což mě mělo uklidnit a zpevnit moji mysl a nervy. Neměl jsem žádný plán, ale s pevnější rukou jsem si zapálil novou cigaretu. Najednou jsem si začal uvědomovat zvláštní vlastnost průvanu, který prostupoval tímto místem. Zdálo se, že fouká v nepřetržitém proudu, jakoby z nějakého pevným bodu. Po chvíli jsem objevil jeho zdroj – úzké okno na severní stěně, které bylo pouze dva stopy nad podlahou. Bylo zakryté dřevěnou deskou, kterou jsem bez velkého úsilí odstranil. Za ní jsem objevil malé otvor, který vedl do uzavřeného skluzu, který kdysi sloužil k nakládání barží na řeku s nákladními bednami plnými zlata nebo vzorky rudy. Na dně skluzu jsem jasně rozpoznal pohybující se zelenohnědou skvrnu, občas ošlehanou pěnou. Tento pohled však nebyl vůbec příjemný, protože spolu s pěnou se vynořovaly ošklivé kusy naplaveného dřeva, které se objevovaly a mizely v pomalém zpětném toku.

Do mé hlavy skočila šílená myšlenka o úniku skrze skluz do vířící vody pod ním. Musel jsem uznat, že to byla téměř jistá smrt. Možnost přeplavat Angaru v její zimní zuřivosti a dostat se na bezpečné nezmapované ostrůvky vzdálené čtvrt míle od tavičny byla téměř nemožná, i kdyby člověk plaval po přímé dráze. Přesto jsem si po chvíli svlékal kožený zipoun a boty, zůstávajíc jen v těžkém prádle, což samo o sobě bylo značným handicaper pro moje šance. Pak jsem chvíli váhal, sám, jak přízrak, v šedém tílku a trenýrkách, přemýšlejíc o různých zcela odtržených útržcích myšlenek. Agent se prý často dostává do situací, kde je nutné jednat rychle a okamžitě, což je nejen nevyhnutelné, ale naprosto zásadní. Ale vždy tu byla ta stotina šance, kterou mě naučil můj život na stepi, a která závisela do značné míry na vlastní vynalézavosti, svalech a síle.

Poslouchal jsem pozorně. Venku panovalo naprosté ticho; klid, který v této situaci podněcoval nervózní fantazie. Poté jsem rychle udělal krok vpřed, přehodil nohy přes okraj skluzu, na chvíli se napjal a skočil. Rychlý, zmatený pocit rychlého pádu temnotou posetou rudými tečkami, a pak náraz mrazivé vody. Moje mysl ztuhla, jak jsem se ponořil do černé ledové hlubiny, a pocit, který následoval, byl rostoucí bolest v plicích, než jsem se konečně vynořil na hladinu, zmítán v divoké pěně. Vzduch byl plný víření větru a hromu rozbouřené vody. S mechanickým prsa plaváním jsem zamířil dál od tavičky. Po několika minutách jsem byl v samém středu víru otevřené řeky, bojující o život. Vál mě jako zátěž a ledová slush mě šlehala do očí. Ledový chlad se mi svíral kolem srdce. Zanedlouho mě pohltila neodolatelná nečinnost a má mysl byla zahalena pocitem, že jsem ztracen. A pak, jakoby zázrakem, jsem sevřel nějaký plovoucí klád a držel ji v křečovitých prstech, ale věděl jsem, že mi nebude sloužit dlouho. Řeka mě zkoušela strhnout. Moje síly slábly.

Záchrana přišla, jak ve snu: byla to loďka Ostiaků, která mě odnesla na jeden z angarských ostrůvků. Útulné iglú, horký nápoj molochai a léčba starého rybáře a šamana mě nakonec zachránily. Po horečkách jsem měl jen kašel a občasné závratě, které časem ustoupily. Na začátku února mě Nechipor Kouzak přivezl na soukromý přístav u Ushakovky, kde jsem se připravil na finální fázi celého případu.

Kromě samotného popisu nehostinného prostředí a boje o přežití je třeba pochopit, jak důležitý je kontext okamžiku rozhodnutí, který v kritických chvílích nemůže být zpožděn. I když šance na přežití mohou být mizivé, člověk může stále najít cestu, pokud je schopen udržet chladnou hlavu a využít jakékoliv zdroje, které se mu naskytnou. Ačkoliv se rozhodnutí, které vypadá jako iracionální risk, může ukázat jako záchrana, vždy je potřeba mít na paměti realitu neúprosného a nepředvídatelného světa kolem sebe.

Jak Sarnoff ztratil kontrol nad situací

Muž, jenž byl v tuto chvíli předmětem výslechu, se snažil skrýt svou bolest. Jeho myšlenky kroužily kolem jediné otázky: proč tento zlý člověk – Sarnoff – touží po jeho vědomí, proč si přeje, aby zůstal při vědomí? Možná to mělo nějaký účel v souvislosti s dívkou, která byla s ním v místnosti, ale to se mu nezdálo dostatečně silným důvodem. Bylo to vyčerpávající a naprosto beznadějné.

Dívka, Flavia Dane, se snažila opět najít zbytky síly, aby čelila dalšímu nátlaku, který na ni Sarnoff vyvíjel. Její hrdost a statečnost ale vyprchávaly, když jí opakovaně hrozil, že ji zničí, pokud neprozradí, co udělala s formulí svého otce. Flavia však trvala na tom, že otec zanechal pouze polovinu formulace a že zbytek je v rukou policie. Detektiv Winter měl ten zbytek, když ho otec ještě žil.

Sarnoff se tvářil skepticky. Jeho tvář, zkroucená nenávistí, ukázala, že je připravený pokračovat ve své mučivé hře. Věděl, že jedině zcela kompletní formulace poskytne odpovědi, které potřeboval. Flavia naopak trvala na své verzi, že její otec zemřel při práci na formulích, než je mohl dokončit. Tato slova byla pro Sarnoffa příliš, a jeho reakce byla okamžitá: vyžadoval, aby se do situace zapojil další muž, Laroche.

Po vyprávění Watneyho, který tvrdil, že do celé záležitosti vpadl čistě náhodou, Sarnoffovi nervy praskly. Tento muž, který byl s Flavií v kontaktu, byl podle něj klíčem k rozluštění celé situace. Ale žádné další vysvětlení od Watneyho nevedlo k žádnému výsledku. Tak se Sarnoff rozhodl, že bude potřeba více "osobních" metod.

Situace se však ještě více zamotala. Zatímco Sarnoff pokračoval ve výslechu, jeho podřízený Bill Bushell šel na cestu, která měla přinést ještě větší zvraty. Bushellova neochota jednat s Larochem byla v tomto okamžiku zřejmá. Všichni v organizaci věděli, že Laroche je Sarnoffův favorit, ale současně nevycházeli z jeho postavení. Bill Bushell, se svým komplexem méněcennosti, měl obavy, že v této situaci neobstojí. Když narazil na past, jež mu byla připravena, okamžitě se mu přitiskl neznámý člověk na ústa, hrozící revolverem.

V té chvíli však došlo k nečekanému obratu. Když se Sarnoff vrátil do místnosti, přivedl s sebou několik mužů, kteří nesli revolvery. A co víc, mezi nimi byl i člověk, kterého Watney poznal: Wimperis, agent tajné služby. Tento okamžik byl pro oba vězně naprosto překvapující. Sarnoff, který měl všechno pod kontrolou, ztratil vše v jediném okamžiku. To, co předtím vypadalo jako nevyhnutelná smrt, se změnilo v záchranu díky jedné nečekané události.

Wimperis, představující britskou tajnou službu, s chladnou profesionalitou převzal kontrolu nad celou situací. Pod jeho vedením byla Flavia ujištěna, že její utrpení skončilo. V této chvíli, kdy se vše zdálo ztraceno, došlo k neuvěřitelnému zvratu, který ukázal, jak tenká může být hranice mezi vítězstvím a porážkou.

Celý incident ukazuje, jak snadno se mohou obrátit síly ve prospěch těch, kdo se nezdají mít šanci. Sarnoff, jenž byl přesvědčený o své neporazitelnosti, si nebyl vědom toho, že podcenil sílu nečekané pomoci. V tomto příběhu se ukazuje, jak důležitá je odvaha, strategické myšlení a nečekané aliance v okamžicích největšího ohrožení.

Je také důležité si uvědomit, že každá situace může skrývat nečekané možnosti a že i v těch nejtěžších chvílích existuje šance na záchranu. Tato nečekaná pomoc ukazuje, jak klíčová může být připravenost a schopnost jednat v kritických momentech. To, co se na první pohled může jevit jako konec, se může stát začátkem nové šance. V tomto příběhu je důležité nejen to, jak jednotliví hrdinové čelí svým strachům, ale i to, jak jejich životy mohou být zcela nečekaně obráceny k lepšímu díky rozhodnutí někoho jiného, kdo ve správný čas zasáhne.

Jak provádět integrály s trigonometrickými funkcemi a jejich substituce
Jak fungují modely Word2Vec a jejich aplikace v strojovém učení?
Jak efektivně přistupovat k učení cizích jazyků prostřednictvím slovní zásoby a každodenních situací