V současné době generativní umělá inteligence (AI) nabízí nevídané možnosti v oblasti duševního zdraví. Tento nástroj je využíván k návrhu individuálních terapeutických plánů a strategií, které mají pomoci pacientům zvládat stres, úzkost nebo deprese. Avšak jakékoliv implementování AI v tak citlivé oblasti, jakou je duševní zdraví, vyžaduje pečlivé zvážení etických zásad, ochrany soukromí a bezpečnosti dat.

Jedním z hlavních problémů je možnost narušení soukromí pacientů. Při použití AI v terapeutických aplikacích může docházet k úniku osobních údajů, což je obzvláště závažné v oblasti duševního zdraví. Pokud je systém špatně navržen, může se stát, že AI bude náhodně nebo záměrně sdílet důvěrné informace, jako jsou pohlaví nebo datum narození pacienta, což může vést k vážným důsledkům. Proto je nezbytné, aby vývojáři a odborníci na ochranu osobních údajů pečlivě zvažovali všechna rizika a implementovali technologie, které zajistí bezpečnost a anonymitu.

Pro zajištění bezpečného a efektivního využívání generativní AI ve zdravotnických aplikacích je nutné vyvinout doporučovací systémy, které respektují autonomii uživatele, přičemž zároveň nevedou k přetížení informacemi. Uživatelé, kteří hledají techniky pro zvládání stresu, by například neměli být zahlceni desítkami možností, ale spíše dostat pečlivě vybrané a relevantní návrhy, které budou přizpůsobeny jejich aktuální situaci. Tento přístup nejenže pomáhá zlepšit kvalitu uživatelské zkušenosti, ale také zajišťuje, že systém nebude vést k rozhodovací únavě, která může být obzvláště škodlivá pro osoby trpící úzkostmi nebo depresí.

Personalizace v těchto systémech má kladný vliv na motivaci pacientů a jejich ochotu zapojit se do terapeutického procesu. V souladu s teorií sebedeterminace (Self-Determination Theory, SDT) takový přístup posiluje pocit kontroly a vlastnictví rozhodnutí, což může vést k lepším terapeutickým výsledkům. Například aplikace, která doporučí konkrétní cvičení na základě dřívějších uživatelských interakcí, bude s větší pravděpodobností účinná, než ta, která nabídne širokou paletu možností bez osobní preference.

Další výzvou je udržení kvality a efektivity generativní AI v tak dynamické a rozmanité oblasti, jakou je duševní zdraví. Využívání znalostních grafů (knowledge graphs, KGs) v AI doporučovacích systémech je běžnou praxí, nicméně i tyto nástroje mají svá omezení, zejména při jejich rozšiřování na širší populaci. Významným problémem je složitost při vytváření, ověřování a udržování těchto grafů, což může vyžadovat značné odborné znalosti a výpočetní kapacity. I když pokroky v oblasti zpracování přirozeného jazyka, jako jsou modely BERT nebo GPT, zlepšily generování znalostních grafů, ověřování těchto znalostí zůstává klíčovou výzvou v klinických aplikacích. Důležitost neustálé evaluace a aktualizace těchto nástrojů je nezbytná, aby zajistily spolehlivost a přesnost, přičemž nesmí být přehlédnuty nově vznikající poznatky.

Zajímavý pohled na problematiku přináší výzkum Eliota (2023), který identifikuje pět scénářů, v nichž mohou lidé interagovat s generativní AI v kontextu duševního zdraví. Ať už jde o záměrné využívání AI pro získání poradenství v oblasti duševního zdraví, nebo o neúmyslné použití AI, které se zaměřuje na podporu duševní pohody, vždy je třeba být obezřetný a vědomý si toho, jaký vliv má takový zásah na psychiku jednotlivce. Dalším znepokojivým jevem je, když lidé používají aplikace, které propagují generativní AI, ale nejsou si vědomi jejího použití na pozadí. Tento "skrytý" vliv může mít nečekané následky, a to zejména pokud generativní AI začne nenápadně ovlivňovat duševní zdraví uživatele.

Proto je nezbytné, aby vývoj generativních AI aplikací v oblasti duševního zdraví probíhal ve spolupráci odborníků z různých oblastí – od technologií až po zdravotnické profesní organizace. Je kladeno důraz na transparentnost, etiku a odpovědné nasazení těchto nástrojů, které by měly podléhat přísné regulaci a pravidelnému hodnocení jejich účinnosti. Tímto způsobem bude možné zajistit, že generativní AI skutečně přinese užitek a pomůže těm, kteří potřebují podporu, aniž by došlo k neúmyslným negativním důsledkům.

Při návrhu generativních AI aplikací pro duševní zdraví je nutné se řídit osvědčenými postupy, které byly podpořeny globálními iniciativami, jako je Global Governance Toolkit pro digitální duševní zdraví, který vznikl v roce 2021. Tento nástroj pomáhá všem zainteresovaným stranám, včetně vlád, zdravotnických organizací a vývojářů, vyvíjet a implementovat etické normy a politiku v oblasti digitálního duševního zdraví. Tato spolupráce je klíčová pro zajištění, že AI nástroje v oblasti duševního zdraví budou bezpečné, účinné a přínosné pro všechny uživatele.

Jak generativní AI může změnit duševní zdraví mládeže: Výhody a rizika

Výzkumy ukazují, že i když programy podporované umělou inteligencí (AI) mohou působit empatií, dosud nebyly klinicky prokázány jako účinné nástroje pro duševní zdraví (Torous & Blease, 2024). V posledním století jsme byli svědky vzestupu samopomocných knih, online programů kognitivně-behaviorální terapie (CBT), chatbotů, telemedicínských platforem a nyní nástrojů poháněných velkými jazykovými modely (LLM), ale žádný z těchto přístupů není univerzálním řešením pro všechny. Budoucnost AI v oblasti duševního zdraví nespočívá v replikaci minulých přístupů, ale ve vývoji nových, kulturně citlivých a škálovatelných řešení, která budou účinná pro rozmanité populace. Kombinováním LLM, znalostních grafů, digitálních dvojčat IoT a multimodální AI můžeme vytvořit chytřejší, personalizovanější nástroje pro duševní zdraví, které nejsou jen přístupné, ale také účinné.

Generativní AI může v oblasti duševního zdraví mládeže nabídnout nové možnosti v přístupu a podpoře. Velké jazykové modely, jako například chatboty pro terapii, mohou pomoci vytvořit okamžitou a dostupnou podporu pro mladé lidi, kteří nemají snadný přístup k tradičním terapeutům. Kromě toho mohou AI nástroje pomoci při diagnostice a usnadnit rozhodování kliniků, což může být v některých případech klíčové pro včasné zásahy.

Nicméně, stejně jako u jakéhokoli nového technologického pokroku, integrace generativní AI do duševního zdraví není bez výzev. Existují otázky spojené s nejasnými a někdy i nesprávnými informacemi (tzv. "halucinacemi" modelu), etickými problémy a nutností odpovědného dohledu nad těmito nástroji. V této souvislosti se vyvinuly strategie, jako je učení s posilováním na základě lidské zpětné vazby (RLHF), simulace red-teamingu a generování odpovědí založené na vyhledávání (RAG), které mohou zlepšit spolehlivost a bezpečnost modelů. Dále se ukazuje, že integrace znalostních grafů (KG) a IoT digitálních dvojčat může přinést nové možnosti pro personalizovanou péči a monitorování v reálném čase.

Využití AI v péči o duševní zdraví by však nemělo být vnímáno jako náhrada za lidské terapeuty, ale jako komplementární nástroj, který může zlepšit proces poskytování péče, aniž by ohrozil klíčovou lidskou interakci v terapeutických vztazích. Mnohé z těchto nástrojů mohou pomoci zlepšit dostupnost, ale musí být navrženy tak, aby byly spravedlivé, transparentní a inkluzivní, čímž zajistí, že technologie neprohloubí existující rozdíly v péči o duševní zdraví.

V oblasti generativní AI se stále pohybujeme na začátku, ale její integrace do péče o mládežníky může znamenat zásadní změnu. Důležitým faktorem je, aby tyto technologie byly navrženy s ohledem na etické standardy, s důrazem na kvalitní a nezaujatá tréninková data, která zajistí odpovědné použití. Je klíčové, aby se při vývoji a nasazování AI systémů v oblasti duševního zdraví udržovala lidská kontrola, která zajistí, že výsledky nejsou jen technicky efektivní, ale i eticky a kulturně adekvátní.

Ačkoliv generativní AI přináší obrovský potenciál pro transformaci oblasti péče o duševní zdraví, její zavádění do praxe vyžaduje pečlivý vývoj a regulaci. Aby byly zajištěny bezpečné a účinné aplikace, je třeba vyvinout robustní mechanismy kontroly kvality, které by zahrnovaly jak technické, tak etické aspekty. Různé populace musí mít přístup k těmto nástrojům bez ohrožení své konkrétní kulturní nebo sociální identity, což je zásadní pro spravedlivý a účinný přístup k péči.

Kromě technických a etických aspektů je důležité si uvědomit, že technologie v oblasti duševního zdraví by měla podporovat lidské potřeby a ne je nahradit. Ačkoli AI může být efektivní nástroj pro rozšíření dostupnosti a zlepšení efektivity péče, stále zůstává zásadní role lidských terapeutů, kteří dokážou nabídnout empatii, která je v některých případech nezbytná pro uzdravení. Také je třeba zvážit, jak různé formy technologie ovlivňují mladé lidi na emocionální úrovni, jak může technologie podporovat nebo zhoršovat jejich vztah s technologií a jaký dopad může mít na jejich pohodu.